Časosběrný soubor povídek zachycujících život od neřízené dvacítky po usměrněný dvojnásobek. Žena v drsně nastaveném zrcadle vlastního života. Aktuálně a finálně jedno dítě, jeden partner, jedny nervy, žádný lexaurin. Kariérní strop – účetní a poskok na sto způsobů. Sakra! Tahle bilance nejspíš neaspiruje na hrdý odkaz budoucím generacím. Postřehy z obyčejných dní, střípky, které nejde dostat z hlavy.

Nenáviděná i proklínaná, oslavovaná i velebená, dokola napadaná, dokola obhajovaná to je Evropská unie. Co však víme o její historii? Kdy se v projektu objevily první trhliny? Proč chce někdo mermomocí dovnitř a jinému už se naopak ve společnosti dalších evropských států přestává líbit? A nedáte si pivo? Prozaicky debutující Jakub Mazanec nabízí v knize Hostinec Evropa šestnáct alegorických příběhů, v nichž přibližuje kořeny Evropské unie, dávné i nedávné kauzy, události, jež formovaly Unii takovou, jakou ji známe dnes. To vše v oblíbeném prostoru hostince. Pivo teče proudem, Fráter Karol si notuje se Švejkem, Bačou a Gulášem, Herr Schnitzel se snaží udržet pořádek, a když nastanou problémy s Medvědem, musí zasáhnout strýček Sam z vedlejšího baru. Na veškeré dění dohlíží ostražitý Šéf, který vás humorně laděnými povídkami bude provázet. Tak se posaďte a na zdraví!

Tato kniha shrnuje některé povídky z moravské strany „Žďárských hor“. Venkovský život v této drsné části Českomoravské vrchoviny nebyl nikdy jednoduchý a jednoduchý není ani dnes. Tentokrát však nejde pouze o příběhy ze života sedláků, chalupníků a obecních chudých. Objevuje se zde i chvilkový citový zmatek mladého bohoslovce, který však za něj, aniž to tušil, vyřešil jeho otec.

Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román Ladislava Klímy, vydaný v květnu 1928, měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za „groteskní romaneto“ a z textu je patrné, že jej velmi ovlivnila subjektivně idealistická filozofie George Berkeleyho, stejně jako radikální individualismus Arthura Schopenhauera a zejména Friedricha Nietzscheho. Jde bezesporu o autorovo nejslavnější literární dílo, které zaznamenalo ohlas i v zahraničí. Z větší části jde o fiktivní deník rovněž smyšleného knížete Sternenhocha, jednoho z předních šlechticů německé říše někdy na počátku dvacátého století. Hlavní hrdina, nebo přesněji řečeno antihrdina, v něm líčí vztah s manželkou Helgou, kterou zároveň obdivuje a nenávidí (sám ji v rukopisu později nazývá Démonou). Při popisu jejich společného života se autor nevyhýbá obscénnosti hraničící až s perverzitou. Helga svého muže všemožně ponižuje, dopustí se i vražd a pěstuje také masochismus a sadismus. Když si o něco později najde milence a naplánuje s ním útěk, je to pro Sternenhocha poslední kapka. Žárlivý kníže se rozhodne učinit manželčiným choutkám přítrž, a to brutálním způsobem. Právě tehdy však pro něj začíná skutečné utrpení...

Kniha není sbírkou citátů, ale spíše indícií, zkrátka takový koncentrovaný souhrn konstatování obecných faktů. "Co je to ten poidibioq - boiqipiod?" Představ si Svět a na něm chaoticky rozházené, poskakující informace, jako jednotlivá písmena, pro lepší představu, klidně všech abeced co znáš. Lámání přes koleno, přitahování za vlasy, vždy vedlo jen k násilí, bezpráví a nikdy k harmonii, souznění, Klidu a Pohodě. Motiv symbolizuje nenásilnou objektivní selekci a uspořádání toho, co již existuje, aby to prostě sedělo a tak i podstatu obsahu této, sice malé, ale dospělé knihy, která je o to víc pro děti, včetně těch zbloudilých, hledajících... Ostatní písmena na sebe také navazují, ne však tvarem, ale významem a do hlavy, stejně jako do každého slova, určitá písmena patří a jiná to celé jen komplikují. Písmenný ornament současně poukazuje na dvě možnosti, strany mince, jako jin - jang, jinak dobro - zlo, nebo nebe - peklo, pravda - lež, ano - ne, true - false, 1 - 0 atd.

