Kniha Vitráže v pamäti predstavuje preklad štyroch básnických zbierok z celoživotnej tvorby Borowiczovej, piata časť Sšedivel blankyt pozostáva z autorkiných najnovších básní. Súborné dielo tak ponúka komplexný obraz jednej z predstaviteliek súčasnej poľskej poézie. Autorka si pre svoje javisko vytvára vlastné kulisy a kostýmy, dráma jej postáv miestami vyúsťuje do intímnej spovede. Otvára dvere nebohým, ktorí zostali jedine v pamäti, ale i neznámym, ktorí sa zjavili v sne. Surrealistické výjavy, vyplývajúce aj z nemožnosti odolávať nástrahám a neistote, sa neobmedzujú výlučne na snovosť, súvisia so skutočným svetom, s jeho zhonom a huriavkom. Keďže svet stvorený človekom je pustina, pravda, nie za každých okolností, a ani bezcieľny vír mesta, ktoré už neposkytuje útočisko ako v stredoveku, očividne neprináša útechu, často sa zvažuje útek pred civilizáciou. Táto potreba sa naliehavo stupňuje, naostatok až k potrebe prežiť znovuzrodenie. Borowiczová práve na konfliktoch medzi sebou a neúprosnou skutočnosťou dáva najavo, že život a smrť sú neoddeliteľnou súčasťou sveta.

This beautifully illustrated collection brings together, for the first time, Carol Ann Duffy's much-celebrated festive poems. For a decade, while she was Poet Laureate, Carol Ann Duffy gifted her thousands of readers an illustrated poem every Christmas, transporting them in one year to a seventeenth-century festival on the frozen Thames, in another to Western Front to witness the famous 1914 truce, then to a sweet winter's night in the South of France with Pablo Picasso and his small dog. Christmas Poems showcases Duffy's bold and innovative voice, alongside gorgeous artwork from Rob Ryan, David De Las Heras and Lara Hawthorne, amongst others. These ten much-loved poems are gathered together for the first time in this compendium to make a perfect gift for old friends celebrating a decade's tradition or those experiencing the magic of Duffy's festive verse for the first time.

Kovács István költő, történész, polonista és diplomata az 1960-as években, a Kilencek alkotócsoport tagjaként kezdte költői pályáját. Lírikusi életművét kezdetektől a gondolati erő, a történeti és filozófiai látásmód, valamint a különböző stílustörekvések értékeinek bátor ötvözése jellemezte. Társadalomkritikai és sorselemző szelleme termékenyen integrálta a látomásos-metaforikus, a tárgyias és az avantgard örökségű költészet vonásait. A nemzeti sors és a személyiség, a világmindenség és az emberi kapcsolatok, a történelem és a lélek azonos intenzitással adták művei tárgyát. A rendszerváltást követően hazánk varsói nagykövetségének kulturális tanácsosaként, majd krakkói főkonzulként dolgozó, 2003-ban Krakkó díszpolgárává avatott diplomata költői tevékenysége kultúrdiplomáciai küldetése idején is magas színvonalon folytatódott. A Salföldön élő alkotó eddigi teljes lírai életművét nyújtó gyűjteményes kötet, miközben átfogóan és részletesen tükrözi pályájának állomásait, lélektani, történelmi és poétikai dokumentumot is ad kora mindennapjaiból, küzdelmeiből, kivételes napjairól - és a nemzeti újjászületés történelmi esélyéről.

Kovács István (1945, Budapest) József Attila- és Babérkoszorú-díjas költő, író, műfordító, történész, polonista a kortárs magyar irodalom egyik legsokoldalúbb alkotója. Korábbi krakkói főkonzuli szolgálatának is köszönhetően a lengyel királyi város díszpolgára, a Magyar Művészeti Akadémia és a legendás Kilencek költőcsoport tagja. Lírikusként ritkán lép a közönség elé, bátran kijelenthető: csak a válogatott verseit írja meg. Shakespeare a Corvin közben című új verseskönyve az elmúlt évtizedben született költeményeit tartalmazza, hat ciklusba rendezve. A Balaton-felvidéki táj értő szeretete, a pályatársak emlékezete mellett a családtörténet és az 1956-os forradalom megrázó részletei lépnek elénk a lapokról.

