Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek. Vyjeví v drobnokresbě, a přesto jasným básnickým gestem, že je důležité se zastavit, abychom cosi dohledali, a než se vydáme dál, pochopili smysl svého spočinutí. Je to kniha o putování - do sebe, s rozhlížením se a upamatováním. Chodec

Vítejte ve veršovaném světě bájných draků a pohádkových víl, kde se ruku v ruce snoubí dětská naivita s moudrostí staletých starců. Vše zahaleno v modravém dýmu kouzelné dýmky, na vše dohlížejícího šamana.

Na jeden zátah by těchto 74 krátkých básní napsal snad jenom maniak v posledním tažení. Tenhle materiál ovšem vznikal v rozmanitých situacích během několika desítek roků. Kresby, jež jsou součástí knihy, jsou textům přiřazeny dle společných pohledů básníka a malíře na život a jeho rozmanité podoby.

Libor Prudký je znám jako sociolog. Tato knížečka je jeho první básnická sbírka pro tisk. Prvotina v sedmasedmdesáti letech...

Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní. Druhý svazek obsahuje dalších třináct sbírek, od Malých hór (1977) po Malé hóry (II) (1995), celkem 253 básní. Sbírky jsou řazeny podle roku prvního vydání. Oddíl Dodatky na konci druhého svazku (od s. 851) přináší výběr z knižně nepublikovaných

V pořadí desátá básnická sbírka Františka Dryjeho představuje v celku jeho díla odlišnou poetickou polohu: vedle textů první části, tradičně uplatňujících vedle intimně lyrických evokací agresivní a kritické polohy básnické imaginace, rozsáhlejší druhý oddíl obsahuje výrazově úsporné, tematicky vyostřené imaginativní portréty jedinečných věcí či reflexe asociovaných vzpomínkových stop a věcných konstelací.

Sbírka básní opěvuje mladý život, přátelství, lásku, tradiční lidské hodnoty jako rodinu či domov a často si hraje s fantazií. Jiné verše, zvláště ty reagující na dnešní poměry, jsou pro změnu temné a nevybíravě upřímné. Pocítíte rozkvetlé kopce Českomoravské vrchoviny, odkud mladý autor pochází, odpoutáte se od tíživé reality v alegorických láskyplných dobrodružstvích či zakusíte hektický studijní

Pavel Čech je malíř. A hasič. A Indián. A kromě toho taky spisovatel, táta a ještě spoustu dalšího. Ale právě to, že je malíř, je pro tuhle knížku důležité. Jeho obrazy jsou okna do jiných světů, které je radost prozkoumávat. Tak nějak mi přišlo líto, že některé ty obrazy, které toho tolik říkají, zůstanou u malíře v ateliéru a případně u někoho doma na zdi. A vzpomněl jsem si na Františka Hrubína

Autorka se na svět dívá sympaticky civilně, ale její pohled není triviální. Nevšímá si jen atmosfér světlých, šťastných dní, ale nahlíží také do temných proluk vztahů a života, často tak neslitovného. Základním jejím gestem je úžas. Otázky jsou zde plaše formulované, tiše vydechnuté i vykřičené. „Jak se poznáme, až se narodíme příště?“ „Kolik dětí a milenců přijde a pomine?“ „Jak dlouho trvá odpuštění?“

Petra Kukala jsme v jeho předchozích sbírkách poznali jako citlivého polabského portrétistu, stejně jako básníka upírajícího zrak za obzor smyslově hmatatelné skutečnosti, kde se vidění a vědění stává jistotou jiného druhu. V Předposledním vlaku ho poznáváme i jako básnického „chvilkaře“, tedy lyrického komentátora každodennosti. Okouzleného pozorovatele — ta palčivost muže středního věku! — dívčích

Básnické dílo Františka Halase tvoří nenahraditelnou součást českého písemnictví. Ve světové proslulosti jeho básním brání především to, že jsou psány jazykem tak mnohotvárným, že jsou téměř nepřeložitelné. Rozmanitost jeho tvorby připomínáme svazkem, kde jsou zastoupena díla: Naše paní Božena Němcová Tvář Já se tam vrátím Sbírka Tvář rok po vydání obdržela státní cenu. Je věnovaná Josefu Horovi, některé

Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních

Rodinné mnohology se věnují rodině a vztahy mezi jejími členy.

O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku: „Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje. A pořád naléhavěji vidí, jak je svět plný klamu, krutosti, přetvářky. A proti nim plný snů. Rozpor s rozporem. Když odhalí a pojmenuje jeden, jsou hned na obzoru další. Ale tak to je a tak

Kde končí stromy a začínají hvězdy je sbírka lyrických básní. Autor se v ní otevírá se svými niterními prožitky, píše o milostných i úpadkových tématech. V knize se objevují básně různých stylů, především sonety, které si zaslouží pozornost pro své formální zpracování, ale i volný verš. Básně navíc doprovázejí malby Jiřího Vlacha, v rukou tak držíte dílo hned dvou autorů.

Výbor ze zcela neznámého a dosud nepublikovaného básnického díla významného překladatele ruské poezie. Kabíčkovy verše vznikaly od druhé poloviny čtyřicátých let do začátku let sedmdesátých. Ukazují jej jako mistra pevné formy, zejména sonetu, vášnivého polemika s pronikavým viděním i brilantního melodika verše. Svým étosem i básnickou naléhavostí tyto básně dalece překračují dobu, v níž vznikly. Jsou

Básně Vratislava Effenbergera na první pohled působí jako texty, ve kterých je s imaginací nakládáno jiným způsobem, než jak je to u surrealistického básníka obvyklé. Těžištěm jeho poetiky totiž není genitivní metafora, nýbrž básnický obraz, který se podobá tomu filmovému. Effenbergerova poezie je zvláštní, svébytná, ale také matoucí a nejednoznačná. Mnohé básně se čtou jako film plynoucí před očima,

Sbírka Agogh, která je považována za jeden z vrcholů tvorby autora Oldřicha Mikuláška.Básnická sbírka vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989.Básník Oldřich Mikulášek je autorem čtenáři stále vyhledávaným, neboť jeho přemýšlivá poezie oslovuje další a další generace. ůsobil v literární skupině Host do domu, po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem. Znovu publikovat směl až

Sbírka poetické poezie jihomoravského básníka, který donedávna psal jen popularizační články z oblasti historie, národopisu a jazykovědy. Pak si přečetl Čelakovského. Básničky ne jako vzkazy, ale jako fotografie momentálního stavu mysli. A vznikla tato knížka básní, které doprovází ilustrace autorovy dcery.