Chtěli byste někdy vyhrát v tombole třeba dítě? Vyplácí se být radikálně upřímný? Co se skrývá za záhadnými nápisy v modlitební knížce a jak se český vesničan ocitl na úpatí posvátné čínské hory? Dávají si vaše děti zoubky pod polštář pro zoubkovou vílu? Možná to nebude ten nejlepší nápad Dvacet osm autorů, kteří se nikdy předtím neviděli. Dvanáct trojic povídek, navzájem propojených postavou, motivem nebo příběhem. První povídka vám napoví, ve druhé zpozorníte a třetí doplní chybějící kousek skládačky. Trojpovídky jsou pestrým a zábavným světem mnoha autorských stylů, skvělých příběhů a rozmanitých témat. A nejen to! Koupí knihy navíc podpoříte projekt SPOLU, iniciativu, díky níž studenti psychologie a medicíny pomáhají pacientům hospitalizovaným v psychiatrických zařízeních. Mimochodem, věděli jste, že nejkrásnější ženy v Irsku pocházejí z tuleňů? Autoři: Zdeněk Balcar, Blanka Bezdíčková, Petra Bílková, Štěpánka Čechová, Josefína Čejková, Patricie Dolanská, Pavla Garwoodová, Jaroslava Haľková, Denisa Hledíková, Renáta Hubrtová, Jiří Koreš, Petra Kovandová, Ronald Krist, Thea Kučerová, Kristýna Lyachová, Ludmila Lucká, Denisa Mezerová, Zdeňka Martincová, Libor Mikule, René Nekuda, Soňa Nekvapilová, Karin Novotná, Jaroslava Pelikánová, Klára Rokosová, Ráchel Smékalová, Zuzana Stehlíková, Jana Šůmová, Nikola Vinopalová Ilustrace: Jitka Jungmannová, Jaroslava Kučerová, Jitka Mísařová

Píše se rok 1953 a Vladimír Vochoč, bývalý československý konzul v Marseille, je ponižujícím způsobem vyslýchán vyšetřovatelem komunistické policie. Tak začíná nová kniha Lenky Horňákové-Civade. Jejím hlavním tématem je opět cesta za svobodou. Tentokrát se ale za ní nevydává jen ženská hrdinka. Knihou se vinou příběhy dvou lidí, jejichž osudy se poprvé protnou v roce 1938: Božena, s dítětem v náručí, přichází do Marseille, aby se odtud dostala do Ameriky, do země zaslíbené. Vladimír je v Marseille nový konzul ještě mladé československé republiky. Československo ale záhy zaniká a Vladimír stojí před nesnadnou volbou mezi loajalitou a vzdorem. Lenka Horňáková-Civade ve svém románu vzdává hold nejen silným ženám, ale také muži, jenž dokázal využít chaos na počátku 2. světové války a zachránit stovky lidských životů. Román, jímž poněkud nezvykle čtenáře provází hadrová panenka, se probojoval do druhého, užšího výběru prestižní literární ceny Prix Renaudot.

