Tento svazek nabízí erudovanou a přitom široce přístupnou teorii dekorativních umění. Gombrich zkoumá univerzálně lidský sklon hledat v prostoru a čase řád, který se projevuje v dětských hrách, v poezii, hudbě či architektuře, ale právě i v dekorativních uměních. Kniha svým pojetím navazuje na Umění a iluzi, která přinesla originální teorii obrazového znázorňování. I tentokrát jde fascinující a inspirativní

Třetí kniha trilogie úvah Druhá derivace touhy nadčasově komentuje události, které se během našich životů dotýkaly nás všech. Tomáš Sedláček je však nazírá veskrze jinak, čerstvě: politiku a ekonomii vnímá optikou filozofie, teologie a psychologie, rád hledá náš odraz ve filmech a příbězích, po původu dějů pátrá až v prastarých mýtech, zamýšlí se nad českou velikostí v malé Evropě či západní civilizací

Ján Sucháň má vrúcny vzťah k ľuďom, celý život s nimi pracuje, preto dokonale pozná ich vnútro, ich citové rozpoloženie v rôznych fázach ľudského bytia. A napriek tomu, či práve preto neodsudzuje, ale prijíma a vníma aj problémy veľkého sveta, s nadhľadom sa pozerá na celok, a pritom hľadá vo svojich Zamysleniach nielen súvislosti, ale aj odpovede na odveké otázky človeka o pravdách zaznamenaných v

A katasztrófákat természetükből adódóan nehéz megjósolni. Egy-egy katasztrófa bekövetkeztekor azonban nem árt felkészültebbnek lennünk, mint annak idején a rómaiak voltak a Vezúv kitörésekor, vagy a középkori britek a pestis idején. Végül is ma már fel vagyunk vértezve a tudomány eredményeivel. Ennek ellenére 2020-ban a Kínából érkező új vírussal szemben számos fejlett nyugati ország nem tudott hatékonyan

Editorka medzinárodnej zbierky Jana B. Wild oslovila na spoluprácu nielen divadelných vedcov a kusthistorikov, ale aj vedcov a tvorcov, ktorí sa v shakespearovských ani vedeckých diskurzoch bežne neobjavujú. Shakespeare sa tu ocitá v medzipriestoroch kultúr, médií, dôb. Kniha prináša pohľady z oblasti filozofie a astrofyziky, informačných technológií a dejín divadla, stredoškolskej pedagogiky, antropológie

K životní moudrosti lze dojít cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší, někdy cestou napodobování, cestou nejlehčí, a posléze cestou zkušenosti, tedy cestou nejtěžší. Noe odpočítává dny je sice navenek nevtíravou a nenásilnou, možná ale o to závažnější a nezbytnější filosoficky laděnou zprávou o stavu země. Jak má prožívanou situaci reflektovat nejenom vědoucí, ale i vidoucí náš souputník a náš

Předkládaná kolektivní monografie českých i zahraničních odborníků se pokouší uchopit problém vztahu náboženství a státu v širších historických, právních i teologických souvislostech a přitom ponechat otevřený prostor pro další reflexi. První kapitoly se věnují nárysu vztahu židovství, křesťanství a islámu ke státu v souvislosti s jejich posvátnými knihami a ranými dějinami těchto náboženských tradic.

Rozsáhlý výbor z esejistiky a publicistiky Thomase Stearnse Eliota poskytne reprezentativní průřez jeho kritickými a interpretačními úvahami k evropské literatuře od Vergilia přes Shakespeara až po Dickense, Joyce, Ezru Pounda a Djunu Barnesovou, ale představí jej též jako náboženského myslitele a zahrne texty k politickému dění třicátých a čtyřicátých let. Eliot patřil mezi nejvýznamnější veřejné

Svět je v superpozici. Svět, který je rozsáhlou sítí vzájemně propojených materiálních i nemateriálních věcí. Většinu dne vidíme, vnímáme a interagujeme jen s povrchem, který je malým oknem do této sítě. Ovšem právě to, co je pod povrchem, má na naše životy největší vliv. Skrývají se tam všechny kulturní axiomy, jež nezpochybňujeme, a na nich je vše také postaveno. Superpozice říká, abychom se pod

Eseje o Bohu, estetice, jazyku a myšlení. V této knize se setkává estetika, teologie, lingvistika, literární teorie a filozofie, ale přitom (jako u Steinera vždy) nejde o suchopárnou teoretizaci předem vytčeného problému, nýbrž o vášnivou, dobrodružnou intelektuální cestu líčenou téměř básnickým jazykem.

