Poetická genéza Bohdana Zaduru bola v poľskom kontexte zo začiatku vnímaná ako tzv. neoklasicistická iniciatíva s rešpektom k tradičným výrazovým prostriedkom, tvarom a formám, neskôr sa však tento autor stal osobnostne a umelecky neprehliadnuteľným najmä vďaka záujmu o nebanálnu každodennú skúsenosť s privátnym existenciálnym presahom. Preklad tvoria aj neraz minimalistické záznamy, postrehy, ktoré spomínanú skúsenosť problematizujú. Poukazuje sa tu na izolovanosť ľudských subjektov, odcudzenosť, a civilizačnú rozlomenosť, fenomény, ktoré takmer znemožňujú to, o čo sa v mnohých situáciách Zadurov básnický subjekt pokúša, totiž o istý prienik, spoluprežívanie a obyčajnú ľudskú spolupatričnosť. Núka sa tu slovo solidarita, pochopiteľne bez politických kontextov. Zadurov záujem o osud blížneho je sebazáchovný: nepriazeň osudu iného človeka sa môže kedykoľvek dotknúť aj nás samotných. V tomto je odkaz básnika niekedy nevyjavený, hľadaný medzi riadkami, ale vždy autentický a silný. B. Zadura (1945) od debutu v roku 1968 vydal viac ako 20 básnických zbierok, slovenský výber Všetko vychádza z jeho posledných 4 zbierok. Preložil Peter Milčák, ilustroval Ľudovít Hološka.

Zbierka je poéziou uchopený a navždy zvečnený život. Básnik dozrel. Akoby sa už viac nechcel prihovárať poéziou, akoby to bola márnosť alebo odkaz budúcim. Alebo testament.

Kniha poetických pohádek o přírodních cyklech, které ovlivňují svět. V každém cyklu je skrytý živel a v každém živlu jedna malá víla. „Kéž by se alespoň jedno dětské srdce rozhořelo láskou k přírodě a krásné literatuře!“ Příběhy Hlas Země vznikly díky louce, po které běhala malá modrooká kudrnatá holka, často špinavá, ale šťastná ve chvílích, kdy si povídala s mravenci nebo honila barevné motýly. Bylo jich tolik! Často zpívala s větrem a hladila stromy, pečovala o zahradu se svým dědou a milovala déšť. Z malé holky se stala dívka a z dívky žena, která na dlouhý čas zapomněla hladit stromy a zpívat větru. Její život posmutněl. Až jednou jí do pokoje vletěl motýl a ona se usmála jako tenkrát a napsala mu báseň. Znovu vyšla na pole a zpívala větru a hladila stromy. Začala znovu cítit přírodu tak jako tenkrát. Všimla si, že na loukách již nejsou pestrobarevní motýli a stromy uvadají z horka a nedostatku vody, a její svět opět posmutněl. Posmutněl, ale nezůstal stejný. Viděla a cítila to, co rozumu zůstalo utajeno. Chtěla ukázat dětem, že svět dneška nemusí být světem zítřka, když začnou brát přírodu jako zdroj života, nikoli jen jako samozřejmost. Psala tedy o zemi, vodě, větru i ohni, o vílách a vyjadřovala jimi prastaré zákonitosti přírody, které mají sloužit k zamyšlení a hlubší ekologické rozpravě o problému, který skrytý za verši z pohádky vystrkuje růžky.

Sbírka o malém koťátku, které autorce vstoupilo do života a vybarvilo jí svět. Kotě, které ji naučilo, jak být přijata a jak se chovat jako dáma. Že dáma neprská, ale odchází. Zanechalo v ní svou černobílou stopu. Společně vyprávějí poezii.

Martin Prebudila sa narodil v roku 1960 v Obrenovci (Srbsko), žije a tvorí v Starej Pazove a pracuje v Novom Sade. Vyšlo mu sedem básnických zbierok, napísal aj dve knihy poviedok a dva romány. V roku autorovho životného jubilea vychádza kniha s jeho vybranými a novými básňami pod mnohovýznamovým názvom Všetko je svetlo. Nie náhodou sú v úvode zbierky ako motto uvedené slová veľkého mága svetla a centrizmu, zakladateľa slávnej skupiny Mediala Leonida Šejku o „Svetle úplnom, nikým videnom“. Lebo v tejto zbierke vždy ide o pátranie po svetle a metafyzike nádeje. Táto kniha básní so šťastne zvoleným názvom prináša viacvýznamový básnický jazyk, za ktorým stoja bohaté životné skúsenosti, kultúrny kapitál a krásna skúsenosť z čítania. Martina Prebudilu možno charakterizovať ako básnika s epickým videním ciest životom, hľadajúceho a vo veršoch nachádzajúceho svetlo života, ktoré preniká aj do hustej hmly každodennosti i neútešných životných situácií.

