Zbierka poézie Haiku obsahuje 160 básní v tradičnej japonskej forme haiku - trojveršivých sedemnásťslabičných básňach, v ktorých prvý verš obsahuje 5, druhý 7 a tretí 5 slabík. Haiku zachytávajú jedinečnosť okamihu prežívania prírodných javov, objektov, živočíchov ako aj ľudí, vzťahov či súvislostí medzi nimi básnikom pozorovateľom.

Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní. Druhý svazek obsahuje dalších třináct sbírek, od Malých hór (1977) po Malé hóry (II) (1995), celkem 253 básní. Sbírky jsou řazeny podle roku prvního vydání. Oddíl Dodatky na konci druhého svazku (od s. 851) přináší výběr z knižně nepublikovaných veršů (20 básní) a ukázky ze strojopisného souboru zápisů Malé fontány. Sbírky básní I Refrigerium (1947) Nokturny (1966) Peníz Kallitropé (1967) Den Madian (1968) Kahany (1969) Na jihu království (1969) Orančina píseň (1970) Ne krví býků (1974) Sbírání pokladu (1976) Sedm písní (1976) Sbírky básní II Malé hóry (1977) Strašně lidský hlas (1978) Kyrie (1979) Matutinum (1981) Zastavení (1983) Zápisy (1988) Faeton (1989) Zápisy omega (1991) Zápisy z Malaú (1992) Dopisy z dolu Pluto (1993) Zápisy ze zimy (1993) A zůstává domov (1994) Malé hóry (II) (1995)

Básnická zbierka Dieťa osudu je autentickou výpoveďou tragicky živého lyrického subjektu, mladej bytosti zmietanej trýznivou skutočnosťou, pocitmi nenaplnenej lásky, absurdity života a z toho vyplývajúcej depresie. Poeticky pripomína tvorbu niektorých autorov civilnej, postbeatnickej poézie. Sám autor svoju tvorbu rád charakterizuje ako gotickú.

Doterajšia tvorba J. Š. Kuzmovej (1947 – 2020), podobne ako nová zbierka V mesačnom oratóriu alebo Čas čakania, je poznamenaná fascináciou myšlienkami a celou osobnosťou F. M. Dostojevského, ktorému sa autorka dlhodobo venovala aj vo svojich literárno-teoretických prácach, pričom sa zameriavala hlavne na metafyzické a etické motívy v tvorbe ruského klasika. J. Š. Kuzmová si priamo v básňach priznáva túto inšpiráciu, jej texty charakterizuje úsilie o prienik do hlbinných štruktúr človeka, o čo najprecíznejšie stvárnenie zložitej ľudskej psychiky, a to s dôrazom na vypäté situácie. Častými témami je osamelosť, absencia blízkych a hľadanie ľudskej blízkosti, dezilúzia zo sveta, zo smerovania jeho ďalšieho vývoja a z jeho hodnotového vyprázdnenia, bolesť, hľadanie identity, rozpor medzi realitou a snom, hľadanie slov pri písaní básne... V zbierke V mesačnom oratóriu alebo Čas čakania rezonujú viaceré biblické motívy, prítomná je túžba po dialógu s inými ľuďmi, s Bohom, po zblížení s prírodou ako zdrojom sily a krásy... Ako prezrádza podnadpis zbierky, jedným z jej motívov je aj motív čakania ako dôležitého existenciálneho stavu, autorka sa pokúša zachytávať ho v rôznych podobách a súvislostiach. Autorka sa na margo predchádzajúcej tvorby vyjadrila, že jej ide o vyjadrenie syntézy krásy. Nová zbierka J. Š. Kuzmovej má svojimi „večnými“, a zároveň aktuálnymi témami, nemenej aj zrozumiteľným, prístupným spôsobom spracovania, šancu osloviť širšiu čitateľskú verejnosť.

Táto knižka je odrazom skrytej lásky ženy k mužovi, ktorý vďaka jej impulzom emócií preniesol kúsok ich tajnej lásky na papier. Ak si ju kúpite ,tak čítať len večer zababušený v perine pri slabučkom svetle nočnej lampičky pripravený snívať o láske... .