Tradice vypráví, že Shakespeare napsal komedii Veselé paničky windsorské na objednávku královny Alžběty, která si oblíbila postavu Falstaffa a chtěla ho na jevišti vidět zamilovaného. Shakespeare elegantně královně vyšel i nevyšel vstříc, neboť jeho Falstaff není zamilován do dvou windsorských manželek, ale pouze do peněz jejich manželů. Jeho záměr zmocnit se těchto peněz nakonec nevyjde a v komediálním konci hry je rituálně potrestán a zesměšněn ve windsorském parku. Veselé paničky windsorské jsou jedinou komedií Williama Shakespeara odehrávající se v Anglii a je to jediná jeho komedie měšťanská. Zaujme především gejzíry jazykového vtipu, neboť každá její postava má výraznou a osobitou řeč. Velšský kněz Hugo Evans deformuje angličtinu svým přízvukem a komediálně vykloubenými slovními spojeními, doktor Cajus je Francouz, který komolí angličtinu francouzskou výslovností a idiomy, zcela osobitou řečí mluví paní Čiperná a samozřejmě i rytíř Jan Falstaff, jedna z největších Shakespearových komediálních postav vůbec.

Preklad jedného z kľúčových diel kanadskej autorky Anne Carson, Krása manžela (The Beauty of the Husband), do slovenčiny. Naratívna báseň, rozdelená do 29. kapitol, analyzuje romancu medzi rozprávačkou a jej krásnym a neverným manželom, pričom sa opiera o Keatsovu myšlienku, že krása je pravda, pravda je krása, a zároveň odbočuje do sveta antického Grécka a Ríma. Vďaka atraktívnemu a podmanivému štýlu umelkyne, ktorý tlmočí intelektuálne témy romantizmu či antiky do moderného jazyka, dielo fascinuje ako akademickú, tak aj širokú verejnosť.

Goran Đorđević je básnik početnej generácie srbských básnikov narodených po 2. svetovej vojne. Narodil sa roku 1952 v obci Kolari pri Smedereve, meste na Dunaji, so známou pevnosťou (rozprestiera sa na takmer 13 hektároch), ktoré bolo posledným sídelným mestom stredovekého Srbska a ako posledné padlo do rúk Turkom. Dejiny smederevskej siahajú až do staroveku (Lepenski vir, Vinča). Autor čerpá inšpiráciu tak z dejín, ako aj zo súčasnosti, keď ako starosta Smedereva sa mal postarať o takmer desaťtisíc srbských utečencov z Kosova. Dnes je riaditeľom medzinárodného festivalu Smederevská básnická jeseň, na ktorej najvyššie ocenenie - Zlatý kľúč - udelili aj Milanovi Rúfusovi. Poctený bol početnými cenami a básňami je zastúpený vo viac ako dvadsiatich antológiách v Srbsku a v zahraničí a jednotlivé preklady vyšli v angličtine, francúzštine, nemčine, ruštine, japončine, čínštine, španielčine, taliančine a v ďalších jazykoch. Zbierka je výberom z celoživotnej básnickej tvorby tohto významného srbského autora.

Verše voňajúce ženstvom V zbierke básní autorka odhaľuje svet svojich najdôvernejších pocitov, odrážajúcich najmä zložitosť partnerského vzťahu. Vedomá si mnohých svojich závažných životných chýb a omylov, hľadá pravdu o sebe, o iných a o svete, a snaží sa ísť cestou lásky a odpustenia. „Po básnickej stránke možno udeliť autorke plné absolutórium, a to hlavne za to, ako prirodzene si počínala na zradne pohyblivej pôde citov a lásky marív. Báseň jej slúži ako nástroj vivisekcie a očisty, o čom podala na viacerých miestach výrazné svedectvo. ... v jej veršoch pulzuje skutočná verva. Domáhanie sa opravdivosti. Neľútostné sebaspytovanie. A krásne vzdorovanie – zvodom prázdna, ľahostajnosti, zmaru,“ uvádza sa v doslove.

