Vnikať do ohybných a zároveň akoby kamenných priestorov poézie Petra Šuleja nemusí byť vždy ani jednoduché, ani ľahké; autor s ľahkou eleganciou zapája do svojho fondu poézie presné výrazy z jednotlivých vedných odborov či citáty v cudzích jazykoch, čo na jednej strane neobyčajne umocňuje povedané, na druhej strane sa čitateľ "pozdvihne" nielen esteticky, ale aj intelektuálne. Viera Prokešová

"Immár tizennegyedik éve jelenik meg népszerű antológiánk, amely alapkötete a Költészet Napján, április 11-én a Thália Színházban megrendezésre kerülő, rendkívül sikeres Versmaratonnak. Az év versei a magyar irodalmi élet színe-javát tárja az olvasók elé. A reprezentatív gyűjtemény - hagyományainkhoz híven-mintegy negyven magyarországi és határon túli magyar folyóirat közlése alapján az elmúlt év legjobb verseiből nyújt színvonalas, sokoldalú válogatást." (a Kiadó) A kötetben olvasható versek az ötödik Versmaratonon hangzottak el 2015. április 10-én a Thália Színház Arizona Színpadán, ahol a szerzők személyesen olvasták fel műveiket.

Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí. V jeho křivolakých, složitě spájených obrazech ale zdaleka není vložen jen autorův cit pro bizarnost, hru, významy a zvuky jazyka: jejich smysl je nečekaně zvrstvený, jiskří v elektrizujících výbojích ze styku slov a jevů, které jsou si vzdálené a cizí. Oslňuje tím, nač nejsme zvyklí, co nás vykolejí, co se musíme teprve naučit učíst. Klíč k básním Miroslava Fišmeistera nelze vložit do padnoucího zámku, s nímž by bylo lze snadno pootočit a otevřít dveře do spořádané síně jejich smyslu. Je potřeba se pokoušet jej znovu a znovu vsouvat do neproniknutelných otvorů.

Rozsáhlá veršovaná skladba, kterou František Gellner publikoval poprvé roku 1914 na pokračování v příloze Lidových novin "Večery". Před tragickou smrtí Františka Gellnera směřovala jeho poezie stále více k epickým rozměrům, což potvrzuje i tato básnická poéma. V sedmi kapitolách zachycuje Gellner příběh bujného španělského milovníka a později i velkého svůdníka, jehož představuje nejprve jako mladíka, kterého vychovává jeho strýc. Manželkou starého strýce je ovšem mladá a velmi půvabná dívka. Don Juan proto vzplane ke své tetě plamenným citem, čímž ovšem rozdmýchá strýcův hněv, před nímž je nucen uprchnout. Vztah k ženám ho pak ve světě vrhá do řady dalších milostných dobrodružství. V Donu Juanovi se Gellnerovi podařilo nejen zpracovat klasické a tradiční téma, ale navíc mu titulní postava umožnila, aby jejím prostřednictvím vyjádřil své postoje, životní filozofii i osobní problémy.

Básnická sbírka Domů zrcadlí tvůrčí život svého autora, který říká: Poesie je princip všeho umění, je sukem ve dřevě toho stálezeleného stromu. V literatuře, v hudbě, ve výtvarném umění, v divadle, které může být syntézou toho všeho uskutečňuje se báseň. Pokud je to umění, pokud jen neexhibuje, pokud se na životě jen nepřiživuje a nesprosťačí, pokud život naplňuje a dává mu rozkvést. Někdy se zdá, že poesii snad nikdo nerozumí, že je to nějaký cizí, nepochopitelný jazyk, ale ono je to naopak, poesii nezajímá barbarství a ubohost, ona vzniká a žije, ať děláme, co děláme, ona je základ všeho umění a všeho lidského života, radosti a lásky.

