Texty PhDr. Ludvíka Hlaváčka, ředitele Nadace pro současné umění Praha a pedagoga na Katedře dějin a teorie umění ústecké Fakulty umění a designu, které vznikaly původně jako záznamy přednášek z cyklu Socializace (v) umění z let 20072018, určených studentům magisterského studijního oboru Kurátorská studia FUD UJEP. Po úvodních kapitolách věnovaných pojmům socializace, uměleckého díla a dějinnosti přistupuje autor ke svého druhu dějinám umění , ovšem pojednávaným z hlediska socializace a dějinnosti, roli průvodce má i Zuidervaartův model spirituality jako žitého obsahu, nikoli jako ideových tezí. [] Po stručném výkladu některých základních témat řeckého (zvl. typu kúros) a křesťanského umění vykládá renesanci jako přechod do lineární perspektivy , blízké heideggerovské vrženosti do světa, jehož jsme součásti, což nás pak bude provázet i v umění 20. století. [] Následuje další hraniční oblast, totiž tradičně velice hojně pojednávané baroko. Ludvík Hlaváček však i zde sleduje specifické, opomíjené a mnohdy paradoxní problémy socializace. Poslední přibližně třetina knihy pojednává témata víceméně aktuální, kde je autor zcela suverénně doma a může vybírat z nepřeberného množství příkladů. Kapitoly: Informel, Akční umění a Postmoderna. [] Za důležitý přínos považuji závěr knihy (Závěr: Sociální role umění jako probuzení bytostné nejistoty?). Opatrně skeptickým přístupem mapuje prostor nejistoty i jeho zneužívání k prezentaci falešných jistot. Hledání sociální role umění provází ovšem právě nejistota. Přesto, ba spíše proto, není hledání místa a sociální role umění v rámci sociálního diskurzu marné. Dokonce: takové hledání dynamiku sociálního diskurzu udržuje při životě. [] Gratuluji autorovi k vytvoření uceleného a dobře srozumitelného díla. (z lektorského posudku filozofa doc. Zdeňka Kratochvíla, Dr., 9. 4. 2020)

Nové rozšířené vydání knížky Maestro Václav Zapadlík nabízí to nejlepší z tvorby světově uznávaného malíře, kterého obrazy fascinují dokonalými historickými automobily. Při sestavování publikace jsme se snažili zařadit díla všeobecně známá, ale i méně známé kresby tak, abychom zachytili co nejširší záběr autorovy tvorby. Václav Zapadlík je nepochybně nejvýznamnějším současným výtvarníkem s motoristickou tematikou, a to nejen u nás, ale hlavně v zahraničí. Automobily, motocykly, letadla, lokomotivy a scenérie kolem nich překvapují svou propracovaností a precizním vyobrazením. Historické automobily okouzlují svou krásou a atmosféra obrazů nás dokáže vtáhnout do světa elegance a šarmu, ale i vzrušení při automobilových závodech. Završením a zaslouženým oceněním celoživotního díla Maestra Zapadlíka se stalo pozvání České pošty k vytvoření série známek s obrazy historických vozidel nejslavnějších českých i světových značek. Touto nádhernou prací rozšířil okruh svých obdivovatelů o milovníky těch nejmenších uměleckých děl - filatelisty

Mikuláš Galanda patrí k zakladateľským osobnostiam moderného slovenského výtvarného umenia 20. storočia. Už od svojich začiatkov bol výborný kresliar a zostal ním v celej svojej tvorbe. Počas svojho krátkeho života stihol vytvoriť stovky grafických listov, bibliofílií, knižných ilustrácií a mnohých ďalších diel. Okrem maľby a grafiky sa s veľkým úspechom venoval aj knižnej grafike a ilustrácii. V roku 1933 bola jeho knižná grafika odmenená Krajinskou cenou a na svetovej výstave v Paríži v roku 1937 striebornou medailou. V roku 2018 to bude už 80 rokov čo spoločnosť prišla o tohto významného umelca. Jeho umelecký odkaz však stále pretrváva. Táto vzácna publikácia ponúka ucelený prierez kresbou Mikuláša Galandu a prezentuje stovky reprodukcií, z ktorých mnohé doposiaľ neboli publikované. Vďaka knižnému spracovaniu autorových kresieb máme možnosť, aspoň čiastočne, nazrieť do umelcovej duše, vnímať jej atmosféru a precítiť náladu vtedajšej doby.

