Makroskop je přístroj, který ostří na cokoliv myslitelného, co svět nabízí. V jeho čočce se nejeví nic podřadné, vždy dává příležitost objevit ve věcech jejich poetiku. A oddálíme-li, odhalíme širší souvislosti mezi nimi, spojí se nám jako puzzle zapadající do velkého celku. Druhou nedocenitelnou funkcí makroskopu je obrácení jeho zraku opačným směrem, do nitra básníkova. Ten není pozorovatelem nezávislým. Báseň odráží jeho zkušenost, propojuje jeho osobní svět s tím okolním.

"Minden ártér" - olvashatjuk Kemény István új kötetében, ennek szellemében a könyv egy folyó-verssel kezdődik és egy másikkal ér véget. És hogy mi van a két mű, a Duna és a Nílus között? Egy költő kontinense, egy csodálatos életmű újabb szigete, egysorosok és hosszúversek. Egyszerre tetőzés és továbblépés a Nílus: történelmünkről és jelenünkről, e kettő kapcsolódásairól, az elmúlásról és az örökkévalóságról, magáról az időről. Ekképpen tekinthetjük a Délig és Estig ciklusokkal tagolt könyvet akár egyetlen nap történetének is, és még inkább utazásnak e páratlan költészet forrásvidékétől a kiteljesedésig.

„Padejte hvězdy / Ale krásnější než vy jsou elektrické výboje pohlaví / Padejte ženy / Sestřelené létavice touhy.“ Úryvek z málo známého básnického textu Zbyňka Havlíčka (1922–1969) otvírá téma předkládané knihy, jímž je exponovaný erotismus v díle Havlíčkově, Jany Krejcarové (1928–1981) a Egona Bondyho (1930–2007), tří nepominutelných osobností poválečné české poezie a (zprvu undergroundové) kultury. Zejména na konci čtyřicátých let (a znovu v první polovině let šedesátých) se jejich životní i umělecké osudy těsně protínaly. V rovině výrazové sice každý mířil od počátku jiným směrem (od surrealismu mnoha podob k totálnímu realismu), téma však měli dlouhodobě společné: intenzivní mezilidské filiace, častokrát intimního rázu. Svědčí o tom třebas proslavený cyklus Krejcarové V zahrádce otce mého (v souvislosti s Havlíčkovou sbírkou Levou rukou) a Bondyho Appendix pro Honzu Krejcarovou (v reakci na její Dopis z jara 1962), ale i řada jiných příbuzností. Antologii uvedených, většinou raritních a téměř nedostupných textů, sestavil a předmluvou opatřil Radim Kopáč.

Po básnickej prvotine Mlčanie nepokoja (Perfekt 2009) prichádza Štefan Kuzma v krátkom čase s druhou zbierkou Prienik do ticha. Básne tejto zbierky uzatvárajú tvorivú mladosť autora. Podľa Daniela Heviera, ktorý je jedným z troch recenzentov zbierky (popri Zuzane Belkovej a Rudolfovi Dobiášovi), „poézia Štefana Kuzmu ukazuje, že prienik jeho energie do ticha je intenzívny, ale trvalý, že je elektrizujúci, ale nie zraňujúci. Že mu ide o hlbšie vniknutie do tíšiny reality, aj toho, čo je nad ňou alebo za ňou, aby s ňou splynul, aby ju prijal, obohatil sa ňou a zotrval v nej. Autor hľadá pravé hodnoty a poézia, literatúra je preňho metódou, ako to dosiahnuť“.

Výber z tvorby M. Vladika (1960), povolaním právnika, pod názvom Čas poznania obsahuje básne z jeho predchádzajúcich šiestich zbierok. Prozaik M. Zelinka nazval autora básnikom znepokojujúceho poznania a prof. E. Sirochman básnikom v talári či básnikom provokujúcej skratky. Obaja literáti vystihli a týmito pomenovaniami aj zovšeobecnili jeho doterajšiu tvorbu, v ktorej sa usiloval vhodnou konfiguráciou výrazových prostriedkov dosiahnuť záblesk myšlienky, podnetu či impulzu pre rozvíjanie motívu čitateľovými schopnosťami bez hlbokých filozofických úvah. Nezaťažoval ho zložitými kombináciami a chcel vystihnúť dynamický rytmus súčasnej doby. Na malom priestore mu išlo o vyjadrenie sa k závažným problémom o našom bytí a svete. Básnik, publicista a literárny kritik P. Janík v úvode tohto výberu píše: Martin Vladik funkčne využíva širokú škálu neobyčajných autorských daností – popri pozorovateľskom talente, spontánnej percepčnej pohotovosti, tematickej naliehavosti a mysliteľskej dôslednosti treba podčiarknuť výbornú gradáciu a briskné pointovanie“.