Návrat Anežky Přemyslovny psal Josef Tomáš v Melbourne v letech 1996 až 1999 pod dojmem jedné ze svých návštěv Prahy, když více než dvacet let nebyl ve své vlasti vítán. Při pohledu na město si uvědomil jeho stále živou historickou kontinuitu se všemi hrůzami i krásami. Svou roli zde možná sehrálo i svatořečení Anežky Přemyslovny, k němuž došlo nedlouho předtím (12. 11. 1989). Ve dvojí dějové linii Návratu Anežky Přemyslovny pokud lze u této básnické alegorii mluvit o ději spolu procházejí Prahou muž a žena, která přijela z ciziny na mužovo pozvání. Muž i žena jsou lidmi současné doby, ale jako by byli zároveň českým králem Václavem I. a jeho sestrou Anežkou, kteří se zde po staletí setkávají. Jak známo, vztah mezi Anežkou a Václavem I. byl velmi vřelý a Anežka byla svému bratrovi často rádkyní. Muž a žena navštěvují v Praze místa, která jsou nějak spojena s Anežkou, a žena se stále snaží najít důkazy pro to, že v dávné minulosti skutečně Anežkou byla. Hledá i odpověď na otázku, proč se vrátila. Bylo to opravdu proto, že se musela vrátit k tomu, co nade vše milovala? Volný verš vás provede poetickými místy stověžaté Prahy.

Dvanásta kniha poézie autora, v ktorej nateraz opustil viazaný verš a v rámci jeho uvoľnenia prešiel až k experimentu s formou. Tento krok mu dáva možnosť vyjadrovať sa voľnejšie k svojej zásadnej téme láske. Vzťah dvoch ľudí si tu v osobe lyrického hrdinu všíma nielen ako milenecký vzťah. Uvedomuje aj jeho hlbší spoločenský rozmer a rozmer vzájomnej previazanosti. Od priateľstva cez partnerstvo, až po istý druh závislosti. Pomerne rozsiahla zbierka obsahuje 20 častí a navzájom poprepájaných poetických cyklov a poskytuje tak priestor na hlbšie uvažovanie o vzťahu a najsilnejšom cite človeka.

Žena je súhvezdie, ktoré unáša mužov nočnou oblohou a necháva ich snívať aj cez deň. Stojí nad všetkými formami vlnenia, vládkyňa elektriny a magnetizmu. Darkyňa dotykov a labyrint, z ktorého niet úniku. Mystériá sú o mágii lásky a alchýmii dvojice. Juraj 8X a jeho šiesta kniha básní. Presne toľko má každá kráska zmyslov a ešte niečo naviac.

„Já“, „Máma“, „S partnerem“ – to jsou názvy některých oddílů nové sbírky Yvety Shanfeldové. Je hned zřejmé, že lyrika to bude skutečně intimní. Přesto je překvapující, s jakou otevřeností a přímostí básnířka mluví o stárnutí, o smrti nejbližších, o rodičovství, o podrobnostech letitého partnerského vztahu, o potížích při psaní. Tak kruté postřehy! Těch detailů! Žádné vytáčky! Autorka probírá své soukromí a jazyk její probírky je – jak jsme u ní zvyklí – plný aliterací, etymologických hříček, nečekaných přesahů, zašlých slov a rytmických přeryvů. Jak to, že jedno druhé – intimita a artistnost – neotupuje, ale přiostřuje? Prostě tak.

"Sosem attól vagyunk boldogok vagy boldogtalanok, hogy mi történik, hanem aszerint, hogy milyen folyadék áramlik bennünk..." A. asszony kimeríthetetlen energiával és szeretettel veti bele magát egy fiatal házaspár életébe: bejárónő lesz náluk, szakácsnő, dada, barát. Őrangyal. Határozott és önzetlen jótét lélek, aki nélkül elképzelhetetlen lenne megszervezni a hétköznapokat, kibírni egymás rigolyáit vagy a karácsonyi rokon hadjáratot. Évekig tart ez a neki köszönhető paradicsomi állapot, amikor egy diagnózis még az ő erejét is felőrli. Tüdőrák. A történetet a férj meséli el, aki Galénosz alapján a fekete testnedvek túltengésének tulajdonítja a rákot. Meg a mélabúra való hajlamot, amit saját magán tapasztal. Felesége, Nora színe eszerint az ezüst. Elegyedik a fekete az ezüsttel? Paolo Giordano 1982-ben született Torinóban. Végzettsége szerint elméleti fizikus. A prímszámok magánya című első regénye 2008-ban valósággal berobbant az irodalomba: Olaszországban elnyerte a legrangosabb irodalmi- és a legnagyobb népszerűséget jelző közönségdíjat. Azóta már világsiker. Második kötete, Az emberi test egy "új típusú" háború regénye, hősei az afganisztáni olasz misszió újoncai. Szinte még gyerekek. Az Ezüst és fekete érzékeny, finom kamaradarab, egy fájdalmas élettöredék irodalmi feldolgozása.