Monografie Emanuel Ranný st.

Monografie Evy Mansfeldové (1950-2016), dnes nejvýznamnější představitelky české variace konkrétního umění a svým způsobem i op artu. Malířky, jejíž originální tvarosloví je založeno na vztazích mezi geometrickými tvary a barvou. Tvorbu Evy Mansfeldové lze z hlediska umělecké stylu zařadit mezi geometrickou abstrakci, op art či konstruktivismus. Její obrazy jsou založeny na vztazích mezi geometrickými tvary a barvou, představují permanentní a systematický průzkum zákonitosti vjemů, cílem je vyvolání zrakové iluze pohybu dosahovaného plošnou strukturou a barevností. Její ztvárnění vychází z myšlenkového směru druhé poloviny dvacátého století, jehož základní ideou je pojetí, že "univerzálnost umění sebou nese i univerzálnost tvarosloví".

První ucelená monografie Norberta Grunda (1717-1767), jednoho z nejvýznamnějších představitelů rokokové malby v Čechách, hodnotí jeho tvorbu v širších domácích i středoevropských uměleckých souvislostech a zaměřuje pozornost na autorův mimořádně bohatý námětový i stylistický rejstřík, odrážející nejrůznější inspirační zdroje. Monografie reflektuje i otázku popularity Grundových obrazů, které graficky reprodukoval Jan Jiří Balzer. Její součástí je také studie o sběratelství umělcových obrazů až do současnosti a stať rekapitulující vliv Norberta Grunda na formování a vývoj české krajinomalby 19. století. Publikace obsahuje 446 reprodukcní a doplňuje ji výběrový katalog Grundových a Balzerových děl.

V této knize se seznámíte s tím, jak za použití jednoduchých metod vytvářet akvarelovými barvami moderní motivy. Získejte přehled nejen o základních pomůckách, ale také o možnostech, jak a čím svou práci ozdobit a ozvláštnit. Zvládněte základní techniky včetně jednoduché počáteční přípravy, poznejte barevné vrstvení, osvojte si zacházení s akvarelovými barvami – a navíc se seznamte s tím, jak svá dílka skenovat, digitálně upravovat a vytvářet jejich kopie a obměny. Naučte se malovat množství půvabných motivů a využijte své nové znalosti při tvorbě unikátních a stylových projektů. Vezměte tedy do ruky štětec, ponořte se do světa akvarelových barev a začněte malovat!

Chcete originálně nadepsat vánoční dárky nebo si vyrobit vlastní záložku? Zajímá vás, co je to lettering a moderní kaligrafie? S tímhle průvodcem se naučíte úplné základy krasopsaní a dozvíte se spoustu užitečných tipů jak začít tvořit, jaké nástroje a materiály vyzkoušet a jak dotáhnout své psaní k dokonalosti. K tréninku vám poslouží i praktická písanka, kde můžete vyzkoušet první krasopisné tahy. Tak ořezat tužky a vzhůru do toho!

Hokusai - výstřední a posedlý uměním - vytvořil prostřednictvím svých „obrázků pomíjivého světa" skutečnou encyklopedii každodenního života v Japonsku a základním způsobem tak přispěl k popularizaci japonského umění a kultury v Evropě.

Museo del Prado vlastní nejrozsáhlejší kolekci španělského malířství období od 15. do 19. století i široký výběr klasického západoevropského umění. Poklady královských sbírek zahrnují díla rozmanitých mistrů, regionů, stylů i žánrů.