Po výbere z poézie Krehké z kameňa (Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2016) sa Miroslav Daniš tentoraz prezentuje básnickou zbierkou Naboso, ktorá zachytáva veci a situácie emóciami. Prebúdzajú sa v priam nevysloviteľnom poznaní a poetickej subjektivite. Aj táto zbierka dokumentuje, že poézia má silu spájať ľudí s rôznymi životnými osudmi. Práve prostredníctvom umeleckého slova zistíme, že so svojimi problémami či radosťou nie sme sami, ale aj s druhými... Zbierku ilustroval akad. maliar Miroslav Cipár.

Pernambuco zní jako zaklínadlo. Země z dávné dětské četby, daleká a znepokojivá. Když se to slovo rozkmitá, zaslechneme třeba Nabucco, trabuko V kouři doutníku se zjevují siluety z vybledlých fotografií, probleskují příběhy. Nebo to snad není kouř? V očích pálí velejemný písek: Ó Fato! Ó Morgano! Básnická sbírka roste z hloubi Wernischovy obraznosti a jeho svět se před vnitřním zrakem proměňuje: tragické se stává groteskním a naopak, přelud bolestnou vzpomínkou a naopak Tento pohyb je neustálý. Dobrodružství četby je zdá se nevyčerpatelné: Dívám se na kotvící lodě. Na zádi jedný z nich čtu jméno, který se mi líbí: Pernambuco. Zahazuju lampion a jdu si promluvit s kapitánem. Za chvíli jsem v podpalubí a hážu do kotle uhlí. Tak tedy Pernambuco! Ráno vyplouváme do Recife.

Básnická prvotina Zážitkami k poznaniu je osobným vyznaním vnútorných poryvov mladého, debutujúceho autora, ktorý vo svojom mladom živote zažil mnoho dobrého i chvíle, ktoré preňho znamenali dôležité životné medzníky. Množstvo emócií sa pokúsil pretaviť do básní, ktoré sú miestami možno kostrbaté, no o to úprimnejšie. Niekto si píše denník, iný prostredníctvom poézie tlmočí svoju osobnú výpoveď. Z jeho veršov vyžaruje pozitívna energia, pokúša sa ju šíriť ďalej, podať akúsi imaginárnu pomocnú ruku tým, ktorí to v živote neraz potrebujú. Prostredníctvom básní pozýva všetkých svojich priateľov, aby sa stali jeho vďačným publikom. S plným nasadením do všetkého, čo si musel odopierať, môže žať ovocie úspechu. Je to skvelý príklad toho, že za cieľmi a snami si treba ísť. Píše pre potešenie, pretože ho to napĺňa radosťou. Snov môžete mať toľko, koľko len chcete, no je na vás, čo s nimi urobíte. Toto motto autora nech rezonuje v mysli i srdci čitateľa.

Bol si vždy jediný

Prvá básnická zbierka M. Daniša (1960) Dážď stratených vyšla v roku 2002. Následne vyšli zbierky Architektúra lásky (2005), Dlaždičov sen (2007), Jadierka (2008), Šperky v oblakoch (2010), V ľudskej koži (2012), Čiernobiela z porcelánu (2014), Mám strach z tohto sveta (2016). Krehké z kameňa je výberom toho najlepšieho z básnickej tvorby autora. Zbierka je rozdelená na šesť organických častí naprieč rokmi. Vnímavý čitateľ bude mať možnosť zdieľať autorove pocity a originálne myšlienky na tému detstva a domova, lásky k ženám, vlastného ja, filozofie, dejín a sveta, viery a prírody. Záverečná časť sa v krátkych útvaroch hutne vyjadruje zo srdca i z rozumu k veciam, ktoré z času na čas cítia aj mnohí z nás.

"a sötétre váltó égen mint kivetítőn Villon megigazítja a kötelet sebhelyes nyakán" A kötetben Balázs F. Attila verseit olvashatjuk.

Po dvou letech vychází další básnická sbírka textaře Pavla Sobka. Jmenuje se Princové jsou na koksu, a je tematicky rozdělena do tří částí. První z nich odráží současná společenská témata. Druhá se vrací do dětství za totality a dob socialistického realismu. Třetí se obsahově vrací k první Sbírce milostných dásní a řeší vztahové propletence. Sobkovy básně jsou i tentokrát psány ve stylu pohlazení s účinky smirkového papíru, jak se o nich vyjádřil v předmluvě první knihy držitel Státní ceny za literaturu, spisovatel Pavel Brycz. Sobkovi nejde o slovní ekvilibristiku, ale o hravost a pointu. Proto je to ideální kniha i pro všechny, kteří poezii běžně nečtou. „Krátký formát mi vyhovuje, proto jsou to básně, i když by se samozřejmě ta témata dala rozepsat třeba na povídky,” zmiňuje Sobek. „Dnes mají lidi málo času a číst poezii, která je přístupná, je tak vlastně ideální,” dodává. O fotografie se postarala Marta Režová.

