Kdo tajemným fantomem, píšícím na novou fasádu nápis A.C.A.B.? Kam starý Pecháček odváží mrtvá zvířata? A najde Mikuláš vysněný poklad? Sbírka příběhů od Ivana Galambici, autora úspěšného humoristického blogu a knižního bestselleru Zážitky rozvedeného muže.

Martin Patřičný je výtvarník, který dělá krásné věci ze dřeva. Dřevo má rád a vypráví o něm v knihách i v televizním pořadu o Kusu dřeva ze stromu. Kromě toho je ale také autorem mnoha fejetonů a povídek. Do výboru Akord a jiskry jsme kromě těch nových zařadili i povídky starší, které autor zredigoval a zčásti přepracoval. Texty odrážejí jeho zkušenosti, sny a představy, zpracovávají neobvyklé příběhy,

Město lze vybudovat z jediného motivu, nebo může v průběhu života města jediný jev postupně ovládnout celý prostor a vyplnit ho téměř beze zbytku. Ngrank je tvořen mosty, dění v Eryxu se točí kolem propojené sítě výtahů, Lilát je městem oživlých obleků a

Případem pro začínajícího kata Pavel Juráček přibližuje, zkoumá, zakouší jeden z nejintenzivnějších, nejnaléhavějších pocitů moderní doby úzkost. Na motivy třetí knihy Gulliverových cest Jonathana Swifta, kanonického románu anglosaské literatury z roku 1726, ukazuje, jak málo stačí (v tomto případě sjet ze silnice uzavřené zákazem vjezdu), aby se člověk na vlastní kůži přesvědčil, že ve vztahu k světu

Sbírka próz Přátelé od Najsky je záměrně poskládána ze stylově různorodých textů. Její autor, hledající možnosti a hranice žánru povídky, v ní střídá civilní vyprávění s alegorií či básní v próze; autenticky působící dialog s parodií či fiktivními dopisy. A o čem tyto povídky jsou? O vášni k cestování, o málo známé kráse industriálního prostředí, o hloupé minulosti i surreálné budoucnosti a o ledasčem

Hlavní hrdinka nové prózy Terezy Semotamové žije v nespokojeném vztahu v cizině; po nevyjasněné smrti partnera se vrací do rodné země, kde však nemá kde žít (ostatně ani neví jak), a tak vezme zavděk skříní, kterou její sestra hodlá vyhodit. Skříň umístí do vnitrobloku a nastěhuje se do ní. Bizarní východisko textu se postupně stává metaforou hledání prostoru na tomto světě, do nějž se projektuje vztah

Co je to vlastně za text? Jaký je jeho smysl? O čem vypovídá? Domnívám se, že vyčerpávající odpověď na tyto otázky paradoxně nemůže dát ani sama autorka. Ta meditace se jí zrodila pod rukama jako výkřik zoufalství i smíchu nad současným světem, jako cosi, co se ze samé své podstaty brání vyčerpávající interpretaci či jednoznačnému výkladu. - Z Doslovu Jana Šulce

Je Daniela Ulrychová opravdu jenom úplně bezcitná bestie, která se baví tím, že přebírá svým kamarádkám kluky, aby je, chudáčky, vzápětí znuděně odkopla, anebo je všechno ve skutečnosti trochu jinak? A co se stane, až potká toho pravého a pozná skutečnou lásku? To a ještě mnohé jiné se můžete dočíst v nejnovějším románu své oblíbené autorky.

Pohnutkou pro společný manželský život bývá po letech už nikoli oboustranný úchvat, nýbrž hlavně zvyk. Dvojice z Ermlova románu se dokonale zná. Každý partnerův čin i každá partnerčina myšlenka se dají předvídat. Je to unavený a smutný tanec porozumění, ale jeho setrvalost v sobě skrývá i oporu. Třeba právě ve chvíli, kdy se spolu vydávají do Ladaku po stopách dávné cesty, kterou podstoupili v době

