Prozaická prvotina Martina Ryšavého. Tematizací konfliktu mezi touhou hlavních postav po \"tulácké\" nezávislosti a osudovými následky, k nimž je dovádí spříznění volbou, i osobitě vyhraněným jazykem předznamenává tato próza jíž charakteristicky syžet a styl Ryšavého velkých románů - Cest na Sibiř (2008) a Vrače (2010), oceněných mj. v soutěži Magnesia litera. (Z literární a filmové tvorby Martina

Jako inspirace k napsání dvaceti osmi povídek knihy Zelené slzy posloužily autorovi nejen osobní zážitky, ale i některé příhody kamarádů myslivců a lesníků, se kterými ho pojila společná záliba v provozování myslivosti jako svého životního stylu. Ze všech je cítit autorova láska k přírodě, chuť pokorně od ní přijímat dary, které dovede nabízet každému, kdo o ně nezištně stojí. Po přečtení všech řádků

Živelná Nela má neobvyklý talent kombinovat chutě i komplikovat si život. Rozhodne se zanechat v Praze svého podnikání a vyráží k norskému fjordu živit se jako servírka. Se slušnou dávkou rebelství a perfekcionismu nevydrží dlouho na jednom místě a po půl roce odchází na chladný anglický venkov. Sní o životě v Londýně, vlastním bistru a teple v pokoji. Do cesty se jí pletou muži, jídla i svérázní hosté.

Cesta z Reichenbergu do Hejnic se klikatí strmým, zalesněným průsmykem. Stmívá se, nad horami vyje a běsní sněhová bouře. Během namáhavé jízdy se v dostavníku seznamují dva muži. Otec Vilém – kněz, který prchá před svou minulostí – a doktor Šulc, podivínský lékař z Vídně. Ti dva mají pramálo společného, brzy se však ukáže, že je dohromady nesvedla náhoda, ale něčí lstivý úklad. Oba vědí až příliš o

Šest spolužáků a jedno skryté tajemství! Sametové iluze vás provedou životy několika spolu osudem spojených postav, které prožívají nelehké časy v Československu 80. let a Česku 90. let. Nechte se vtáhnout do děje barvitým příběhem nesmyslné pomsty, ve kterém nikdo není bez viny. Zákeřnost, nenávist či pokrytectví představují pouze zlomek nástrah, s nimiž se musí porvat jednotlivé postavy v románu.

Šílená kniha o šílených lidech a o světě, který zešílel. Autor sám, když knihu psal, uvažoval často o smyslu a nesmyslu svého bytí. Několikrát se ocitl na pokraji sebevraždy. V příběhu splétá dohromady svůj vlastní osud s osudy lidí, které potkal u nás i v zahraničí a kteří se vyznačují absolutním nihilismem. Jeho postavy jsou často oproštěny od všech morálních hodnot, v této knize je to znásobeno

Když se mě někdo zeptá, a to se nestává nijak zřídka, jak to, že jsem zůstala člověkem od základu radostným, kterého ještě očividně těší život, ocitám se poněkud na rozpacích. Jak se dá něco takového vysvětlit? Pravděpodobně mám hodně co děkovat svému naturelu, za leccos vděčím snad i své neochvějně trénované vůli. Ale žádnou univerzální radu neznám. Neexistuje recept, který by byl vhodný pro každého.

Tady někde to musí být. Jen kdyby pořád nepršelo. Dobré dvě hodiny jsem se prodíral houštím promočený na kost, než jsem to našel. Hromada kamení, děravý hrnec a pár střepů. A také zbytky usazení hřídele mlýnského kola. Tak tady to bylo. Tady žil ten mlynář, o kterém mi vyprávěl kostelník, co mu zbořili kostel. Ještě najít tu jabloň. Déšť už mi nevadil. Střípek po střípku jsem si dával dohromady zapomenutý

Jednu březnovou sobotu je v Ďáblickém háji nalezena postřelená mladá dívka Michaela. Zůstává v bezvědomí a policii se nedaří vyšetřit, kdo čin spáchal a proč. Byl to její snoubenec, nejlepší kamarádka nebo snad někdo z rodiny, ve které Michaela hlídala děti? Ona sama si po probuzení z kómatu osudný den nepamatuje, co víc, nepamatuje si celý poslední rok svého života. Rok, který začal tak nevinně jako

Knížka završuje cyklus románů, provázející terénem zralých žen. Tři hlavní hrdinky řeší jak se vyrovnat s pocitem křivdy, zda se vzdát nároku na potrestání a odpustit. A jak se zachovat když do hry vstupuje nevinnost sedmileté holčičky? Autorka s nadhledem a humorem dokáže přesně pojmenovat podstatu problému a dojmout.