Báthori Csaba Rilke-"fordítás-trilógiájának" ez a harmadik - záró - kötete (az első kettő, a Csillagközi évek és a Tér és csillagok után) megint igazi csemegékkel szolgál az olvasóknak: gyönyörű búcsú-ívben kerekíti le Rilke költői életművét azzal az anyaggal, amelyben súlyos magányos versek, jelentős töredékek, az olvasói szemhatáron eddig meg nem jelent remekművek sorakoznak. Ebben a gyűjteményben különböző jellegű szövegek kaptak helyet. Akad itt néhány nagyszerű befejezett költemény a tízes évekből (Narcissus, Óda Bellmanhoz), de váratlanul meglepetést okozhat néhány gyönyörű prózavers is. A költő négy gyászverséből itt olvashatjuk a Requiem egy fiúcska halálára című siratót, és kötetünk tartalmazza a C. W. gróf hagyatékából című talányos Rilke-füzér teljes anyagát, amely eddig szinte ismeretlen volt a magyar olvasók előtt. Kötetünk amellett, hogy gondos merítésben kínálja a Rilke alaptémáihoz köthető töredékek, cím nélküli "félversek", kiegészítő változatok tömör darabjait, közöl egy-egy - Rilke zárt formai kultúráját lazítgató - haikut vagy képverset, jelezve, hogy a költőt a húszas években már-már a formai játékok kísértetei is megkörnyékezték. Az Ezer láthatatlan újdonsága még, hogy a fordított versek alatt - ahol szükséges - közli a német kiadás magyarázó jegyzeteit, s ezzel segít eligazodni a nagy osztrák lírikus művészi labirintusában. Aki Rilkét olvas, nem egyszer vigasztalást keres. Mindenesetre a szépségen túl ma feltétlen szükségünk van arra, hogy a költészet nyelvén valaki komolyan beszéljen hozzánk. És Rilke bizonyára ezt teszi, - hiszen érezzük, hogy minden nap megerősít telő életünkben.

"The last of the crew needs especial remark, Though he looked an incredible dunce: He had just one idea-but, that one being `Snark‘, The good Bellman engaged him at once. " `The Hunting of the Snark‘ (1876) is a nonsense poem by `Alice Adventures in Wonderland‘ author Lewis Carroll. It describes the disastrous hunting mission by a bizarre group of characters, among these a butcher who can only kill beavers and a guy who forgot his own name.

Čtvrtý svazek výhradně erotické poezie autorů sdružených v Klubu poetických sprosťáků, tedy x-krát o jednom a tomtéž, leč i nadále odvážně a zajímavě. Ve sborníku našli zastoupení tito autoři: Milan Valenta, Josef Valenta, Arnošt Bechr, Sylva Kočí, Michal Schmalz, Miroslav Demel, Rudolf B. Beran, Pavel Svoboda, HW Anonyma, Jana Chalupová, Michal Růžička, Lubomír Holzer a Pavel Kašpar. Básně doprovázejí ilustrace Arnošta Bechra.

Autor, který se prosadil v mnoha literárních soutěžích a jehož básně byly otištěny v Hostu, Welesu, Psím vínu, H_aluzi, Protimluvu a řadě sborníků, přichází se svou očekávanou, vyzrálou prvotinou s názvem „Ptačí král“. Tomáš Tománek se zajímá o mytologii a psychologii, jejichž průniky přenáší do své poezie, která nezapře autorovy kořeny. Autor pochází z Ústí nad Labem a lze jej tak zařadit k silné skupině severočeských autorů, do které počítáme například Svatavu Antošovou, Radka Fridricha či Josefa Straku.

Křest svatého Vladimíra, poslední ze tří satirických veršovaných skladeb napsaných v době Havlíčkova pobytu ve vyhnanství v Brixenu, patří mezi nesmrtelnou klasiku české literatury.Jeden z největších českých novinářů a Mistr satirických epigramů v ní v roce 1855 zveršoval vyprávění středověkých spisů o příchodu křesťanství na Rus. Vložil do ní svůj pohled na náboženství i na režim ruského samoděržaví, potažmo na absolutistickou moc vůbec.

