Vydejte se s autorem na pouť od prvního pokusu o báseň až do současnosti. Na cestě jeho podivnou poezií potkáte lásku, smutek, bolest, ale hlavně spoustu krásných slov. Začtěte se do drobných roztomilých básniček a prokousejte se skrz ně spolu s jejich tvůrcem k jeho stylu. Pojďte bláznivě bloudit, ponořte se do autorovy mysli, pokochejte se. Možná je blázen. Ale blázni kvetou.

Debut Prosvítám obsahuje reprezentativní průřez autorčinou tvorbou za posledních deset let – odráží se v ní tedy celá dekáda lidského života. Jsou tu básně, které otevřeně reflektují zkušenost s psychickým onemocněním, ale je tu také láska – ať už k muži, k blízkým bytostem, k sobě samé, anebo k místům, která jsou pro autorku důležitá a promlouvají k ní.

Hodně věcí se na tomhle světě bere zbytečně vážně. Dělá to i poezie. A přesně do toho tahle knížka hází vidle. Jestli trefuje balík sena, nebo sousedčino oko, už není tak důležité, hlavní je radost z hodu. Pojďme se ponořit do světa sebeironie a špatného slovního humoru. Se správnou potápěčskou výbavou se dokážeme vynořit zdraví a třeba i obohacení. Račte vstoupit do batyskafu.

Do třetice za vámi přicházím se svými pocity a postřehy. Dva roky se líhla kniha, jež doplňuje dvě předešlé sbírky. Je plná radosti ze života, který nám byl nadělen, a přesto mnohdy doplněna sarkastickým pohledem či kritikou. Kniha, kterou držíte v ruce, by vám měla přinést drobnosti k zamyšlení, možná pohled na detaily, které jsou přehlíženy. Každý z těch detailů je pro mě důležitý, každá báseň tak

Jana Ágnes Jiřetínská (* 1963) – Česko - francúzska maliarka a spisovateľka, žijúca v malebnom prostredí Bretónska, ponúka čitateľom po úspešnej zbierke \"Prebúdzanie\" svoju druhú zbierku básní „Nebe na zdi“, vytvárajúcu vejár pocitov, sprevádzajúcich autorkin vzťah k ľuďom, ktorých miluje, k prírode, veciam a všedným dňom svojho životného priestoru. Úspechy na scéne výtvarného umenia (autorka je

Jiří Pavlík přichází s další nejednoznačně uchopitelnou sbírkou poezie. Hledáme-li její téma, pak je to láska versus sex, sex versus láska. Při hlubším ponoření do téměř heslovitých vět lze nahlédnout do spletitých zákoutí duše, plných zásadních otázek o smyslu nejenom lásky a sexu, ale i bytí jako takového. Toto téma čtenáře jakoby jen tak mimochodem navádí k odpovědím na (zdálo by se, že vlastní)

Básnický debut Andrei Slovákové (1981) používá dokumentaristickou metodu sběru materiálu i filmový střih. Krajiny autorčiny poezie jsou znepokojivě přitažlivé, připomínají obrazy experimentálních filmových snímků s jejich posunutou barevností. Andrea Slováková sugestivně a bez frází hledá odpověď na otázku po tom, jak blízko můžeme být lidem, ktetré milujeme. Autentické prožitky dodávají básním přesvědčivosti:

Sbírka Černý vesmírný popel představuje autorovy básně z let 2008-2018. Ve všech textech se ukazuje nahá přítomnost, jakási vivisekce okamžiku, doba mezi cíděním hrobů a promluvami o budoucnosti. K tomu všemu nás tady takřka obtěžuje lyrický subjekt, to zatrolené černé básnické já, které tak miluje překračování hranic mezi legendou (mýtem) a tělesností, s její bídou a úzkostmi. A přece, pokud ty verše

Sonet, to jsou verše plné zakleté touhy, kterou snad jen volta devátého řádku může obdařit nábojem vykoupení - ale také popravčí salvou zatracení. Tak vidí tuto královskou básnickou formu spisovatel a hudebník Josef Pepson Snětivý, jenž svou čtvrtou sbírku pojal výlučně v jejím znamení. Vznikala povětšinou na samém konci roku 2014 a začátkem následujícího, tedy v období, které v autorově životě patří

Sbírka představuje básníka Ivana Wernische v jeho nejlepší formě. Je marné chtít v krátkosti charakterizovat tohoto velkého autora, jenž obdržel všechny ceny, jež je možné za literární tvorbu v Čechách získat. A přece není kdesi v hloubce pod jeho svrchovanými a mnohotvárnými básněmi především hořká melancholie? Achilles skolí Penthesileu; když jí však sejme přilbici, zamiluje se do umírající tváře

Druhá sbírka básníka Dominika Melichara nese název Mizanscény. Tentokrát koncepčně sevřenější kniha doplněná fotografiemi Sáry Richterové, které básně neilustrují, ale vstupují s nimi do dialogu.