Dr. Jozef G. Cincík je pevne zakorenený v dvadsiatom storočí, ale imagináciou a intelektom prenikol veky a pochopil sily, ktoré stvárňovali svet. Z útrob tisícročia premietol na obrazovku dneška dejotvorné osobnosti svojho národa a bezpečne ich zakotvil vo vedomí moderného Slovenska. Na minciach, medailách, bankovkách, výsostných symboloch, ale aj v architektúre, skulptúre, maliarstve a v literatúre i vede, cestami všetkých zmyslov vnášal výbornosť celého slovenského dejstvovania a povyšoval ňou každodenný život. Myšlienku slovenskej štátnosti pretisol z plytčiny pochybností a nesmelosti do hlbočiny vekov a pred očami súčasníkov spletal kolosálnu víziu poldruhatisícročnej drámy slovenského národa.

Básnický debut mladej poetky Simony Dolníkovej (1997) Polychromatické jablko je rozdelený do 4 tematických cyklov s názvami: Leto v pôrodnici, Jeseň v tieni drôtu, 180 stupňové leto a Prvé svätenie jari. Názov Polychromatické jablko má známy biblický podtón, avšak svieti všetkými farbami pokušení a po odtrhnutí vyháňa do všetkých sfér života. Sú to teda básne pokleskov, nezvratných osudov, bežných i nebežných dní v priamke roka. Inak snáď nemôže ani život plynúť, iná časová os sa neponúka. Je to zbierka o vyhnanstve v jedinom možnom azyle. S charakterom osobnej poézie ponúka náhľad do myšlienok mladého človeka narodeného do mašinérie nového storočia, ktorý hľadá spôsob, ako sa stať človekom. Básnická zbierka sa nesnaží moralisticky poúčať a karhať, snaží sa brať akýkoľvek aspekt cesty človeka od narodenia, prvej lásky, prvých zlyhaní a omylov, úspechov, šťastí a nešťastí ako neoddeliteľnú časť syntézy človečiny, ktorá nás nerobí dokonalými, ale robí nás ľuďmi. Básnickú zbierku vydal Spolok slovenských spisovateľov v Edícii mladých slovenských autorov časopisu Dotyky.

Básně Kateřiny Mašatové se od konfekčních sbírek dívčí a dámské poezie liší poučeností životní i literární. I když se rozhodně nevyhýbá nejintimnějším tématům, najdeme tu jen minimum banálního sladkobolného vzdychání. Autorka na sebe dokáže být tvrdá, nechybí tu ironie, zejména vůči sobě samé. Nechybí tu nadhled, skryté literární citace a spousta krásných nápadů, poetických i formálních. A nechybí tu ani širší škála životních pocitů, i když ty smutnější, stejně jako často v životě samém, převažují. A tak si OKA mžiky kromě kolegyň v životaběhu může s chutí přečíst i šestašedesátiletý skeptický nevrlec, což tímto dosvědčuju. Zbývá dodat, že verše Kateřiny Mašatové hezky ladí s ilustracemi Jany Kubáskové.

Román Wolfganga Baumrotha má dve časti. Prvá časť má názov Potupenie kríža. V slovenčine vyšla ako samostatný román vo viacerých vydaniach a je čitateľom už dlho dôverne známy. Druhá časť románu sa volá Víťazstvo kríža a v slovenskom jazyku vychádza prvý raz. Čitatelia sa v ňom dozvedia, že Cirkev nezanikla, pôsobí v úplnej tajnosti. Noví kardináli zvolia pápeža mimo Vatikánu až v Južnej Amerike. Ateizmus prostredníctvom svetovlády ovláda naďalej celý svet. Dejom sa prelínajú osudy troch mužov, ktorých otcovia zomreli mučeníckou smrťou, avšak ich životy nie sú také priamočiare. V závere románu sa potvrdia slová Ježiša Krista, ktoré povedal Petrovi pri zakladaní Cirkvi: ani pekelné brányju nepremôžu."

Žena je most. Vždy vedie odnikiaľ niekam, z pravej hemisféry mozgu do ľavej komory srdca. Zlatá brána, slnko páli a trochu sa motám, strácaš sa v hmle a predsa kráčam. Valím sa v rieke nápadov a z diaľky dúfam, že narazím do teba, pilier.