Výber z Novakovićovej poézie vychádza v preklade významného prekladateľa Karola Chmela s ilustráciami Mateja Fabiana. Tak ako v nejakom spletitom spoločenskom románe spoznávame vo veršoch pôsobivý obraz sociálnej reality našich čias, píše v doslove k jednej zo zbierok Novakovića básnik a redaktor časopisu Reč Gojko Božović. Týmito slovami možno jednoznačne chrarakterizovať celý opus tohto básnika (nar. 1948 v Podgorici), prekladateľa, absolventa Filologickej fakulty v Belehrade, redaktora rubrík poézie vo viacerých časopisoch a nositeľa najvýznamnejších juhoslovanských, resp. srbských literárnych cien (Miljkovićova, Rakićova, Zmajova, Vaska Popu, laureát Disovej ceny). Od debutu Znalec zrkadla (1976) sa v Novakovićových veršoch križuje jazyk skutočnosti s jazykom literatúry, ba v poslednom období možno hovoriť o skĺbení mýtických figúr s deštruktívnymi postavami zo sivej každodennosti. Tento typ literarizácie reality je formálne bravúrny a natoľko presvedčivý, že tohto autora kritika zhodne považuje za najdôležitejšieho básnika existenciálnej skepsy v dnešnej srbskej poézii. Verše venované malým aj veľkým veciam tohto sveta, obrátené čelom k ľudskému osudu, ktorý zostáva nejasný, ak sa vyčlení z rámca, v ktorom sa realizuje, sú presvedčivým príkladom veristického skúmania súčasnosti. Verizmus je básnikova voľba v ňom vidí tvorivú možnosť pochopenia konkrétnych individuálnych drám i situácií prevratného významu pre etnikum či ľudstvo.

Robert Hass patrí k najvýraznejším osamelým bežcom a zároveň najkomplexnejším hlasom americkej poézie svojej generácie. V rokoch 1995 až 1997 pôsobil ako oficiálny básnik - "básnik laureát" Spojených štátov. V roku 2014 mu Akadémia amerických básnikov udelila Cenu Wallacea Stevensa za celoživotné dielo. Za zbierku Čas a materiály získal Národnú knižnú cenu a Pulitzerovu cenu. Hassovi sa pripisuje schopnosť udržať vedľa seba intelektuálne a zmyslové impulzy a vytvoriť medzi nimi napätie. Charakteristickým znakom jeho autorskej metódy bolo od začiatku želanie, aby básne pripomínali svet čo najvernejšie. Touto knihou v preklade Juraja Kuniaka uvádzame Roberta Hassa na Slovensku po prvý raz.

Básnik a prozaik Richard Blanco (1968) z USA vo svojej tvorbe vychádza z kultúrnej konfrontácie a osobného hľadania ako človek patriaci k potomkom kubánskych emigrantov, k sexuálnej menšine či k vnímavým pozorovateľom v nevšímavom svete. Písaním sa vyrovnáva s pocitom absencie vlastného miesta, s neustálymi vonkajšími prekážkami a prirodzenou túžbou prežiť naplnený život. Blanco svoju poéziu zaľudňuje: v jeho veršoch hrá dôležitú úlohu najbližšia rodina, ktorú miluje, ale zároveň neprehliada jej chyby. Chápe ich nostalgiu, uvedomuje si však, že ide o svet, ktorý už nie je jeho, a usiluje sa nájsť identitu, s ktorou sa môže bezvýhradne stotožniť. Autorova poézia je hlboko ľudská a jej tonalita je často humorno-vážna podobne ako básnicky vyrozprávané príbehy, kde sa miešajú nešťastné okamihy a šťastné konce a naopak. Blancova schopnosť preniesť emócie na plochu textu, vystihnúť ľudskú situáciu v niekoľkých slovách a dať hlas iným tak, aby sa nespreneveril vlastnému presvedčeniu, z neho robia neprehliadnuteľného autora v rámci veľkej a rozmanitej literatúry USA. Výnimočné a priam až symbolické postavenie podčiarkuje skutočnosť, že si ho americký prezident Barack Obama (2013) vybral ako svojho inauguračného básnika.

Hilde Dominová (1909–2006) je jednou z velkých německy píšících básnířek židovského původu, kterým se po strašlivé zkušenosti holokaustu podařilo vrátit němčině platnost básnického jazyka. V její nevšední, vstřícné i tajuplné poezii se promítá mnohaletá zkušenost exilu, ale také zkušenost návratu v podobě „posla smíření“. Básnířka si ve své poezii nestěžuje, i když by k tomu měla mnohý důvod. Neapeluje, ačkoli nepřímo vyzývá k zodpovědnému postoji za pomoci jednoduchých prostředků: odvahy a naděje a řeči. Pojmů, kterým vrací význam – neboť v její poezii nejsou prázdnými slovy. Kniha Jen růže jako opora je prvním knižním výborem tvorby světoznámé německé básnířky v českém jazyce.