Básnická zbierka prináša milovníkom poézie Nymfy, V Európe s pohárom vína, Tak trochu v Oriente a Nostalgické spomienky. Autor sa zdôveruje čitateľovi, akú významnú a nenahraditeľnú rolu v jeho živote zohráva nežné pohlavie, žena. Žena múza, žena manželka, žena opora, žena nedobytná, žena zvodkyňa... Básne čitateľa prevedú krajinami Francúzsko, Anglicko, Taliansko... Autor preskúma zákutia európskych metropol a venuje sa súčasným problémom spoločnosti, ktoré nás nenechajú chladnými. Strach, úzkosť, pocit vyvolaný očakávaním niečoho nebezpečného, zlého, ktorý je čoraz častejšie citeľný, však v jeho básňach premôže láska a vrelá náklonnosť k mestu: „Teroristi ma preto nemôžu zastrašiť, od návštevy sladkého Paríža odradiť. Zas sem prídem napriek ich bombám, pešo prejdem nejeden bulvár, navštívim všetky tie krásne miesta, nad Parížom sa nedrží pieta!“ Zoznámite sa s nenútenou úprimnou spoveďou manžela i otca...

Sto let od vzniku Einsteinovy obecné teorie relativity evokuje nová básnická sbírka Václava Daňka. Stance pro Einsteina jsou autorovým rozhovorem s velkým myslitelem, směřují k němu a jeho myšlenkám, současně mají však velký zobecňující přesah - Daněk v nich vyslovuje vedle díků a obdivu i pochybnosti a úzkosti současného člověka. Sledujeme autorovu formální virtuozitu, hltáme verše, současně jsme však nuceni i ke ztišení a přemýšlení. Závěr knihy tvoří velmi působivý osobní Daňkův list Albertu Einsteinovi do zásvětí.

Autor (nar. 1987) je básník a prozaik. Doposud publikoval v časopisech Host, Tvar, Pandora, Protimluv aj. Do kulturních magazínů píše recenze na knihy a komiksy. Na FF MU v Brně studuje bohemistiku a estetiku. Jeho první sbírku uvozují verše Louise Aragona: „Všechny hrozné pohromy hrozí tomu, kdo se ožení s vílou / a chce s ní jít do krajin, jež nenajdeme na žádné mapě“; a skutečně - meziměstí je u něj předobrazem pro všechny proluky a „slepé skvrny“ našeho bytí. Na konci cest nejsou cíle, ale vždy jen přístavy, krátká zastavení před další cestou. Meziměstí je pokusem o rozrušování jistot poezie, paradoxně jemným pokoušením prošlapaných cest.

Co si počnou tři dcery Krokovy v moderním světě? Ve světě globalizace a mezinárodní integrace, kde o staré pověsti a svébytnost českého národa už nikdo nestojí? Věštkyně Libuše je šéfkou reklamní agentury Krok. Léčitelka Kazi pracuje v brněnské nemocnici. A Teta se drží toho, co vyznávala odjakživa: bylin, ezoteriky a mrtvých. Mohlo by to tak zůstat; jenže pak všechny postupně dostanou nabídku, která se odmítnout nesmí. Nechají se znovu vtáhnout do zápasu o český národ? Nebo se jejich angažmá změní v boj o moc, ve kterém hraje každá sama za sebe? A kolik temných tajemství vypluje na povrch – o pohanských rituálech, tajných plánech, smrtelné nenávisti a o přemyslovi, který před lety zmizel beze stop? .

V poradí pätnásta zbierka poézie Stanislava Hábera sa zaoberá myšlienkami ľudského osudu. Osud každého človeka je previazaný vzťahmi. Vzťahy ľudí sú zasa podľa autora vždy poznačené chýbajúcou, nachádzajúcou a trvalou láskou, ktorá sprevádza človeka počas jeho života. Od individuálneho poznania Háber prechádza k zovšeobecňujúcemu chápaniu sveta. Napriek tomu nestanovuje definície. Naopak, ponúka cesty, ako sa k poznaniu dostať. Z tohto pohľadu má zbierka meditatívny charakter. Môžeme hovoriť o pokuse do poézie dostať zašifrované mantry. Nie je nutné ich opakovať. Čítaním Háberových veršov sa nám totiž tieto mantry odkrývajú. Stávajú sa rozpoznateľné. Háberová poézia je tak čímsi ako príručkou, ako dešifrovať kódy osudu.