Výpravná publikace Martinů obrázky kreslící byla vydána u příležitosti stejnojmenné výstavy v CBM. Nabízí kompletní soubor dochovaných kreseb, jejichž autorem je skladatel Bohuslav Martinů. Jde o unikátní doklad jiné než kompoziční tvůrčí činnosti skladatele: kresby vznikaly ve většině v letech 1910-1920 jako určitá forma umělecké relaxace autora tvořil je čistě pro vlastní potřebu a nepočítal za svého života s jejich uveřejněním. Jsou ovšem vysoce zajímavým materiálem i pro pochopení jeho kompoziční činnosti téže doby, neboť obě sféry (hudební i výtvarná) mají mnoho společného. Publikace je ojedinělá svým obsahem, neboť některé z kreseb skladatele dosud nebyly zveřejněny a především dosud nikdy v historii nebyly publikovány jako ucelený komplet.

Katalog k výstavě originálů ilustrací Jiřího Gruse, které oceňovaný komiksový výtvarník vytvořil v průběhu deseti let pro edici Modern Czech Classics vydávanou nakl. Karolinum. Kurátoři výstavy Stanislava Fedrová a Pavel Kořínek (ÚČL AVČR)v katalogu prezentují komentovaný výběr ilustrací k dílům Klapzubovou jedenáctkou počínaje a Spalovačem mrtvol konče, doplněný o ukázky dalších oblastí tvorby všestranného výtvarníka: komiks (Ve stínu šumavských hvozdů) a klasická malba. Rozhovor kurátorů s J. Grusem přibližuje otázky, jak výtvarník přemýšlí o vztahu textu a obrazu (ilustrace) a jak do vlastní práce promítá osobní čtenářské zážitky.

Adriena Šimotová (6. srpna 1926 – 19. května 2014) patřila k nejrespektovanějším osobnostem českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století a počátku století jedenadvacátého, získala řadu mezinárodních ocenění, její díla jsou zastoupena ve významných domácích i zahraničních sbírkách. V knize Uvnitř-vně (malá sdělení), vydané v prvním vydání v roce 1994 v nakladatelství Trigon, autorka poprvé publikovala svoji literární tvorbu prostřednictvím výboru sestaveného z krátkých úvah či jejich fragmentů, příležitostných poznámek, deníkových záznamů, vzpomínek, postřehů z cest ad.. Kniha zprostředkovává pozoruhodnou zkušenost s autorčiným myšlením, s jeho tematickou orientací, a může jedinečným způsobem přispět k obohacení a rozvinutí minulých či budoucích setkání s autorčinou výtvarnou tvorbou. Výbor zahrnuje texty z let 1976 až 1993; je doprovázen reprodukcemi drobných figurativních kreseb a skic z té doby i několika kresbami (s perforací) věnovanými poezii Vladimíra Holana. První vydání knihy Uvnitř-vně (malá sdělení) typograficky upravoval Vladislav Zadrobílek, jeho úprava je ve druhém vydání zachována.

Hippolyt Soběslav Pinkas (1827–1901) byl jedním z prvních „českých Pařížanů“, který prožil část svého uměleckého života ve Francii. Studoval malbu v ateliéru Thomase Coutura ve stejné době jako Édouard Manet, s nímž ho spojoval zájem o realitu a nekonvenčnost. Krajinářské náměty Pinkas hledal ve fontainebleauském lese, kde se dostal do okruhu předních francouzských malířů později nazývaných jako barbizonská škola (Jean-Baptiste Camille Corot, Jean-François Millet). Tato kniha poprvé komplexně pojednává o Pinkasově díle v kontextu francouzského malířství a sleduje umělcovu tvorbu od karikatur z revolučních let 1848–1849 až po zásadní malby vystavované na pařížských Salonech. Zvláštní pozornost věnuje obrazu Pohřební řeč o oběšenci (někdy nazývaným Modlitba za oběšence), který je unikátní nejen svým námětem, ale i příběhem, jenž se začal psát několik let před jeho vznikem a pokračuje do současnosti. Publikace přibližuje také Pinkasovu účast na Salonu odmítnutých v roce 1863, kde se jeho Stařec a smrt ocitl ve společnosti Manetovy Snídaně v trávě (tehdy nazvané Koupání). Hippolyt Soběslav Pinkas patřil k malířům, kteří dokázali sledovat aktuální umělecké tendence (realismus), a přestože je dnes známější jeho vnuk Jiří Voskovec, náleží mu díky malířské tvorbě i posilování česko-francouzských vztahů významné místo v dějinách evropské kultury.