Poetické prózy o jižní Moravě, Dyji, Pálavě a lidech kolem v mistrném podání Ladislava Lakomého. Původně vyšlo jako zvukový doplněk knižního titulu Krajina révového listu.

Ennek a könyvnek nincsen fülszövege.

Soubor povídek Hádej, můžeš jednou je debutem mladé české autorky, která svou pozornost soustřeďuje na zdánlivě obyčejné lidské osudy – rozvedená žena s dcerou, zadlužený mladý muž, stárnoucí modelka, nespokojená novomanželka, osamělá samoživitelka, záletník, v kolektivu ­neoblíbená dívka nebo svobodná učitelka toužící po lepším životě. Spojnicí všech povídek je nespokojenost s vlastním životem a neschopnost vyrovnat se s tím, co přináší. Proto si s některými osud více či méně pohraje, zavede je na scestí i do záhadných a neuvěřitelných situací. Své dobře vypointované příběhy vypráví autorka s nadhledem a humornou nadsázkou, ale nevyhýbá se ani vážnějším či tragičtějším momentům lidského života.

Jsou básnické sbírky, které Vás zavedou do cizokrajných zeměpásů, kde nevyslovená dobrodružství zcuchají hrdinčiny tmavé vlasy. A jsou takové, při jejichž četbě máte pocit, jako byste neopustili lehce nepravidelnou, ale o to malebnější náves poklidného městečka. Přičemž oněch dobrodružství můžete na ploše od rohu k rohu zažít úplně stejně jako na toulkách širým světem. A právě taková je nová sbírka Jaromíra Matouška. Oproti jeho poetické prvotině Její život (2011) je formálně i výrazově značně uměřenější. Jako by básník, nasycen cestování po slovních výbojích, spočinul po vzoru Rožmberků ve své milované Bechyni. Těm přinesla toto kouzelné sídlo věnem Anna z Hradce a po švamberském intermezzu ho zakoupil Petr Vok, aby jej - s bolestí v srdci - po pouhých sedmadvaceti letech nuceně odprodal. Náš autor k opuštění tohoto magického místa naštěstí nucen není a snad právě ono mu přineslo (stejně jako poslednímu rožmberskému vladaři) zklidnění, díky němuž umí na malé ploše vykreslit lidský příběh v celé jeho nahotě i ošacenosti. Hlavní inspirátorkou i obyvatelkou domů na našem náměstíčku je arci stále žena, bytost tajemná i čitelná, vábivá i (pohříchu občas) nevábná, k (vlastním) slzám složitá i smyslně jednoduchá. Klouže hladce i bolestně do srdce básníka (o ostatních ústrojích hovoří spíše představivost než slova, neboť je mužem nejen vášnivým, ale také galantně diskrétním). Ve starém koloniálu se pýří děvče, které se o dekády později stane autorovou babičkou, ve vedlejším vchodu najdeme slečnu vyhledávající autorovu péči terapeuta, ještě dále bydlí panenka, jež si ustřihla cop v zármutku nad nešťastným skonem snoubence na vojně… A do všech špehýrek a průjezdů nakukuje básník, jediný, kterému je voyeurství nejen dovoleno, ale dokonce přikázáno.Neboť i díky tomu se můžete vydat na cestu po obvodu poetického náměstíčka ve šlépějích muže, který ví a vidí, neboť nespěchá.

Ocenené práce 4. ročníka literárnej súžaže Básne 2012 opäť publikované v zborníku .

