Kompletní Březinovo básnické dílo v novém komentovaném vydání Vývojově ucelená a filozoficky sevřená poezie Otokara Březiny (1868—1929) představuje vrchol metafyzického symbolismu v české literatuře, v jeho syntetismu a absolutizaci umění jakožto nejvyšší formy duchovní činnosti. Svazek obsahuje všech pět básnických knih (Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu, Ruce) spolu

Kniha ze všech období Žáčkovy lyrické básnické tvorby otevírá cesty do hlubokého vesmíru, který se rozpíná v lidské duši. Zde se odehrávají zázračné proměny všedního světa a jeho splynutí s poezií. Krása a láska se potkávají s rozumem, fantazie s myšlenkami o smyslu lidského života a básnickou řečí je vysloveno i to, co oči nevidí. Být srozumitelný je výsadou básníků, kteří to umějí.

Jana Ágnes Jiřetínská (* 1963) – Česko - francúzska maliarka a spisovateľka, žijúca v malebnom prostredí Bretónska, ponúka čitateľom po úspešnej zbierke \"Prebúdzanie\" svoju druhú zbierku básní „Nebe na zdi“, vytvárajúcu vejár pocitov, sprevádzajúcich autorkin vzťah k ľuďom, ktorých miluje, k prírode, veciam a všedným dňom svojho životného priestoru. Úspechy na scéne výtvarného umenia (autorka je

Básnická sbírka tajemné autorky, která se snaží vyvolat duchy, spojit se s minulým, jen je dávno srovnána se zemí ulice, ve které kdysi rozepjala kabát a chlad si ji uzamkl do žeber.

Poezie M. J. Vilímka není vlastně nesena jeho životním osudem františkána, jde proti němu, nebo spíš podél něj. Je to poezie divokého smíření a napjatého klidu, vášnivě hledající rovnováhu. V městských kulisách oslovuje Jej, ve „vykopnutých dveřích své jistoty“ vybavuje si předchozí tvar života, jenže i ten nový je poznamenán starým nepokojem, stálým soubojem se „zvlněním neklidu“, rozbouřen vzpomínkami,

Oprava vesmírné lodi zabrala matematicky nevyjádřitelný časový údaj a plyšové hlavy se začaly zajímat o podstatu existence bot. „Ale ta sova boty nemá.“ Oponovali po několika příkladech. Thomas Alva Edison přikývl na znamení, že je tomu skutečně tak, a prohlásil: „Tento rozhovor začíná být nudný a naprosto pitomý.“ Nastartoval motor a odfrčel pryč. z básně Galaktikon

Sbírka básní opěvuje mladý život, přátelství, lásku, tradiční lidské hodnoty jako rodinu či domov a často si hraje s fantazií. Jiné verše, zvláště ty reagující na dnešní poměry, jsou pro změnu temné a nevybíravě upřímné. Pocítíte rozkvetlé kopce Českomoravské vrchoviny, odkud mladý autor pochází, odpoutáte se od tíživé reality v alegorických láskyplných dobrodružstvích či zakusíte hektický studijní

Sbírka severočeského autora Martina Vodňanského nepotřebuje předmluvu ani doslov. Básník sám svoji poezii ohodnotil, sám se vyznal, sám vystihl, co je poezie jeho a co poezie vůbec. Naštěstí je opravdu jen básník a nikoli salonní vědátor, pitvající knihu, jež se nemůže bránit. Básníkovi stačí pohled na zelené mandarinky, přehlížené přesyceným obecenstvem, aby pochopil: že jsou nesrovnatelně chutnější

Knížka Byl jeden pán je však určena hlavně pro dospělé čtenáře. Autor zde navazuje na tradiční nonsensovou formu – limeriky. Král i v této oblasti projevuje svůj nepochybný talent, jeho básničky jsou groteskní, vtipné, autor má vytříbený cit pro rytmus, rým, pointu. Je to poezie zábavná a inteligentní, jež při vší návaznosti na bohatou tradici zmíněného žánru je originální. Králově knížce pak dodají