Nový román Šárky Šiškové obsahuje opět velmi stimulující a inspirující otázku už ve svém titulu. Stejně jako její předešlé knihy A co láska? a Dokonalý život? pokládá otázky na které většina z nás během svého života otevřeně nebo skrytě hledá odpověď. Zatímco v románu Dokonalý život?, který vyšel v srpnu 2019, se autorka věnovala především psychologii postav dvou dospělých bratrů a jejich partnerek, v knize Navždy nebo jen na chvíli? je velký důraz kladen na propojení profesního a osobního života. Jako jednu složitou nádobu plnou emocí líčí život hlavních postav, jimiž jsou herec a režisér Roman Marad a jeho herecká i životní láska Alice Antlová. Poprvé se s těmito hrdiny, a nejen s nimi, čtenář setkává v autorčině velmi úspěšné prvotině A co láska? vydané v roce 2018. Román Navždy nebo jen na chvíli? je jejím volným pokračováním, tvořícím zcela samostatný příběh. Myšlenka prožít znovu se svými postavami další kus jejich života pouze potvrzuje velkou energii a živoucnost děje a postav, které dokáže autorka vytvořit. Román Navždy nebo jen na chvíli? čtenáře od první minuty vtáhne a nepustí do poslední stránky. Herec a režisér Roman Marad právě dokončil svůj první autorský film Němé hranice. Jeho touha po naplnění uměleckých ambicí ho donutí zabývat se svým životem a postoji v něm. Hledání rovnováhy mezi ambicemi a osobním štěstím, neřeší jen hlavní hrdina Roman a jeho Alice, ale všichni protagonisté tohoto románu, kteří se společně pohybují v prostoru medií filmu, rozhlasu, televize Nakolik jsou oni sami pohlceni tímto uměle vytvořeným světem pro svět skutečný? A nakolik si oni sami uvědomí, že ho vytváří mnohdy na úkor sebe samých? Dramatický příběh plný pravdy, reality, kterou neprožívají nejen ti, kteří se nechají zvěčnit na filmové plátno. Protože hledání štěstí má mnoho různých podob a cest a často k němu nestačí ani mít tvář na lesklé obálce časopisu. Jazyk, kterým autorka vypráví, je srozumitelný, přitom velmi barevný, bez jakékoliv snahy o ploché filozofování, poučování či moralizování. Dialogy jsou krátké, břitké, úderné. Děj má velmi dynamický spád, podobný jízdě na horské dráze. Stále vpřed, rychlé změny tempa i směru. Působivé jsou kurzívou psané ukázky z filmu, o němž hlavní hrdina přemýšlí a chystá jeho premiéru. Tyto filmové obrazy naopak děj zpomalí a odkrývají poetickou duši vypravěče Na závěr nečekaná pointa. Román Šárka Šišková opět doplnila svými ilustracemi na obálce i uvnitř knihy a je příjemné se nad každou zastavit a zamyslet se nad jejím významem pro tu kterou část románu. Všechny tři doposud vydané knihy Šárky Šiškové, A co láska? Dokonalý život? Navždy nebo jen na chvíli? obsahují silné lidské příběhy ze současnosti. Ani jeden z nich nehledá oporu v prázdných kulisách minulosti. Odehrávají se právě tady a teď. Jsou inspirující, provokující k zamyšlení, nutící položit si otázky na dané téma Tento román je zároveň dle slov autorky i jejím tématem. Tvorba a osobní život i pro ni tvoří složitou esenci s různými příchutěmi Hloubkou, samotou, nekonečným hledáním

Přestože je tvorbě Bohumila Hrabala věnována značná pozornost, knih, které kladou důraz na detailní rozbor jeho klíčových literárních děl (v předkládané knize to jsou: Obsluhoval jsem anglického krále, Hlučná samota a raná novela Jarmilka), je jako šafránu. Takto vedená analýza může napomoci vymanit Hrabala z publicistických klišé, jakými jsou hospodský vypravěč, pábitel, zapisovatel hovorů a kronikář nejrůznějších profesí. Hrabal není ani v nejmenším autentický zapisovatel života, nýbrž vášnivý spisovatel, který se snaží v obtížných podmínkách dozorované literární produkce uhájit právo na svobodu tvorby. O tom, nakolik svébytným, literárně rafinovaným a autonomním spisovatelem Bohumil Hrabal byl, svědčí také analýza lektorských posudků z času normalizace. Z ní je totiž patrné, jak je krátkozraké přehlížet tuto část Hrabalovy tvorby. Nejen že ji napsal ve svém vrcholném tvůrčím období, navíc se teprve v něm stává autentickým spisovatelem.

