Zamilovanost, láska, sebevražda a ztráta. Výběr básní zachycuje a popisuje vnitřní život a myšlenky autorky. Básně jsou řazeny chronologicky, jednotlivá témata se střídají. Pro odlehčení jsou ty emočně náročné proloženy méně silnými, někdy hravými básněmi. Poskytují možnost ztotožnit se, najít úlevu a pochopení nebo jen nahlédnout do života mladé ženy dnešní doby. Sbírka může být společníkem na dlouhý večer či na cestu velkou i malou.

Antológia poézie ruskej moderny, ktorú zostavil Valerij Kupka, predstavuje reprezentatívny výber z tvorby 25 básnikov – predstaviteľov poetických smerov konca 19. a začiatku 20. storočia (starosymbolizmus, mladosymbolizmus, akméizmus a básnici, ktorí nepatrili k žiadnemu zoskupeniu). Autori sú v antológii uvedení podľa príslušnosti k jednotlivým zoskupeniam. Ukážky básnickej tvorby sprevádzajú životopisy autorov, stručná charakteristika ich tvorby a vybraná bibliografia. Súčasťou antológie sú rozličné dobové materiály – autorské komentáre k vlastnej poézii a k dobe, v ktorej vznikala, výňatky z dobovej kritiky, fotografie, portréty, ilustrácie k pôvodným vydaniam, manifesty a iné materiály, ako aj rozsiahly poznámkový aparát.

Když měl stručně zhodnotit normalizační básníky, napsal jejich ústy, jejich perem: Moje věčné image,/ z prdelí mít garage. Před pětatřiceti lety jsem si všiml, že jsem v antikvariátě na Na Můstku denně. Z pro nás mystického prostoru "zezadu z krámu" mi přinesl jednu z tisíců tehdy zakázaných knih. Václav Renč, Setkání s Minotaurem. Tisíckrát jsme spolu mluvili. Nejde o to, že věděl o literatuře hodně. O románu Juliena Greena Každý ve své noci řekl, že "tu knihu vypil". A hučel do mě fascinaci "dračí setbou" - Paměťmi Václava Černého. Někde za tím se odehrával jeho životopis, o němž jsem mnoho nevěděl, někde za tím se vpíjelo jeho psaní, o němž jsem nevěděl vůbec. A někde mezitím stisk jeho ruky, chechtot nad normalizačním "blaženým pozemšťanstvím". Setkejte se s Minotaurem, vstupte do jeho i do své noci. Asi nenajdete garage, ale napijete se. Jiří Podzimek o autorovi Tašo Andjelkovski, narozen 19. 10. 1949, Pardubice. Žil a žije v Praze. Po maturitě na gymnáziu dva roky FF UK (kompa-ratistika-jugoslavistika, estetika, dějiny a historie filmu). Ze školy vyloučen. Posléze různé profese (stavba, cihelna, pošťák, závozník atd.). Od roku 1979 antikvariát. Nyní očekává důchod. Roku 2007 sbírka Spálov (Torst) oceněná Magnesií Literou za poezii.

Básnická sbírka Obyvatelé je zalidněna přízraky, které se pohybují po ulicích současného města. S autorem prožijeme pouliční nepokoje, drobné denní katastrofy, tajemnou invazi, noční filmové natáčení v parku, zemětřesní, lásku i mnoho dalšího. Projdeme tajným průchodem z Prahy až do New Yorku. Ve své nové knize básník Jakub Řehák podvrací obraz reality, která nás obklopuje každý den. Obyvatelé obsahují vedle kratších textů i rozsáhlejší, panoramatické poemy o několika částech. Přitažlivé je napětí mezi Řehákovou surrealistickou obrazností a zdánlivě klasičtější formální podobou básní.

Príbehy a iné pokušenia

Viera Benková (1939 – Báčsky Petrovec, Srbsko) – popredná spisovateľka a kultúrna osobnosť slovenskej literatúry a kultúry v Srbsku a vôbec v celom slovakofónnom prostredí. Je autorkou viacerých básnických celkov, zbierok poviedok i beletristickej publicistiky a románov. V roku 2014 vydal Spolok slovenských spisovateľov výber z jej poetickej tvorby pod názvom Herbár zeme. V roku 2017 jej na Slovensku vyšiel generačný román Tri ženy, dvaja muži a ja... V novom výbere z Benkovej poézie pod názvom Studňa zaznieva univerzálna ľudská problematika, ale aj osobitosti komunitárnej existencie, vibruje ženská senzibilita a intímna znalosť hodnôt i slovenskosti.

