Publikace Doktore, vražda, jedeme! Deník policejní, deník výjezdový je druhým, doplněným vydáním původní knihy Doktore, vražda, jedeme! (z deníku policejního lékaře) z roku 1995. Přináší osobní zkušenosti policejního lékaře pplk. MUDr. Karla Vomáčky z ohledání velkého počtu obětí vražd, sebevrahů a podezřelých úmrtí, k nimž došlo na území Hlavního města Prahy a Středočeského kraje v letech 1978–1994.

Kučerova kniha má dvě hlavní linky. V té první se autor odráží od skutečné události ze života spisovatele Miguela Cervantese, který v mládí strávil několik let v Alžíru coby zajatec pirátů, a možná právě tahle zkušenost mu umožnila stát se světovým spisovatelem. Ve druhé linii sledujeme příběh Sidiho Hameta hrdiny vypůjčeného ze Cervantesova románu potrhlého derviše, který se zbláznil z ustavičné četby

Vánoce jsou tradičně nazývány svátky klidu a míru, pro hrdiny povídek devíti soudobých českých autorů je to ovšem spíše období plné nejistot, pochyb a často také tíživé samoty. Ale kdy jindy věřit ve šťastné konce než právě o Vánocích?

Skvělá vypravěčka Šárka Šišková s velmi vytříbeným citem pro dramatičnost čtenáři nabízí zajímavé téma z psychologické poradny. Živoucí postavy jsou skutečné a plastické, plné normálních lidských emocí. Je obdivuhodné, že se autorka nebojí kontroverzních témat a nepoužívá, jako řada jiných současných autorů, jen schematická zjednodušení typu dobro/zlo a výhradně prvoplánově černobílé postavy. Možná

Kniha Staré pověsti české patří k nejznámějším převyprávěním našich dějin. Poprvé vyšla v roce 1894 a byla určena především dětem. Od té doby se dočkala dlouhé řady vydání. Alois Jirásek vykresluje jednotlivé příběhy z naší historie a čerpá přitom jak ze známých dějinných faktů (předlohou mu byly kroniky i české a moravské pověsti), tak z tradovaného lidového vyprávění. Bohatě a barevně líčí příběhy

Knížka o stárnutí, mládnutí a sexu. Nová Irenina kniha je jejím návratem k původní Obermannové, autorce bestseleru Deník šílené manželky, který byl také zfilmován. Ve svém novém románu se tak navrací k tomu, v čem je nejsilnější - ke sdílení silných ženských emocí, tabuizované pocity nevyjímaje a hlásí se i k odkazu Boženy Němcové, jak dává tušit už sám název. Xénie se stala babičkou. S tímto novým

Nadanému inženýrovi začíná být těsné Československo padesátých let. Za dramatických okolností prchá na Západ, odkud se do staré vlasti vrátí až po osmatřiceti letech, na sklonku života. Jeho senzační vynález, pozoruhodné životní osudy i kruté následky nelegálního odchodu hodlají popsat dva studenti žurnalistiky. Odmítá. Pátrají tedy na vlastní pěst. Oslovují fyzikovy kolegy, přátele, příbuzné. Každý

Doživotí volnosti je mozaikovitá freska zavádějící nás do vnitřního života čtyř postav vzájemně propojených rodinnými pouty. Jednomu připadá nemožné zůstat, a utíká z místa, kde by mohl úspěšně zakotvit, zatímco jiný se neptá a žije tam, kam byl osudem zanesen. Jeden boří a upíná se k nové lásce jako k řešení všech těžkostí a další miluje trpělivě toho, kdo se s ním v dobrém i zlém kdysi dávno rozhodl

Červen 1945. Válka skončila a krajinou táhne podivné procesí skauti ve stejnokrojích vedou (a jeden se veze) velblouda dvouhrbého, přesněji velbloudici, které říkají Pepito. Zastaví, když se spustí dešťová přeháňka. U kandelábru velbloudici přiváží, nechají ji popásat a sami si vlezou do kabiny opuštěného vojenského náklaďáku. Když se déšť přežene, vyrazí dál. Před nimi je ještě dlouhá cesta a řada

Vypravěč knihy slíbí manželce svého dávného přítele Štěpána, že se ve Stockholmu pokusí najít záhadný fialový flash disk, který Štěpána podivnou hrou náhody uvrhl do stavu duševní trýzně a který je zároveň jedinou věcí na světě, jež může jeho zoufalství utišit. Flash disk už ve Stockholmu není, vypravěč se vydává po jeho stopách dál a jeho pátrání se nakonec mění v cestu kolem světa: ze Švédska jej