Objevná monografie badatelů v oblasti výtvarné kultury mapuje zlatou éru československé ilustrace, kdy po létech stalinistického socialistického realismu začaly do vizuální tvorby pronikat nejprogresivnější postupy. Vedle pérovek se znovu objevily koláže a kombinované techniky, které se z novin, časopisů a knih rozšířily do nejrůznějších propagačních prostředků i na televizní obrazovky. Plastické vize dokonalé budoucnosti, zrozené z popisných ilustrací budovatelských ideálů, ustoupily abstraktním kompozicím a montážím, často nasyceným ironickým humorem. V přehledně uspořádané knize se tak nesetkávají pouze titulní pionýři a roboti, ale i nejrůznější oblasti výtvarné tvorby – od ilustrací v dětských časopisech a diafilmů přes díla ovlivněná bruselským stylem i americkou karikaturou až po odvážná zobrazení hrůzy, smrti a erotiky v publikacích pro dospělé.

Dlouho připravovaná kniha Petra Nikla o věčném kamarádství obrazů se slovy. Výsledkem jsou básně a experimentální texty, které jsou současně i ilustracemi. Věnováno všem názvům, které opustily obrazy, a všem podobiznám, které odmítly slova. Ono ovšem – jedno bez druhého se neobejde. Originální výtvarná knížka se zabývá vztahem a souvislostmi mezi obrazovou a slovní představivostí, symbiózou obrazu a slova. Obrazotvorností textu a slovotvorností obrazu. Ve formě typogramů si hraje s možnostmi prolínání obou výrazových prostředků nejrůznějším způsobem. Sbírku obrazových básní v japonské vazbě nápaditě koncipoval Marek Pistora ze studia Najbrt. Je určena všem lidem od sedmi let. Kniha vychází za podpory Státního fondu kultury České republiky.

Obrazy Jiřího Brodiny jsou z dobrého světa. Je to svět něhy, ticha, pastelových barev a pohody. Všechny náměty, sváteční, zdánlivě všední i výjimečné, jsou stejně hezké a poetické. Mají v sobě humor podobný laskavému pohlazení a posvátný klid stromů. Podobají se osamělým lípám a silným dubům, které dlouhé roky stojí a šumí uprostřed luk a polí. Jsou to vznešení pamětníci, české stromy s holubičí povahou a tiše zpívají zpěvy staré Číny. Silný urostlý strom s košatou korunou připomíná sám malíř. Stojí oběma nohama pevně na zemi, rozhlíží se po podbrdském kraji a vesnici Všeradicích, kde žije. Pokuřuje doutníky, popíjí víno a maluje obrazy s duší. Žije na zemi, pozoruje reálný svět a tvoří obrazy z dobrého světa.

Monografia s názvom Ivan Csudai: Causa vivendi (Obrazy 2011 – 2022) je v poradí treťou monografiou, ktorá mapuje a interpretuje tvorbu tohto významného slovenského výtvarného umelca. Nateraz posledná monografia sa zameriava na tvorbu po roku 2011, teda po roku, kedy sa začína nová etapa v umeleckom vývine výtvarníka. Autor textu monografie podrobne interpretuje princípy tvorby a z nich odvodené pravidlá, ktoré generujú jednotlivé obrazy a napriek tomu, že podliehajú permanentným inováciám, vždy zachovávajú Csudaiov typický a originálny individuálny umelecký štýl. V monografii je reprodukovaných vyše 200 obrazov a o jej zalomenie a dizajn sa postaral sám autor Ivan Csudai.

