Karol Strmeň (1921 1994) napísal básnickú zbierku Preblahoslavená (1977) ako osobnú a hlboko prežitú meditáciu o živote a význame Panny Márie pre človeka a pre jeho spasenie. Exulant, ktorý musel predčasne opustiť vlastnú matku, sa symbolicky spája s matkou všetkých kresťanov a nachádza v nej útočisko, vzor konania, nespočetné zdroje inšpirácie a nejedno tajomstvo. Vznešenú tému podáva kultivovanou viazanou poetickou rečou, ktorú pretkáva prvkami modlitby, piesní, prosebných žalmov a dramatickými úryvkami z evanjeliových príbehov. Kniha Preblahoslavená je básnikovým krédom, v ktorom si odrieka duchovné aj životné pravdy, utvrdzujúc sa vo svojom mieste v pozemskom aj nadpozemskom svete. Strmeňova tragická smrť urobila z knihy básnikov testament, ktorým sa podčiarkuje význam tejto jednej z najväčších mariánskych básnických kníh slovenskej literatúry. Knihu ilustruje Katarína Kvietiková-Bekéniová.

Nová sbírka básní básníka a hudebníka Davida Růžičky nabízí 37 básní groteskní lyriky.

Pravidelné verše a hravé rýmy jsou základní surovinou sbírky básní a básniček psaných jen tak, pro radost. Důležitými ingrediencemi jsou nadhled, (sebe)ironie a humor. Pro dochucení nechybí ani hrst lásky či špetka deprese. Autor není žádný avantgardní michelinský šéfkuchař, ale samouk, který co si (vy)sní, to si také uvaří. Výsledkem proto není těžce stravitelný gastronomický experiment, ale docela obyčejná domácí laskomina.

Ďalšia z kníh vydavateľstva Pars Artem, zbierka básní poetky Janky Biskupičovej dokazuje, že PARS ARTEM sa vydalo náročnou cestou vysokej kvality v grafickom a výtvarnom prevedení, o čom svedčia prekrásne ilustrácie výtvarníčky a maliarky Alexandry Geschwandtnerovej. Jej výtvarné vízie obohatili básnicky svet Janky Biskupičovej, ktorý sa na prvý pohľad zdá jednoduchý – ale ako to už býva, zdanie častokrát klame. Nie je to iba hĺbkou vypovedaného, odkrývajúceho celé citové spektrum autorkiných vnemov, ale aj spevnosť a melodickosť jej veršov, ktoré sú priam stvorené na zhudobnenie.

Romaneto Jakuba Arbese Ukřižovaná, v sobě obsahuje vše, co můžeme od díla tohoto žánru očekávat. Magická pražská zákoutí a uličky, pompézní temné chrámy, nevlídné hřbitovy i válečná pole. Minulé děje a tragédie se prolínají do vypravěčovy současnosti a ovlivňují jeho život i osudy jeho přítele, který je se svými temnými vizemi hlavním hrdinou příběhu. Děj přirozeně plyne (byť se mnohokrát ze současnosti vrací do dávné minulosti a zase zpět) a až do posledního momentu zůstáváme na pochybách, zda může existovat pro všechny záhady racionální vysvětlení, a kdo že byla ona ukřižovaná dívka, zda sen, iluze nebo skutečnost

Básnická zbierka Posledný valčík pre Maleu prináša koktail nielen z básnickej tvorby spisovateľa, rozhlasového redaktora, textára a publicistu MarošaM. Bančeja (*4. september 1960 Michalovce - † 17. júl 2019 Bratislava). Svoju všestrannosť dokázal autor vo viacerých básnických zbierkach a mieru talentu, ktorou obohacoval svojich čitateľov, ukážu jeho básne. Svoj vzťah k nemu ako ku človeku zas najlepšie opíšu tí, ktorým bol blízky: jeho priatelia: Keby som mal Maroša Bančeja charakterizovať jedným slovom, bol by to – spojovník. Maroš bol človek, ktorého keď ste požiadali o pomoc, tak nekládol zbytočné otázky, ale jednoducho ak mohol pomohol. Bol vzácny človek, ktorý mal svoje názory a presvedčenie, ale nikdy ich pred nikoho nekládol ako podmienku. Nie raz sme sa zišli spolu na káve „U Advokáta“, či pri kine Lumiére, neskôr, keď už mal problém prejsť aj uňho doma. Vždy bolo o čom. Maroš bol hrdina všedného dňa, ktorý aj keď už bojoval s ťažkou chorobou a silnými bolesťami, všemožne podporoval kultúru, poéziu a literatúru a to aj svojou osobnou účasťou a charizmou. Ondrej Kalamár Básnik vždy hľadá krehké súvislosti. S Marošom nás ich spájalo viac. V prvom rade vstup do literatúry, kam vkročil S Jožkom Urbanom a Jankom Litvákom (Výstrel z motyky, 1990), aby sa stal okamžite maturitnou otázkou. Pritom sme však neostali a bolo by to málo, veď je to všeobecne známe. Poznali sme sa teda už oddávna, aby sme hneď na začiatku nášho priateľstva podpísali krvavý pakt bratstva. Rozrezali sme si ruky a zmiešali krv spolu so sochárom Milom Gašparom. Milova mama pani spisovateľka Eleonóra Gašparová napísala o synovi hádam najznámejší literárny príbeh v slovenských reáliách Fontána pre Zuzanu. O Marošovi, o Milovi a o mne napísal ďalší menej známy, ale o to pravdivejší príbeh čas. Stanislav Háber

Tradice vypráví, že Shakespeare napsal komedii Veselé paničky windsorské na objednávku královny Alžběty, která si oblíbila postavu Falstaffa a chtěla ho na jevišti vidět zamilovaného. Shakespeare elegantně královně vyšel i nevyšel vstříc, neboť jeho Falstaff není zamilován do dvou windsorských manželek, ale pouze do peněz jejich manželů. Jeho záměr zmocnit se těchto peněz nakonec nevyjde a v komediálním konci hry je rituálně potrestán a zesměšněn ve windsorském parku. Veselé paničky windsorské jsou jedinou komedií Williama Shakespeara odehrávající se v Anglii a je to jediná jeho komedie měšťanská. Zaujme především gejzíry jazykového vtipu, neboť každá její postava má výraznou a osobitou řeč. Velšský kněz Hugo Evans deformuje angličtinu svým přízvukem a komediálně vykloubenými slovními spojeními, doktor Cajus je Francouz, který komolí angličtinu francouzskou výslovností a idiomy, zcela osobitou řečí mluví paní Čiperná a samozřejmě i rytíř Jan Falstaff, jedna z největších Shakespearových komediálních postav vůbec.

Martin Chudík (1988) knižne debutoval básnickou zbierkou Ukryté v dotykoch (VSSS, 2013), ktorá získala Cenu Ivana Kraska za najlepší debut. Nasledovali básnické zbierky Cestovný (ne)poriadok (VSSS, 2015) a Precitnúť (VSSS, 2018). Básnická zbierka Za tajomstvom očí je akýmsi poetickým svedectvom pozostávajúcim z básní, ktorých názov tvorí ženské meno a jeho význam, ktorý je doslovne, metaforicky či symbolicky ukrytý vo veršoch. Vzniká tak originálna mozaika ženských osobností a koncíznych impresií, ktoré vykresľujú vzťah básnika a ženy častokrát na pozadí lyrických mikropríbehov. Básne sa vyznačujú formálnou a obsahovou rôznorodosťou, erotickým a ironickým ladením, no nechýbajú ani filozofické a reflexívne motívy či alúzie na Bibliu. Táto básnická zbierka je oslavou žien, múz, ktorých duševná a telesná identita je odhalená prostredníctvom intímnych prienikov za hranicu ženského sveta.

Zaujímavé prepojenie rytmického viazaného a uvoľnenejšieho nepravidelného verša dodáva autorkiným básniam ešte silnejší náboj. Autorka čerpá inšpiráciu z každodennosti, ktorá ako píše, ,,vonia korením a pracím práškom´´.Zbierka Sedem sliviek je určená pre dospievajúceho čitateľa,ktorej rukopis získal v roku 1998 ocenenie Literárneho fondu .

Ze všech stran se na nás valí tsunami svalnatých, agresivních, megalomanských slov, která nás chtějí obelhat, šokovat, připravit o vlastní úsudek. Ideologicky vyhrocených slov, sloužících držitelům moci i jejich oponentům, aby s námi mohli manipulovat; pošetilých sloganů reklamních šamanů, kteří nám potřebují vsugerovat, že se neobejdeme bez věcí, které nám ve skutečnosti škodí; zlomyslných, ubohých a krutých pomluv, polopravd a dezinformací, vymýšlených bližními, kteří vám přičtou k tíži i špatné počasí. Stačí otevřít noviny, stačí zapnout televizor, stačí poslouchat hovory lidí. V takovém čase potřebujeme slova poctivá a ryzí, slova, která platí, slova, jimž se dá věřit. Právě z takových důvěryhodných slov jsou stvořeny neefektní, ale uhrančivé básně Magdalény Rysové, která zdánlivě běžné, každodenní zážitky dokáže přetvořit v malé každodenní zázraky. Jsou jako pramenitá voda, která osvěží člověka mnohem lépe než všechen sortiment průmyslově vyráběných dryáků. Jako živá voda, která i ve dnech zdánlivého odumírání lidskosti má tu moc probudit nás k životu. Díky za ně.

Štvrtá básnická zbierka autora Jána Badáňa dopĺňa predchádzajúce zbierky o nové motívy a témy často reflektujúce aktuálne dianie.

Zbierka príspevkov, ktoré boli zverejnené v online časopise Abdon za obdobie prvých piatich rokov - september 2012 až júl/august 2017. Ide o príspevky vytvorené na tému mesiaca. Výber obsahuje pestrú škálu tém i štýlov písania. Povinná jazda pre každého starého i nového abdoňáka.

V životě jste nebyli v Indii, představte si to. Teď se ocitnete v indickém Bangalore, uprostřed kraválu, smradu, vřavy dopravy a lidí, a nemáte proti tomu obranu. Jste v bezpečí hotelu a konferenčního centra, a přesto jste vyděšenej jak malej králík. Odvážíte se ven a dojdete do slumu. V nepřehledném davu žen v sárí uvidíte indickou dívku v obyčejném triku a džínách. Vyfotíte si ji, protože je to jediné, co vás neleká. Ona si toho všimne a řekne vám plynnou angličtinou, ať její fotku okamžitě smažete. Pokrčíte rameny, vyhovíte jí a hodíte celou příhodu za hlavu. Novela Láska v době globálních klimatických změn vypráví o globální vesnici zvané Země, ilogičnosti rasismu i nevyzpytatelných cestách srdce, a hlavně o tom, jak se všichni bojíme změn, zatímco ta největší z nich se odehrává kolem nás a nad našimi hlavami.

Slovenská katolícka moderna je v dejinách slovenskej literatúry jedinečným básnickým a duchovno-kultúrnym hnutím. V rámci nej zaujíma významné miesto aj mysliteľská, teoretická a kritická tvorba samých básnikov, ako aj významných teoretikov a kritikov. V tejto antológii zostavovateľ M. Hamada predstavuje katolícku modernu v obidvoch jej prirodzených rovinách – ako literárno-historický jav a ako estetické zoskupenie umeleckých individualít.

Všechny příběhy, a jsou to vždycky příběhy o lásce, i když to někdy na první pohled (čtení) nevypadá, jsou spleteny z pramenů štěstí i neštěstí. Vypravěč těchto povídek se podobá rybáři, který vytahuje z vody síť a má v ní jen samé mřenky, protože žádné pořádné ryby už vlastně nelze vylovit. Nebo ano? Za trochu lásky šel by světa kraj. Samozřejmě, že jenom provokuje. Pavel Drozd je mimořádně vybavený pozorovatel, který do české povídkové tvorby vrací, co z ní pomalu vyprchalo: nápad, psychologický popis, smysl pro detail, poučenost, málo frekventovaná témata, sarkasmus, vtip.

Druhý výběr českých básní ve školní řadě Gramofonového klubu prohlubuje a rozšiřuje možnosti prvého výběru z roku 1960: probouzet poslechem uměleckého přednesu zájem mladých lidí o poezii.

Poéma Jobova noc vyjadřuje pocit ohrožení rodné země, Job zde není biblickou postavou, JOB=BOJ - obráceně znamená toto jméno BOJ. Rámcem a hlavní inspirací této sbírky byla válka, "bouřlivá noc", v níž si Hrubín vysnil churavého básníka Joba. Jeho nemocí je bezmoc, neorozhodnost a pasivita, pocit ponížení.

Ján Buzássy je od svojho debutu Hra s nožmi (1965) autorom bytostnej, duchovne aristokratickej poézie smerujúcej k estetickej vznešenosti a jasnozrivej myšlienkovej originalite. Už prvé autorove zbierky zakladajú modernú tradíciu slovenskej reflexívnej lyriky, ktorá je najmä jeho zásluhou myšlienkovo inšpiratívna a umelecky neopakovateľná. Autorove postupy, irónia, slovná hra, persifláž a lakonická, iskrivá pointa (ale najmä groteskný výkrik) sa v tvarovej mnohorakosti a v širokom asociačnom oblúku podieľajú na artizme, ktorý sa vzďaľuje od akejkoľvek samoúčelnosti, lebo jeho významy a čitateľom dotvárané obsahy akcentujú podstatu, ľudskosť, šľachetnosť a empatiu bez akýchkoľvek umeleckých kompromisov. Zbierky zaradené do prvého zväzku súborného básnického diela patria k tomu najlepšiemu, čo v slovenskej poézii po roku 1945 vzniklo.

Predkladaný deviaty zväzok Zobraných literárnych a mysliteľských diel Pavla Straussa, ktorý vychádza signifikantne na storočnicu autorovho narodenia, má z hľadiska vari prozreteľnostného osobitné postavenie v rámci toho všetkého, čím sa Strauss do slovenskej kultúry zapísal. Naskytuje v podstate akýsi súhrnný pohľad na jeho počiatočné životné hľadanie, pri etablovaní sa ako osobnosť. Preklenuje dúhovým oblúkom obdobie od jeho literárnych začiatkov až po jeho koverziu, a to konverziu hneď dvojitú: jednak v dominantnosti literárneho jazyka jeho tvorcu, jednak - a to najmä - v jeho svetonázorovom a náboženskom smerovaní. To oboje sa dá totiž z nadhľadu sledovať iba na Straussovej nemeckej poetickej tvorbe, ktorá stojí na začiatku jeho literárnych úsilí a umelecko-estetických ambícií.

Poézia. „Poetka Katarína Závodszká ponúka zbierku jemnej intímnej lyrickej poézie evokujúcej problémovosť jej pocitového sveta.““ PhDr. Ladislav Čúzy, CsC. Hra na seba je jej prvou básnickou zbierkou zo študentských čias na Slovensku. Už v tomto období ziskali jej básne viaceré ocenenia: prvé a druhé ceny za najlepšie študentské práce.

Naopak (1982), jubilejní desátá autorova sbírka začíná „stručnými úvahami“, pokračuje velkým tématem Minotaura a končí oddílem filozofických básní „o původu věcí“.

Napísať báseň bolo pre mňa kedysi nočné dýchanie. Sedela som na posteli, všetci spali a ja som písala, čo cítim. Mala som dvadsať. Písala som na notový papier, lebo môj milý hral na husle a ja som túžila byť romantickým rytierom a zložiť mu k nohám ódu na lásku, ibaže v notách som sa až tak nevyznala. Odkrývam práve kúsok zo mňa, lebo presne taká je povaha poézie. Odkrývanie, odhaľovanie toho najtajnejšieho a najintímnejšieho, čo v sebe nosí aj Marián Hlavatý. Jeho básne popierajú stereotyp silného muža, ktorý si stráži svoje emócie z princípu, lebo je skrátka muž. Potešte svoju dušu paletou jeho slov, lebo tak ako je maľovanie podľa Da Vinciho poézia, ktorá je videná ale nepočutá, tak je poézia maliarstvom počutým, ale nevideným. Marián vám dáva šancu zastaviť dnešný zrýchlený svet a zhlboka sa nadýchnuť. Vaša duša to potrebuje. Vo svete je totiž príliš veľa nenávisti, hnevu a strachu. Zúfalo potrebujeme viac lásky, umenia a poézie. V tomto absolútne súhlasím s Melody Lee. Barbora Kardošová

Sbírka básní. Nepíšeme, nežijeme, ba ani neumíráme podle abecedy. Naše promluva je roztrhaná. I my jsme fragmentární… Miroslav Olšovský (1970) hledá možnosti, tj. jazyk – kterým lze v této situaci vypovídat. Jak vypovědět to, co není úplné, i to, co téměř není. Zároveň zkoumá, co pro nás – v této situaci – znamená psát a pojmenovávat.

Kniha Miloše Kučery je stejně jako jeho předchozí práce Sonette an Orpheus: Interpretace(a překlad) zaměřena proti patetizaci Rilkovy poezie. Také „Duineser Elegien“ přinášejí nejen nový překlad Rilkovy sbírky, ale především interpretaci a rozbor každého verše, včetně reflexí předchozích překladů a také výklad Jacoba Steinera.

Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu. A protože jednotlivé okrsky o patnácti záhoncích a čtrnácti řádcích – zůstaneme-li metaforicky ve světě flory – dostaly bez výjimky své majitele a hlásí se o ně další, připravili jsme pro vás znovu celou zahradu. Ač rozsahem nevelká, můžete v ní zabloudit do básníkova rodného Podorlicka či třeba až do Středomoří, potěšit se pohledem na květenu domovskou i exotickou, nasávat celou paletu vůní od nejsladší po sytě hořkou, pít lektvary léčivé i povzbuzující, dotýkat se hebkých listů a vábivých pastí, které smělce vzápětí pohltí v masožravém lůně, cítit větřík, jenž ohýbá stonky, a slyšet šepot okvětních lístků. To vše pro vás připravil Miloň Čepelka, který coby laskavý čaroděj se slovy zve na procházku svým poetickým světem. Buďte vítáni, krokujte cestičky a zapojte všechny smysly, kdykoli budete mít chuť a náladu…

Sbírka básní, ve které autor píše o tom, co vidí kolem sebe, ve své hlavě nebo když se podívá do slunce. Kniha se do určité míry vymezuje proti autoritám, občas proti životu nebo jakékoliv logice. Pár ironických pošklebků dodává Pohledům tu správnou žlučovitost a beznaděj. Všechny básně jsou krátké a úderné, doplňují je analogové fotografie Jovana Odaka.