KNIHA O je sbírka více než tří set erotických textů z pera spisovatelů uznávaných, zatracovaných i anonymních, bohatě ilustrovaná výtvarníky napříč staletími. Navazuje na kontroverzní Knihu o kundě a rozšiřuje ji o další texty i díla současných českých umělců. Ať už v literatuře či v umění, erotika je nevysychající pramen fantazie a života Kunda je cesta, po které sem člověk přišel a ke které se celý život vrací. Když penis stojí, je připraven, a když je připraven, je to neslušnost. I v dnešní době existují tabu, přičemž život ze samotné své povahy přestupuje veškerá omezení Pornografičnost textu, výtvarného díla, filmu a tak dál neexistuje. Existuje jenom pornografické čtení vybrané látky. Jsou jenom ustrašenosti a úzkosti na straně vnímatele. Jedné holce zakazují na škole recitovat Bondyho, protože V jedné galerii přelepují klíny a ňadra na plátnech, protože V jednom veřejnoprávním rozhlase vykoukne penis nad koulemi, a hned je oheň na střeše, protože Protože je tu problém. Váš problém. Ani Bondy, ani klíny a ňadra, ani penis nad koulemi za nic nemůžou. Na vině je vždycky ten, kdo hysterizuje. Vždycky nejvíc křičí, od koho to fičí. Proto repete. Doba se změnila. K horšímu. A jediné slovo, které má váhu, je čin. Takže čin-čin.

Človek sa prostredníctvom irónie odjakživa vyrovnáva so skutočnosťou. I Kvič reaguje na absurdity, aké plodí súčasná doba, a hravým spôsobom, skôr nadľahčene než zlomyseľne, miestami priam aforisticky, si vytvára vlastný odstup od tragických udalostí. Vo svojom básnickom debute, v ktorom vyhrotený pocit vykorenenosti vedie k vzdoru voči individualizmu v atomizovanej spoločnosti, ponúka autentickú skúsenosť, vyhýba sa priamočiarosti a prirodzene využíva osvedčené prostriedky - kontrast, parafrázu či narúšanie ustálených jazykových väzieb. Niektoré básne sa na prvý pohľad môžu zdať útržkovité, akoby neuchopiteľné, no v snahe vystihnúť človeka a jeho miesto v čoraz zložitejšom svete pripomínajú napokon ostrovy, čo sa spájajú do kontinentov. A v neposlednom rade spochybňujú akékoľvek absolútne hodnoty.

Dimana Ivanovová je autorkou dvoch básnických zbierok Pozvanie k otcovstvu (orig. Pokana za bašta, 2012) a Abeceda túžob (orig. Azbuka na želanijata, 2016), z ktorých výber tvorí básnickú zbierku Som ako morská voda. Jej poézia sa vyznačuje tematickou a motivickou pestrosťou: sú tu básne, v ktorých sa zaoberá spoločenskou problematikou, životnými pocitmi ženy v dnešnej dynamickej a rozporuplnej dobe, verše intímne, vyznačujúce sa mimoriadnou otvorenosťou, lyrické impresie a veľa je textov inšpirovaných cestami do zahraničia. Nášho čitateľa iste potešilo, že medzi tými poslednými sú aj také, ktoré sa viažu k Slovensku k nemu má autorka naozaj blízky vzťah. V prípade básní z viacerých častí sveta od Londýna až po Malacky však nikdy nejde len o dajaké cestopisné obrázky, ale poetka sa usiluje obohatiť svoj pohľad o hĺbkový rozmer, prinášajúci isté, hoci aj drobné filozofické posolstvo, správu o našich životoch, o stave sveta a ľudskej duše. Medzikultúrny rozmer majú aj básne, v ktorých sa spomínajú výtvarníci či básnici, dotýkajú sa problematiky tvorby. A v nejednom Ivanovovej verši sa ozýva aj existenciálny tón.

