Na podzim roku 1977, po dramatických událostech roku Charty, sepsal Václav Havel reportáž líčící první hodiny Prohlášení Charty 77, následné vyšetřování, čtyřměsíční vyšetřovací vazbu, kterou na něj uvalil komunistický režim, propuštění a posléze mučivé sebezpytování. Jak Havel uvádí v Dálkovém výslechu, asi stostránkovou reportáž někam ukryl a už dávno nevím, kde je. Třeba ji někdy najdu. Za svého

Keď o sebe poviem, že som feministka, k čomu sa vlastne hlásim? Ako si poradiť so systémovou diskrimináciou žien? Aké obete majú zmysel v mene vyššieho dobra? Aká je to problémová žena? Problémová znamená v prvom rade komplikovaná a táto kniha je plná komplikovaných žien. V tejto knihe sa zoznámite so ženami, ktorých názory sú pre dnešné feministky a feministov ťažko stráviteľné. Zoznámite sa so ženami,

Tato kniha představuje několik let uvažování o společnosti, přírodě a nás samých. První část se týká naší současné situace, která se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou. Na změnu jsme málo psychologicky připraveni, a proto je nutné si vybudovat nějakou formu aktivní obrany. Dále se však ukáže, že pouhá sebeobrana nestačí, protože je také nutné být tvořivý. Tři různé druhy

Popularizační kniha Moderní typografie: esej v kritické historii (Modern typography: an essay in critical history; vyd. 1992) představuje zásadní a hluboký příspěvek k tématu tisku a typografie a je životním dílem Robina Kinrosse, které se postupem času stalo součástí základní typografické literatury. Kinross v ní přichází s originální myšlenkou, že modernismus v typografii se neobjevil až koncem 20.

Soubor článků, fejetonů a esejů, které autorka psala a vydávala v uplynulých 25 letech v různých českých periodikách (MF Dnes, Lidové noviny, Literární noviny atd.). V nich s ironií a vtipem sobě vlastními komentuje každodenní život kolem sebe, módu, kulturu, mezilidské vztahy, zajímá se ale i o vývoj na politické scéně či mezinárodní události, nejprve z pohledu významné osobnosti pražského uměleckého

Spojením dvoch častí POIESIS a PRAXIS do jedného celku sa autorke podarilo preukázať celý rozsah témy od najjemnejších aspektov artikulácie vlastných (pohyblivých, zložených) identít v reči človeka až po spoločensko-politický a historický dosah fenoménu, ktorý možno zahrnúť pod slovné spojenie: krajina bohatých barbarov. Alebo skôr jej zneužívaných obyvateľov? chudobných materiálne i duchom? To všetko

Zvláštny rok ten dvetisícdvadsať - tridsať rokov po zmene režimu, pandémia COVID-19, ktorá presvetlila mnohé prezreté spoločenské problémy nanovo. Do toho osobné \"zlomy\", najmä vedomie staroby a konca života. Zaznamenával som si aktuálne dianie od januára 2020. Koncom mája som mal pocit, že je toho tak akurát. Istým spôsobom som však tento pocit mal skoro celý život. A skoro celý život som priebežne

Môže sa stať kresťanská viera pevným kompasom v súčasných životných a spoločenských dilemách? Nepôsobí táto otázka ako anachronizmus? Slovenský teológ a publicista Miroslav Kocúr vstupuje vo svojej eseji Keď naivita vyhráva do otvoreného dialógu so svojimi čitateľmi. Jeho skica je intímnou spoveďou či meditáciou o životných prechodových rituáloch veriaceho kresťana na ceste životom od krstu až po posledné

Tretí zväzok súborného diela Ivana Kadlečíka obsahuje texty štyroch kníh z 90. rokov. Autor sa predstavil ako originálny rozprávač, spájajúci prvky prozaickej a esejistickej tvorby s lyrickými prvkami. Autor o sebe Dve skutočnosti zatienili môj život. Prvá je poznanie, že svet je nevysvetliteľne tajomný a plný utrpenia; druhá, že som sa narodil a celý život prežil v čase duchovného úpadku ľudstva.

Soubor článků, úvah a námětů, které si nedělají nárok být kritickými, ale jen doporučují, aby některé poznatky z historie a společenské problémy byly opět posuzovány prostým zamyšlením, bez spekulace; selským rozumem, který se kamsi vytratil.

