Vojtěch Bernatský neztrácí dobrou náladu ani v časech pandemie – aspoň tak může strávit více času se svými milovanými dětmi. A že je to někdy na zbláznění? Lepší zbláznit se spolu s celou rodinou, než zešílet sám! Nadšený dvojnásobný tatínek vypráví další zábavné historky, které se tentokrát odehrávají v nelehké době. Přesto srší optimismem, protože rodičovská láska překoná všechno, i tu nejotravnější

Hlavní hrdinka, které sama sebe (a svou sestru) stylizuje do role lišky, opatrné a střežící svůj pelíšek – své soukromí, musí překonávat dvojí handicap. Kromě své povahy, nejistoty, nedostatku sebedůvěry a nedůvěřivosti, stejně jako určitého bolestínství, je to komplex z periferie, „dalekého Západu“ tehdejšího Československa. Perifernost jejího rodného kraje symbolicky vyjadřuje popis zemětřesení,

Výbor divadelních skečů z legendárního surrealistického cyklu, v němž černý humor pokládá na lopatky nejen každého z Vás!

Poutavé deníkové zápisky dobrovolníka, který se měsíc stravoval v typicky českých podnicích. K snídani něco v bufetu, k obědu klasickou hospodskou hotovku a k večeři minutku v restauraci, případné svačinky či chuťovky také v terénu, žádné domácí stravování a také žádný sport. Vše zapíjet českým pivem a vše pod lékařským dohledem MUDr. Lukáše Pollerta... Námět na toto turné vznikl v distribuční filmové

Všechno zpustošené, všechno spálené je soubor devíti povídek, které jsou americkými recenzisty oslavovány jako návrat realismu, jako pokračování linie povídkářů začínající Hemingwayem, Faulknerem, Yatesem. Hrdiny jeho povídek jsou, až na jednu výjimku, mu

Příběhy zachráněných psů ze spolku pro opuštěná a týraná zvířata Dočasky De De psané s notnou dávkou ironie a humoru pohledem jejich dočaskářky Olgy. Dočaskář – to je uklízeč a analytik vyprazdňování někoho jiného, vypravěč věty „všechno už bude dobrý,“ pravidelný řidič na veterinu a ten, kdo to auto potom uklidí. Nosič, krmič, sdíleč postele, domova a vlastních nervů. Naklepávač polštářků po kastraci,

Román o jednom z nejvýznamnějších a nejobávanějších novinářů 90. let v dobách Klondiku v Čechách a o jeho nekonečném boji s velkým mafiánem. A to v prostředí, kde jedinou autoritou jsou peníze a moc, všechny ostatní hodnoty jsou spíš vnímány jako projev slabosti. Odhaluje zázemí médií, jejich postupy a ukazuje, jak jsme neustále někým ovládáni. Nelítostná hra s lidskými životy ve střední Evropě se

Na dobrodružnou cestu napříč Evropou se vydává uprostřed léta hrdinka výbušného románu „Andělé usínají v New Yorku“. Cíl má jasný, vysvobodit svoji sestru z područí násilnického manžela. Pro mladou Portugalku se plánovaná mise stane takřka nemožnou, když se dozví, že trýznitel je obávaným bossem českého podsvětí. Navíc sestru i s neteří drží na neznámém místě v Praze… Kniha potěší nejen příznivce napínavého

Soubor próz časově zacílený na druhou polovinu 20. století, má humoristický, groteskní i tragikomický charakter. Postavám, které se z rozličných příčin dostávají do zvláštních situací, nechybí ambice něco vykonat, projevit se a přesáhnout svou obyčejnost. Prózy jsou svou příběhovou linií, jemným smyslem pro detail i celkovým uchopením problému přitažlivým a zároveň umělecky plnohodnotným čtením. Důležitou