Existenciální groteska, čerpající z estetiky absurdna, surrealismu, poetismu i křesťanské spirituality, žánrově navazuje na tradici pikareskního vyprávění a románu-putování (angl. „novel as a quest“). V nepřeberné zásobárně nápadů, intelektuálních narážek a hříček i skrytých citátů se prolíná perzifláž s filozofií, ironická frivolnost s morálkou, realita se snem, skutečnost s představami, mimesis s metaforickou hrou. Próza je neustále rozšiřovanou „studií“ několika lidských charakterů – "mystiků-vyhnanců" –, kteří na cestě za tajemným M.-I.-P. zažívají neskutečná dobrodružství. Chvílemi až obludně humorná nadsázka odkazuje na bezvýznamnost, malost a ztracenost jedince v kosmické ontologické hře. Postavy ve sledu epizod plných zvratů a nečekaných vyústění zdánlivě hovoří o ničem, motají se odnikud nikam, rozvíjejí zápletky bez rozuzlení, přičemž ale vždy něco významného prožijí, co utváří jejich povahu i vzájemné vztahy, nastoluje témata knihy a neviditelně je přivádí k dosažení předem netušeného vyvrcholení… V rychle se překrývajících obrazech, místech a časech prochází každý vlastním příběhem a zároveň neoddělitelně utváří podobu celého společenství. „Po obsáhlém souboru veršů Devatenáct měst (2016) přichází Ladislav Selepko s románem, ve kterém zúročil vše, co tvořilo to nové a cenné v jeho poezii, a současně to posunul do vyšší roviny,“ píše Jan Šulc v lektorském posudku. „Autor je natolik svůj, natolik vzdělaný a literárně poučený, současně i spontánní a hravý, že lze pro Raison d’etre v současné české literatuře těžko hledat obdobu. Dílo má jistě všechny znaky epiky, ale současně je to báseň v próze,“ uzavírá výše jmenovaný.

Lukáš Vavrečka (1987), básník a prozaik, časopisecky publikuje své verše a eseje, je autorem románu Revolucionáři (vyšlo v r. 2005), sbírky experimentální poezie Vyhnanec s křídly (vyšlo v r. 2008), rozsáhlé čtyřhlasé básnické skladby Partitura (inscenováno v r. 2008) a spoluautorem básnického sborníku studentů Filosofické fakulty Univerzity Pardubice Lumírem proti své vůli (vyšlo v r. 2009).

Sudety jsou v novele Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj se rozvíjejí příběhy ostatních, nejčastěji místních, ale i Rakušanů, co sem přijeli za levným nákupem a levným sexem, nebo turistů, kteří chtějí na chvíli vyměnit kancelář za přírodu. Od konce války po současnost se před námi otvírají jednotlivé šuplíky osudů – svět malých, obyčejných lidí žijících či živořících na místě, na které se zapomnělo.

Případem pro začínajícího kata Pavel Juráček přibližuje, zkoumá, zakouší jeden z nejintenzivnějších, nejnaléhavějších pocitů moderní doby úzkost. Na motivy třetí knihy Gulliverových cest Jonathana Swifta, kanonického románu anglosaské literatury z roku 1726, ukazuje, jak málo stačí (v tomto případě sjet ze silnice uzavřené zákazem vjezdu), aby se člověk na vlastní kůži přesvědčil, že ve vztahu k světu tahá za kratší konec. Že ať se snaží sebevíc, jeho život se odehrává a vždy bude odehrávat pouze v mantinelech vytyčených společností, ke které náleží bude záviset na jejích psaných i nepsaných zákonech, tajemstvích, poklescích, na jejích mocných. Že jeho hlavním posláním je být částí soukolí, které ho potřebuje a zároveň spotřebovává. A že jediné, o co se může opřít, je jen a jen on sám. Případ pro začínajícího kata obsahuje všechny Juráčkovy texty, které s přípravou a realizací stejnojmenného snímku z roku 1969 souvisí: synopse, explikace, filmová povídka, dvě verze literárního scénáře. Pro úplnost je svazek doplněn obsáhlým výborem z deníkových záznamů, dosud nepublikované korespondence a archivních dokumentů.

Příběh tří dospívajících kamarádů na pozadí dramatických událostí konce šedesátých let. Jejich všední život doprovází big beat, alkohol, drogy, šedá nuda, první lásky - často neúspěšné. Ale především dramatické události srpnových dnů roku 1968 a 1969, listopadová stávka vysokoškoláků, hokejové zápasy se Sovětským svazem a dramatická chmelová brigáda roku 1968; které mají vliv na pokus o emigraci, zradu, a pokus o sebevraždu, který končí v psychiatrické léčebně Bohnice.

Zbierka Staré pověsti české vyšla prvýkrát v roku 1849 a výnimkou protektorátu vychádza opakovane až dodnes. Popisuje udalosti z českej histórie založené na ľudovej slovesnosti aj historických faktoch. Kniha vychádza v reedícii s novou obálkou a s ilustráciami Věnceslava Černého.