Tato publikace se zejména na základě orálněhistorických rozhovorů snaží porozumět různým cestám, které dovedly zpovídané vědkyně a vědce k akademické dráze; mimo jiné hledá odpověď na otázku, co ovlivňovalo výběr oboru, v jakém budou působit, i jejich další kariérní postup. Zároveň se pokouší na základě stejných pramenů popsat a pochopit praktický vědecký provoz a jeho proměny v období od počátku tzv.

V mnohém průkopnická a nejen pro medievistické bádání inovativní kniha Živá minulost. Středověké tradice a představy o středověku bylyzavršením Grausových výzkumů o genezi raně středověkého státu, o formování středověkých představ o počátku společnosti, o etnogenezi kmenů a národů a o vzniku tradic spojených s národními světci a zakladateli panovnických dynastií. K jejímu sepsání František Graus směřoval

Výber z Matuškových statí a brilantných esejí o mravných či nemravných činoch v hraničných situáciách. Matuška nemoralizuje, vie o ľudskom správaní, o zlyhaniach, ale i o nečakanej odvahe. Duchovné kolaborantstvo nie je typicky slovenský problém. Matuška rieši naše „zlyhania“ dané najmä konfliktom slovenský štát verzus SNP, neskôr postojmi tých, ktorí sa zapojili, ale nie celkom, ktorí uverili víťazstvu

Pátý svazek esejů se jmenuje Slova, pojmy, situace. Autor píše na záložce: „Umění románu, jehož dějiny započaly velkým Rabelaisovým dílem na počátku 16. století, doprovází až dodneška Evropu a její konkrétní život. Tato malá knížka nemá nic společného s nějakým vědeckým povídáním. Je složena z různých krátkých zamyšlení nad lidskými situacemi, tak jak jsem se o to snažil já sám (první část Slova),

\"Predkladaná publikácia je kvalitným príspevkom do súčasných sporov o chápanie \"ženskosti\" a jej oslobodenia spod rôznych zotročujúcich obmedzení. Je presvedčivou a na racionálnej argumentácii postavenou analýzou navzájom si konkurujúcich spôsobov uchopenia problematiky ženy. V kontraste k feministickým prúdom, ktoré hľadajú cestu k emancipácii ženy a odstráneniu jej inferiórneho postavenia takým

Třináct rozhovorů s předními osobnostmi kultury, z nichž některé již nežijí (a proto jde rázem o cenná svědectví), je doplněno krátkými poeticky trefnými postřehy a literárními ukázkami. Michal Huvar zpovídá Dana Bártu, Danielu Fischerovou, Josefa Hiršala, Miroslava Holuba, Jaroslava Hutku, Martu Kubišovou, Vladimíra Mertu, Bolka Polívku, Kamilu Sojkovou, Jana Šmída, Jarmilu Šulákovou, Jiřího Veselského

Jaroslav Střítecký je český muzikolog, estetik, sociolog a historik. Jeho texty i pedagogická činnost zasahují řadu tematických oblastí: středoevropskou modernu, ruský formalismus, strukturalismus, francouzský poststrukturalismus, frankfurtskou školu aj. Jádro předkládaného svazku představují studie pojednávající o Wilhelmu Diltheyovi (1833–1911). Ačkoliv by jeho texty mohly být vykládány i kulturně-historicky,

Koniec sovietskeho impéria z prvej ruky – očami držiteľky Nobelovej ceny za literatúru Svetlany Alexijevič. Na trpezlivo zbieraných ľudských osudoch ukazuje, ako sa veľké dejiny dotýkajú tých najobyčajnejších ľudí. Mozaika stoviek rôznych hlasov znie v jednom mohutnom akorde, no napriek tomu nezaniká ani individualita konkrétneho človeka. Čo sa stane s človekom, keď padne impérium? A čo sa stane so

Nagori je japonský výraz, doslova „stopy vln“, vyjadřující nostalgii z loučení, zejména zármutek, že určitá roční doba končí. Krátký text o pomíjivosti, zmiňující japonské poetické i kulinární umění, je zamyšlením nad naším vztahem k času, fascinující je v tomto ohledu srovnání japonského a evropského vnímání včetně jistého přesahu do politiky. Ve skutečnosti však původně šlo také o pozvánku pro stipendisty,

Ústředním tématem této sbírky esejů a zamyšlení jsou slova. Jak slova používáme? Jak pestrý svět prostřednictvím nich vidíme? Čím nám slova pomáhají a jak jimi lze ublížit? Co vypovídají o nás samotných? Autor odkrývá život slov, jejich symbiózu s člověkem, jejich proměnu. Zjistíme, že skryty ve slovech se nacházejí nečekané souvislosti. A ty nám umožňují vidět obvyklé věci z neobvyklého úhlu pohledu.