Ja som Lajos Kassák je predposledný verš zo známej poémy Kôň zomrie vtáci vyletia a poukazuje na budovanie a formovanie sa azda najznámejšieho maďarského avantgardného umelca. V tejto zbierke s týmto výstižným názvom sa nachádza reprezentatívny výber z poetického diela Lajosa Kassáka. Nachádzajú sa tu preklady tých najvýznamnejších lyrických diel, akým je už aj vyššie spomínaná poéma a epos s názvom Vatry spievajú. Okrem nich sa v knihe nachádzajú tzv. číslované básne z ranej tvorby ako aj básne z cyklov, ktoré sa zrodili už v neskoršom období. Zbierka sa snaží poskytnúť prierez z celkovej poetickej tvorby umelca európskeho formátu pre slovenských čitateľov. Okrem prekladov básní tu nájdeme predslov od prekladateľa a doslov od známeho slovenského básnika, spisovateľa Petra Macsovszkého. Zbierku uzatvára kompletná bibliografia. Hoci Kassák mal vplyv na svojich slovenských súčasníkov, veľmi málo jeho básní sa preložilo do slovenského jazyka a aj tie boli publikované ešte v roku 1974. Od tej doby sa okolo prekladov jeho tvorby mlčalo. Táto zbierka sa snaží prelomiť práve to dlhodobé mlčanie.

Petr Cincibuch vstoupil do literatury v 60. letech minulého století, jako jeden z úspěšných autorů své generace. Přírodní a milostná lyrika osobité poetiky byla přijímána kritikou i čtenáři vstřícně. Připomeňme sbírky Panenství, Veteran rallye, Rybí oko, Medový kámen nebo až drásající milostné skladby Dlážděna zahrada a Nejkrásnější bývá šílená. Čtrnáctá sbírka autora je opět plná dojímajícího citu a stálého hledání lásky. Kniha potěší všechny milovníky kvalitní poezie.

Zažil/a si alebo zažívaš sklamanie v láske? Máš sen naplniť svoje túžby a nájsť znova pokoj a radosť? Pochybuješ o tom, či by Ti zmena priniesla šťastie? Máš pocit, že nemáš dostatok síl pre zmenu? V tom prípade určité odpovede možno nájsť v tejto knihe. Ide o pokračovanie príbehu o láske a na rozdiel od predošlej knihy Srdcu všetko prenechaj, tentokrát vo väčšej miere zachytáva aj tie menej príjemné stránky vzťahov. Napriek tomu básne zanechávajú odkazy naplnené nádejou, odhodlaním, vďačnosťou, prijatím a odpustením, vďaka čomu je možné život opäť vnímať v jasnejších farbách. V jednotlivých básňach je možné nájsť útechu, motiváciu aj povzbudenie do ďalších dní. Autorka knihy je lekárka, ktorá odovzdáva srdce a kus seba nie len svojim pacientom, ale aj poézii a fotografovaniu. Je presvedčená o tom, že v každom človeku sa nachádza obrovský, často neobjavený potenciál, ako aj neuveriteľná sila pre vykonanie zmeny potrebnej k dosiahnutiu radosti zo života a splneniu nenaplnených snov.

Zatím poslední sbírka českého herce, básníka a bývalého poslance.

Dominika Moravčíková, víťazka súťaží Básne SK/CZ 2019 a Poviedka 2019, predstavuje obojživelný talent. Slovami predsedníčky poroty súťaže Básne SK/CZ Zofie Bałdygy je zjavné, že autorka je skvelá literárna pozorovateľka sveta a dokáže sa pozerať na svet nielen svojimi očami, ale aj očami iných bytostí. Čo je politické, nie je materské, dozvedáme sa z veršov poetky, ktorá o sebe samej prezrádza: len tiché štúdium a samota : len láska písmom a telo mlčaním. to je / vzorec, ktorý mi dal môj učiteľ : to je vzorec, ktorý ti predávam : Básnický debut autorky, pozoruhodnej spôsobom premýšľania a suverénnou prácou s textom.