Romantický příběh s krimi zápletkou. Někdy je štěstí blízko. A pes Ben to moc dobře ví! Marek kdysi objevil štěně přivázané v lese ke stromu. Pejsek se mu již dlouho odměňuje svým dokonalým loveckým umem, ale ne vždy patří jeho úlovky k dobře zvoleným. Na psí uši několikrát přísahal, že se vyhne sousedce Heleně a jejímu chovu drobného zvířectva, avšak pudy jsou silnější. Marek často řeší psí průšvihy a Hela je dost naštvaná. Ben jednou v lese najde modelku Valerii. Opuštěnou a neodolatelnou ženu, která se Markovi dostala do srdce od prvního podívání. Jenže zmizela ještě rychleji, než ji pozval na schůzku. Později se však kráska ocitne u něho doma. Stále stejně okouzlující, ale potřísněná krví...

V knize Myslivecká jitra popisuji své zážitky z naší krásné Drahanské vrchoviny. Mnohé z nich jsem prožil za časných jiter, když se les probouzí. Právě v těch chvílích může myslivec uvidět ptáka nebo jinou zvěř, kterou dosud nikdy nezahlédl. Naše krásné lesy mají pro nás vždy nějaké překvapení. Byl jsem svědkem prudkých soubojů jelenů, bojů o život více jak metrákových kňourů a zahlédl jsem také sokola, který se v naší oblasti vyskytuje jen zřídka. A považuji za neobyčejné štěstí, když se mohu sehnout k hladině lesní říčky, nabrat do dlaní její čistou proudící vodu a napít se. To jsou krásy Drahanské vrchoviny. Na její lesy se dívám od mého psacího stolu, slyším jejich šumění a často při tom sním…

V zámku plném spisovatelů se skutečně udála neobyčejná věc: jednou zde přespala autorka sociálních románů Marie Majerová a ze spánku ji vyrušily prskající a syčící ohnivé koule, poskakující po pelesti historické postele. Incident musel být vyšetřen – a náležitě ututlán, neboť jeho charakter neodpovídal platným idejím marx-leninismu. I když ve stejnou dobu probíhal rozsáhlý výzkum telepatie a různých psychotronických metod, nebylo možné, aby socialistická spisovatelka, jejíž prostopášnosti mládí již byly zapomenuty, byla spojována s tak fantastickou událostí. Miloslav Švandrlík se tématu chopil s fantazií, která čtenáře nenechá, aby knihu odložil nedočtenou.

Po čtenářsky úspěšném thrilleru Fotbal v drápech smrti přichází známý autor, bývalý sportovní novinář Milan Macho (kniha Sparta-Slavia: Rivalové navěky) s dalším napínavým příběhem opět z fotbalového zákulisí, kde se daří intrikám a podvodům. Jak napovídá podtitul Akční fotbalový erotikon, tentokrát se hrdinům zamotá život také kvůli oblibě v erotických hrátkách, autorem poutavě vylíčených. Úspěšný trenér má problémy v manželství i v profesi, kde ho vedení klubu nutí k podvodu, s nímž on nesouhlasí. Mladému, talentovanému fotbalistovi se líbí život v přepychu. Ačkoliv se manželka stará o jejich dvě malé děti, pořídí si milenku a vybourá se s ní opilý v autě. Jeho manželství se hroutí. Třetího hrdinu, brankáře mužstva, sbalí modelka s poněkud kuriózní preferencí při sexu a částečně zásluhou bulváru se zjistí, proč tomu tak je. V závěru se děj mění až ve frašku; všichni tři hrdinové se snaží uspořádat své životy a při tom dochází k nečekaným tragikomickým rozuzlením.

