Poezie úderu. Příběhy vyprávěné syrovým, beatnickým, nekompromisním jazykem. Vize a realita. Dětství a fatální dospělost. Antika a porno. Kyberpunk. Kyberpunk je kniha o chůzi – ode zdi ke zdi. Od závislosti k abstinenci. Z extrému do extrému. Od špíny k čistotě. Od dospělosti k totální frivolitě – a naopak.

Jaromír Matoušek o své básnické prvotině říká: \"Básně jsou výběrem z tvorby let 2004 až 2005. Tyto dva roky jsem psal pravidelně jednu za týden. Vždy v pátek. Víkend nic. V pondělí se mi pravidelně začínal objevovat na hrudi těžko definovatelný slabý tlak. Musel jsem provést jakousi diferenciální diagnózu, zda se jedná o neurózu, zamilovanost nebo tvorbu. Moje básnění somatizovalo. Ve středu jsem

Libor Prudký je znám jako sociolog. Tato knížečka je jeho první básnická sbírka pro tisk. Prvotina v sedmasedmdesáti letech...

Třetí kniha Jana Kunzeho je souborem básnických minipříběhů podaných (podobně jako v autorově druhé sbírce Dekadent dezert) s přímočarou provokativností a tematizujících životní peripetie individua-umělce, v němž tušíme autorovo alter ego. Dvanáctiletý odstup od předchozí knihy však leccos přehodnocuje: ke slovu se dostává prožitá zkušenost, ztráta iluzí, pocit marnosti a vytrácení energie. Ze světa

Hořká slova z hořké dobyTrojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968), v nichž Jan Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969—1971, úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčí i politická traumata. Prvky autobiografičnosti, útržkovitost,

Láska smrt Bůh. Trojúhelník úplnosti a zároveň orné pole poezie. Sbírky Víta Slívy jsou si v mnohém podobné, a přesto v každém z jeho čtrnácti opusů najdeme něco navíc. Zde je to časová žeň. Rozevlátá obraznost ustupuje sevřenějšímu tvaru, v němž je i místo pro zámlky a gnómy. Za prvním slovem z onoho trojúhelníku pociťujeme palčivost, před níž není kam utéct. Druhé slovo si básník stále víc přetváří

Struska, krom Erbenovy Kytice jediná česká básnická sbírka komiksem. „Rytmus Majakovského pochodů, levá, pravá. Slovo zahalené do komiksové podoby ostravského sochaře Petra Szyrokého, který uhelnou šlamovou přízí splétá entuziastický svět Ivana Motýla.“ Píše v doslovu ke sbírce básník Petr Čichoň.

Kniha Vysoká hra mýtus nenávratného, jejímiž editory jsou Jakub Hlaváček a Miloslav Topinka, navazuje na předchozí kompletní knižní vydání všech čtyř čísel časopisu Le Grand Jeu / Vysoká hra v českém překladu (Malvern, 2017). Zahrnuje texty Rogera Gilbert-Lecomta, Reného Daumala a Rollanda de Renéville, účastníků skupiny Vysoká hra, jež nebyly publikovány ve stejnojmenné revue, texty věnované jednomu

Sbírka CHOZENÍ PO ALENKÁCH je dalším krokem v koncíznosti autorových myšlenek a v důraznosti básnických point. Opět zde nechybí humor, bourání sebeklamů a ironická metafora… Možná se objeví i světlo na konci velvetového tunelu… Kdo ví… Básnická sbírka CHOZENÍ PO ALENKÁCH představuje v pořadí již osmou knihu, kterou Václav Hons vydal v posledních čtyřech letech v nakladatelství Radix (sbírky NU CO,