Ján Martin není slovenský Charles Bukowski, on je zrcadlo. Nás všech. Kolik je v člověku pěkného, tolik je v něm i ošklivého.. Z Martonových naturalistických básní pryští touha chytat se kořenů. Špinavých od hlíny, nahnilých, zapáchajících ale živých.Kdo nepřijme Martonova slova, nie čistý, je pouze vychovaný.

Desiata kniha poézie autora, ktorému nie je cudzí dôsledne viazaný verš. Aj v tejto zbierke lyrických sonetov ho využíva inovatívne, v súzvuku s obsahom výpovede. Základnou, v mnohých vrstvách a odtieňoch variovanou témou je tu láska muža k žene. V štyroch na seba nadväzujúcich okruhoch obsahuje kniha 41 dynamických sonetov. Okrem dominujúcej túžby a očakávania po naplnení duševného i telesného rozmeru tohto citu, sa v nich zračia aj prirodzené pochybnosti, sklamania a obavy z jej podôb.

Zbierka básní opisuje krásy i ťarchy onoho sveta ta hore, smeje sa i spomína na osudy ľudí, zapletených do tejto predivnej konštalácie nekonečných vrcholov.

Zbierka básní SIE FORMA

Pásmo veršů k 50. výročí vzniku československého státu vydanému Supraphonem v roce 1968 a nyní - v roce, kdy oslavujeme 100. výročí vzniku Československa.

Původní nahrávka sbírky lyrických básní o životě a cestě člověka životem, o vztahu jednotlivce k dalším lidem, sbírka básní "všedního dne " LAZAR A PÍSEŇ" básníka JOSEFA KAINARA (*29. 6. 1917 - †16. 11. 1971) byla původně vydána jako součást 2LP kompletu 2 18 0426-7 " Moderní české básnické sbírky IX.

Sbírka plná pocitů a názorů na svět mladého básníka inspirovaná pohledy do slunce. Sbírka básní, ve které autor píše o tom, co vidí kolem sebe, ve své hlavě nebo když se podívá do slunce. Kniha se do určité míry vymezuje proti autoritám, občas proti životu nebo jakékoliv logice. Pár ironických pošklebků dodává Pohledům tu správnou žlučovitost a beznaděj. Všechny básně jsou krátké a úderné, doplňují je analogové fotografie Jovana Odaka.

Lyrika nebývá v dnešním přeuspěchaném světě tou nejčastěji se vyskytující bylinkou. A přece již Goethe dobře věděl, že právě ona dokáže zachytit „na malém prostoru celý svět“. Šlosarova sbírka, přísně komponovaná v sledu jednotlivých ročních období, postihuje především vztah člověka a přírody. „Jeho malé básně přírodní lyriky, spředené poletujícími motivy, nenápadnými aliteracemi a jinými vnitřními souzvuky, mají úžasnou moc otvírat nám uši ohlušené uřvanou ulicí a očím oslněným lesklými barevnými cetkami navracet dar vidění,“ konstatuje autor doslovu Milan Blahynka. Šlosarův básnický cyklus organicky doplňují barevné makrofotografie přírodních motivů. Jsou dílem Aleny Pončové.

Na starou usedlost se nastěhuje mladý pár. Neví ovšem, že dům je zatížen minulostí bývalých majitelů. O usedlost je v obci je velký zájem. Zůstane mladý pár na usedlosti, nebo připadne jinému majiteli? To se čtenář dozví, až poodkryje své mlčení opat z blízkého opatství.

Výber vašich obľúbených citátov z našej fb stránky. Pre vás. Pre váš lepší, krajší a spokojnejší život!

Jemné, prerozmýšľané, vtipné Básnické epigramy súčasného slovenského básnika spolu s kresbami Ivana Popoviča.