„Poézia je pokrm duše.“ Túto vetu už určite počuli mnohí z vás. Iste by sme jej mohli a vedeli prisúdiť mnoho ďalších metafor. Ale viete si predstaviť život bez duše? Bolo by to ako šliapanie na bicykli bez kolies. Pomôžem si prirovnaním k fotografii, lebo moja poézia je „albumom momentiek“ môjho života a duše. Fotografia je obrázok zachytávajúci moment, ktorý v nás vyvolá spomienky na ľudí, na danú chvíľu, zašlý čas. Poézia je ako rámik, ktorý ohraničuje „momentku“ duše. Na rozdiel od fotografie však v rámiku zakaždým (keď si znova prečítate tú istú báseň) nájdete iný obrázok. Obrázok svojho vlastného poznania sveta i seba samého na ceste dozrievania. Pretože každý z nás je hudbou i poéziou. Stačí ich len nechať plynúť nekonečnom vesmíru.

Máte rádi pověrečná vyprávění, v nichž řádí nedobrá stvoření, jako jsou víly, jezinky, čarodějnice či tajemná světýlka? Pak neváhejte – tato jedinečná kniha je pro vás tím pravým! Na své si v ní přijdou nejen milovníci prózy, ale i příznivci poezie. Celé dílo je inspirováno slovanskou mytologií. Sbírku otevírá hororová novela Když se nedíváš, ve druhé části jsou ukryty veršované balady napsané v duchu Erbenovy Kytice. Když se nedíváš je velice temná a velice expresivní novela, jež čtenáře zavede do malinké vesničky, která se již po léta dusí pod hávem strachu a smrti. Každý rok se zde ztratí jedno dvě děti, žádné není v bezpečí a nikdo neví, kdo bude další. Z temných hvozdů přichází čarodějnice… Co vše se může stát, když v kotlíku smícháte rodinnou tragédii, dva kluky, malou holčičku a psychicky labilní matku?

Reprezentativní výbor, který připravila Radka Rubilina, poprvé v češtině uvádí dílo ruské básnířky Anny Barkovové (1901–1976); to mohlo být postupně objevováno doma i v zahraničí teprve po pádu sovětského režimu. Autorka kvůli své tvorbě strávila mezi roky 1934 až 1965 více než dvacet let života v sovětských gulazích a další léta v mezidobí ve vyhnanství. Její spisovatelská dráha se zpočátku slibně vyvíjela. Už v roce 1922 vyšla její první básnická sbírka Žena s předmluvou Anatolije Lunačarského, který jí také zajistil práci v moskevské Pravdě a ubytování v samotném Kremlu. Kvůli kritice panského života kremelské smetánky však záhy upadla v nemilost a dveře Kremlu se pro ni navždy zavřely. Od konce dvacátých let mezi její hlavní témata patřil hladomor, zatýkání a všeobjímající strach. Pozdější poezie psaná v lágru a ve vyhnanství nabývá niternější, reflexivní podoby, básnířčino alter ego se stává zpodobněním celé historie Ruska. Od padesátých let reflektuje také hrozbu světové apokalypsy v podobě atomové války. V próze, psané především ve vyhnanství, zachycuje Barkovová podstatu zla, diskutuje se svými postavami o smyslu existence a zobrazuje jejich vykořeněnost a nesvobodu. Její texty vyjadřují naprostou nedůvěru k jakýmkoliv ideologiím a patosu. Přes dominanci mnohdy až bezna¬dějného pesimismu, jako je tomu v novele Osm hlav šílenství, lze v prózách Štěstí statistika Plačkina a Huspenina zaslechnout i gogolovsko-čechovovský smích skrze slzy.