Ingrid Lukáčová, stredoškolská profesorka slovenského jazyka a filozofie, má už sa sebou vydanie troch básnických zbierok: Slnko šetrí zápalkami (1996), Písmovízia (2002) a Láskolam (2004). Preto sa v jej prípade čitateľ môže tešiť na zrelý, harmonický prejav. Rukopis obsahuje 48 básní kompozične roz-delených do dvoch častí (Rezonancia, Si a Ja). Tvorba Ingrid Lukáčovej "ráta" s vnímavou, citovo bohatou čitateľskou verejnosťou, ktorej schopnosti sú naplno rozvinuté i na intelektuálnej úrovni. Autorkina presnosť a miestami až drsnosť je pekne vyvážená ženskou intuitívnosťou a vnikaním do hlbších rovín skutočnosti. Lukáčová disponuje očividným darom slovnej a obrazovej asociácie, ktorý najmä v spoločnosti originálneho uvažovania zaručuje bohatý vnútorný zážitok.

Audiobook The Great Poets – Samuel Taylor Coleridge. Samuel Taylor Coleridge, in collaboration with his friend William Wordsworth, revolutionised English poetry; in 1798 they produced their Lyrical Ballads, poems of imagination and reflection using ‘the language of men’. They pointed the way forward for a generation of Romantic poets. Coleridge’s addiction to opium affected his poetic output, and yet the handful of poems he did produce were innovative.

JIŘÍ WOLKER (*29. března 1900 – †3. ledna 1924) byl básník, autor proletářské poezie dvacátých let minulého století. Byl členem Literární skupiny a Devětsilu, stejně jako např. Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval nebo Vladislav Vančura. Výčet jeho děl je stručný, protože se nedožil ani dvacetičtyř let.

V ruce držíte knihu krátkých básní psaných s lehkou (sebe)ironií. Verše se dotýkají jak „klasických“ témat zahrnujících ženy, muže a vzájemné vztahy, tak lehce filozofických témat smyslu života, lásky, duše, stárnutí, života či smrti. Autor básní, pro něhož představovala tvorba básnické prvotiny určitou formu terapie, čerpá inspiraci ze své barevné životní zkušenosti z téměř třicetiletého manželství, neustálého pozorování světa a nepřímo z genů svého otce, též amatérského básníka.

Sbírka básní a poetických parafrází na hranici mezi groteskou a tragikou vyjadřuje přírodní lyriku a echa minulosti. Vít Kremlička převedl několik barokních kreolských textů písní do formy básní a zčásti je transponoval do současné doby. Vyjadřuje tak nové významové harmonie a kontrasty v rozpětí z minulosti k dnešku. Drsnou nostalgií odhání démony modernistických krasoduchů a staronové experimenty konkretizovaných abstrakcí do retro steampunkové syntézy. Poesie jako uzrálý rum neulpívá a její umělecký světonázor vede ducha k rozpětí imaginace.

Autorka bestsellerů Mléko a med a Květy slunce představuje svou dlouho očekávanou třetí básnickou sbírku, Home Body. Kniha je intimní pozvánkou do básnířčina nitra, reflexí návratů i přítomnosti a příběhem sebepoznání a osobního růstu. Rupi Kaur zůstává stejně bezprostřední a otevřená jako v předchozích sbírkách. Svým nezaměnitelným způsobem vypráví o lásce, o rodině, o svém původu i směřování a přijetí sebe sama. Jako obvykle knihu doprovodila svými kresbami.

Má básnická prvotina, ve které se zabývám existencionálními úvahami o smyslu bytí, zrození, života a smrti. Skrz sebe sama pokládám otázky, na které si čtenář sám může nalézt své odpovědi. Jednotlivé básně jsou chronologicky seřazeny a spadají do počátečního období mé tvorby.

Směs básní o realitě života – o překážkách a problémech, se kterými se může setkat jak bytost z přirozena, tak bytost nadpřirozená. Někdy dost vážné, někdy velmi odlehčené, ale v důsledku s jedním sdělením: že život je přese všechno krásný. Jak napsal americký hudebník a básník Jim Morrison, jenž svůj život prožil naplno, ač krátce: „Žádná nekonečná odměna nám nepromine promarnění úsvitu.“

Děti trnou a matky neví. Jeden z nejsilnějších básnických debutů posledních let: Alžběta Michalová (1991) napsala sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků nad vlastním dětstvím, vystavila křehký a krutý účet matce a otci.