Kniha vzpomínek volně navazuje na dva svazky fejetonů a drobných esejů Osmý den týdne a Dobře mrtvý dědeček. Trojice velmi osobních zpovědí představuje svérázné paměti odkrývající souvislosti od Hvížďalových dětských let až do současnosti, přiznávají se k vlastní naivitě i slabostem a s porozuměním přemítají o pohnutkách a činech přátel. Pomyslným orlojem procházejí Hvížďalovi souputníci, s nimiž sdílel

Tato publikace se zejména na základě orálněhistorických rozhovorů snaží porozumět různým cestám, které dovedly zpovídané vědkyně a vědce k akademické dráze; mimo jiné hledá odpověď na otázku, co ovlivňovalo výběr oboru, v jakém budou působit, i jejich další kariérní postup. Zároveň se pokouší na základě stejných pramenů popsat a pochopit praktický vědecký provoz a jeho proměny v období od počátku tzv.

Sto nejživějších textů vybraných z tisíce čísel Salonu, kulturní a literární přílohy deníku Právo. Původní publicistika, eseje od Bělohradského, Kosíka nebo Přibáně. Tvorba českých spisovatelů Hakla, Stančíka, Bellové či Rudiše, texty z pozůstalosti Haška, Hrabala a Skácela. Rozhovory s Vaculíkem, Páralem nebo Updikem a Ferlinghettim. Texty bývalých exulantů i disidentů Hutky, Chramostové nebo Jirouse.

Nová kniha Františka Koukolíka vznikla jako záměr předat vlastní životní zkušenost svým vnoučatům. Autor se v ní pokusil zachytit, čím se zabývá přes půl století. Seskupil tu svá tradiční témata, zformuloval je však stručně a seřadil pro přehlednost podle abecedy. Knihu koncipoval jako mapu cesty za pochopením lidské nátury. Je plná faktů a souvislostí. V úvodní části poznamenává: Zeptáte-li se mne,

Není obecně známo, že italský malíř Giorgio De Chirico (1888?1978) je autorem několika próz a řady esejí a programových studií, které se úzce vážou k jeho výtvarnému dílu. V roce 1929 vyšla v Paříži, kde De Chirico strávil část života, poprvé fantaskní, básnivá novela Hebdomeros, která vyvolala veliké vášně mezi jeho publikem, zvláště mezi surrealisty. Fantomatická postava Hebdomera sice má autobiografické

Shakespearův Hamlet již po čtyři staletí působí jako „zrcadlo“, které nastavuje každé době „její pravou tvář“. Hra sama však dokazuje, jak složité toto Shakespearovo zrcadlo je. Spíš než o zrcadle bychom měli mluvit o zrcadlení, složitém a proměnlivém divadelním dění, které nastoluje víc otázek, než dává odpovědí.

Kosztolányi Dezső nemcsak a magyar irodalom egyik legnagyobb alakja, akinek verseit is, prózáját is mindig olvasni fogjuk; nagyszerű és eredeti gondolkodó is volt, akinek az írásai magával ragadó szépséggel és mélységgel tárják fel a nyelv már-már irracionális csodáját. Cikkeinek és esszéinek jelentős része épp erről szó, az anyanyelvünkről, melyről talán senki sem írt olyan elkötelezettséggel, odaadással,

\"Predkladaná publikácia je kvalitným príspevkom do súčasných sporov o chápanie \"ženskosti\" a jej oslobodenia spod rôznych zotročujúcich obmedzení. Je presvedčivou a na racionálnej argumentácii postavenou analýzou navzájom si konkurujúcich spôsobov uchopenia problematiky ženy. V kontraste k feministickým prúdom, ktoré hľadajú cestu k emancipácii ženy a odstráneniu jej inferiórneho postavenia takým

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let,

Petőfi recepcióját, hagyományát, jelenlétét a halála után eltelt több mint másfél évszázadban és a jelenben áttekinteni szinte lehetetlen feladat; a róla szóló írott és verbális ismeretanyag, legyen annak műfaja tanulmány, anekdota, emlékezés, elemzés, mitikus feltételezés, hódoló vers, szatíra, politikai szónoklat vagy publicisztika stb., olyan tömegben árad halálának pillanatától napjainkig, hogy