Arany János -ahogy egyik költőutódja, Orbán Ottó írja-: a „Megfontolt Nagymester” költeményei közül százat sorakoztat fel a jelen válogatás, mely valamennyi versszerető korosztály (különösen a diákok) igényeit és érdekeit figyelembe véve készült. Arany verses epikájának szemelvényeit tehát ne keressük benne - viszont szinte hiánytalanul olvasható itt a Petőfi Sándorral való verses levélváltás, a nagyszerű balladák köre, az "őszikék" gazdagságát hozó 1877-es év termése, valamint az önjellemzések sora. Számos verses életkép, stílusjáték, paródia és töredék is bekerült a gyűjteménybe. Sorozatunkban eddig csak Vörösmarty Mihály válogatott versei képviselték 19. századi poézisünket - most már az Arany-kötet is az érdeklődők rendelkezésére áll, akik száma generációk óta nem csökken.

V pořadí druhá sbírka strojvedoucího a básníka. Ve verších jsou ukryté myšlenky o životě a smrti, lásce i zlobě, Věře i nevěře, víře v Boha, víře v člověka. A také o kráse světa, o přírodě, o železnici. Prostě jak jde život.

Arytmia duše. Nepravidelnosť, porucha rytmu. Spojenie atypické, nezvyčajné a neobyčajné. To sú práve atribúty, ktoré Alica Kulihová vnáša do svojej básnickej zbierky. Svet neidealizuje, ba naopak. Podáva ho taký, aký je, aký ho vníma, aký si ho ľudia vytvorili, svet, v ktorom žijeme. Autorka prináša verše, v ktorých sa odzrkadľujú súčasné trendy spoločnosti. „Byť láskyplný nie je in. Byť milý, len tak z radosti, sa nenosí. A byť ústretový hraničí so sebadeštrukciou.“ Rovnako si všíma veci a vecičky sveta, ktoré sa na prvý pohľad môžu zdať nepodstatné či dokonca samozrejmé, a tým neviditeľné. Prízvukuje, že i tie môžu a prinášajú radosť, potešenie. V zbierke sa objavuje aj téma, ktorá je azda nevyčerpateľná, ktorá tu je, bola a bude – (ne)naplnená láska, a to nielen vo vzťahu k opačnému pohlaviu, ale aj láska materinská, cit obdivuhodný. Pričom silný citový odpor, nenávisť autorka neponíma ako opozitum lásky, ale ako jej druh, istú formu.

V súčasnej slovenskej poézii sotva nájdeme takú vážnu, až obradnú dikciu, ako u Dany Podrackej. Poetka pristupuje k písaniu básní ako k rituálu: Splietať rohož, / na ktorej spočívajú moje kolená, píše vo svojej najnovšej, v poradí už štrnástej zbierke. Charakteristický kultivovaný pátos dodáva autorkinej tvorbe konzistenciu a kompaktnosť. Podracká verí v mystické prepájanie vecí, dejov a javov: V každej udalosti, v jej vnútri, je ukryté čosi, / čo je tam nepretržite a je to sväté. Vie, že Smrť nie je navždy. Jej básne sú svojím spôsobom malými esejami o niekom alebo o niečom, čo v nej rozochvieva vedomie, myšlienky aj spomienky. Posuvné dvere neboli napísané rýchlo ani ľahko a ak chceme za ne nazrieť, aj ich čítanie si vyžaduje spomalenie. Rovnako ako dve predošlé autorkine zbierky Kubus (2014) a Paternoster (2018), aj aktuálna je vystavaná z desiatich cyklov po sedem básní a tak spolu tvoria trojicu či triptych.

Po rebríku do neba je jedenásta zbierka poézie Stanislava Hábera, ktorý je známy hlbokým prienikom vo svojej tvorbe do vzťahov muža a ženy nielen medzi čitateľmi na Slovensku, ale aj v Českej republike, kde získal viacero významných literárnych ocenení. V roku 2009 sa stal laureátom 7. ročníku českého festivalu Literárna Vysočina, keď získal hlavnú cenu pohár Quo vadis. Rovnako na Slovensku bola jeho tvorba ocenená prvou cenou Braneckého Trenčína (2004), či denníka Pravda. Po rebríku do neba je mystickou poéziou a obsahuje aj ocenenú tvorbu z viacerých súťaží.