Zhao Si uniká do svojho imaginárneho sveta, vo svojich básňach krok po kroku navštevuje známe turistické miesta, ktoré v jej poézii ožívajú, možno trochu inak, ako ich vnímame my. Pozornosť zameriava na hviezdnu oblohu, ktorá nie je len plná hviezd, ale stáva sa bránou do spomienok i do vesmíru. Ako autorka súčasnej poézie a prekladateľka má bohaté znalosti európskej a americkej literatúry. Ponúka nám svoj pohľad na západný kultúrny svet, ktorý je v jej optike trochu iný, obohatený o interkultúrny aspekt. Jej básne obsahujú množstvo odkazov a narážok na miesta, ktoré navštívila a ktoré sa jej umelecky i ľudsky dotkli, ale aj na grécku mytológiu, severské mýty, spomína Dugrin chrám potkanov i Odinove vrany. Ako čiara putuje vesmírom i časopriestorom, požičiava si mýty i balady. Básne Zhao Si sa nás dotýkajú, pocitovo i intelektuálne. Sú výzvou na cestu do autorkinho súkromného univerza, kde sa známe pocity miesia s neznámymi, kde rovnako nečakane nachádzame miesta plné krásy a bezpečia i priepasti strachu, neistoty, odcudzenia, svet, v ktorom sa šnúrky od topánok menia na vystrašené hodvábne nite či // popletené klbká ryžových cestovín? Chuchvalec rozlúštených veštieb // položený na pitevnom stole...

A japán haiku minden bizonnyal a világirodalom legtömörebb, kevéssel legtöbbet mondó műfaja. E háromsoros, 5+7+5 szótagos műformának legnagyobb, stílusteremtő mestere Bashó (1677--1694) volt. Bashó klasszikus mintának tekintett haikuit mélységes nyugalom, elmélyedő komolyság, benső harmónia jellemzi. Minden későbbi haiku-költő - köztük a három másik kiemelkedő mester: Buson (1715-1783), Issa (1763-1827) és Shiki (1867-1902) - az ő nyomdokain haladt, az ő művészi világához képest keresett új árnyalatokat, az övétől eltérő utakat. Kötetünk a legnagyobbak részletes bemaratása mellett az időbeli folyamatosság érzékeltetésére is törekszik: a tanítványok, kevésbé ismert alkotók jelentős műveinek bevonásával kronologikus sorrendben vezeti végig az olvasót a japán haiku évszázadain, a kezdetektől a 19. század végéig.

John Ashbery patrí k najvýznamnejším americkým básnikom druhej polovice dvadsiateho storočia. Poéma Vlna, text z kategórie nepreložiteľných, je autorovou prvou knižnou publikáciou v slovenčine.

Luljeta Lleshanaku (1968) je popredná albánska poetka, autorka 9 kníh poézie v albánčine a ďalších 9 v cudzích jazykoch: Haywire; New & Selected Poems (Bloodaxe Books, Veľká Británia, 2011), Fresco (New Directions, USA, 2002), Child of nature (New Directions, USA, 2010), Kinder der Natur (Edition Korrespondenzen, Rakúsko, 2010), Dzieci natury (Stowo/Terytoria Obraz, Poľsko, 2011), Antipastorale (LietoColle, Taliansko, 2006), Lundo en sep Tago (Esperanto, Poľsko, 2013), Ponedjeljak u sedam dana (Versopolis edicija, Chorvátsko, 2015), Lunes en Siete Días (Olifante, Španielsko, 2017). Spisovateľ a kritik Peter Constantin vidí v Lleshanaku úplne originálny hlas – jej poéziu nevidí v priamom spojení s poetickým štýlom v Európe, Amerike či vo zvyšku sveta, ani s Albánskou poéziou, a zahŕňa ju k súčasnej klasike svetovej literatúry. Pondelok v Siedmich Dňoch je prvý preklad Lleshanaku na Slovensku. Prekladateľka Lucia Paprčková je aj autorkou španielskeho prekladu Lunes en Siete Días, ktorý sa tento rok objavil v Španielsku. Lleshanaku je nositeľka niekoľkých ocenení: ceny Kristal Vilenice z roku 2009, Národnej ceny “Strieborné pero”, ceny “Autorka roka” odovzdanej na Fesitvale kníh v Tirane v roku 2013, ceny “Kult 2013” y ceny Festival kníh v Prištine z roku 2013 a ceny Albánskeho PEN Klubu (2016). Je finalistkou “Ceny Corneliu M Popescu 2013” vo Veľkej Britániuu y “BTBA 2011” (cena za najlepšie preložené dielo) v Spojených štátoch. Jej poľský preklad bol nominovaný na Medzinárodnú Cenu “Európsky básnik slobody” v Gdansku v roku 2012.