Sebevražda bohatého postaršího muže se brzy ukáže jako nepravděpodobná. Vnímavý Policista neúnavně pátrá po skutečných důvodech té podivné smrti, jež ho dovedou k tajemnému domu pod Petřínem. Záhad a motivů přibývá, stejně jako hodin strávených s mladou Vdovou. Hlavními postavami jsou ale tři, možná čtyři ženy, vzdělané, smělé a oddané vyšší spravedlnosti, podle níž oběť a viník ztrácejí svou původní

Autorka žije už déle než pětadvacet let v řeckém kraji Epirus, provdala se tam, založila rodinu a našla štěstí. Řecké štěstí. Zemi zná jako málokdo jiný, a protože tradiční Řecko, které ji kdysi okouzlilo, postupně mizí, rozhodla se o něm psát –? o jeho zvycích, tradicích i historii, ale také třeba o jazykových záludnostech a úskalích života v cizí zemi.

Alena Mornštajnová opět jiná a zase skvělá! Říkají jí Cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu — a Cácora zůstala viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě jednoduše vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit.

Lada i její manžel Luděk pracují jako lékaři ve venkovské nemocnici. Seznámili se spolu už během studií, hned po promoci se vzali, vychovávají dvě děti. Jejich manželství poklidně plyne a Ladě připadá, že to tak bude napořád. Jenže jednoho dne vstoupí do nemocnice nová lékařka Olga, jejímuž půvabu Luděk brzy podlehne. Navíc Ladě její sedmnáctiletá dcera sdělí, že je těhotná. To už je na Ladu opravdu

Daňky hlava nebolí, zato o majiteli obory se to vždy říct nedá. Soubor povídek se stejně jako předchozí autorova díla točí především kolem přírody a myslivosti. V příbězích, které se zakládají na skutečných osudech, provází autor čtenáře malebnou podhorskou krajinou. Vyhřáté louky, vůně popadaných jablek, akrobatické kousky rorýsů křižujících blankytnou oblohu, třpyt zlatavého slunce na průzračné vodní

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje

V kontextu autorčina díla, (a bez nadsázky lze dodat, že i v kontextu českého písemnictví,) představuje kniha Prstem po mapě těla zcela výjimečný literární počin. Její erotické básně v próze zaujmou nespoutanou imaginací kontrastující s bravurním využitím možností jazyka; spojením lyrického nazíraní skutečnosti s až brutálně otevřeným pohledem na intimní sféru. Je to výpověď nezvyklá už samotným faktem,

Kniha obsahuje slavnostní promluvy přednesené převážně v průběhu let 1996 - 2002, kdy byl profesor Lubomír Mlčoch děkanem Fakulty sociálních věd UK. Lubomír Mlčoch se v nich vyjadřuje k různým ekonomicko-sociálním otázkám současného vývoje České republiky. Zároveň i hledá odpověď na mnohé otázky, které se týkají dědictví, poslání a budoucnosti Univerzity Karlovy v Praze.

Ve své poslední próze se autorka vyznává ze své celoživotní lásce k archeologii a hlavně Velké Moravě. Příběh dvou přítelkyň putujících po známých lokalitách v oblasti mezi Dolními Věstoniceni, Mikulovem, Břeclaví a Starým Městem u Uherského Hradiště a hledajících nejen samy sebe , ale také životní hodnoty, doprovází známá postava „sokolníka“ - vládce na koni, jemuž na ruce sedí dravý pták, a který

Svobodomyslný, místy značně provokující literární debut autora žijícího v Kalifornii, který je však trvale připoután k české zemi svou minulostí i současností. V příběhu zasazeném do překotných událostí devadesátých let se jeho hlavní hrdina pokouší najít pravdu. O ženě, do které se zamiluje, o přátelích, za které by kdysi dal ruku do ohně, o pozadí politických událostí, které jsme všichni prožívali.

Román Destrukce sleduje osudy učitele, který před složitostí světa utekl z města na venkov. Chce nalézt klid, řád a jistotu. Stát se součástí života společenství, kde má každý člověk své místo, každá otázka odpověď, kde je pravda jasná a nepochybná. Bezejmenný hrdina v bezejmenné vesnici se na počátku ocitá ve zdánlivě ideální situaci: dostává k dispozici dům a perspektivní místo učitele základní školy.