Soubor básní v původním českém překladu Radka Malého předkládá výbor z díla básníka, žurnalisty, anarchisty, revolucionáře a rebela Sonky (vlastním jménem Hugo Sonnenschein). Částečně tak vyplňuje mezeru, která v českých literárních dějinách obecně u něme

Winklerova poézia presvedčivo a naliehavo stvárňuje najaktuálnejšie fenomény dnešnej doby - fragmentáciu a virtualizáciu skutočnosti. Autor testuje flexibilitu jazyka, rozrušuje homogénnosť poetického rukopisu prostredníctvom slov a slovných spojení z neumeleckých oblastí, vytvára neologizmy a posúva idiomatické väzby smerom k fantasknému a grotesknému výrazu. Jeho poézia nedeklaratívnym spôsobom preklenuje vžité dichotómie medzi tradíciou a inováciou, medzi prírodou a kultúrou, medzi pôvodnosťou a odvodenosťou a medzi zážitkovým a špekulatívnym písaním. Ron Winkler sa narodil v roku 1973 v Jene, žije v Berlíne. Píše predovšetkým poéziu, publikoval však aj niekoľko zbierok prozaických čŕt a miniatúr. Aktívne sa venuje umeleckému prekladu s dôrazom na súčasnú americkú poéziu. Slovenský výber v preklade Nóry Ružičkovej, ktorá napísala aj doslov, reprezentuje autorovu básnickú tvorbu v rozpätí od jeho debutu ojedinele chodci (2004) po najnovšiu zbierku Pohľadnice z území (2017). Knihu ilustrovala Maja Štefančíková.

Juraj Briškár (1964) je vysokoškolský pedagóg, literárny vedec a spisovateľ, autor piatich zbierok aforizmov a sentencií (Mlčanie, 1994; Chôdza v Oriente, 1998; Autumnal furniture, 2002; Symetrické pozorovania, 2011; Prechádzka labyrintom, 2017), dvoch kníh esejí Elementárne situácie v literatúre (2005) a Poetika zmyslového vnímania (2014) a prózy Sprievodca nezrozumiteľnosťou (2014). Vo všetkých knihách autor vychádza z tvorivého čítania sveta a odkrývania nevidených a neviditeľných súvislostí. V básnickej zbierke Z pohľadu dvoch pohárov mlieka po prvý raz preveruje, do akej miery je aj poézia prostriedkom na skúmanie a zaznamenávanie skutočnosti. Briškárove básne sú nekonvenčné a v mnohom idú proti zaužívaným postupom literatúry. Obyčajnosť, účelnosť či účelovosť autor povyšuje na úroveň poézie ako príklad výnimočných schopností ľudskej mysle, jej prenikavosti a imaginatívnosti, a tak ukazuje, koľko radosti a slobody je možné obsiahnuť jediným hlbokým pohľadom.

Antologie textů ze světové literatury od antiky po současnost pojednávajících o verši básnickém i dramatickém se zvláštním zřetelem k přednesu (tedy orální podobě poezie), jehož pojetí vyrůstá z tvaru básnického textu, ze zcela zvláštního a jedinečného uspořádání všech prvků, které se na básni podílejí, ze kterých je udělána.

Básnik Ctibor Štítnický by sa v tomto roku dožil 90 rokov. Vo svojej tvorbe sa venoval aj ľúbostnej poézii, ktorú naposledy knižne vydal pred 50 rokmi v zbierke nazvanej Ostaň tu ešte chvíľu. Žiaľ, normalizačné roky tomuto významnému poétovi nedovolili uverejňovať svoje verše. A tak po dlhých rokoch odmlky a istého zabudnutia vo svete slovenskej literatúry vydavateľstvo Regent vydalo jeho zbierku básni doplnenú ďalšími básňami už takpovediac v disente pod názvom A predsa ide jar. Jeho ľúbostná poézia aj napriek dlhým rokom nestratila nič zo svojho čara a jemnej erotickej nadľahčenosti. Určite bude osviežením knižného trhu v oblasti tak zaznávanej ako je ľúbostná poézia.

Básnický debut. Tahle poezie nehladí, zadírá se pod kůži, uhaduje hranice vzájemnosti, větří vůně zmizelého, přistřihuje andělům křídla, pěstuje květiny strachu a vytrhává je i s kořeny. Kámen ke kameni / tělo k tělu / A žádné pojivo.