Malíř František Líbal je padesát let po své smrti obsáhle představen v monografii Oblaka něžného hněvu. Řada fotografii tlumočí v knize jeho rané začátky, odehrávající se ve Francii a Itálii. Bytostný krajinář je zastoupen v publikaci více než 150ti obrazy odrážejícími jihočeskou tvář přírody, rybníky, mokřady, bažiny, rašeliniště v tónině lehkého impresionismu.

Monografia predstavuje podoby tvorby výraznej slovenskej umelkyne, akademickej maliarky Marty Chabadovej. Počnúc obdobím po absolvovaní VŠVU v Bratislave (1976), v ateliéri Krajinárskeho a figurálneho maliarstva profesora Jána Želibského, končiac aktuálnymi polohami súčasnosti. Ponúka zjednocujúci a zároveň plastický pohľad naprieč desaťročiami so zameraním na faktory formujúce rukopis, obsahové a štýlotvorné prvky komornej tvorby ako aj diel do verejného priestoru. V prvom rade maliarskej a primerane šírke záberu i textilnej a keramickej tvorby. Maliarka svoj tvorivý program, zameraný predovšetkým na krajinomaľbu a v menšej miere i figurálnu tvorbu, rozvíjala v názorovo charakteristicky vyhranenom prístupe a estetickom cítení. Prirodzene a pozvoľne, najčastejšie inšpirovaná svojím bezprostredným, rodinným okolím, prírodným prostredím, procesom tvorby a možnosťami vyplývajúcimi z povahy diela. Po celý čas si tak udržala autentickú, autorsky výraznú polohu a i napriek dvom politickým režimom s rozdielnymi hodnotovými kritériami aj umelecký étos. Každú novú fázu a fazetu svojej tvorivej dráhy predstavila na autorskej výstave, preto sú do monografie zapojené aj kurátorské texty k jednotlivým výstavným prezentáciám. Pohľady rôznych výtvarných teoretikov prispievajú k objektívnemu a súčasne dobovo aktuálnemu vnímaniu tvorby Marty Chabadovej. Avšak kostru publikácie organicky tvorí obsiahla fotografická dokumentácia, vizuálne približujúca jednotlivé, v texte či kontexte spomínané diela a informácie zo života, ktoré sa s jej profesionálnym zaujatím prirodzene prelínajú... Autor textu: Xénia Lettrichová , Bohumír Bachratý , Mária Horváthová , Fedor Kriška , Marián Kvasnička , Klára Kubíková

Přední britská kurátorka specializující se na současnou uměleckou scénu střední a východní Evropy Jane Neal zařazuje v publikaci Dancing Pentagon dílo Lubomíra Typlta do evropského kontextu. „Dějiny umění zpravidla pojednávají o školách a hnutích, zahrnují ale i osobnosti, které se drží stranou od svých souputníků a odmítají se přizpůsobit – jak akademickým očekáváním a pravidlům, tak i společenským zvykům a sociálním konvencím. Bez těchto výrazných postav a jejich odmítání ohnout hřbet a podvolit se systémům či zvyklostem by umění bylo mnohem méně barvité, pozoruhodné a zajímavé. Ať už jde o nekonformní, vizionářské či je čistě zarputilé umělce, jejich neobyčejné vize z nich v rámci dějin umění činí klíčové osobnosti. Lubomír Typlt takovým umělcem je.“ Jane Neal

Cílem publikace, kterou v roce 2021 vydala GAVU Cheb ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR, v. v. i. u příležitosti stejnojmenné výstavy, není souhrnné zpracování tvorby Jaroslavy Pešicové. Soustřeďuje se na určité momenty, které byly pro směřování malířky rozhodující. Nástrojem interpretace je strukturální rozbor jejích prací, konfrontovaný s dobovými teoretickými texty. Na základě toho je možné její tvorbu pochopit v širším kontextu umění druhé poloviny 20. století, a to nejen v rámci nové figurace, ale i jiných směrů.

