Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa

Básnická sbírka českého básníka, muzeologa, překladatele, výtvarného kritika a historika umění. V poválečném období se objevilo jen málo temnějších autorů, než byl Antonín Bartušek. Skutečné se zde s neskutečným potkává zcela přirozeně, život musí být stále silněji konfrontován se smrtí, ale ne ve výbušném a heroickém gestu. Spíše v tichosti, v neustálém a trvajícím zápasu, budícím otázky. Konečný

Je to krátké a je to ze života. Co je to? Bás-nicka. Titěrná sloka o ničem, či dotěrná slova o všem? Záleží na tom, s jakou dávkou nadsázky a fantazie budete tuto básnickou sbírku pročítat. Některé Básnicky vás dovedou k zamyšlení, jiné jsou jen tak pro radost, všechny však spojuje život (a knižní vazba).

Třetí sbírka Jakuba Čermáka je výběrem veršů z let 2005 - 2008, horečnatou změtí delších bilančních pásem i krátkých laskavých zastavení a městských příběhů, návštěvou do prudce osvětlovaných krajin i do pokojíků poklimbávajících u hrací skříňky. Součástí knihy je CD \"Přítel holubů\" (autorské, dosud nevydané písně, nahrané v létě 2009 s přáteli v Krušných horách) a fantaskní černobílé kresby plzeňské

Na jeden zátah by těchto 74 krátkých básní napsal snad jenom maniak v posledním tažení. Tenhle materiál ovšem vznikal v rozmanitých situacích během několika desítek roků. Kresby, jež jsou součástí knihy, jsou textům přiřazeny dle společných pohledů básníka a malíře na život a jeho rozmanité podoby.

Kde létá láska? Co tak asi láska dělá, když opouští svět i těla? Asi létá vzduchem a stává se duchem. Možná je i cítit, možná může svítit v srdcích lidí, co za lásku se stydí.

Divoké a nespoutané básně Janele z Liků našly v této sbírce zklidňující úběžníky nalézání nového domova a blízkost ne vždy něžných hlodavců. Tyto dvě jistoty, nepodmíněná přítomnost zvířat, která člověka nikdy nezklamou, a intimita, již lze nakonec sdílet, ubezpečují básnířčinu mluvčí o tom, že složitost a nevlídnost světa, v němž se ocitá, má dveře, které lze přibouchnout, a spolehlivé radosti, jež

Čtvrtý svazek Kritické hybridní edice přináší nové vědecké a čtenářské vydání básně Máj Karla Hynka Máchy (1810–1836). Od své první publikace (1836) se Máj objevil ve stovkách vydání včetne mnoha překladů. Přítomná edice ale téměř po šedesáti letech nabízí vydání, jež vychází z komplexního zpracování všech dochovaných pramenů a revize dosavadních edičních řešení. Opírá se především o důkladný písmoznalecký,

Zeno Kaprál (nar. 1942), básník, autor scénářů a fejetonů a kdysi též souputník takzvané „brněnské bohémy“, je zde se svojí novou sbírkou. Příznivcům poezie je znám jako autor formálně vycizelované poetiky. Jeho „elegie“ však vykazuje znaky „podivuhodného obratu“, který česká literatura zná například z pozdního díla Jaroslava Seiferta. V čase bilancování se autorův styl stává průzračnějším a se čtenářem

Ve své jedenácté básnické sbírce Hana Karolina Kobulejová osobitě otevírá náměty, jež jsou základem jejího poetického cyklu. Vytvořená elipsa dává šanci sledovat pouť slunečního paprsku, který umožňuje známá zátiší spatřit nově. Nalézání citu a vzájemné blízkosti, pronikání pod povrch věcí, jevů i neobvyklých dojmů, to je jen několik z mnoha aspektů, kterými čtenářům odhaluje svůj niterní svět. Prostřednictvím