Okná do neba

Zriedka sa básnikovi podarí byť hlavou v oblakoch, a pritom nohami na zemi. A Klohnova poézia, zjavne pod vplyvom beatnickej generácie a so silnými existenciálnymi tendenciami, balansuje vo vlastných mýtoch obozretne a triezvo. Neraz s iróniou, ktorá, skôr ako obranná reakcia než cynický postoj, umožňuje vynájsť sa v utrpení. Náznaky rezignácie v kontexte svedčia o zápase. Autor sa našťastie neštylizuje ako služobník diela či kajúcnik ducha, ani nenavádza na ďalší kurz pozitívneho myslenia. Momentky stvárňuje citlivo a úprimne, bez sentimentu, afektov a koketovania s módnymi experimentmi. Pomáha si aj holistickým prístupom orientálnych koncepcií, veď už stoici spájali kozmológiu s etikou, a vykračovanie za veci, napriek osvietencom, ktorí sa básnictvu vysmievali, akoby novorodenec nezapadal do tohto sveta, naliehavo patrí mentálnej skutočnosti.

Výber z takmer päťdesiatročnej tvorby si autor zostavil a pripravil na vydanie ako labutiu pieseň básnika. Jeho ironicko-sarkastické a filozofické videnie sveta je prítomné aj v jeho poézii, kde dominujú motívy partnerských vzťahov, lások, rozchodov, bolesti, osamelosti, smútku, depresie, staroby a smrti. Peter Gregor (1944-2014). Básnik, dramatik a satirik, rodák z Prešova. Debutoval v roku 1968 básnickou zbierkou Potreba visieť. Po nej nasledovali Nebeský policajt, Rozhovor alebo Fackovací panák a morská panna, Delta, Odniesť si oheň z horiaceho domu, Zberateľ hodín, Muž menom Jób, Listy zo záhrady Eden. Vydal zbierky humoresiek a aforizmov, výber z rozhlasových hier, poviedkový triptych Denník nebožtíka, rozhovory Pohybovať sa vo vlastnej koži. Je autorom pôvodných rozhlasových hier a dramatizácií.

Původní LP album 81 0920-1 011 "Jiří Gemrot: Tance a reflexe, Michal Košut: Gepard, Jaromír Podešva: Koncert pro violu a orchestr, Jiří Matys: Naléhavost času" vydal Panton v roce 1989 - nyní tento titul vydává Supraphon poprvé digitálně.

Havran patří mezi nejznámější básně všech dob, a není divu, protože je jedním z nejvýznamnějších děl romantismu. Vypráví o tajuplné návštěvě černého posla smutku u muže, který se zmítá v zoufalství po ztrátě své nejmilovanější. Jejich ponurý dialog postupně zesiluje vypravěčovu beznaděj. Umělecká síla Havrana přivádí k vytržení stále nové generace básníků, kteří se svými překlady znovu a nově pokoušejí přiblížit k zvukové dokonalosti Poeova originálu. Některé jejich snahy v porovnání s originálem přibližuje kniha nakladatelství Omega, která čtenáře seznamuje i s dalšími, neméně zajímavými mystickými básněmi Edgara Allana Poea.

Audiobook The Canterbury Tales, written by Geoffrey Chaucer. Chaucer’s greatest work, written towards the end of the fourteenth century, paints a brilliant picture of medieval life, society, and values. The stories range from the romantic, courtly idealism of The Knight’s Tale to the joyous bawdy of the Miller’s; all are told with a freshness and vigour in this modern verse translation that make them a delight to hear.

Ted Hughes bol anglický básnik, jeden z najlepších zo svojej generácie. Základné východisko tohto výberu tvoria jeho Listy k narodeninám (Birthday Letters), adresované Sylvii Plathovej, americkej poetke, s ktorou ho spájalo nielen sedemročné manželstvo, ale tiež dcéra Frieda a syn Nicholas. Zbierka sa okamžite po vydaní stala bestsellerom, bola ovenčená rešpektovanými cenami, ako napr. T. S. Eliot Prize či Forward Prize for Poetry, a mnohí kritici ju považujú za vrchol autorovho diela. V tom istom roku, keď vyšli Birthday Letters, vyšla aj bibliofília Teda Hughesa Kvílenie a šepot (Howls & Whispers), rovnako adresovaná Sylvii Plathovej, možno ju čítať ako súčasť väčšieho projektu Listov k narodeninám. Má podobný tón, hlas, symboly a metafory, tiež zahŕňa spovedný režim, ale je ešte intímnejšia. Napokon je do slovenského výberu zahrnutý ešte jeden básnický text, ktorý sa volá Posledný list (Last Letter) a hovorí o posledných dvoch dňoch a noci, počas ktorej Plathová zomrela. Výber zostavil a preložil Peter Trizna. Doslov napísal Ján Gavura.