Katalog výstavy Vladimír Kopecký: GLORIA vydala Retro Gallery ve spolupráci s Museem Kampa. Je rozčleněný do tematických celků, které sledují některé podstatné aspekty Kopeckého díla a stejně jako výstava představuje obrazy a další díla vzniklé v posledních několika letech. Součástí je také dokumentace projektu na podobu jedné ze stanic budoucí linky pražského metra D Nádraží Krč, jehož vypracování Vladimír Kopecký vysoutěžil v roce 2020. Publikace zahrnuje kromě řady vysoce kvalitních reprodukcí děl také texty Heleny Musilové, která byla kurátorkou výstavy.

V listopadu 1951 bylo v Národní galerii založeno oddělení orientálního umění, jehož přednostou se krátce nato stal indolog Lubor Hájek. V průběhu následujících desetiletí se v jeho sbírkách podařilo shromáždit přes deset tisíc předmětů asijského umění a představit je na desítkách krátkodobých výstav. S nebývalým zaujetím připravená publikace Sto let jednoho stromu je věnována Luboru Hájkovi k nedožitým stým narozeninám. Podrobně popisuje okolnosti vzniku sbírek asijského umění před druhou světovou válkou a přibližuje okamžiky založení orientálního oddělení Národní galerie počátkem padesátých let. Ukazuje, z jakých zdrojů sbírky orientálního oddělení čerpaly, a představuje osobnosti, které se na jeho zrodu podílely. Vypráví pohnutý příběh dvou dlouhodobých expozic čínského umění v zámku Troja a v Benešově nad Ploučnicí a téměř detektivním způsobem pomocí dobových dokumentů mapuje okolnosti požáru benešovského zámku v roce 1969, který část asijských sbírek zničil. Závěrečné pasáže knihy představují erudovaného odborníka Lubora Hájka jakožto milovníka a znalce asijského umění, jemuž sbírky někdejšího orientálního oddělení do značné míry vděčí za svou podobu a obsah. Publikace tak přináší detailní vhled do procesů fungování i kontextu institucionálního sběratelství asijského umění v Československu v meziválečném a poválečném období.

Monografia sa venuje dielu významného slovenského výtvarného umelca Mariána Mudrocha. Prierez tvorbou dopĺňajú Mudrochove prednášky, vernisážové texty i biografia umelca. Zároveň kniha obsahuje predslov k tvorbe Mariána Mudrocha od Jiřího Valocha, Juraja Mojžiša i Zory Rusinovej.

Publikácia Spiace idey, Denníky Otisa Lauberta, 2000 – 2009 je druhým zväzkom knižnej série, prostredníctvom ktorej sa výtvarník Otis Laubert (1946) rozhodol prezentovať svoje doteraz nezverejnené návrhy umeleckých diel. Otis Laubert si už od roku 1965 zaznamenáva svoje nápady do denníkov, aby ich realizoval neskôr. Dodnes si zaznamenal už vyše desaťtisíc výtvarných ideí, avšak fyzicky zrealizované diela, ktorými je známy, predstavujú len malé percento z nich. Väčšina jeho nápadov tak zostáva pred verejnosťou ukrytá. Knižné spracovanie denníkov Otisa Lauberta nám umožňuje objaviť tematickú rozmanitosť a pestrosť výtvarných techník v tvorbe tohto známeho slovenského výtvarníka. Výtvarné nápady prezentované vo forme kresieb sú v druhom zväzku doplnené sprievodnými textami Kataríny Hubovej, Nadi Kančevovej, Evy Čarnokej, Viliama Klimáčka a Jána Kraloviča.