Nic, co se nám v životě děje, nevzniká bez příčiny, bez prvotního podnětu a impulzu, bez slov a činů, bez energie. Ano, to je to správné slovo – energie. Já ji s radostí dávám do slov a vět, do veršů plných jinotajů, do ZEN koánů, jenž nemají jiné řešení než vhled. Vhled do energie – mé, tou Vaší. Vidím realitu jako pole energie, jako Tao v Dharmě, jako prostor variant, jako hřiště pro interakce interferujících energií. Jak kdysi prohlásil J. R Mayerl: „Ex nihilo nihil ?ti“ neboli „z ničeho se nic neudělá“. Bez Vaší energie by nebylo té mojí a naopak. Pokud se optá čtenář autora „Mimo slova i mimo věty, jak mi sdělíš svou pravdu?“ Autor zůstane tiše sedět. Čtenář v úžasu vstane, neboť pochopí: „Tvá vstřícnost mně ukázala směr, dál už půjdu správnou cestou.“ Poté co čtenář odešel, zeptal jsem se Autora, jak toho dosáhl: „Dobrému čtenáři stačí stín knihy,“ řekl Autor.

Brána jeskyně je druhou sbírkou básníka Erika Dominika Nováka, jehož verše jsou opět velmi originální, plné symbolů a skrytých významů.

Sbírka melancholických básniček, pojednávající o nezdařené lásce, bolesti a samoty. Básničky vrhají světlo na téma, jenž se často neprobírá, neboť vyvolává nepříjemné pocity a vzpomínky. Jejich cílem není otevřít staré rány, ale ukázat čtenářům, že se to děje všem a místo trápení by měli být rádi za to, že dostali možnost zažít štěstí i lásku a ze současné bolesti si nedělat těžkou hlavu a utápět se v depresích.

Najobsiahlejší výber z lyrickej tvorby jedného z najvýznamnejších svetových básnikov 20. storočia prináša v dvojjazyčnom zrkadlovom prevedení Rilkeho básne zo zbierok Kniha obrazov a Nové básne, ako aj kompletnú zbierku Duinské elégie a výber z posmrtne publikovaných básní. Prekladateľ M. Richter svoje staršie preklady podrobil dôkladnej revízii, a to na základe najnovšej literatúry o R. M. Rilkem. Kniha Smrť milenky obsahuje kalendárium básnikovho života a diela, doslov z pera prekladateľa, ako aj jeho krátku esej z pobytu v kraji, kde Rilke posledné roky žil. Súčasťou knihy je aj 8-stranová príloha s 26 väčšinou u nás nepublikovanými fotografiami.

Táto zbierka vlastní zopár básni, čo sa držia za ruku. Možno sa pousmeješ a možno ostane slza, pre jedného voda a druhý ňou zaplatí...

Smutno-úsmevné poviedky zo života východoeurópskej židovskej komunityAž do vypuknutia 2. svetovej vojny pulzoval vo východnej Európe židovský život intenzívne rovnako v kvantitatívnom, ako aj v kvalitatívnom zmysle. Nebol to však ani idylický ani harmonický život. Najneskôr z tých čias pochádza zrejme aj starý vtip o tom, že na otázku, čo by urobil, keby sa ocitol na opustenom ostrove, odpovie Žid, že by ako prvé postavil dve synagógy, a na prekvapenú následnú otázku, načo dve, by jeho odpoveď znela: „Do jednej by som sa každý deň chodil modliť, a do tej druhej by som v živote nevkročil!" Na prelome 19. a 20. storočia – to je obdobie, kedy vznikali Chasidské príbehy Jicchoka Lejbuša Pereca (1852 – 1915) – tvorilo židovské obyvateľstvo v nespočetných mestečkách a mestách dnešného Poľska, Bieloruska, Ukrajiny, pobaltských krajín a časti dnešného Rumunska síce väčšinu, napriek tomu bolo zákonom a úradmi utláčané a ubiedené. A predsa medzi ním panovala nesvornosť, nenávisť a večný spor. V 18. storočí sa rozšírilo mystické chasidské hnutie s desiatkami rôznych frakcií. Jeho vášnivými odporcami boli tradicionalistickí tzv. misnogdi, šíril sa aj osvietenecký moderný racionalizmus, asimilanstvo, ďalej socialistická organizácia Bund, a napokon nacionalistické sionistické hnutie so svojimi rôznymi frakciami. Potierali sa navzájom ako sa len dalo. Perec nepatril ani k jednému z týchto hnutí. Riešenie, ktoré ponúkal svojim čitateľom, bolo národné, a predsa nie nacionalistické. Staval do stredu individuálneho i spoločenského života ako jednotiace národné pojítko tradíciu nie v náboženskom, ale v kultúrnom zmysle a jazyk jidiš ako podhubie tejto kultúry. „Chasidské príbehy" nastavujú krivé zrkadlo spoločenským pomerom vo východoeurópskej židovskej populácii a vrhajú kritický, a predsa láskyplný pohľad na túto dnes takmer vykynoženú komunitu.