V psychiatrickém centru začíná sezení. Krabice nedoručených dopisů svede dohromady umělce s pubertálním nacistou. Čtveřice chlapců užívajících si prázdnin nalezne oběšence a vezme ho do party. Pan Volavka slavně povstane z bažin invalidního důchodu. Konec světa bohužel nenastane. Kytarista legendární rockové skupiny Ilegální substance uvízne ve výtahu se svou největší fanynkou. Antihrdinové vypointovaných

Průtrž mračen

Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o „zlaté lásce zkratek“ a období

Sbírka básní o životě, lásce i strachu, přátelství, upřímnosti a odvaze dělat něco jinak. Je o životě z autorčina úhlu pohledu. Zamotaná i ztracená v sobě, myšlenkách a pocitech, píše za sebe pro vás. Jak jen se vymotat z těch slov plných lásky, strachu i bolesti, které nikomu do očí neřekla? Touto knihou ukazuje cestu, kterou má za sebou. V hloubi duše doufá, že když srdcem budete číst, časem pochopíte,

Toto jsou básně, které kombinují civil(ist)ní poetiku se surreálnými obrazy; děje se tak prostřednictvím asociativních jazykových her a „samplování“ textových útržků nejrůznějšího původu. Přítomen je též jakýsi humor, nadlehčující existenciální úzkost ze světa přehlceného všeobecnou skepsí a únavou, zoufale přehlušovanou maniakální aktivitou a pseudokomunikací na sociálních sítích.

Tomáš Sedláček o této knize básnických epigramů napsal: \"Michaelovi Marchovi se povedl zdrcující kousek - jako cizinec vystihl pražský hrdý patos, kterému vévodí napůl moudré skvrny konverzací ze dna pivních tácků, a přesto na jeho verších není pivního nic, jsou elegantní a jemné, točivé a příhodné. Tančí mezi filosofií a mává básnictvím, které sám podává v ekonomicky šetrných a úsporných dávkách,

Souborné vydání deseti básnických sbírek Bronislavy Volkové, které představují její celé dosavadní básnické dílo. Kniha je ilustrována také deseti autorčinými kolážemi. Součástí publikace je rovněž CD s autorským čtením B. Volkové. Knihu uzavírá doslov z pera V. Novotného a několik úvodů a doslovů zahraničních vydání již dříve publikovaných sbírek. Bronislava Volková je exilová básnířka žijící v Bloomingtonu,

Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, které poprvé vyšlo v letech 1903–1904. Zachycuje zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tradičního venkovského společenství a konzervativních hodnot. Vyprávění se odehrává v cyklu přírodního roku počínajícího setbou a vrcholícího sklizní. Kniha, kterou proslavila dramatizace Miroslava

Slova, která klamou tělem Když básník vydá svou třetí sbírku, zdá se, že to s poezií myslí vážně. Že jinak svůj neklid utišit nedovede, stejně jako se nedovede zbavit pochybností o poctivosti své výpovědi při vědomí individuálních i objektivních hranic jazyka. A jakými stezkami své pomyslné krajiny vykračuje? Těmi, na nichž — nietzscheovsky řečeno — jsou nám „slova v cestě“. Slova, která unikají nespolehlivé

Autor sedmi básnických sbírek, ale rovněž výrazný představitel literatury faktu, slovenský básník Josef Leikert (1955) se českému čtenáři poezie představil poprvé sbírkou Pominutelnost. Doteky duše přinášejí typicky „leikertovskou“ lakonickou, metaforicky přesnou, milostně tónovanou lyriku dotýkající se nejcitlivějších míst lidského nitra. Jsou to verše o lásce i o smrti. Jsou to verše připomínající

Protiokupační básnická skladba /Ruce Goliášovy/, vzniklá těsně po 21. srpnu 1968, populární od konce 60. let zejména díky publikování v rozhlasovém vysílání Svobodné Evropy. V listopadových dnech roku 1989 ji autor poémou /Ruce Davidovy/ rozšířil na svéby