Stále svěží poezie básníka,jehož osud bývá srovnáván s osudem Karla Hynka Máchy V nepřekonaném překladu Hany Žantovské znovu vychází výbor z básnického díla anglického romantického básníka Johna Keatse (1795–1821), opatřený poznámkami překladatelky a doslovem. Ne náhodou bývá jeho život a dílo i přijetí, jehož se mu dostalo od kritiků, srovnáván s osudy a dílem K. H. Máchy, byť se tito mimořádní básníci nikdy nemohli setkat. Výbor představuje nejznámější a nejpůsobivější Keatsovy básně, z nichž jmenujme alespoň Předvečer svaté Anežky, Óda na slavíka, Homérovi, Endymion (úvodní verše) jako připomínku básníkova obdivu k řecké mytologii i jedinečných poém, balad a sonetů, jež jeho dílo neodmyslitelně vřadily do světového písemnictví.

A Maradék című kötetben ízelítőt kapunk Gyüre Lajos utóbbi pár évben megírt verseinek válogatásából, nyolc fejezetben. A 85. születésnapját ünneplő költő a verseiben fejezi ki a saját érzéseit, fájdalmait, s a körülötte zajló történések momentumait. Gyüre Lajos (Mokcsakerész, 1931. március 20. -) költő, író, színműíró, irodalomtörténész, tanár. 1955-ben érettségizett a kassai Felsőipari Technikumban. 1959-ben tanári oklevelet szerzett a pozsonyi Pedagógiai Főiskolán, majd nyugdíjazásáig Kassán lett tanár. 1986-1990 között a kassai Thália Színpad művészeti vezetője és dramaturgja volt. Verseket, színműveket és hangjátékokat is írt, illetve antológiákat, gyűjteményes köteteket állított össze.

Alain Berenboom má vrozený talent psát o věcech vážných zlehka a o věcech lehkých vážně. A to se týká speciálně tohoto, v pořadí už čtvrtého pátrání, jež vede bruselský detektiv Michel Van Loo, tak neobratný, a přitom tolik dojemný. Deset let po válce odhaluje totožnost muže, který se vydává za pražského žida Gutmeyera, jenž měl zahynout v Osvětimi, náhle se však objevil ve švýcarské bance, vybral značnou sumu za svého předválečného konta a chce svůj majetek užívat. To se nelíbí dceři skutečného Gutmeyera, nádherné a tajemné Ireně. Aby to nebylo tak jednoduché, vloží se do hry i tajní agenti nedávno vzniklého státu Izrael. Pokračování série úspěšných detektivních příběhů belgického autora tentokrát upomíná i na historii Československa 30. až 50. let 20. století

A haiku az egyik legjellegzetesebb japán versforma, amely a XVII. században alakult ki. A műfaj egyik első és legjelentősebb képviselője Macuo Basó (1644-1694) volt. Már Basó korában is több haikuiskola jött létre, amelyek sajátos stílust képviseltek. A XIX. század végéig tartott a klasszikus haiku korszaka, majd a XIX-XX. század fordulóján a műfaj kifejezésvilága, nyelvezete és motívumrendszere nagyban megváltozott, innentől beszélünk modern haikuról. Ez a modern haiku aztán az egész világon elterjedt, és napjainkban óriási népszerűségnek örvend. Az 2018-ban megjelent Sorslángocskák című verses könyv után Szentkirályi Fittler József ismét különleges haikukötetet tár elénk, melynek egyes haikui a legapróbb növényektől és állatoktól kezdve az egész univerzum dimenziójáig magukban foglalják a világot, ezáltal a kötet a létezés minden szintjét felvonultatja. Szentkirályi Fittler József elkötelezett a haiku műfaja iránt. A költő a klasszikus haiku szabályait követi, de gondolatai, érzelmei a mai embert is mélyen megérintik. Költészetének filozófiáját Ottlik Géza idézésével tette érthetővé. "Minél jobban ritkulnak a szavak, annál jobban sűrűsödik az igazság, a végső lényeg a hallgatás táján van, csak abba fér bele." A kötet valamennyi darabjában felfedezhetőek a négy évszak természeti képei, s az általuk közvetített érzelmek valamelyike.