Vážení čtenáři, tato kniha je volným pokračováním knížky Bezflinťáci a hlavní protagonisté zůstávají stejní. Milenu Hamerskou a Jiřího Pecháčka jsem znal z několika málo fotek a článků popisujících složitá jednání, která vedla k záchraně jesenických kamzíků, i konečné předání petice s pětadvaceti tisíci podpisy Parlamentu ČR. Spolu s dalšími přispěli obrovským dílem k udržení životaschopné, už více

Leona studuje třetí ročník antropologie v Praze a vypadá to, že kromě studia pro ni není nic důležité. Dokud nepotká Vlada. S ním se naučí dotýkat se hranic svých možností, jak v oblasti citů, tak i sexu, ale s postupujícím časem začíná tápat v tom, co je ještě možné ve jménu osudového vztahu snést… Příběh s lehkostí přenáší čtenáře do let nedávno minulých a s nesentimentální nostalgií oprašuje kouzlo

Erika Tomanová je mladá žena, která si frustraci z třetího nepovedeného manželství léčí alkoholem. Jednoho dne po vyostřené manželské hádce opouští manžela i děti. Jejím novým domovem se tak pro příští dny stává ulice. Co takový život na ulici obnáší, si zprvu vůbec neumí představit. Když ji hned první den zloději o všechno okradou, musí se postavit čelem k nastalému problému. Co dál? Má se kajícně

Dva dlouholetí kamarádi a někdejší kolegové-učitelé se už pár let živí poněkud lukrativnějšími profesemi: jeden jako gigolo a druhý jako nájemný vrah. Aby si od svých náročných povolání na pár dní odpočali, vyrazí na řeku Sázavu. Jenomže muži jak známo nepřestávají pracovat ani na dovolené… Takový je náčrt filmového scénáře, pro nějž chce autor stůj co stůj získat otupělého producenta. Nabídne brutální

Román o donu Quijotovi napsal Cervantes, zatímco Borges napsal povídku Autor Quijota Pierre Menard. Přesto, či právě proto je rukopis Ivana Matouška, který se těmito dvěma spisovateli různým způsobem inspiroval, a navíc jej doprovodil vlastními kresbami, nezaměnitelným výtvorem. V beletristickém shrnutí Matoušek sděluje nejen, co je jemu v Quijotovi blízké, ale zároveň co považuje za trvalé, neměnné,

V další knize režiséra, scenáristy, spisovatele a fotografa Ivana Fíly je hlavním protagonistou opět Chodec, cestovatel časem, naslouchač příběhů. Během pandemie bloudil osiřelou Prahou a fotografoval liduprázdné ulice (Nouzový stav - Zápisky cestovatele časem); poté stoupal do výšin Hrubého Jeseníku, aby v zápětí sestoupil do hlubin lidských duší (Jeseníky - Čas, ten pohyblivý obraz věčnosti); nyní

Je možné být žena a chovat se úplně nezávisle? A lze mít partnerský vztah plně pod kontrolou? Hlavní hrdinka románu Panna Ema Dolejšová se o něco takového pokouší desítky let. Její zvláštní příběh se odehrává v Příbrami v době, kdy v ní zuří duchovní boj. Komunisté zásadně mění sociální profil města při těžbě uranu a přitom zápasí s pověstí Svaté Hory – poutního místa se zázračnou soškou Panny Marie.

Letec Antonín Maděra se po druhé světové válce vrací z Anglie do své rodné vesnice Svatý Štěpán v česko- -německém pohraničí. Chce zde uskutečnit svůj sen, vybudovat chov ušlechtilých koní. Nenachází však kraj svého dětství přichází do rozvrácené země, kde se prohánějí stáda zdivočelých koní a kde se opuštěnými vesnicemi potulují nadšenci, zlatokopové a kaubojové. Lidský život má menší cenu než majetky

Obsáhlý svazek přináší prózy Karla Miloty, nalezené v jeho pozůstalosti. Nejrozsáhlejší je román Hora, který Karel Milota začal psát na sklonku 60. let a přepracoval v letech 90., kdy ho již téměř dokončil. Jde o mrazivý příběh z počátku 50. let, v němž autor mistrně kombinuje vlastní strhující děj z úryvky z dobového tisku, lteratury či filmových týdeníků... Moderní, dechberoucí próza o jednom z nejděsivějších