Hamburg, ?1893. A viharos évek után a Hansen család anyagi helyzete végre stabillá vált. Újra hatalommal, hírnévvel és befolyással bírnak, ami mindenekelőtt az afrikai kakaóültetvény gazdag termésének köszönhető. Luise talpraesett, önálló ifjú hölggyé serdült, és minden erejével és figyelmével a családi vállalkozást segíti. De egyszer csak döntenie kell: vagy férjhez megy, vagy az egyetemről eltanácsolt, léha unokatestvére irányítja tovább a céget. A lány szíve azonban még mindig Kamerunért, illetve egykori szerelméért, Hamzáért dobog. Mindeközben édesanyja, Elisabeth – akit a család házasságtörés miatt kitagadott – úgy dönt, lerombol mindent, amit egykor a Hansenek felépítettek, és bosszút áll volt férjén, sőt ha kell, a saját gyermekein is. Vajon sikerül véghez vinnie alattomos tervét? Ellin Carsta nagy sikerű családregény-sorozatának második részében arra keresi a választ, hogy mit kell megtennie és miről kell lemondania egy fiatal nőnek a 19. század végén ahhoz, hogy a világ értékelje a tehetségét.

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již pět dílů cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít katastrofu“ přivádí čtenáře do retro-prostředí studentských časů v osmdesátých letech, prvních milostných vzplanutí, prvních zkušeností za volantem... A nutno dodat, že vzpomínky na lidské „katastrofy“ opět hýří humorem, nadsázkou a ironií. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše - vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívali a na co s jistou dávkou shovívavé nostalgie vzpomínají i dnes.

Básně Kristýny Svidroňové jsou komponované do celku, jemuž dominuje lyrická mluvčí v druhé osobě a bohatý svět rostlinné říše a životodárné vody, na níž TENTO SVĚT závisí: duby, břízy, olše, kaštany, smrk, zázvor, borůvky, karafiáty, pokojové rostliny, jejich tkáň a habitus, jejich listy, semena, květy, vůně a kořeny touto sbírkou prorůstají. Mluvčí se proměňuje v jejich soukmenovkyni – rozkvétá a plodí, ale také vadne, chřadne, natahuje se ke slunci, žízní. K přírodnímu světu stojí v opozici svět digitální a městský i stěny pokoje, v nichž jako by byl lyrický subjekt Kristýny Svidroňové uzavřen, držen a mezi nimiž pěstováním pokojových rostlin imitoval přírodu ve smyslu přirozenosti. (Olga Stehlíková)

Lavina bytí je již čtvrtou básnickou sbírkou Ivany Štětkářové navazuje na předchozí úspěšná díla Fragmenty života a neživota (2015), Čáry draka (2016) a Bez šatů lehčí (2018). Nedílnou součástí všech těchto básnických sbírek jsou autorčiny obrazy, které společně vnímáme jako intenzivní prolínání výtvarného vyjádření básně s básnickým pojetím obrazu. Malby v této sbírce jsou ztracenými a znovunalezenými díly z období dospívání. Autorka přední česká lékařka v oboru neurologie v básních citlivě zkoumá vzájemné vztahy mezi lidmi i problematiku člověka a přírody. Je zde patrná hluboká znalost lékařského prostředí a tajemných, často neveselých, zákoutí lidské duše.

Kdyby se mi před časem nepřihodila poezie, nevím, kudy by se můj život dál ubíral. Sbírka lyrické poezie ve vázaném verši s tématikou života, lásky, s prvky vyznání k milovanému rodnému městu Brnu obsahuje 42 básní a je doprovázena fotografiemi krásných obrazů pana Jana Březiny.

WITH AN INTRODUCTION BY DIRECTOR JANE CAMPION. John Keats died in penury and relative obscurity in 1821, aged only 25. He is now seen as one of the greatest English poets and a genius of the Romantic age. This collection, which contains all his most memorable works and a selection of his letters, is a feast for the senses, displaying Keats' gift for gorgeous imagery and sensuous language, his passionate devotion to beauty, as well as some of the most moving love poetry ever written.

Autor si v názvu své nové básnické sbírky sice pohrává s erotickými konotacemi, ve skutečnosti však titulek napovídá hlavně to, že osobitý spisovatel Koláček tentokrát nabízí čtenáři tři tématicky překvapivě odlišné bloky svých veršů. První části Smrt je lehce dekadentní směs veršů s prvky filozofie, hermetismu a magie, druhý blok Peklo je rozsáhlá báseň inspirovaná Dantovou cestou peklem. Třetí část odráží internetovou komunikaci ve verších mezi zamilovaným básníkem a dívkou. V celé knize se originálně protinají dnešek se včerejškem - a místy i se zítřkem.