Ferdinand Weinberger a Vilém, děd a vnuk, žijí ve společné domácnosti a dennodenně jsou vystavováni nelehkým zkouškám, které před ně staví jediná žena – manželka a babička. Hana Weinbergerová však není ani typická manželka, ani běžná babička, i když v obou případech jde o milující ženu, která však svým nonkonformním přístupem k životu staví laťku tolerance příliš vysoko. Ne každý v rodině je schopný a ochotný ji přeskočit. Co je pro milujícího manžela jediným možným řešením, i když nesnadným, je nepřijatelné pro dceru a nepochopitelné pro vnuka. Hana Weinbergerová žije život, který se neslučuje s běžnými představami ostatních. Jedinou výjimku tvoří zástupy jejích oddaných žáků, které Hana Weinbergerová s nebývalou obětavostí vyprovodila do života. A tak je navzdory své povaze a nátuře milovaná všemi, ať už výhradně či s připomínkami. Kde je však v takovém případě spravedlnost? Tuto otázku si postupně kladou členové její nejbližší rodiny, její milenci i vnější pozorovatelé. A každý musí nutně dospět k jiné odpovědi. Další prozaický počin spisovatelky a nakladatelské redaktorky Magdaleny Wagnerové tentokrát míří k autobiografickým motivům. Ilustracemi Zdeňka Netopila se publikace stává opravdovým knižním skvostem.

Název knihy „Maturák“ již sám o sobě napovídá, že se jedná o příběh, který se skutečně stal. Všechna dostupná média v březnu 2013 informovala o smrti studentky Barbory na maturitním plese. Nelze snad získat větší autentičnost než z pera otce, který se svou dcerou prožil celý její život. Tuto knihu je těžké jednolitě zařadit do určitého literárního žánru. Je zde nejen dramaticky popsána sama událost, kdy před očima otce umírá jeho jediná dcera. Sám otec bez zábran líčí stavy bolesti a zármutku v následujících dnech, týdnech a měsících. Zároveň se snaží vrátit do běžného života. V tom mu pomáhá nejen nová známost, ale i zjištění, že naši nejbližší nás nemusí nutně opustit zcela. V některých částech knihy se autor v rámci odlehčení děje a ve snaze přiblížení svého života s dcerou vrací čtivou formou ke svým vzpomínkám. Jako by nestačilo toto neštěstí samo o sobě, byla ještě vytvořena mediální kauza spojující smrt Báry s drogami. Ukázalo se, že zcela bezdůvodně. Dlouhodobým mediálním běsněním bylo pouze pošpiňováno jméno zemřelé dívky a již tak žalostný stav rodičů ještě více zhoršován. Kniha se dotýká různé úrovně mediálních zpravodajství i korektnosti vyšetřovacích orgánů policie. Zaznívá varování nad vnímáním některých veřejnosti předkládaných informací. Nabízí ostřejší úhel pohledu na dodržování základních morálních zásad v naší společnosti.

Bylo nás pět za časů normalizace – tak by se dal charakterizovat tragikomický román ze šumavského pohraničí, líčený očima Michala Zídka, žáka 7. C vimperské Základní školy československo-sovětského přátelství. On a jeho spolužáci národnostně pestrého původu – tak charakteristického pro pohraniční pásmo – prožívají svá chlapecká dobrodružství, hrají si na indiány, užívají si školních radostí a starostí. Zdobí budovatelské nástěnky, běhají při branném cvičení v plynových maskách… A tváří v tvář zákeřným praktikám soudruhů učitelů, lampasáků, šikanujících deváťáků, drsných dívek i nečekané tragické smrti jednoho z kamarádů vstupují z prostoru dětských her do prostoru dospělosti.

Člověk kvůli svému štěstí udělá cokoliv, aby si ho udržel, dokonce si vytvoří proti ztrátě iluzí a nešťastným událostem kolem sebe obranný val, přes který k němu ale nemůže znovu přijít ani štěstí. Román o štěstí, které se zlomyslně mění ve ztráty a zklamání. Ninel má takovou zkušenost od dětství, kdy si začala představovat, co by ji udělalo šťastnou, ale když tomu chtěla napomoct, vždy se její snažení zvrtlo a skončilo špatně. Dokonce musela kvůli tomu odejít z domova k tetě do Prahy, ale tahle životní změna v patnácti letech ji konečně ke štěstí přiblížila. Teta byla poloviční Angličanka, naučila Ninel perfektně anglicky, a když dostudovala, přenechala jí své žáky. Výuku angličtiny provází řada humorných příběhů a do některých dobrodružných zápletek svých žáků se Ninel osobně zapojí, ale nikdo z nich neví o jejím životě poznamenaném hlubokým rozčarováním z partnerských vztahů. O něm Ninel vždycky mlčí, jako by v něm nebylo skryto jen její neštěstí, ale i touha po štěstí a obojí raději drží pod zámkem.