Poezie krás i každodenních všedností. Radostí, co si nosíme po kapsách a co nás hřejí tam někde na hrudi. Je to jako ležet uprostřed rozkvetlé louky. Ležet naznak a bát se padání. Verše plné štěrku, který drhne mezi zuby. Trávy, která příjemně šimrá na zátylku, a strachu, který tě někdy svírá třeba i jen proto, že máš projít žižkovským tunelem v noci. Hází to s tebou ode zdi ke zdi a někdy nemáš tušení, jestli zprava doleva, nebo seshora dolů. Zmatek. Jedno velké oxymoron. Ale vždyť to jsme my taky. Snažíme se marně najít smysl v něčem, co je od přírody uvaleno v chaos.

„Kde Slovenka, tam spev.“ Vyše 200 slovenských národných piesní literárneho historika a bibliografa Michala Chrásteka. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Výbor z celoživotního díla. Básně Karla Urianka se nacházejí na zvláštním řezu mezi vypjatými životními okamžiky, které zachycují a jejich přesným strohým záznamem. V Uriankově poezii ožívají utajené špeluňky Prahy, nonstopy, vybydlené byty, nedůstojná zaměstnání, výjevy z detoxikačního oddělení a prapodivné lidské figury, které raději nebereme na vědomí. Málokterý autor za posledních dvacet let byl tolik přirozeně konfesijní a z málokteré poezie si lze udělat tak hmatatelný a konkrétní obraz o životě v současné Praze. Beránek je elegický zpěv nad vlastním životem, nářek či přímo řev ztracené a opuštěné duše, zbavený ale jakékoliv sebelítosti, plačtivosti nebo sentimentu.

Hrotsvita z Gandersheimu (přibližně 935–975) je jednou z prvních literárně činných žen latinského středověku. Proslulost si získala především šesti duchovními dramatickými skladbami, jež vyšly i v českých překladech. Komentovaný překlad jejího básnického díla, který pořídila Jana Nechutová, přináší všechny další, nezaslouženě méně známé Hrotsvitiny skladby v časoměrných daktylských verších. Jedná se o osm legend: první dvě mají novozákonní námět (Maria, Nanebevstoupeni Paně), dalších šest vypráví o pozdně antických a raně středověkých mučednících (Gongolf, Pelagius, Theofil, Basilius, Dionysius a Anežka). Následují dvě epické historické poemy – Skutky cisaře Oty (o životě a politickém díle císaře Oty I.) a Počátky gandersheimskeho klaštera. Tím je českému čtenáři zpřístupněno celé Hrostvitino literární dílo. Pro překlad daktylských veršů zvolila Jana Nechutová přízvučnou nápodobu původního rozměru. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Sbírka písňových textů ostravského básníka a textaře Zdeňka Hledače, člena Literárního klubu Petra Bezruče. Tvorba z let 2014 - 2018, k volnému použití a šíření. Texty pro holky, pro kluky, blues, šanson, verze zahraničních skladeb…

Maya Bednárik Tarabová patrí k najväčším objavom slovenskej poézie, čo sa týka lyrickej milostnej poézie. Jej obrovský cit pre rým v dnešnej dobe voľného veršovania snáď nemá ani obdobu. Preto sa niet čudovať, že je na sociálnych sieťach veľmi obľúbená hlavne medzi jemnými dušami. A právom.

Nem újdonság, hogy Janikovszky Éva meséi felnőttnek, gyereknek egyaránt élvezetesek. A gyerekek bepillantanak a történet során a felnőttek világába, gondolkodásába, a felnőttek pedig, ha figyelőn olvasnak, kissé szakavatottabbakká válhatnak abban, hogy milyen is a gyerekek észjárása. Az Égigérő fű címû kötet, az írónő könyveinek állandó illusztrátora, Réber László mulatságos rajzaival, már nem az első kiadását éri meg, sõt, nagyszerű film is készült belőle. A változatos figurák, a különös cselekmény, a sok-sok titok nem csoda hogy alkalmasnak találtatott a megfilmesítésre. Ami pedig megjósolható, hogy mint korábban, most is érdeklődéssel olvashatja felnőtt és gyerek, ki felidézve emlékeit, ki elõször találkozva a történetben megjelenő bűbájos régi házzal, a sárga kövekkel kirakott udvarral, Dezső Dezsővel, a lószerszámkészítővel, Kamilla kisasszonnyal, aki zord, barátságtalan teremtésből egyszerre csak valóságos tündérré változik, Bertamamával, a málnaszörpivó verseny örökös győztesével és a többiekkel, de persze elsősorban Misuval, a kisfiúval, akinek szemével látjuk mindezt.