Kniha shromažďuje texty z let 1995–2001 a lze ji chápat jako obsáhlou a pestrou syntézu autorovy „prozatímní“ básnické tvorby. Groteskní rozměr intelektuálního naivismu, který nutkavě touží přizpůsobovat metaforiku rýmům, připomene dikci Starých zpěvů, básně psané volným veršem se v motivech navracejí k přírodně a milostně lyrickým momentům Cizrny. A ovšemže i v této knížce autor nahlíží svět osobitě a s jazykovou bravurou.

Trenčín ne-Trenčín v akejsi neurčitej budúcej súčasnosti. Metro. Masy. Mrakodrapy. Leží toto mesto len v hlave autora? Alebo je skutočné? Ktovie. Žije v ňom Vincent, ktorý nehľadá lásku, no napriek tomu mu vstúpi do života. Zvláštna. Krehká. Mladá fyzioterapeutka Klára ktorá mu veľmi pripomína masérku zo Sorrentinovho filmu. Možno si to neprizná ani sám pred sebou, no toto dievča zatrasie jeho každodennosťou. Je to zrejmé. A jasné. Láska. Skutočná, aj keď vymyslená, fiktívna, hoci ozajstná, prežitá, aj keď iba napísaná. Zdá sa, že sila imaginácie je niekedy mocnejšia než realita. Satori v Trenčíne, to je najmä neskrývaný pôžitok z rozprávania príbehu, je to palindróm, ktorý sa číta rovnako odpredu i odzadu a pritom zakaždým (zrkadlovo) inak. Lukáš Cabala stvoril magický svet, ktorý nie je iný než ten skutočný. A napriek tomu ho – obklopení známymi vecami, známymi postavami, známymi piesňami – vôbec nespoznávame. Príbeh svojimi ilustráciami výtvarne sprevádza Anna Cima, česká spisovateľka a ilustrátorka žijúca v Tokiu.

Ilja Čičvák je významným predstaviteľom slovenskej exilovej literatúry a šíriteľom slovenskej kultúry na severoamerickom kontinente. Po invázii r. 1968 pod tlakom normalizačného režimu ako mladý novinár a spisovateľ emigroval do Kanady, kde žije, slobodne tvorí a je členom The Writers´ Union of Canada. V práve vydanej zbierke Básne za mrežami sa zračí osud emigranta – jeho verše sa vyjadrujú k témam osobným, intímnym i spoločenským, rieši vzťah k Slovensku poznačený láskou i sklamaním, reflektuje zložitosť života v cudzom kultúrnom priestore, ale aj nástrahy globálnych civilizačných prejavov.

Autorka načiera pod kožu, do vnútra, do intimity osobného sveta, ktorý si mnohí nechávame len pore seba. Básne sa začali rodiť v období, keď autorka prechádzala onkologickým ochorením. Je to poetický denník, ktorý ju uzdravoval a tento potenciál ponúka aj čitateľkám a čitateľom. Kniha je ilustrovaná obrazom, ktorý autorka namaľovala a vizuálne sprevádza celú zbierku.

Autor sedmi básnických sbírek, ale rovněž výrazný představitel literatury faktu, slovenský básník Josef Leikert (1955) se českému čtenáři poezie představil poprvé sbírkou Pominutelnost. Doteky duše přinášejí typicky „leikertovskou“ lakonickou, metaforicky přesnou, milostně tónovanou lyriku dotýkající se nejcitlivějších míst lidského nitra. Jsou to verše o lásce i o smrti. Jsou to verše připomínající cosi z meditativní poezie Východu. Básně jsou prezentovány jak ve slovenském originálu, tak v kongeniálním českém převodu Jany Štroblové. Kniha vychází s ilustracemi Jiřího Salajky a má charakter skvostného, téměř bibliofilského tisku.