Milý Bene… tak začínají všechny příběhy, pocity a vzpomínky, které si autorka vyměňuje s bratrem své první lásky. Z očí do očí by si toho určitě tolik neřekli, ale dopisy unesou intimní tajemství, trapasy, kritiku a také v nich lze vyjádřit touhy a naděje, že i když člověk stárne, nic se neděje! Existuje totiž i láska na tisící pohled, protože láska se nedá omezovat ničím. Rozhodně ne kontinenty, vlastními

Šestý svazek vybraných spisů Vladimíra Macury představuje autorovy prozaické texty vyrůstající z autentické – a mnohdy i přiznaně autobiografické – zkušenosti se soudobou českou znormalizovanou přítomností, kterou nejen dokumentují, ale také rozkrývají a demaskují. Román Občan Monte Christo (1993) a povídkové sbírky Něžnými drápky (1983) a Hra na něco (1995) tematizují hrdiny, kteří se ze všech sil

Román Bumerang velmi otevřeně popisuje různé formy násilí ve vztazích. A násilí, to nejsou jen facky nebo nadávky. Čím bližší vztah k někomu máte, tím pravděpodobněji se vám může stát, že neuhlídáte tu pomyslnou hranici, přes kterou by už neměl jet vlak. Násilník si postupně získává vaši důvěru (důvěru oběti), podlehnete falešné iluzi, že máte mnoho společného a cesta ven ze začarovaného kruhu je najednou

Ale, co když ty zázraky skutečně existují?“ slečna Jelínková téměř vykřikla a v jejím hlase bylo cosi naléhavého. „Co když něco takového skutečně je? A co když se v lidské duši objeví touha po zázraku, po něčem zcela výjimečném?“ „Těžko říct,“ ozval se pan Tomášek. „Možná i sama touha po zázraku je takovým malým zázrakem. Pokud se něco takového v lidské duši opravdu probudí, pak to ukazuje na něco

Povídky.

Jedno město, různí lidé a jejich všední i nevšední příběhy v rozkolísané realitě současnosti. Nováček u městské policie a jeho ostřílený parťák pomáhají a chrání, ale noční hlídky za volantem služebního vozu v Nuslích jim oběma přinesou i nejedno poznání s hořkým koncem. Na poli pod ruzyňským letištěm se prolíná svět svérázných pracovníků archeologického výzkumu se světem mrtvých Keltů. Mladý pár se

Známá filmová režisérka (mj. Musím tě svést, Fair Play) vstupuje podruhé na pole literatury. Po úspěšném „románu ze svého života“ Moje pařížská revoluce (2014) nyní přichází s „románem ze společnosti“ Každý něco tají. Příběh z prostředí filmových herců a jejich všedních i svátečních dní nabízí nejen poutavé a napínavé čtení, ale klade také otázky, v jaké společnosti žijeme a jaké etické mantinely jsme

Karel Čapek svůj světově proslulý román Válka s mloky napsal v roce 1935. Díky své schopnosti citlivě reagovat na dění ve společnosti a ve světě si zřetelně uvědomoval nebezpečí nastupujícího fašismu a jeho destruktivní ideologie. Přestože Karel Čapek před Adolfem Hitlerem a jeho vzrůstající moci neustále varoval a burcoval, jeho slovům málokdo věřil. Knihu Válka s mloky lze považovat za literární

Román Žert, podle nějž natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968 stejnojmenný film. „Po dlouhá léta mne nic netáhlo do mého rodiště; říkal jsem si, že jsem k němu zlhostejněl, a zdálo se mi to přirozené: vždyť v něm už patnáct let nežiji, zbylo mi tu jen pár známých či kamarádů (i těm se raděj vyhnu), maminku tu mám pohřbenou v cizí hrobce, o kterou nepečuji. Ale klamal jsem se: to, co jsem pojmenovával

Musím se přiznat, že dlouho mi sonety připadaly příliš staromódní, artistní. Zvláště renesanční velikáni Dante a Petrarca mě upřímně znudili opěvováním fatálních žen — zato jejich vrstevník, ironik a buřič Cecco Angiolieri, který napsal Kdybych byl oheň, zapálil bych svět, mě uhranul svým životním pocitem. Jeho a Shakespearovy sonety mě přesvědčily, že forma nemůže být nudná ani staromódní, že záleží