Oneskorená prvá zbierka básnika Karla Klatta, priateľom známeho po menom Kajo, ktorý sa narodil v Česku – na Morave, v Starom Bohumíne, vyrastal v Ostrave a ktorý 40 rokov žije na Slovensku v Bratislave, predstavuje výber 51 básní z jeho celoživotnej tvorby. Mimoriadne kultivované verše sústredené v tejto zbierke a napísané v materinskom českom jazyku básnika, obstoja v konkurencii najlepšej súčasnej

Sbírka severočeského autora Martina Vodňanského nepotřebuje předmluvu ani doslov. Básník sám svoji poezii ohodnotil, sám se vyznal, sám vystihl, co je poezie jeho a co poezie vůbec. Naštěstí je opravdu jen básník a nikoli salonní vědátor, pitvající knihu, jež se nemůže bránit. Básníkovi stačí pohled na zelené mandarinky, přehlížené přesyceným obecenstvem, aby pochopil: že jsou nesrovnatelně chutnější

Někteří lidé se radují z mála, jiným nestačí to, co mají. Jakmile přijde vážná nemoc, krize v práci nebo dokonce smrt, každý člověk svůj dosavadní život začne přehodnocovat. Pak teprve se vydá na úplně jinou cestu, na které hledá odpuštění jako Robert. Dokáže mu Jana, která nevěřila, že ta její cesta bude tak úžasná a plná zvratů, prominout jeho chybu? A jakou cestou se vydá Robertova krásná a mladá

V této knížce autor novým způsobem rozvíjí poezii. Vychází z poetických vět nebo zkratek a staví z nich sochy básní. Působí především na fantazii čtenáře. Víceznačností a přerušováním toku obrazů chce stimulovat jeho emoce a myšlení. Básně obsahují někdy zdánlivě nespojitelné myšlenky, kterými se autor snaží napodobit překvapivé vztahy a dění v přírodě. Tomu odpovídají i názvy kapitol, které naznačují

Lidský faktor zatlouká hřebíček Možná že jediným lidským pojítkem s přírodou a transcendencí je naše neschopnost dostát vlastním požadavkům lidství. Věrnost se rozbíjí o chtíč, „lása“ o každodennost soužití, ideály o chuť nemyslet na nic, mateřství o děti, vůle o bezmoc, buňka o jinou buňku. Nejde však o muže a ženu, o vztahy. To lidé jako by nedokázali uspět v žádném ze svých rituálů lidskosti, návštěvy

Kniha \"Vemínko vzpomínek a vzpomínky vemínek\" je výběrem z Charlieho tvorby za posledních bezmála 15 let. Básně i obrazy, kterými je kniha ilustrovaná, jistě osloví každého z nás, neboť témata básní jsou něčím, s čím se setkáváme každý den - prožívání strastí i slastí, bolesti i štěstí, smutku, veselí, smrti i života, lásky i rozčilení. V mnohých básních nalezneme sami sebe, ale nalezneme v nich

Nová řadová sbírka oceňovaného básníka. Soubor uvozený větami z díla A. P. Čechova: Umět v tomhle městě tři jazyky, to je zbytečný přepych. Dokonce ani přepych ne, ale cosi zbytečného navíc, něco jako šestý prst. Dílo básnické zralosti oddávající se svobodě, tajemství a melancholii snu. Jako stíny do něj proniká vědomí konce, environmentální žal, vzpomínky i smíření, zakoušené ponejvíce na cestách.

Toto je soubor jednoho sta dvaceti básnických etud, které autor napsal na rozloze patnácti let.

Nehmotná vysněná žena provází básníka v jeho páté sbírce skutečností bytu i kanceláře, ulicemi jeho města, ale zejména představami a vizemi, vládne jeho nocím, je královnou jeho srdce, těla i mysli. Centrem divokého, toužebného ztajeného dění není tentokrát anonymní urbánní prostor šedých staveb, ale konkrétní poštolka Karlína, jenž v takřka eponymním básnickém cyklu, tvořícím jádro sbírky, není Karlínem,