Osobitosť a svojbytnosť tejto nenápadnej poézie je v mĺkvom pozorovaní sveta. Štrbina, cez ktorú sa díva ľudské oko, je zároveň trhlinou. Naliehavosť a napätie sa stupňuje v krehkosti zachytenia prítomného okamihu, v nehlasnom žmurknutí prelamujúcom ticho. V objektíve oka sa odráža pominuteľnosť chvíle a nástojčivá, nemá mágia vecí. Výsledný obraz (krátko pred jeho zmiznutím) má byť zbavený akejkoľvek štylizácie. Na nepatrnej ploche básne sa však vynára neopakovateľná atmosféra záblesku. Najdôležitejšie veci sú nevysloviteľné. Adamuščinove básnické momentky sú prežité a zvnútornené analógie ticha. Fotografie Peter Župník.

Štvrtá zbierka Juraja Žemberu Latrína magika. Láska je plachá domina potvrdzuje, prečo patrí básnik medzi najvýraznejších predstaviteľov svojej generácie. Po knihe o láske – V rukavičkách z vlastnej kože a nasledujúcej o neláske – Rana po štepárskom noži prichádza napätie zo stretnutia kultivovanosti od sonetu po pásmo a rock and rollu. Všetky tri knihy lyrickej trilógie kongeniálne ilustroval podmanivými, expresívnymi a uhrančivými grafikami Peter Uchnár, umocňujúc pôsobivosť a fantazijnosť Žemberovej metafory. Opäť sa naplno prejavila básnikova snová sila obraznosti, aj oddávanie sa nekontrolovateľnej imaginácii. A v týchto prísne nestrážených hraniciach sa v zatiaľ poslednej knihe vracia k svojim rockovým koreňom a synergiou art rocku a art poézie ďalej tvorí svoj opus magnum. Jej súčasťou je aj audiokniha Latrína magika s výberom básní z rovnomennej knihy. Rovnako kongeniálne ich interpretovali herec, v súčasnosti zrejme najlepší slovenský recitátor Vladimír Jedľovský, ktorému rovnocenne sekunduje ženský part, herečka a speváčka Petra Sabová. Ilustrácie: Peter Uchnár

Poézia nemeckej poetky Hildy Dominovej (1912-2006) súvisí s jej dramatickým životným osudom. Po nástupe nacizmu z rasových dôvodov emigrovala – najprv do Južnej Ameriky, neskôr žila v USA. Po vojne sa vrátila do rodného Nemecka. Dominovej básnická tvorba sa zrodila najmä z prežitého utrpenia. Nad emóciami v nej prevažuje jasnozrivý intelekt, nad pocitmi reflexia. Charakterizuje ju triezvosť a zároveň prenikavosť pohľadu zasahujúca podstatu vecí, pričom je v nej hĺbka čistej poézie. Výsledný dojem je koncentrovaný do silného zážitku a ten núti k úvahám o základných polohách ľudskej existencie. Všetko však, vrátane ľúbostných motívov, domova, prírody pokrýva vrstva osudovosti. Poézia Hilde Dominovej je obranou ľudskosti, humanizmu. V Nemecku získala viacero významných cien. Preložil Tomáš Gáll.

„Plamínek lásky v sobě mám, hoří pro všechny, které v mysli mám.“ Kniha Okamžiky odráží různé pocity a reakce spisovatelky na životní situace v podobě krátkých glos, poetických obratů a básní. Autorka svou vlastní citlivou a poetickou formou inspiruje čtenáře k víře, že po temnotě nakonec vždycky vyjde světlo.

Rupi Kaur, autorka bestselleru #1 podle New York Times Mléko a med, přichází se svou dlouho očekávanou druhou sbírkou poezie. Živá a transcendentní cesta růstu a zahojení. Původ a vyjádření úcty ke svým kořenům. Vyhoštění a následné nalezení domova v sobě samém. Oslava lásky, mateřství a ženství rozdělená do pěti kapitol a ilustrována samotnou Rupi Kaur. Květy slunce jsou cestou chřadnutí, pádu, zakořenění, růstu a rozkvětu. „Toto je recept na život, řekla mi matka, když mě držela v náručí a já plakala, mysli na ty květiny, které můžeš zasadit na zahradě každý rok a ony tě naučí, že lidé musí také zvadnout, odumřít, vyklíčit a vyrůst, aby mohli rozkvést.“