Populárněji orientovaný pohled na slavné romanopisce 19. století (Dostojevskij, Hugo, Turgeněv, Flaubert a další), doplněný obrazovou přílohou. Kniha se snaží ukázat, jak způsob, jímž spisovatelé popisovali chování zvířat či přímo své zvířecí hrdiny, vypovídá o dobové atmosféře, pojetí vědy a významu přírodních věd ve společnosti, o dobových etických a ekologických normách. Analýza tehdejšího vědeckého

V jižním Pacifiku člověk nikdy neví, na co narazí. Kapitán J. van Toch fascinovaný místními legendami o podivných ďáblech se rozhodne zjistit, co je na pověstech pravdy. Objeví zvláštní druh obojživelníků, kteří ho překvapí svou inteligencí a učenlivostí. Tak začíná Válka s mloky, která bezesporu patří mezi nejlepší vědeckofantastická díla, jaká kdy byla napsána. Karel Čapek svým neopakovatelným stylem

Kolekce básní zahrnuje témata všedního dne: střety při názorových odlišnostech a hledání společných množin; odhalení životního středu při setkávání se s mimikou a funkčními alibi mocných. Navazuje na předchozí sbírku Vítězný domov.

Pohádková novela s hororovým nádechem a metafyzickým přesahem Fantasmagorie televize je klasickou měrkovinou, i když chudší o kulometnou kadenci vulgarismů, na které jsme u Měrky zvyklí: ztřeštěné, zdánlivě nelogické rozjímání o světě bez řádu a pravidel, v němž lze spatřit obraz současné společnosti, změnu a rozpad hodnot starého světa… a očekávat více než rozporuplné reakce čtenářů.

Stela přišla o manžela, ale snaží se být silná a vrátit se k normálnímu životu. Hlavně kvůli dcerce Sofii. Najde si novou práci, podnájem v malém domě a do života jí zanedlouho vstupuje nový muž – kolega Filip. Zpočátku se jeho šarmu snaží odolat, ale postupně si připouští, že by s ním mohla být znovu šťastná. Jenže netuší, že je tu ještě někdo jiný, kdo je schopen udělat cokoli, aby ji dostal zpátky.

Michal Ajvaz, jak bylo už vícekrát řečeno, píše stále jednu knihu. V roce 1989 se knížkou Vražda v hotelu Intercontinental představil jako výborný básník, později knihami Druhé město a Tyrkysový orel prokázal, že je výborný prozaik, a po přečtení ne-beletristických textů v Tajemství knihy vám nezbyde než se smířit s tím, že je také skvělý esejista. Většina textů z této knihy byla v minulosti, ve větších

Tenká kniha je prozaickým debutem Jiřího Jelínka (nar. 1963), saxofonisty, který působil mimo jiné v kapelách Garáž a Psí vojáci. Komponovanou mozaiku motivicky provázaných črt a povídek lze číst i jako svéráznou variaci na autobiografický román. Jeho protagonista v něm se sebeironickým nadhledem zpřítomňuje a konfrontuje hravě úsměvné, bizarně groteskní i mrazivě tragikomické momenty ze života nezávislého

Běla se za Pavla, jehož rodiče mají restauraci na malém městě, provdá z velké lásky. Kvůli budoucímu manželovi se dokonce vyučila kuchařkou, ačkoli odjakživa toužila být učitelkou. Pavel i jeho rodiče ji přitáhli k rodinnému podnikání, ačkoli Bělini rodiče i její kamarádky vztyčovali varovně prst. Sprcha přišla hned po svatbě. Tchyně Bělu pověřila, aby uvařila polévku, a tenkrát Běla slyšela tu větu

Temná rána může být něco v našich životech, co přichází z šera a zanechává nezhojitelné jizvy. Mohou to být také kocoviny po probuzení z nočních můr. Světlem, které nám v takových situacích ukazuje cestu vpřed, bývá mnohdy už jen černý humor. Autor ho naštěstí postavám, ponechaným jeho rozmarům, dopřává v patřičné míře. Jsou to zvláštní příběhy. Některé z nich by se mohly stát každému z nás třeba v