Kdybychom mohli vymazat paměť, naše memoáry, asi by se nám žilo lehčeji. Mou snahou je znovu, jako tomu bylo v mé první knize, která vyšla pod názvem Život v proměnách, poskytnout něco ze svého života i když jen poměrně stručně, protože doba je dynamická, rychlá, s nepřeberným množstvím informací. Ty na nás útočí ze všech stran a k tomu ještě ten nešťastný koroňák, ale my se nedáme, protože naše pozitivní

Střípky jednoho neobyčejného a inspirativního života. Talentovaná herečka a dokumentaristka Petra Nesvačilová píše v souboru krátkých příběhů a zamyšlení o svých vzpomínkách na dětství na vsi i nabitých dnech herečky z povolání, které jsou něčím vždy trochu nevšední. Petřiny texty nepostrádají vtip ani autentický a nepřikrášlený vhled do života za stříbrným plátnem. Neváhá si ze sebe udělat legraci,

Příběhy o literatuře a literátech vyprávěné s humornou nadsázkou.

Jaké přednosti má ženatý milenec? Nemusí se mu vařit ani prát a žehlit košile. Ženatý milenec se společnému stolování věnuje pouze okrajově a pro čisté prádlo si chodí k manželce. Ženatý milenec je řešení, které šetří čas. Na druhé straně ženatý milý neodklízí sněhové závěje, které zasypaly váš dům poté, co se přesunul do své zákonité postele. Kouzlo Štědrého večera s ním prožíváte 27. prosince odpoledne

Známý teplický lékař (a rockový fanoušek) Jaroslav „Yarda“ Pichlík je v literatuře zatím známý jako autor zasvěcených recenzí o rockové hudbě. Jeho knižní prvotina však obsahuje dvě desítky povídek žánru „literatury de faktu, artefaktu, nefaktu a antifaktu“, plných typického drsného humoru a nabízejících převážně situace, rozpoložení a události z doby před rokem 1989, které se odehrály v autorově osobním

Vinařský deník je druhým literárním počinem Daniela Jahna po jeho debutovém románu Naivní sezóna (Dauphin 2017). Nová próza beletristickou formou deníkových zápisů mapuje vinařské práce v průběhu jednoho roku, tedy pěstování vinné révy a výrobu vína. Text je pojat v odlehčeném stylu Betty MacDonaldové, tedy jak se to dělat má, i jak se to dělat nemá, co všechno se při této práci může přihodit a pokazit,

O bleším cirkusu psal ve svých Pražských dobrodružstvích před stoletím Egon Ervín Kisch. Teď o něm píše Jan Pavel. Navenek má každý z nich to své: Kisch zábavu, pouťovou kuriozitu, lehce bizarní atrakci pro děti, Pavel pak tísnivou procházku po vlastním osudu, stopování sebe sama labyrintem, v jehož srdci se trochu škodolibě pošťuchují láska a smrt. Společný jmenovatel obou je ale jednoznačný: bleší

Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby

Nový soubor edice Česká povídka přináší krátké prózy Borise Dočekala, autora dvou románů a dvou povídkových sbírek. Všechny až na jednu mají něco společného – v jinak realistických textech se téměř vždy vyskytuje nějaký nadpřirozený prvek. A samozřejmě hodně lásky a jejích podob, vždyť celá sbírka se týká milování. Od prvního mládeneckého vzplanutí po skandální návštěvu politika ve veřejném domě…

Soubor próz časově zacílený na druhou polovinu 20. století, má humoristický, groteskní i tragikomický charakter. Postavám, které se z rozličných příčin dostávají do zvláštních situací, nechybí ambice něco vykonat, projevit se a přesáhnout svou obyčejnost. Prózy jsou svou příběhovou linií, jemným smyslem pro detail i celkovým uchopením problému přitažlivým a zároveň umělecky plnohodnotným čtením. Důležitou