Egyetlen parancs van, a többi csak tanács: igyekezz úgy érezni, gondolkozni, cselekedni, hogy mindennek javára legyél. Egyetlen ismeret van, a többi csak toldás: Alattad a föld, fölötted az ég, benned a létra.

Expresionistická poezie Geo Mileva je bytostná snaha o probuzení čehosi přirozeného a dávno zapomenutého. Soustředí se na erotickou divokost, archetypální primitivnost, přírodní živelnost a vášnivou instinktivnost, v níž se odráží autorův spor s představami o cudnosti, střízlivosti a racionalitě. Vytváří se tak svět, ve kterém nic není v klidu, nic není stálé, nic není definitivní. Poezii je třeba pobarbarštit. Syrovými šťávami, v nichž proudí prvobytný život — aby ji probudily k životu. Aby „mrtvé poezii“ vlily život. Přejeme si dnes vidět barbary, chuligány, Pečeněhy — s plamenem v očích a se železnými zuby...

"Szeretném, ha szeretnének" - mondja, kéri, könyörgi egy költői hang, ami hamisítatlanul adys. Meglepő, de Ady Endre akkor írta e sorokat, amikor végre elismert, sokak által megbecsült (és sokak által támadott), de mindenképpen megkerülhetetlen alakja lett a magyar irodalmi életnek. Ő a Nyugat bástyája, A Holnap című antológiák költőfejedelme, egy egész lírikus nemzedék példaképe. Ám amikor e versek születtek, többszörösen nehéz, magányos időszakot, igazi krízishelyzetet él át, hat év után pedig a Léda-szerelem is már zsákutcának tűnik. Egy versciklusát mégis neki ajánlja, az örök nőnek: "Léda asszonynak, akit hiába hagynék el már s aki hiába hagyna el már engem, mert ma és mindörökké ő lesz: az asszony." Az Athenaeum Kiadó Ady halálát követően, az 1920-as években sorban jelentette meg Ady korábbi köteteit, 1929-ben pedig elsőként adta ki a költő összes verseit. A Szeretném, ha szeretnének címűt (5. kiadásként) 1923-ban jelentette meg, kétszáz oldalon, félbőr díszkötésben, Kozma Lajos borítékrajzával, száz számozott példányban, Földessy Gyula szakértői keze alatt. Ady Endre (1877-1919) a huszadik század egyik legjelentősebb magyar költője, a politikai újságírás egyik legmeghatározóbb alakja. A Nyugat vezéregyénisége, a magyar irodalom "Muszáj-Herkules"-e, mégis mágusa, a Léda-versek, az istenes versek, a háborúellenes és a politikai versek, a magyar ugar-versek sajátos szimbolizmusú művelője. Érettségi, illetve irodalmi szigorlati tétel. Kortalan, maradandó, örök. Az Athenaeum Kiadó, amely ma a Líra csoport tagja, alapításának 180. évfordulójára díszkiadással emlékezik meg azokról a szerzőkről, akiknek életművét gondozta. PETŐFI SÁNDOR Szerelem gyöngyei KARINTHY FRIGYES Így írtok ti (Gyűjteményes kiadás) ADY ENDRE Szeretném, ha szeretnének MÓRICZ ZSIGMOND Úri muri BABITS MIHÁLY Timár Virgil fia A sorozatban eddig megjelent: PETŐFI SÁNDOR: SZERELEM GYÖNGYEI KARINTHY FRIGYES: ÍGY ÍRTOK TI (Gyűjteményes kiadás) ADY ENDRE: SZERETNÉM, HA SZERETNÉNEK MÓRICZ ZSIGMOND: ÚRI MURI

