Závěrečný díl trilogie odkrývá historická fakta v osudu hlavního hrdiny předchozích dvou románů. Původní studii z devadesátých let rozšiřují náhle objevené archivní dokumenty: protokoly z výslechů, zatykače, rozsudek ve jménu říšského lidu, zamítnuté žádosti o milost. Jan Fukała, říšskou prokuraturou odsouzený za velezradu a vyzývání obyvatelstva k neposlušnosti vůči Říši, byl po válce za odbojovou

Novela napsaná jako film. Příběh plný děje, naděje i beznaděje. Příběh o jistotě a nejistotě s transsexualitou. S detailem tváře i širokým záběrem otevřené krajiny. S trochou romantiky a existenciální úzkosti, poezie i prózy prostě všech těch základních látek, z nichž si lidi odjakživa míchají své životy. Co je dneska jistější než nejistota? Nejisté je, co je, co bude i co bylo. V globálu i lokálně,

Děti Vojtěcha Bernatského pomalu rostou, ale jak se zdá, z roztomilých výtržností jen tak nevyrostou. Vtipný deník populárního sportovního moderátora plný rodinných dobrodružství hledá odpovědi na zásadní otázky: Lze jíst jako prase, když jíte kuře? Dokážou si vaše děti zalehnout oko? A kdo je naučil zrovna tohle slovo?! Příhody ze života dvojnásobného tatínka vám přirostou k srdci natolik, že nebudete

V roce 2001 uvedla Česká knižnice důvěrně známé dílo Aloise Jiráska (1851—1930), které zprostředkovává národní mýtus už páté čtenářské generaci. Nyní se znovu vrací k této tradici české prózy devatenáctého století, prodchnuté národním duchem a lidovou moudrostí, a představuje Staré pověsti české (1894) v aktualizované reedici. Jiráskovo převyprávění pětatřiceti nejznámějších pověstí znovu oživuje nejen

Kdo má rád prózy Jiřího Kratochvila, přijme ochotně fakt, že jedním z hrdinů a vypravěčů tohoto románu je králík. Umí mluvit, vzdělává se, filozofuje nad svými i lidskými situacemi a zastává názor, že zasahovat do nich není moudré, protože to k ničemu dobrému nevede. Nad králíkovými epizodami a zápletkami se mohou čtenáři těšit na neuvěřitelná překvapení, a nebudou zklamáni, protože autorova fantazie

Delší i krátké povídky plné humoru i napětí, kuriozit i sebeironie, epistolární prózy, prózy žánrově jen obtížně zařaditelné, ale i pár fejetonů – to vše najdete v nové knížce Jana Velíška. Především se tu ale setkáte s živou, vytříbenou češtinou, hlásící se celkem nepokrytě k tradici Josefa Škvoreckého, o kterou se občas můžete i říznout jako o ostrý list trávy na jarní louce. S češtinou, kterou někteří

Spisovatel Jiří Klobouk odešel do zahraničí v roce 1968 a posledních jedenáct let žije v New Yorku. Ze své mnohovrstevné tvorby, vydávané jak v USA, tak v České republice, vybral pět povídek, které mají společného jmenovatele - jsou posazeny do severoamerického prostředí. Vykazují rovněž autorovo osvojení formy dramatu, jak potvrzuje hned úvodní povídka Převážně Beethoven, pojednávající o uprchlých

Herec Alvin Karr možná zavraždil svou ženu, invalidní Ruttu. Tato zatím neprokázaná událost svedla do soudní síně tři soudce, žalobce, obhájce, zapisovatelku a samozřejmě obžalovaného Alvina Karra. Proces probíhá rutinně podle zaběhnutých pravidel, když do něj vstoupí tajemný muž beze jména (On). Nic nežádá, ale také nic nevysvětluje, jen trvá na své tiché přítomnosti, což mu soud nemůže odepřít. Proces

Kniha Heleny Longinové promítá před čtenáře jako v zrcadle barvité a dramatické příběhy o lásce a manželství, které se odehrávají každodenně a autorka se v nich ráda dívá i za zrcadlo na další souvislosti a skryté zápletky. Milostné a manželské příbě hy jsou obyčejné, dokud nevíme, jak dopadnou. Ovšem jakmile se rázná a nebojácná Květa stane obětí vlastní zaslepené lásky ke krásnému, ale nevěrnému