Sbírka deseti povídek z let 2002 až 2006, obsahující vedle klasické Smrtečky nebo Bělorusky i méně známé a novější drobné texty Miloše Urbana. Ilustrované vydání s ilustracemi Pavla Růta.

Pavel bydlí v malém městečku, které se jednoho dne stává dějištěm šíleného experimentu. Hledá proto způsoby, jak nastalou situaci přečkat, a navíc se musí vypořádat s problémy způsobenými zakázanou láskou. Útěchu najde v klasických příbězích, zejména těch, kde je biblický zrádce svědkem zázraků svého mistra a přítele. Tyto příběhy, vyprávěné zrádcovou perspektivou, ovlivňují Pavlovu dobu a neúprosně

Otec, dospívající dcera a syn alias vášnivý glosátor všeho, co se kolem šustne. To jsou tři vypravěči Vieweghova příběhu, v němž jsou vážná témata jako nevěra a rozpad manželství prodchnuta groteskou, kterou autor dokáže těžké úděly hrdinů odlehčit s vtipem sobě vlastním. Zapisovatelé otcovský lásky jsou výpovědí o střetu dvou generací, ale naznačují i nekonečný koloběh jejich prolínání. Ať jsou totiž

Je dost dobrá na to, aby byla zlá? Dobra pracuje pro úspěšnou talk show a je zvyklá plnit příkazy i očekávání. Má přítele, kterého jiní obdivují. Má nesnesitelnou šéfovou, pro niž je ale nepostradatelná. Nepříjemné myšlenky zahání vínem. Navenek je milá. Poslušná. Tuší, že ji ostatní zneužívají, ale odmítá si to přiznat – protože tak se dá pohodlně žít. Anebo se jednou konečně probudí a začne se bránit.

Rromán autorky Vyhnání Gerty Schnirch, Kateřiny Tučkové. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří

Prozaik Vladimír Raffel (1898–1967) nepatří mezi spisovatele, jejichž jméno se v literární historii skloňuje příliš často. Tento bytostný intelektuál, jakkoliv plodný a nesporně tvůrčí, v zásadě celé své dílo vychrlil ve dvacátých letech minulého století, aby se pak již nadosmrti umělecky odmlčel a věnoval se „pouze“ své psychiatrické praxi. Přesto zanechal v dějinách české literatury nesmazatelný

Havířovina je nevzhledný a zanedbaný dům v malé vesnici. Povídá se o něm, že přitahuje špatné věci — lidé tu umírají nebo přinášejí neštěstí ostatním. A kdoví, možná se tu dokonce objevují duchové… Jedna zdánlivě nepodstatná matčina poznámka o tom, že z komína Havířoviny opět stoupá kouř, vyvolá v hrdince románu zájem prozkoumat dům blíž. Vydává se tak po stopách historie tajemného a pravidelně opouštěného

Příběh malé čtyřčlenné komunity v cestopisné novele se odehrává - jak název naznačuje - na pozadí dvoutýdenní cesty do stále ještě exotické Číny. Malá komunita je součástí turistické výpravy účastníků z Čech a Slovenska. Skupinka, kterou tvoří dva páry v rámci rovněž nevelké výpravy, se v průběhu cesty začíná postupně rozpadat. To je jedna rovina knihy. Druhá rovina je samotná Čína. Různé pohledy na

Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec

Alice vyráží na dovolenou se svým tajným přítelem. Oba mají jasný záměr i daný cíl cesty. Jenže představy naberou již s nasednutím do vlaku trochu jiný směr a od první chvíle probíhá vše jinak. Nemalý zádrhel nastane, když Alice potká ve vlaku neznámého otravného muže, s nímž nedobrovolně tráví cestu. Aby toho nebylo málo, veškeré plány se hroutí po příjezdu na místo setkání.