Kniha Fízl je něco mezi esejem, historiografickou prací a beletrií, přechází volně z jednoho žánru do druhého a zároveň je i překračuje. Práce sice vychází z materiálů, které produkovala komunistická tajná policie, nepracuje s nimi ale způsobem, jaký používá historiografie – není svázána nějakou metodologií, ale jsou v ní i postupy běžné v literatuře: hříčky, aluze, metafory, hyperboly, gradace, pointy…, čímž „popisovaná“ realita získává na plastičnosti. To je umocněno tím, že Placák nekomentuje cizí zkušenost, ale materiály StB se týkají jeho samotného a jeho přátel. I když Fízla zařadíme do literatury, je to zároveň zasvěcený vhled do toho, jak fungovala komunistická StB v době normalizace. Podle autora má kniha i didaktický účel: je to návod, jak se bránit jakémukoli vnějšímu nátlaku, ať už je jeho původcem stát nebo cokoli jiného. Druhé, rozšířené vydání je mimo jiné doplněno o happyend – tedy vítězný polistopadový soud autora s „hrdiny“ jeho knihy, důstojníky tajné policie.

Je padesát slov hodně, nebo málo na to, aby se v nich dalo říct vše podstatné? Malá El žije v Československu sedmdesátých let. Násilí mezi rodiči je nedílnou součástí jejího dětství, neudivuje ji, ale poznamená. Patologické jevy, jimiž je doma obklopena, v kombinaci se zvláštní výchovou ji uzavírají do nechtěné izolace, propadá se do soukromé beznaděje. Šance na jiný život, která se objeví s příchodem nového spolužáka, jenž se nebojí vzdorovat době a dokáže El pochopit, nemá trvat dlouho…Kniha Koho vypijou lišky čtenáře citlivě, a především svébytně vpravuje do nelehkého osudu jednoho děvčátka. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě, někdy anekdotou, jindy pointovanou básní v próze, ale vždy přidává další kamínek do mozaiky celé knihy. Každá kapitola je trochu jako fraktál, v detailu vyniká celek. Debutantka Lidmila Kábrtová přichází s originální literární hrou, díky níž zase jednou záleží na každém slově.

Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou… Deset populárních autorek a deset příběhů ženských – vlastně až na jednu výjimku – hrdinek, které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát.

V novele Pokrývač, kterou vydává Nakladatelství ČAS k jeho pětaosmdesátým narozeninám, se Miloň Čepelka ohlíží do dob husákovské normalizace, kdy si lidé s uměleckými ambicemi v tzv. šedé zóně namlouvali, že přes všechny strachy a úhybné manévry mají své životy pod kontrolou. Příběh s podtitulem Obrazy ze života ing. Řezníčka, vyprávěný s ironickým nadhledem, je autorovým holdem češtině, slovně i stylisticky tak rozmanité.

Nela si hodlá výcvikový kurz se svými spolužáky hlavně pořádně užít. Ani ve snu by ji nenapadlo, že právě tady potká svou první velkou lásku. Zamilovaná a šťastná vplouvá do nového školního roku, jenomže všichni její nadšení ze skvělého přítele nesdílí. Nela zjišťuje, že ne každý, kdo se tváří jako kamarád, jím ve skutečnosti je. I z toho důvodu musí její čerstvý vztah zůstat v tajnosti. Ve snaze udržet ho při životě se Nela čím dál víc zaplétá do pavučiny lží a polopravd a pomalu začíná pochybovat, jestli má na všechno dostatek sil.

Proč louže přes den mizí? Jak snadno se dá tato otázka přirovnat k otázce, proč přes den mizí lidské štěstí. Setkáváme se s pěti příběhy, ve kterých se lidské životy změní neuvěřitelným skokem v opak toho, co bylo. Pojďme se ponořit do hlubin lidské psychiky a sociálních problémů.

Hlavní hrdina novely, zubní lékař, bilancuje život a díky své dospělé dceři dospívá k rozhodnutí napravit to, co ve vztahu ke své dávné lásce pokazil.