Jsem blázen na hoře. Nikoliv Stařec z Hory. To vůbec ne. Blázen na hoře je nahoře. S policemi plnými literárních duší. (Až umřu, vyvalí se ze mě zásoby písmenek. Státní hmotné rezervy.) V noci se z nich páří a blázen je v mlze dezorientovaný. Ale baví ho to, i když přesně neví, co je vlastně jeho perimetr. Někdy v letech 1962–1964 se mnou matka jezdila autobusem k očařovi. Mám od narození jednu čočku

Koronavirová karanténa zastavila kolotoč pracovních povinností také známé moderátorce a spisovatelce Halině Pawlowské. Najednou seděla tři měsíce doma, a tak o tom napsala deník, ze kterého vznikla tato knížka. Jsou v ní veselé povídky o její dceři, zeti, vnukovi, příteli, tchyni, synovi a o situacích, které byly nezapomenutelně trapné. A taky připsala pár receptů a fíglů a návodů, zaručeně ověřených,

Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století, které byly psané v Kersku a Kerskem inspirované. Část povídek vyšla na jaře 1978 v nakladatelství Československý spisovatel pod názvem Slavnosti sněženek, stejný titul měl i pozdější film Jiřího Menzela (1983), kde Hrabal spolupracoval na scénáři. Kniha pak několikrát vyšla a dále vychází v redakční

Sdílíme věci, třeba koloběžky. Jestlipak sdílí ony s námi naše životy? Co když znají naše myšlenky, nálady, pocity, obavy i touhy? Pojďme to vyzkoušet! Vložme ruce na řídítka a sdílejme společnou cestu. Sbírejme střípky našich životů…

Z královského výletu do Nizozemí si Marie III. Kostková přiveze kromě zážitků a fotky s Jejím Veličenstvem královnou Beatrix také milostnou šmodrchanici, která se „vystříbří“ až na úplném konci nového pokračování; na zámku se, mimo jiné, zjeví i Helenka Vondráčková. Milostných šmodrchanic se ovšem na Kostce vyskytne víc, a většina bude zaznamenána filmovým štábem nizozemské televize. Pod palbou lásky

Výbor obsahuje písňové texty a básně uveřejněné v samizdatových edicích. Knížka vychází z vydání, které vyšlo v roce 1999 pod názvem Radio. Doslov Vratislav Brabenec, Ivan M. Jirous, Marie Benetková, Jan Lopatka, Pavel Zajíček a Jaroslav Riedel. Vychází u příležitosti autorových sedmdesátin.

V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti

Souboru povídek dominují obrazy obyčejných osudů ve všedních situacích, které tak často odhalují marnost, bezvýchodnost, úzkost z budoucnosti. Postavy své banální rutiny provázejí dialogy plnými intrik, zástěrek i manipulací, komentáři, jimiž klamou sebe i své blízké. Jen tak mohou v tomto světě obstát. Protože jinak nic není.

Knížka Vlastiny Svátkové Sama Sebou je psaná stylem krátkých autentických příběhů a osobních výpovědí. Rozvod, péče o dva malé syny, hledání smyslu života a humoru, i když zrovna klečíme na kolenou a učíme sa znovu vstát. Velmi citlivá, upřímná a ženská knížka v novém obalu.

Někdy stačí posadit se uprostřed rušného náměstí, zaposlouchat se do souhry zvonů a ztratit se v příbězích. V těch malých, avšak podstatných momentech, které mnohdy nedokážeme pojmout, protože jsme obestřeni přílišným spěchem. A tak je důležité vydechnout a směřovat své kroky do odlehlých zákoutí, zapadlých ulic, nepovšimnutých kostelů, rušných nástupišť, do stínů lip i tichých lesů. A přitom všem

Martin si nerozumí se svým okolím a okolí nerozumí jemu. Jeho maminka mu v tom moc nepomůže, protože má dost starostí sama se sebou a tím, jak uživit sebe a své nestandardní dítě, které si pořídila teprve na prahu dospělosti se stavebním dělníkem. Jak se oba vypořádají s dramatickou událostí, která obrátí jejich životy vzhůru nohama?