Pavel Čech je malíř. A hasič. A Indián. A kromě toho taky spisovatel, táta a ještě spoustu dalšího. Ale právě to, že je malíř, je pro tuhle knížku důležité. Jeho obrazy jsou okna do jiných světů, které je radost prozkoumávat. Tak nějak mi přišlo líto, že některé ty obrazy, které toho tolik říkají, zůstanou u malíře v ateliéru a případně u někoho doma na zdi. A vzpomněl jsem si na Františka Hrubína

Básnický výbor Rybář na řece Ogh je bilanční knihou autora střední generace, známého pouze v některých literárních kruzích. David jako by sám dělal vše pro to, aby tu tzv. nebyl. (Množstvím vydaných knih – vydal pouze tři, četností svých příspěvků do časopisů, hlasitým zapojením se do debaty.) Dodejme, že se mu to téměř podařilo… Ale to by byla veliká škoda! Kdyby měla přijít vniveč ta řádka jedinečných

V ruce držíte knihu krátkých básní psaných s lehkou (sebe)ironií. Verše se dotýkají jak „klasických“ témat zahrnujících ženy, muže a vzájemné vztahy, tak lehce filozofických témat smyslu života, lásky, duše, stárnutí, života či smrti. Autor básní, pro něhož představovala tvorba básnické prvotiny určitou formu terapie, čerpá inspiraci ze své barevné životní zkušenosti z téměř třicetiletého manželství,

Nová kniha zlínského autora, spisovatele a výtvarníka, ročník 1941. V doslovu ke knize Jan Šulc píše: \"Básnická sbírka Jákobův dvoják dovádí dál Kovandovu touhu po úplnosti: nejen už jeden člověk, jedna rodová zkušenost, jeden úsek dějin - to vše samozřejmě také, ale též přesouvání se z místa na místo, ze země do země, ze století do století, od detailně zachycené momentky k úvaze, od dobového dokumentu

S nápadem vydávat ročenky „nejlepších básní“ přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů. Projekt zahájený Hostem v roce

Sbírka Agogh, která je považována za jeden z vrcholů tvorby autora Oldřicha Mikuláška.Básnická sbírka vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989.Básník Oldřich Mikulášek je autorem čtenáři stále vyhledávaným, neboť jeho přemýšlivá poezie oslovuje další a další generace. ůsobil v literární skupině Host do domu, po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem. Znovu publikovat směl až

Výbor z lyriky v sobě odráží intensivní prožívání a uvědomování si všeho dění kolem sebe, rozporů v něm i touhu a snahu vše změnit v dobré, což ovšem nelze docílit. Život dal autorce pocítit nemocí bolest fysickou, plným uvědomováním si všeho bolest duševní, ale také nezištnou a skutečnou velkou lásku rodičů, manžela a několika přátel. Ve sbírce se tak zrcadlí mnoho negativního, ale především je optimistickým

Výbor z díla – pozůstalosti – lékařky, matky, básnířky...

Jaroslav Seifert říkal, že město, které milujeme, musíme ohmatat nohama. A jak jinak si zamilovat město na Seině, než je prochodit křížem krážem a vnímat každý detail? Chodit až do únavy a i ve snu si vybavovat zřetelně prchavé vjemy, v nichž se s třídají místa důvěrně známá s dechem osob, co prošly našim životem a někam se vytratily! Sbírka veršů Stopami dláždění mademoiselle Paris nijak neskrývá

Vyznat se ve vlastní hlavě je často těžké. Ještě těžší je zkusit popsat, co se v ní odehrává. Nejtěžší však stále zůstává někomu se s tím svěřit. Sdělit všechny své chmury, které často ani sami nechápeme. Všichni nosíme v hlavě své vlastní běsy a nikdo z nás přesně neví, jak s nimi naložit. Proto jsou tu Hlasy ozvěny. Váš průvodce zbloudilou myslí, jehož účelem je vnést do vašich vědomí zprávu, že