Monografie geniálního českého malíře přináší poprvé pohromadě a ve výjimečné reprodukční kvalitě veškeré dostupné ilustrace, jimiž Zdeněk Burian doprovázel česká a slovenská vydání románů Julese Verna. Ilustrace z valné většiny vznikaly v mistrově nejlepším tvůrčím období od poloviny třicátých do konce čtyřicátých let 20. století a skládají se v triumfální soubor, který překvapí sběratele a nadchne čtenáře Julese Verna i dobrodružné literatury vůbec.

The baroque period spanned the whole of Europe from 1600 to 1780. Beginning with Italian artists who brought drama to painting through dynamic compositions and pronounced contrasts between light and dark, the baroque was later exported by countless artists to their own countries, where the new style developed in different ways. With its monumental historical paintings and magnificent portraits, catering to sovereign desires for splendor and demonstrations of both secular and religious power, the baroque rose to become the style of European court art. The latest phase of the baroque, known as rococo, began in about 1720 and was characterized by an increased sense of playfulness and intimacy. With more than 450 works, Baroque 1600-1780 presents an overview of the most important paintings of the period.

Katalóg k výstave sérii starej grafiky zo zbierok Ernesta Zmetáka a Danice Zmetákovej. Je zameraný na vzťahy dvoch kultúrnych oblastí – francúzskej a nizozemskej – ako sa inšpirovali a zároveň si zachovali vlastnú identitu. Výber diel poskytol prehľad od biblických príbehov, videných očami protestantov v 17. storočí, k ničím nerušenej hravosti a roztopašnosti francúzskeho rokoka 18. storočia až do začiatkov revolučných premien v 19. storočí. Francúzi vtedy naplno využili novoobjavené grafické techniky a tlačiarenské postupy, vytvorili z nich účinný nástroj politickej satiry alebo propagandy hospodárskych či technologických úspechov. Na druhej strane holandskí grafici 19. storočia sa snažili o dokonalé ovládnutie nových grafických techník a obnoviť slávu flámskych majstrov 16. a 17. storočia. Najstaršia francúzska grafika v kolekcii je dielom Leonarda Gautiera a reprodukuje Michelangelov Posledný súd zo Sixtínskej kaplnky. V súbore prevládali práce rytcov a litografov 18. a 19. storočia. Napríklad: významného portrétistu Françoisa Chéreaua (1680 – 1729), jedného z najznámejších medirytcov francúzskeho rokoka Jacquesa-Philippea Le Basa (1707 – 1783), Claudea Augustinea Duflosa (1700 – 1786), syna známeho medirytca Claude Augustin Duflos (1665 – 1727), maliara a medirytca Philliberta Louisa Debucourta (1756 – 1832), Louisa Jacquesa Beaublého (činného 1801 – 1819) alebo medirytca Charlesa Alberta Waltnera (1846 – 1925). Raritou je portrét kniežaťa Christiana von Hardenburg (1808), vyhotovený technikou „physionotrace“, ktorú si nechal patentovať Edme Quénedey (1756 – 1830). Väčšia kolekcia portrétov vyhotovených touto technikou, sa nachádza v Britskom múzeu v Londýne. Galéria umenia Ernesta Zmetáka v Nových Zámkoch, je na Slovensku jedinou zbierkotvornou inštitúciou, ktorá uchováva takýto exemplár. Z diel nizozemskej proveniencie boli zastúpené práce Jana Ditmaera (1538/1558 – 1603), Adriaena Collaerta (1560 – 1618), Willema van Swanenburgha (1580 – 1612), Adriaena van Ostade (1610 – 1685), Pietra van Lissebettena (1630 – 1678), Jacoba Peetersa (1637 – 1695), Valentina Lefebvreho (1642 – 1682), ale aj mladších autorov, napríklad Jana Punta (1711 – 1779).