A versekben szereplő történetek és karakterek hitelességét is igazolva a téma hazai szakértője, az immár Pulitzer-díjas Dezső András (Maffiózók mackónadrágban, Magyar Kóla) írt a kötethez stílszerűen, versértékű fülszöveget: A tartozást behajtják. S a költészetnek volt egy komoly tartozása, amit most Legéndy Jácint fizet ki, hiszen versekbe foglalta a rendszerváltás utáni évek éjszakáinak világát. A sztorit, a nagy korszakot, amit már sokan megénekeltek, de úgy, ahogy ő, idáig senki sem. Tehát az oratóriumban felbukkanó karakterek jórészt valós szereplők. Emberek, akik dumálgattak, nem sejtve, hogy a történeteik egyszer majd versekben kelnek életre. A maffiafeleség, a maffiafőnök, vagy éppen a börtönben becsavarodott verőlegény drámái ezek. Olyan drámák, amiket a brutalitás, illetve az esendőség keretez, mindaz, amit a rendszerváltás utáni káosz kreált. Dolgok, amelyek az évek múltával szerethetőbbé váltak. Hogy is tartja a mondás? Az alvilágnak nincs romantikája. Tényleg nincs. De Legéndy Jácint révén immár van költészete.

Gítagóvinda básníka Džajadévy (12. století) je jednou z nejvýznamnějších ukázek klasické sanskrtské kávjové poezie. Lyricko-epická báseň ve dvanácti krátkých zpěvech líčí milostný vztah boha Kršny a pastýřky Rádhy, a představuje tak jedinečné dílo v žánru eroticko-mystické poezie. Pro svou vysokou uměleckou hodnotu, ale také význam pro bhaktické náboženské hnutí se stala jedním z nejdůležitějších textů pro rozvoj Kršnova kultu ve středověké Indii. Publikace poprvé přináší tiskem rukopisně dochovaný překlad této jedinečné literární památky z pera českého indologa Josefa Zubatého (1885–1931) a básníka a íránisty Jaromíra Boreckého (1869–1951), svou snahou o zachování formální i obsahové stránky básně jedinečný i mezi překlady do světových jazyků. Rozsáhlá úvodní studie v první části poskytuje proto nejen informace o Džajadévově díle a jeho recepci v Indii i na Západě, ale také uvedení do principů klasické kávjové poezie. Druhá část studie je věnována rozboru spolupráce českých překladatelů a hodnocení výsledků jejich práce, důležité i z hlediska historie obecných tendencí českého uměleckého překladu. Text vlastní edice je doplněn četnými komentáři, seznamem metrických schémat a anotovaným jmenným rejstříkem.

Výber z poézie popredného macedónskeho básnika, esejistu a prekladateľa. Jeho básne boli preložené a vyšli v 30 knižných výberoch v 20 jazykoch sveta. Za svoju tvorbu dostal viacero cien, vrátane Ceny Fernanda Rielu za mystickú poéziu (Španielsko), C eny Jána Smreka (2010) a Zlatého venca Stružských večerov poézie (Macedónsko 2011).Matevski je básnik hlboko vnímavý, detailne pozorujúci, o čom svedčí kompetentný spôsob vytvárania obrazov a náznakov ako odrazu autorovho vnímania, vciťovania sa do o kolitého sveta a prežívania každodennosti. Aj vo svojej neskoršej tvorbe je jednoznačne básnikom hodnôt, vracia sa k bohatým zdrojom prírody, mytológie a histórie, vyberajúc si z nich prvky, ktoré sú nositeľmi esenciálnych, univerzálnych posolstviev. Zvonko Taneski. Je to poézia, ktorá zohľadňuje priestor Macedónska, ale súčasne je spojená s hodnotovo produktívnymi trendmi inonárodnej poézie, s tou jej časťou, ktorú pociťujeme ako univerzálnu. (...) Mateju Matevského vnímam ako lyrika spájajúceho obraznosť napájajúcu sa najmä z macedónskych prírodných zdrojov s úvahovosťou rozohrávajúcou viacrozmernú tému času. Reflexia je ťaživá, ako to vyjadruje obraz lyrického subjektu a básnika "s kameňom hlavy / v dlaniach". Prof. PhDr. Ján Zambor, CSc.