Šestá básnická sbírka Zdeňka Volfa zaujme nezvyklou mírou autenticity, texty, jejichž „síla spočívá ve skutečné osobní výpovědi, namnoze až zpovědi, která s sebou přináší nezvyklou otevřenost“ (Petr Hruška). Volf se projevuje jako dědic transcendentální expresivity autorů typu Vladimíra Holana, Bohuslava Reynka či Jakuba Demla. Dramatickým dějem jeho textů, hluboce prodchnutých vírou, je ale spíše

Druhá samostatná sbírka Ireny Douskové je silná. Čím? Kondenzovanou melancholií, úsečnou obrazivostí, jazykově vzrušujícím pátráním v skulinách osobní a kolektivní paměti i přesně dávkovanými poměry racionálního a intuitivního psaní: „Odevšad táhne / Zašel na jedno / Psi štěkají / Stara panna jde dál“. Milan Ohnisko

Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím, obsahujícím sbírky napsané až po předchozím druhém vydání Magorovy summy. Vůbec poprvé tak vychází Jirousovo básnické dílo v úplnosti. Edici k vydání připravil a podrobnými komentáři (obsaženými

Průtrž mračen

Slovenská básnířka, dlouhodobě žijící v Čechách, Martina Blažeková (1982) se v debutu s názvem Lom představuje jako mimořádně citlivá observátorka detailů fascinujícího světa i jako umanutá hledačka jeho přesných pojmenování. Básně ve slovenštině i v češtině. Martina Blažeková (1982 v Bratislavě) vystudovala tvůrčí psaní a redakční práci na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. V současné

Druhá sbírka hanáckého autora, kniha poesie prosté a krásné.

Druhá básnická sbírka známé prozaičky, obsahující verše z vydané sbírky Inkoustové pádlo i z nevydaného rukopisu pozdějších básní je letmým nahlédnutím do hloubky času, který své příběhy uzavřel. Uvítají ji hlavně ti čtenáři, kteří v románech a povídkách Věry Noskové s radostí nalézají odlesky něšího básněí. Témata mnohých textů naznačují, o čem bude jednou psát ve své trilogii. Na titulu je fotografie

Nová básnická sbírka Ondřeje Macury (nar. 1980) s názvem Sklo je plná křehké, zimní obraznosti a nakažlivé krásy. Bohaté reliéfy lyrických nálezů vyvažují příběhy, ve kterých můžeme s autorem pobýt ve světě „přesné obraznosti“, pro kterou máme poezii rádi. Nejsou to světy náhradní a únikové, spíš pravá poezie dnešního dne! Ani v nové knize nechybí ironická echa, která jsou pro Macuru tak typická. Nepochybně

Básnická sbírka Dionýsovo ucho je rozsahem nevelké dílo o dvou částech, které usiluje o reflexi současné doby, jež je postižena různými „patogeny“ (pandemie, dezinformace, štěpící se společnost). Každá z částí na danou problematiku pohlíží z jiného úhlu. Poprvé je to niterné introspektivní ohledávání strachu, podruhé je to duchovní prisma vztahu dvou postav, respektive život v omezeném mikrokosmu;

Žadatel v žádosti o grant uvedl, že se jedná o lyrické parodie, vykrádající literární identity, instituce či subjekty. Zajíc není pozorovatel, neumí ohledávat. Z čtenářů leckdo může vykřiknout: „Chyťte ji, smějící se Lassie!“ Ale to už se tak v obci na kraji města stává, že někdo utrousí moudro a lačný písmák ho hned třikrát vidlemi obrátí. Inu, v jednoduchosti je síla, mohlo by se objevit v lecjaké

Leblova poezie je poezií zvuku, poezií žonglující s tóny, s témbrem, poezie veršů natěšených na blížící se rým či asonanci… Schopnost rozvinout podnět či pocit do zvukového ohňostroje nechává vítaný prostor pro formulování pocitů člověka, který na život i svět kolem kouká z nadhledu, s patřičnou dávkou odstupu, skepse a ironie. Nejde však o žádné veršování zahořklého zestárlého muže. Jsme pořád ve