Kapitulace je podepsána, šeříky voní. Je po válce, ale svět už nikdy nebude jako dřív. Třetí díl autorem zamýšlené tetralogie. Běsi nemizí, ale spíše se v lidech zabydlují, často v rafinovaných převlecích. Čechoslováci vítají volnost a mír, ale vědomě i nevědomě navlékají hlavu do oprátky nových nesvobod. Měsíce plné šťastných návratů, nových začátků, ale i surových odplat, kamuflování pofiderních válečných kariér, sebevražd a zklamání. Dramatický příběh rodiny Šámalových a jejich nalezených dětí se protíná s příběhem lékaře a kozáka Nikolaje Kelina, který kdysi utekl z Ruska, aby se zde dočkal poválečného zatčení NKVD a jen zázrakem unikl deportaci na Sibiř. Loupežné vraždy německých farářů na Broumovsku se „potkávají“ s příběhem zachráněné velbloudice, kterou odvádějí skauti do pražské zoo. Václav Černý putuje rodným Náchodskem, čestná jednotka „partyzánů“ při odhalování pamětní desky přestřelí dráty vysokého napětí, které pak zabíjejí v davu. Ostatně je to profesor Černý, kdo na jednom místě svých vzpomínek píše: „Historiku, věz, že dějiny naší soudobé národní krize budeš musit zahájit už tou rozptýlenou a bezděkou kocovinou českých myslí v druhé půli roku pětačtyřicátého.“

Denník z väzenia Ho Či Min napísal počas obdobia, keď bol väznený v niekoľkých väzniciach v Číne za režimu Čankajšeka od augusta roku 1942 do konca roku 1943. Zbierka básní obsahuje 133 básní vo Wen-jene (Wenyan) v starovekých čínskych znakoch, ktoré sa vo Vietname v literárnych kruhoch používali prakticky až do roku 1945. V jeho veršoch sa skrýva nielen odvaha a húževnatosť básnika, ale aj schopnosť pokojne čeliť nebezpečenstvu, či smrti, ako aj jeho večný optimizmus. Verše za takých okolností mohol napísať iba duševne silný človek. Zbierka básní bola preložená do 35 jazykov. V roku 1990 UNESCO ocenilo Ho Či Mina nielen ako Hrdinu hnutia národného oslobodenia, ale aj ako znamenitú Osobnosť kultúry. V staročínskom klasickom štýle verše, strohé lakonické výrazy, na druhej strane obohatené silnými emóciami z vietnamčiny do slovenčiny preložila slovenská vietnamistka Eva Antoshchenko Múčková. Autor projektu © Asociácia vietnamských spisovateľov, Hanoj (H?i Nha văn Vi?t Nam, Ha N?i) Texty v znakovom písme spracoval © Inštitút výskumu čínskeho a vietnamského znakového písma (Vi?n nghien c?u Hán Nôm), Hanoj

Takmer celé dielo francúzskeho básnika Nicolasa Pesquesa vychádza z jediného miesta. Pesques sa venuje vrchu Juliau v kraji Ardeche rovnako nástojčivo, ako Paul Cézanne maľoval Horu svätej Viktórie. V úsilí vyjadriť slovami podstatu i celok krajiny vytrvalo skúma zákutia vnímateľného sveta aj zákutia vlastného písania a prechádza od prírodnej lyriky k testovaniu možností jazyka či k premýšľaniu o priestore mimo neho. Od roku 1980 vyšlo osemnásť častí tejto básnickej série v desiatich knižných zväzkoch. Už viac ako štyridsať rokov sa Pesquesovo písanie premieňa, tak ako sa nepretržite mení aj krajina a ľudský pohľad na ňu. Okrem básnických kníh je Nicolas Pesques aj autorom textov o výtvarnom umení; väčšina z nich vyšla súborne v knihe Sans peinture (2017). Dvanásta časť série Severná strana vrchu Juliau v preklade Márie Ferenčuhovej skúma prechod zo svetla do tmy, ktorou je strata blízkej bytosti.

Dvojjazyčné vydání básníka z Jestřábí věže. Vybaveno doslovem básníkova vnuka Lindsaye Jefferse a studii Roberta Kafky z mezinárodní Jeffersovské společnosti.