Výber z poézie tohto nám málo známeho francúzskeho básnika dopĺňa lyrická novela Anízka. Tento básnik prírody a viery žil a tvoril na prelome tohto storočia. Na Slovensku ho nebolo možné, ako náboženského básnika, vydať. Nádherné a zrozumiteľné básne sú pre vnímavého čitateľa pohladením duše.

Básnická kniha Maríe Sánchezovej Poľný zápisník prináša nevšedný a jasnozrivo ostrý pohľad na život na vidieku. Formou poetických fragmentov, úvah a listov postupne skladá celistvý obraz toho, ako vo svojej osobnej jedi¬nečnosti a nadosobnej príslušnosti k miestu, rodine aj rodu autorka prežíva a spomína na to, čo sa stratilo, na to, čo nás zrodilo v krvi a ukotvilo k zemi, na to, čo nás sprevádza pri pozorovaní každodenného života. Sánchezovej hlas a konanie tvoria integritu, poetickú aj spoločenskú, ktorá sa usku¬točňuje v jej práci veterinárky pôsobiacej na vidieku a v celej šírke jej spisovateľskej činnosti. Básne sa odohrávajú v starých domoch, počas zdedených obradov, medzi zvieratami, ktoré sa tiež rodia, rastú, rozmnožujú sa, umierajú. Básnická kniha pôsobí jemne, no zároveň burcuje, je pripravená nás chrániť, ale niekedy si dovolí na nás útočiť. Knihu preložila Eva Lalkovičová.

Universally known for his groundbreaking prose - especially for the monumental novel Ulysses and its depictions of Dublin at the turn of the twentieth century - James Joyce started off as a writer of lyrical poetry, a genre which he never abandoned in his lifetime and which informs and enriches the rest of his literary production. This volume, which includes Joyce's first published book, Chamber Music, as well as his later collection Pomes Penyeach and several other uncollected poems, reveals a lesser-known facet of the great modernist's artistic career and a glimpse into his poetical sensibility.

Básnická zbierka Diptych slovinskej poetky, prekladateľky a hudobníčky Klarisy Jovanovićovej (* 1954) ponúka dve básnické zbierky, ktoré autorka doma publikovala v rozmedzí jedenástich rokov. Poéma Sklonený nad Murou vyšla v r. 2007 ako autorkin oneskorený zrelý debut a komponovaná cyklická báseň Vyhnaná v r. 2018. Východisko poetkinej tvorby, ktorá prekladá aj z gréčtiny, spočíva v ústnej tradícii: o archetypálnu významovosť básní sa u tejto poetky o. i. pričinil aj jej čiernohorský pôvod po otcovi. Poéma ako básnický žáner, v ktorom sa rada vyjadruje, jej umožňuje priblížiť sa k naratívom, s ktorými sa stretávala odmalička. Verše preložila Stanislava Chrobáková Repar, skúsená prekladateľka zo slovinčiny, ktorá napísala aj doslov k tomuto básnickému vydaniu – a preložila i priložila tiež pôvodný doslov slovinského básnika Milana Deklevu z Jovanovićovej básnického debutu. Stanislava Chrobáková Repar vo svojom doslove napríklad uvádza: „Poetka sa šikovne pohybuje práve v [tomto] „nezadefinovanom“ priestore bytia-nebytia, okrem iného aj rodových identifikácií, rozdielov či nepoznanej inakosti – to z neho ťaží silný poetický účinok svojich básní. Na jednej strane napína strunu rodového paralelizmu a esencializmu (vo vzájomnom vykoľajovaní protikladov), na druhej strane sa ponára do slobodného medzipriestoru ťažkých dilem ľudí, ktorí ostávajú (alebo odchádzajú) a vo svojej prítomnosti (či neprítomnosti) sa neraz zúfalo pokúšajú prepojiť nebo so zemou [...].“ Na obálke i vnútri sú použité výtvarné diela výtvarníčky Viery GERGEĽOVEJ, knižný dizajn je dielom grafičky Evy KOVAČEVIČOVEJ FUDALA. Edícia POIESIS v tomto zväzku prináša prvé prekladové básnické dielo, pričom vychádza zo zámeru vydavateľstva predstavovať na Slovensku najmä tvorbu významných slovinských básnikov a poetiek – hoci nielen tých. Zodpovednou redaktorkou edície je Stanislava CHROBÁKOVÁ REPAR.