Zuzana Maléřová napsala svou knižní prvotinu již v době svých studií a okamžitě vyvolala velký zájem a ohlas. Vzápětí byla objevena i pro rozhlasový mikrofon, takže rádio je již třicet let neoddělitelnou součástí jejího profesního života. A stejně jako v literatuře, tak i v rozhlasovém dialogu s posluchačem si našla svébytný, osobitý a nezaměnitelný styl. Rozhlas ji inspiroval již dříve k napsání velmi

Když devět lidí dělá totéž, tak to není vždy totéž. A u spisovatelů to platí dvojnásob. Devět mladých autorů + jedno téma Nervy v čokoládě = devět osobitých povídek. Každá s jinou příchutí, každá jedinečná a dechberoucí. Ať už budete řešit záhadný kriminální případ, ať už se ocitnete uprostřed nervy drásajícího psychologického dramatu, nebo si jen budete vychutnávat šálek horké čokolády ve společnosti

Hana píše a překládá texty. Ve svém volnu pracuje na vlastním rukopise, protože jako každý třetí člověk na zeměkouli i ona se chce stát spisovatelkou. A jako mnoho dalších žen na světě prahne po muži snů a po všem, o co ji první manžel, hafefobik s chorobným strachem z doteků, připravil. Ovládaná a poblázněná svou vulvou narazí na svého oblíbeného spisovatele, pro změnu ovládaného a poblázněného rozdrceným

Na okraji vesnice v srdci zapomenutých Rychlebských hor už po generace stojí kamenný dům obklopený alejí vzácných jeřábů, podle kterých se mu přezdívá Jeřabinový dům. Právě do něj se vrací Lucie. Na léto, nebo napořád. Starý dům pro ni v dětství představoval bezpečné útočiště a teď, když se jí život drolí mezi prsty, tu hledá úkryt znovu. Svým návratem Lucie naruší křehkou rovnováhu života místních

Cyklozájezd, oslava šedesátých narozenin, udílení státních vyznamenání, slavnostní vyhlášení cen Magnesia Litera a v hlavní roli (povětšinou) spisovatelovo slavné alter-ego Oskar. Nové povídky Michala Viewegha.

Kukátko do domácností na celém světě přináší obrazová kniha Dagmar Urbánkové. Dagmar Urbánková se ráda vrací k nejrůznějším formám, které lidé zkoušeli uplatnit na knize už od dob baroka. Princip nekonečného zacykleného vyprávění použila už ve své první knížce Byl jeden dům a znovu se k němu vrací v obměněné formě. Vzorovaná látka, která se dá koupit na trhu, v řetězci i v galanterii na malém městě,

Nekonvenční vyšetřovatel na straně těch, které okolnosti zahnaly za hranu zákona. Kde končí empatie a začíná porušení práva? Poručík Pech je dočasně povolán z Prahy do Liberce, kde žije jeho rodina. Nový případ ho zavede mezi členy místní romské komunity a neonacistické buňky. Zdánlivě banální případ záhy nabere nečekaný směr a vyšetřování se přesune ke známé trati tramvaje č. 11, spojující Liberec

Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové

Pokud Vám vadí názorové publikace, doporučuji tuto knihu nečíst. Je mi jedno, jaký kdo má názor, není mi ale jedno, jak kdo jedná s druhými. Je mi jedno, zda se někdo zachoval správně, zajímá mě lekce, ponaučení, pochopení. Co mi nikdy jedno nebude? Totalita, bezpráví a cenzura. Co se týká viru, jednejte tak, jak uznáte za vhodné. Já též. ... Nakonec nám dojde, že opravdovým nepřítelem není očkovaný

Autorka se vrací do dětství v naději zlatých let šedesátých a dospívání pod tlakem normalizačního lisu. Porodní bolesti sametové revoluce rezonují s těmi jejími. Znovu zažívá akceleraci a entuziasmus porevoluční doby, pro ni zatížený rozpadem rodiny, péčí o matku, ztrátou toho nejbližšího, a neustálým tryskem za hyperkinetickým synem. Představení se nachyluje k poslednímu dějství. Chybí role i pointa.

Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě