Třináctá sbírka „žijícího klasika“ české poezie, obdivovaného barda Víta Slívy, koncentruje nejvyšší kvality básnictví tak, jak je Slíva svou tvorbou ztělesňuje: myšlenkovou pronikavost a nedostižnost v uchopování, rozžíhání a zastavování životní zkušenosti, otevřenost v citlivosti a jazykovou a vyjadřovací nasycenost – jednoduše krásu, jíž se lze chytit jako bóje na otevřeném moři a zachránit se.

Kniha je věnována ruskému básnickému experimentu v prostředí digitálních médií od 90. let 20. století až k druhé dekádě 21. století. Shrnuje ruskou tvorbu raného období, fenomén tzv. setěratury, proměny literárního experimentu v kontextu sociálních sítí, zaměřuje se na transmediální autorské projekty nejnovější doby. Zkoumaná díla jsou interpretována s ohledem na tradici ruské avantgardní, post-avantgardní, konceptuální tvorby, zároveň v kontextu globálního tvůrčího experimentu postdigitální doby a teoretických diskusí, které tento experiment reflektují.

Výbor z poezie básníka, prozaika, dramatika, kritika, esejisty a překladatele Otakara Theera (1880–1917) přináší po více než sedmdesáti letech jeho verše v samostatné knize. Tvoří ho průřez všemi Theerovými básnickými knihami i verši do sbírek nezařazenými. Doplněn je obsažným doslovem editora svazku, básníka, esejisty a překladatele Vladimíra Janovice. Otakar Theer začal tvořit již v době svých gymnaziálních studií, publikoval od roku 1897. V roce 1902 spoluzaložil Kruh českých spisovatelů a několik let působil jako knihovník literárního odboru Umělecké besedy. Patřil k okruhu spisovatelů kolem S. K. Neumanna a jeho olšanské vily, po řadu let pravidelně navštěvoval literární salon Anny Lauermannové-Mikschové. Byl iniciátorem Almanachu na rok 1914. Vydal básnické sbírky Háje, kde se tančí (1897), Výpravy k Já (1900), Úzkosti a naděje (1911) a Všemu navzdory (1916). Posmrtně vyšlo básnické drama Faëthón (1916 /1918/) a svazek Básnická pozůstalost (1924). Z angličtiny přeložil drama Oskara Wilda Salome (1905) a z francouzštiny knihu Pierra Lotiho Chryzantéma (1905). Bývá považován za básníka vůle, člověka rigorózně čestného a rytířského (jak ho charakterizoval Karel Čapek). Výbor Vysoko nad městem shromažďuje živé jádro Theerova básnického díla. Proložen je pestrým pásmem kritických ohlasů za dobu více než sta let.

Těkající a zároveň intenzivně svůj je slovinský básník Iztok Osojnik. Je autorem nezvyklé poezie: čtenáře doprovází na řadu míst Evropy i za moře, projde se po řeckých plážích, pod pilíři pařížských mostů, berlínskými ulicemi, probudí se uprostřed americké pouště. Každé místo se stane prostorem básníkovy meditace, ani nostalgické, ani bolestné či sentimentální... Každé místo je průsečíkem mnoha stop, k nimž přední slovinský básník přidává tu svou, opřenou o duchovní prožitek, životní zkušenost i stopy lidí, které našly své otisky v jeho nitru. Výbor je pořízen z Osojnikových sbírek z období posledních deseti let, za než dostal doma i v zahraničí řadu významných ocenění.

Nová sbírka pražského básníka Jiřího Brůny.

Výbor z básnického díla unitářky Marie Mildorfové, který odráží její niterný vztah k Bohu a životní snahu o osobní růst a rozvoj na duchovní cestě. Za života autorky vycházely její verše pravidelně v unitářském časopise Cesty a cíle (později Cesty světla), a to až do jeho nuceného zastavení v roce 1951. Po revoluci v roce 1989 byla většina jejích dostupných textů péčí Pražské obce unitářů vydána jako interní tisk ve dvou sešitech (Hovory k Bohu, Hovory k člověku). Nyní poprvé vychází její poezie veřejně jako kniha a zároveň v dosud nejucelenější podobě, která obsahuje i básně do předchozích sbírek nezařazené a některé dosud nepublikované.

Pražská výtvarnice a „pokušitelka psaní“ Dagmar Urbánková (nar. 1972) ve své nové sbírce básní a krátkých próz opět využívá všech zbraní své poetiky vycházející z autorčiny mimořádné schopnosti pozorovat, ale i vciťovat se a rozumět. Všední hrdiny nenechává postávat za dveřmi svého světa, ale s důvěrou je zve k sobě a sama se nechává překvapovat tím, co se stane, když jemnými tahy načrtne střípek z jejich osudu. Někdy je výsledek takové literární drobnokresby laskavý až dojemný, jindy trochu ironický, ale nikdy karikující. Autorka věnuje pozornost též svému rodnému kraji, ale její pohled není folkloristicky pietní. S cestami mezi metropolí a rodným Valašskem souvisí také pozoruhodný oddíl knihy „Vlaky českých drah“. Neboť k čemu je poezie, která nezná svoje „domů“?

Sociálne siete ako novodobý fenomén využilo vydavateľstvo PARS ARTEM na to, aby v nich našlo pár zaujímavých autorov. Patrí k ním aj poetka z Rožňavy s krásnym poetickým nickom Bea Hric Swetlunka. Keďže jej poézia pod týmto menom figuruje na internete, Pars Artem sa rozhodlo pod týmto pseudonymom publikovať aj jej knihu básní. Sú jedinečné svojou myšlienkovou štruktúrou a tým, že autorka nenachádza inšpiráciu v tom, v čom väčšina žien jej veku. Hoci je jednou z nosných tém knihy láska, resp. partnerský vzťah, nie je jediná. Bea Hric Swetlunka zostáva verná svojmu nicku v tom, že čitateľovi predkladá krehké a svetlé obrázky sveta, v ktorom žije. Verše v niečom pripomínajú japonskú perokresbu, sú náčrtom, v ktorom si môžeme mnohé domyslieť. Pre svoje nevšedné videnie sveta si poézia Bei Hric Swetlunky zaslúži, aby sa z obrazovky, resp. internetu dostala do rúk čitateľov ako krásna a pôvabná kniha. Debuty majú zvyčajne ťažkú cestu, ale Bei Hric Swetlunke vo veľkom pomohla grafická výprava knihy, za ktorú vďačí renomovanej a známej ilustrátorke, výtvarníčke Alexandre Geschwandtnerovej.

Do názvu svojej tretej knižky poézie vložil autor kód vyjadrujúci inšpiračný zdroj, no najmä myšlienkový odkaz. Viac ako pravda je láska, láska s veľkým L. Prítomnosť biblickej dimenzie dáva do popredia skutočnosť, že poznanie dostávame aj prostredníctvom vnútorného nazerania, viery, modlitby, mystiky a poézie. Tematická škála básní je široká a poukazuje na hlboký záujem o človeka a zmysel jeho bytia, pričom významnú rolu predstavujú duchovné motívy, no nechýba ani reflexia úzko osobného sveta. „Poézia tejto zbierky je významovo i tvarovo bohatá, má v sebe čosi z rúfusovskej zemitosti a usporiadanosti, badať v nej aj villonovskú baladickosť a rozšafnosť, aspekt rebelantstva a vzbury. To všetko na pozadí osobitosti“, konštatuje autor doslovu J. Maršálek. Ťažiskovým miestom zbierky je sonetový veniec približujúci zastavenia Ježišovej krížovej cesty. Peter Chorvát (1959) vydal doposiaľ dve zbierky: Finta v žite (1993), dvojdebut spolu s Jánom Maršálkom a samostatný debut Pamäť do áno (2013).

Keď sme sa prvý raz stretli, mala štrnásť, v očiach pubertálnu drzosť a v ústach jazyk, ktorý rozhodne nedržala na uzde a veľkú časť z neho mi otrčila. "Ty si teda živel," pomyslel som si a veľmi dobre sa pobavil. Živel, to je to správne. Spontánna, nespútaná, ale pritom dievčenská, obdarená kreativitou, situačným výmyselníctvom, dobra k metle aj k peru. Bohémska, nekonvenčná, ale priateľská a večne vysmiata. Marika Smoroňová. Dnes už šikovná študentka, nabitá zážitkami a skúsenosťami, ktoré si rozprestiera ako trávnatý koberec, aby z neho žala písmeno po písmene, slovo po slove a ukladala ich, akoby práve tak mali patriť k sebe, akoby sa každý napísaný verš volal Marika. A on sa každý naozaj tak volá vo svojej nenapodobiteľnej originalite. Zároveň z mnohých cítiť zvolanie: "Som žena a som rada, že som žena a to nie je problém, ale výsada." S týmto sa prechádzame veršami talentovanej poetky, odkrývame tajomstvá, domýšľame predstavy, tam, kde by sme mohli sklopiť zrak, tam sa naprotiveň usmejeme, lebo z tejto poézie ide sloboda a túžba. A k takým veršom vždy stojí za to sa vrátiť.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný fi lozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Druhý svazek přináší texty z let 1962–1975.

Rakovszky Zsuzsa egyszerre érzéki, tárgyszerű és elvont, metafizikus költészetének alighanem az idő az egyik legfontosabb témája. A Visszaút az időben című verseskönyve és Az idők jelei című történelmi regény után az új kötetben is az idő kérdése és válasza foglalkoztatja: egyre apokaliptikusabb korunk élő jelen és vészjósló jövő ideje. "Új nincs: a korszaknak mind a százhatvanöt / csatornáján csak ismétlések mennek. / Minden volt már, semmi sem működött, / de mert fut az idő, és helyben járni nem enged, / jönnek megint..." A roppant erős kötetben két nagy ciklusban is találkozhatunk a költő másik fontos motívumával: a képekkel. Míg a Fortepan kötetben fényképeket hívott elő, itt festményeket ír át költészetté Rakovszky Zsuzsa.

Audiokniha Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?, kterou napsal Antonín Sova. Básně českého básníka a prozaika v přednesu hlasů známých českých herců.

Apart from the ubiquitous presence of the authors who work in the short story tradition, the Second Season introduces poems and novellas. The romantic poet Samuel Taylor Coleridge is here with his haunting and supernatural sea adventure "The Rime of the Ancient Mariner", while Rudyard Kipling tests the human condition with his famous poem "If".

V roce 1969 měla poetická kavárna Viola v Praze na svém repertoáru představení poezie a hudby českého baroka od Bedřicha Bridela a Adama Michny z Otradovic "BOLEST S VESELOSTÍ".

V 1. storočí pred Kr. sa v Ríme vytvoril nový štýl rímskeho básnictva, elégia, ktorá nachádza zdroje v subjektívnych zážitkoch básnikov. K najvýznamnejším elegickým básnikom sa radí Tibullus, Propertius, Ovidius a tiež Sulpicia, ako jedna z mála žien píšucich básne v období antiky. Spoločným prvkom pre elegikov je túžba, najmä túžba po láske, ktorá je mnohokrát i nešťastná a prináša strasti, no i iné významné udalosti ovplyvňujúce myšlienkové a citové vnímanie básnikov, ako konfiškácie a zážitky z vojen u Tibulla a Propertia, ktorému i predčasne zomrel otec, alebo vyhnanstvo u Ovidia, ktorý bol nútený dožiť svoj život na pobreží Čierneho mora. Ich elégie nás dokážu nielen potešiť lahodnosťou svojho štýlu, ale môžeme z nich cítiť i emócie básnikov, ktorí svoje životné nadšenie či trpkosť osudu vteľovali do básní, ktoré akoby im raz potvrdzovali ich vzlet, inokedy poskytovali liečivú útechu. Naše vydanie podáva reprezentatívny výber z najlepších básní najvýznamnejších rímskych elegikov. Diela básnikov doplňujú tri štúdie Ignáca Šafára Rímska ľúbostná elégia a jej predstavitelia, Život a dielo predstaviteľov rímskej klasickej poézie a Publius Ovidius Naso, ktoré nás v súhrne oboznamujú s básnikmi starého Ríma.

Irena Šťastná v sedmé sbírce rozšiřuje své časové a prostorové perspektivy při načítání lidského života. Ale je to drásavá snaha. Znovu se totiž ukazuje, že jeho běh se v neměnném a neústupném rytmu opakuje. Jedny děje jsou nahrazovány jinými a uprostřed nich se mění jen obrysy lidských bytostí. Záškuby světa zmítajícího se uprostřed nemocné doby přerušují dramatické mikropříběhy. V drásavé snaze dobrat se podstaty věcí se ukazuje, že vše se v neústupném rytmu opakuje a v tomto šíleném tanci, který se marně snaží zkrotit a ovládnout matematicky přísná logika znamének a znaků, se jen střídají obrysy lidských bytostí.

Výbor tvoří nejvýznamnější Bondyho básnické sbírky a lyricko-epické skladby z první poloviny padesátých let (Totální realismus, Trapná poezie, Pražský život, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondy’s unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Velká kniha, Malá kniha a Zbytky eposu), k nimž je na úvod přiřazena raná, doposud oficiálně a v celku nepublikovaná próza 2000. Edičně navazuje na samizdatové vydání Jana Lopatky (1977) a na řadě míst koriguje znění Bondyho básnických spisů (2014). Svazek uspořádal a komentářem doprovodil znalec a dlouholetý editor Bondyho díla Martin Machovec.

Vydanie Básní Františka Andraščíka nadväzujej na edíciu jeho Esejí (vybral, zostavil, predslov a edičnú poznámku napísal Ján Zambor, Levoča: Modrý Peter, edícia Sivá brada, 2006) a vydavateľsky kompletizuje jeho literárny odkaz. Prináša výber z autorovej zbierky Brieždenie (Košice: Krajské nakladateľstvo všeobecnej literatúry, 1963), úplnú kompozíciu Prísne ráno (Košice: Východoslovenské vydavateľstvo, 1965) a skladbu Rekviem za živým (Bratislava: Smena, edícia Mladá tvorba, 1967), väčšinu básní zo zbierky Zaklínanie (Košice: Východoslovenské vydavateľstvo, 1967), úplnú zbierku Úpenlivé ruky (Bratislava: Smena, Edícia Erb, 1985), doplnenú o básne, ktoré z nej boli vyradené, celú zbierku Svetadiel Tabu (Bratislava: Smena, edícia Erb, 1990), výber z časopisecky uverejnených básní z druhej polovice päťdesiatych a šesťdesiatych rokov a výber z básní z rokov 1990-2001.

Autorka Hana Militká kromě svých detektivek občas vytvoří nějakou nečekanou knihu. Vášeň a nevinnost vznikla tak, že uplatnila své kresby se slovním dokreslením, z tohoto spojení vytváří příběh. Jde o novou formu jejího projevu. Přejeme knize, ať si ji čtenáři přečtou a prohlédnou s potěšením.

Čtvrtý svazek edice Stoletý kalendář Adolf Heyduk (1835—1923) byl nesmírně plodný básník. Ve více než šedesáti sbírkách často reflexivní lyriky se věnoval přírodě, rodině i vlasteneckým tématům. Nikdy nepsal poezii přímo pro děti, ale spíše o dětech, a i ta je často smutná. Není divu, vždyť mu zemřely dvě dcery. Editor výboru Petr Šrámek však v jeho verších akcentuje především radost z prostých, obyčejných věcí. Kniha je čtvrtým svazkem edice Stoletý kalendář.

Šťastie v srdci, ale aj slzy v očiach. To vyjadruje autorka v tejto zbierke plnej zamilovaných básní. Snívanie o šťastí a láske je to najkrajšie. Je to prekrásny sen, ktorý sa ale nie každému splní. Keď sa chceš v živote šťastným stať, Miluj toho, kto ťa má rád. Pretože srdce za srdce dať, Je najkrajšie, čo sa ti môže v láske stať.

Tři básnické sbírky v jedné. Výbor básní Ladislava Szalaie z let 1966 – 2012, které jednotlivě vyšly ve sbírkách Krásné hlubiny, Podivná paměť a Věčný život.

Jaký je pád do „kalné stoky“ dějin? Jak reaguje člověk v mezních situacích? Jaké následky nese spolupráce s okupantem či úpis ďáblu? Naše novodobá historie není dlážděna jen hrdinstvím, obětavostí a zásadovostí, ale také selháváním, zrádcovstvím a kolaborací. Miloš Doležal, který se dlouhodobě zabývá postavou mučedníka komunismu faráře Josefa Toufara, se tentokrát zaměřil na období protektorátu. Stopy po hlavních aktérech jeho knihy jsou i dnes znatelné a krvavé. Autor však nesoudí lidi ani dějiny, spíše pozorně rozplétá osudové okamžiky, snaží se porozumět vnitřním pohnutkám a nahlédnout do tragické partie, kterou s člověkem rozehrává Zlo. Tři dokupovídky nejsou historickou studií, ale živým a čtivým portrétem několika temných postav: Bohuslava Bušty alias „Zwirna“, krejčího z Vysočiny, který se stal agilním konfidentem gestapa v Táboře. Oskara „Kariho“ Felkla, předválečného československého četníka, posléze příslušníka gestapa na Kladně a jednoho ze strůjců vyvraždění a vypálení Lidic, a jeho manželky. A konečně parašutisty Karla Čurdy, člena paraskupiny OUT DISTANCE, vysazeného do protektorátu na jaře 1942, který zradil své kamarády a spolupracovníky a z kterého se stal spolupracovník gestapa Karl Jerhot. Na jaře roku 1947 je Čurda naposledy focen. Alkoholicky odulý obličej vyhaslého muže, cynicky prázdný žabí pohled slabocha. Pod nosem řídký urousaný knír. Povislá ramena a nakloněná postava prozrazují rezignovanost. V jednom z obžalovacích protokolů se v kolonce Pohnutka pod Čurdovým jménem uvádí: Zvrhlost. Když se ocitl v mezní situaci a dostal se na pokraj psychických sil, vyhořel a zradil. Nenašel odvahu vzít si život a umlčet se. (ukázka z knihy)

Černočerný obchodní nápad Lars Hvilling Hansen vede v podstatě obyčejný život. Až do chvíle, kdy ho opustí žena a on sám se navíc ocitne ve finanční tísni. Lars tak musí zvážit všechny možnosti. Naštěstí má senzační obchodní nápad! Vypozoruje, že ženy dokážou někdy mluvit opravdu otevřeně: se svým kadeřníkem nebo s nejlepší kamarádkou klidně probírají, jak se nejlépe zbavit manžela. Ano, za přiměřený honorář Lars osvobodí ženy od jejich manželů. Jen přitom nesmí téct krev, a to za žádnou cenu. A úspěch se dostaví — Lars si slušně vydělává, poptávka je vysoká a jeho metoda nenapadnutelná. Pak se však stane něco, co podstatou jeho nového dvojího života zásadně otřese…

Sajdik Ferenc ceruzája (tustolla) elindul a papír fehér mezején, és a huncut vonalak egyszer csak feltárják az ezernyolcszázas évek világát, régi ficsúrokat és dámákat, silbakoló katonákat, csalfa kisasszonyokat, csepűrágókat és jeles uraságokat, literátor nagyságokat, kaszinózó tisztecskéket, mord magisztereket, rakoncátlan diákokat, kávéházakat és báltermeket, a Vácra pöfögő vasutat... És ebben a világban a hol itt, hol ott felbukkanó költőt. A kétszáz évvel ezelőtt született Petőfi Sándort. Sajdik nagyszerű ötlettel tiszteleg emléke előtt. Megragadták a Petőfihez fűződő anekdoták, történetek, úti jegyzetek, gyerekkorának, ifjúságának kalandjai és most itt vannak elénk teremtve derűs, életvidám rajzokban. Rajzművészetének szellemességét, játékosságát, báját, karaktert teremtő bravúrját az olvasó jól ismerheti könyv- illusztrációkból, rajzfilmjeiből, többek között Csukás István televíziós meséinek figuráiból, hogy csak a nagy ho-ho-horgászt, a Radírpókot, a Pom-Pomot említsem, de sorolhatnék százat és százat. A Sajdik-rajz összetéveszthetetlen, már csak azért is, mert legtöbb figurájának saját arcát, személyét kölcsönzi, benne él rajzai világában.

Lovevole je sbírkou milostné poezie bez patosu. Seznámí vás s mladou ženou a jejím pohledem na život zhuštěným do říkanek o milování. Protože láska není moc příjemný pocit.

Gítagóvinda básníka Džajadévy (12. století) je jednou z nejvýznamnějších ukázek klasické sanskrtské kávjové poezie. Lyricko-epická báseň ve dvanácti krátkých zpěvech líčí milostný vztah boha Kršny a pastýřky Rádhy, a představuje tak jedinečné dílo v žánru eroticko-mystické poezie. Pro svou vysokou uměleckou hodnotu, ale také význam pro bhaktické náboženské hnutí se stala jedním z nejdůležitějších textů pro rozvoj Kršnova kultu ve středověké Indii. Publikace poprvé přináší tiskem rukopisně dochovaný překlad této jedinečné literární památky z pera českého indologa Josefa Zubatého (1885–1931) a básníka a íránisty Jaromíra Boreckého (1869–1951), svou snahou o zachování formální i obsahové stránky básně jedinečný i mezi překlady do světových jazyků. Rozsáhlá úvodní studie v první části poskytuje proto nejen informace o Džajadévově díle a jeho recepci v Indii i na Západě, ale také uvedení do principů klasické kávjové poezie. Druhá část studie je věnována rozboru spolupráce českých překladatelů a hodnocení výsledků jejich práce, důležité i z hlediska historie obecných tendencí českého uměleckého překladu. Text vlastní edice je doplněn četnými komentáři, seznamem metrických schémat a anotovaným jmenným rejstříkem.

Z obsahu: Vajce, Konsonancia, Návod na použitie samovraždy, Stomatológia poézie, Ako sa môžeš?...

Báseň Stopy v piesku napísala mladá žena, ktorá hľadala správny smer na križovatke svojho života. Vytvorenie básne sa prepletá so životom plným výzvy, nepriazne, no i lásky a porozumenia. Výsledkom je nezabudnuteľné obetovanie srdca a duše, ktoré poskytuje vrúcnu duchovnú a emocionálnu obnovu. Stopy v piesku oslovili a povzbudili milióny ľudí na celom svete.