Sbírka básní. Představa, že jsme dorostli do produktivního věku, že se těšíme svobodě a blahobytu, automaticky neznamená, že naše dospělost nemůže stát za hovno. Že se není čeho bát, když můžeme studovat, cestovat a podnikat. Ano, je to rouhání. Ale pokud jsme nepocítili válku, represe ani nedostatek, tak to přece neznamená, že jsme nezažili teror, že neznáme strach a že v našem dospívání o nic nešlo. A o co tedy? Třeba o arachnofobii. Nebo chcete-li, o holé přežití.

Ovace nevlídnosti - spojení dvou náhodných slov?Skládá kontroverzní česká spisovatelka a básnířka Sylva Lauerová ve své nové básnické sbírce poctu nevlídnosti? Veřejně a nadšeně? Nebo opět provokuje a snaží se vtáhnout čtenáře do svých ponurých a bolestných obrazů pouze proto, aby mu pomohla najít krásu okamžiku v těch nejprostších věcech, jako je třeba let ptáků? Anebo sama nevlídnost skládá pocty nám? Za naše chyby a bezcílnost bloudění? Je vůbec možné oslavovat chmurný a neútulný stav... nejenom naší mysli?Snad jen jako výstrahu před tím, že nás pohltí, pokud to dovolíme.Básnířka a spisovatelka Sylva Lauerová tvrdošíjně zachovává svou extrémní tvůrčí polaritu a po vydání komerčně úspěšného románu Jumaroro (léto roku 2011) se opět uzavírá do ulity vlastní básnické intimity ve sbírce Ovace nevlídnosti.Druhá samostatná sbírka této kontroverzní osobnosti české literární scény, brněnské rodačky zčásti žijící v zahraničí, je výběrem poezie z let 2010 až 2012.Již sám paradoxní název Ovace nevlídnosti dává tušit směr a obsah veršů, které v sobě nesou bolestná a depresivní témata. Lauerová ve svých básních záměrně přehlíží povrchní světské náměty, objektem její poezie se stává lidská duše a jako již v první básnické sbírce Michael2007 v ní nacházíme hluboký duchovní podtext.

Mila Haugová je autorkou viacerých básnických zbierok, z ktorých sama zostavila tento výber poézie o láske. Vlastne nezáleží na tom, z ktorých kníh sú básne vybraté, lebo jej tvorba je súvislá a kompaktná, zaoberá sa rastlinami, záhradami, zvieratami a hlavne ľuďmi: vzťahmi medzi mužom a ženou: medzi matkou a dcérou: medzi sebou a svetom: tým, čo je podstatným medzipriestorom bytia. Poetka tvorí svoje básne ako amalgám, sú zložené z viacerých vrstiev, ktoré sú navzájom nerozdeliteľné. Nie je ľahké ich čítať, ale pozorní čitatelia si nájdu červenú niť v jej labyrinte slov. Jazyk jej básní je vysoko kultivovaný, jej štýl rozoznateľný po prečítaní niekoľkých veršov. Pohybuje sa po horizontále aj vertikále života, po pomalej nahor stúpajúcej špirále tvorivosti, ktorá miestami celkom splýva s jej životom. Mila Haugová bola za svoju tvorbu ocenená viacerými štipendiami a rezidenčnými pobytmi. V roku 2014 dostala prestížnu cenu Dominika Tatarku za básnickú zbierku Cetónia aurata a autobiografickú prózu Tvrdé drevo detstva. Žije a tvorí striedavo v Bratislave a v Zajačej doline pri Leviciach.

Sbírka básní o tom, že v životě může kohokoliv z nás potkat něco zlého. Básně plné srdceryvných slov, která poukazují na to, že bolest a trápení jsou nevyhnutelnou součástí života. Sbírka je ale také plná slov pohlazení, povzbuzení i inspirativních slov, která dokážou probudit duši a přimět k zamyšlení. Sbírka vyzdvihuje myšlenku, že i obyčejné věci jsou něčím skvostným, pokud na ně dokážeme nahlížet z neobvyklé perspektivy. Jako bonus zde najdeme i špetku erotiky, která si nebere servítky.