Selfie je autorský a súčasne konsenzuálny (autor – literárna veda – redakcia) výber zo šiestich básnických zbierok básnika Mariána MILČÁKA (*1960), ktorý za štyri desaťročia svojich tvorivých aktivít (knižne debutoval v r. 1989) vniesol do slovenskej poézie obdivuhodné motivické a tematické rozsahy – v závislosti od predhistorických a pohanských cez duchovné a spirituálne až po vedecké a historické inšpirácie. Svojimi textami zároveň iniciuje prieskum moderných výrazových foriem, vrátane stratégií spojených s využívaním „hypostazovaného subjektu“ či významovým paralelizmom. V neposlednom rade: kvalita jeho písania vyúsťuje do výrazného autorského rukopisu, ktorému dominuje radikálny skepticizmus dnešného „homo universalis“; bez tohto opusu by bola súčasná slovenská poézia zjavne ochudobnená o jednu neopakovateľnú dimenziu svojho sebauskutočnenia. Kniha je vybavená kvalifikovaným doslovom spod pera literárnej vedkyne Jany JUHÁSOVEJ a obsahuje tiež autorovo Kalendárium s citátmi z recenzií jednotlivých Milčákových diel. Na obálke i vnútri sú použité výtvarné diela Jána LEBIŠA, knižný dizajn je dielom Evy KOVAČEVIČOVEJ FUDALA. Koncepcia edície POIESIS vychádza zo zámeru vydavateľa súhrnne predstaviť slovenskej literárnej a kultúrnej verejnosti tvorbu básnikov a poetiek, narodených zväčša okolo roku 1960 (+ / –), ktorí sa v slovenskej literatúre úspešne pohybujú už piate desaťročie, a okrem iného tak prispieť k vyššej miere ich čitateľskej, kultúrnej i odbornej identifikácie. Zodpovednou redaktorkou edície je Stanislava CHROBÁKOVÁ REPAR. „Etické gesto, na ktoré M. Milčák ani tu [v zbierke Teserakt] nerezignuje, stále viac zviditeľňuje jeho príslušnosť k bezprostredne prednovembrovej a potom aj ponovembrovej generácii, ktorej potrebou sa stala i reflexia veľkých dejinných obratov – pocit individuálnej zodpovednosti za vznikajúci, no tiež rýchlo sa strácajúci ,slobodný‘ svet“ (z doslovu J. Juhásovej).

Kniha veršov, hudby a obrazov je určená ľuďom, ktorí ešte dokážu vnímať spriaznenosť slovenskej a českej kultúry. Poéziu Mileny Fucimanovej, českej autorky, inšpirovali obrazy Květoslavy Fulierovej, bratislavskej výtvarníčky s moravskými koreňmi. Preklad veršov do slovenčiny je dielom slovenskej poetky Marty Hlušíkovej. Pôvodnú hudbu k veršom a obrazom skomponoval Ondřej Fuciman.Dielo vzniklo ako podklad pre rovnomennú scénickú formu v naštudovaní brnenského Divadla hudby a poezie Agadir.Knižná verzia sa snaží zachytiť lyriku aj silné emócie prítomné vo veršoch, obrazoch i hudbe. Netradičný, skôr bibliofilský, formát obsahuje štrnásť grafických listov s voľne sa prelínajúcimi textami v češtine a slovenčine. Knihu dopĺňa CD so štúdiovým záznamom predstavenia.

Dnešní svět není zvlášť hezký ani příjemný. Svět je prostě svět. Svůj, trpký a nemilosrdný, nikoho nenechá bez starostí. Každý z nás by chtěl někdy někam utéci, někam zmizet. A právě N. O. R. A. je možností, kde se člověk může schovat. Pojďte se na chvíli ukrýt do autorovy nory a zjistit, jak vypadá svět očima 18letého kluka.

Tato sbírka je autorčinou knižní prvotinou. Lyrika básní je zasazena do souboru fotografií, které dokreslují pocity ze čtení veršů, v některých básních naopak jakoby vyprávěla příběh na fotografiích zachycený. Spojení poezie a fotografií dělá z této sbírky jedinečnou knížku pro volné chvíle, odpočinek, ale i pro chvíle přemýšlení o životě.

Na začátku byla myšlenka, že mezi lidmi je málo poezie. Pak přišel nápad skupiny lidí, které tento stav nenechává klidnými. Řekli: " Pojďme, oslovme lidi kolem sebe a vytvoříme z poetických příspěvků knihu. A najednou to začalo. Přišly příspěvky z celé republiky. Básně, sbírky. Psali známí básníci i začínající autoři. Vytvořila se skupina 120 stejně naladěných lidí. Do výběru se jich dostalo 78. Stali se z nich stavitelé díla. Postavili společnými silami chrám plný poezie, plný upřímné výpovědi současných lidí.

Sbírka poetické poezie jihomoravského básníka, který donedávna psal jen popularizační články z oblasti historie, národopisu a jazykovědy. Pak si přečetl Čelakovského. Básničky ne jako vzkazy, ale jako fotografie momentálního stavu mysli. A vznikla tato knížka básní, které doprovází ilustrace autorovy dcery.

Monografia Jána Zambora Vzlyky nahej duše. Ivan Krasko v interpretáciách je fundovaným sprievodcom najvýznamnejšieho básnika slovenskej moderny a slovenského symbolizmu. Kraskosvoje lyrické verše charakterizoval ako „vzlyky nahej duše“. Ján Zambor ukazuje cestu, ako sa do týchto veršov ponoriť. Monografiu dopĺňajú bohaté biografické a bibliografické fakty autora.

Próza vo veršoch mystika a filozofa Gibrana sa prihovára blúdiacim, hľadajúcim, smädným i hladným, slabým i nešťastným.