Vzpomínky Gerty Vrbové popisují dramatické události mezi lety 1939 a 1945, které se odehrávaly na území Slovenska a Maďarska tak, jak je zažila dospívající Gerti. Gerta Sidonová, Gerta Takács, Gerta Jurkovičová, Éva Takács, Éva Jurkovics... Pod každým jmé

Ferdinand Weinberger a Vilém, děd a vnuk, žijí ve společné domácnosti a dennodenně jsou vystavováni nelehkým zkouškám, které před ně staví jediná žena – manželka a babička. Hana Weinbergerová však není ani typická manželka, ani běžná babička, i když v obou případech jde o milující ženu, která však svým nonkonformním přístupem k životu staví laťku tolerance příliš vysoko. Ne každý v rodině je schopný

Dárkové vydání v pevné vazbě s výjimečnou grafickou úpravou a pohyblivými ilustracemi uvnitř. Na Silvestra si Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel dají zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale nikomu neřekne, jaké je to jeho. Všichni touží změnit svůj život a doufají, že se jim to během nového roku podaří. Mohlo by, protože času na to budou mít dost. Kromě ranních a večerních hodin pracovních

Manželé Alice a Richard jsou na exotické dovolené. Po dvaceti letech manželství jim to trochu skřípe a k tomu všemu Richard Alici oznámí, že podal žádost o rozvod, protože si našel mladší ženu. Alice je v šoku a chce okamžitě odjet. Richardovi se podaří zajistit místa na zásobovacím letu nákladním letounem, ale bohužel dojde ke katastrofě. Alice s Richardem se probudí sami na opuštěném ostrově v Jižním

Veselý román o hľadaní láskyJa som Václava ľúbila. Vôbec som si nevedela predstaviť, že by som chodila s niekým iným, a keby som bola čo len trochu viac nábožensky vychovaná, tak by som každý večer zdvihla hlavu k nebesiam a ďakovala by som Bohu, že mi zoslal takého dokonalého muža. Dokonalý bol preto, že vôbec existoval! Že bol zdravý, meral viac ako meter osemdesiat, mal vlasy, zuby, nešušlal a chcel

Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát. Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové (románové

V době, kdy jsem měl „Bublinový svět“ téměř dopsaný a kochal se myšlenkou, jak stěžejní pravdy o světě jsem odhalil, dostala se mi do ruky řeč Miloše Formana, kterou přednesl při příležitosti udělení čestné vědecké hodnosti na pražské AMU v roce 1998. Po jejím přečtení mé nadšení poněkud ochladlo, začal jsem se obávat, aby moje verze pravdy nenudila, bál jsem se osobního a finančního neúspěchu. Forman

Dvojitý nelson doby tvou duši vejpůl zlomí... je úvodní motto dokumentárního románu, věnovaného autorově otci – zde Jaromíru Komínovi. Kromě úvodních kapitol z dětství malého JK v povodí Labe ocitáme se posléze v bujaře rozvíjejícím se Zlíně, kde se malý Komín setkává v internátních podmínkách s dalšími protagonisty této knihy Mladými muži, skautíky Veldou, Stromkem, Achem, Tatyčkem, Lolkem a jejich

Syčák je umělec, který trpí zkušenostmi nabitou dětskou zvědavostí. S ní zkouší, jak díla je možné vytvořit, když svůj jediný řemeslný nástroj - svobodu - ponoří jako štětec do života, aby jej obarvil. A plátno pak ani ve snech nešetří.

Do tohoto souboru vybral Arnošt Lustig nedlouho před smrtí své dvě povídky Poslední den ohňů a Chvíle hned po ránu, další dvě povídky přidala jeho dcera Eva – Bílý vítr a Sláva Chaima Steina. Vznikla tak výjimečná sbírka raných textů obou spisovatelů. Čtenář tak má možnost porovnat jak či zda Lustig ovlivnil tvorbu své dcery.