Jak název evokuje, autor v textu propojuje zdánlivě protilehlé polohy a žánry, verše, zápisky, sny, cestopisné črty a povídky v jeden celek. Ústředním tématem celého textu je krajina, chůze a fenomén času; paměť míst, návraty a ohledávání vlastní minulosti a v neposlední řadě konfrontace malých i velkých dějin se vzpomínkami. Miloš Doležal Básně jsou zabydleny i zalidněny postavami s krevnatou historií,

Neodkladnosti, o kterých se mluví nejasně a mlčí přesně. Od sebe přes svět zpátky k sobě. Neustrnout, ale udržet si klid, nejvíce nestabilní věc. Nebýt tu zbytečně, ale nepřevážit se, ať to občas trochu groteskně a ironicky popíchne. A ostatní? To je jedno, to je jejich věc. Tohle je úryvek z člověka.

Nová básnická sbírka Michala Téry se inspiruje východokřesťanskou liturgií a spiritualitou, která se zhmotňuje v podobě chrámového ikonostasu s pevně danými motivy ortodoxního duchovního umění. Páteří sbírky je dvanáct rozsáhlých básní vycházejících z „třetího pásu“ každého ikonostasu, tedy z pásu dvanácti největších křesťanských svátků v církevním roce od srpnového Proměnění Páně až po pozdně jarní

Na křídlech melancholie pluje každý z nás. I když jsou naše cesty nevyzpytatelné, nakonec můžeme objevit světlo ve tmě. To světlo totiž máme všichni v sobě a je jen na nás, jestli se nám ho podaří rozzářit. Autorka se zamýšlí nad životem, smrtí a obdivuje přírodu, která je všude kolem nás. Vydáním knihy otevírá svou duši všem, kteří se v životě trápí a mají strach požádat o pomoc.

Žánrově rozmanitý a komponovaný opus Sešit z Marienbadu sestává z básní, deníkových záznamů a různorodých textů, jež Vladimír Binar neměl v době jejich vzniku příležitost vydat, jako jsou překlady, posudky, eseje, přednášky, záznamy tahitských mýtů atd. Spis obsahuje také vybrané přijaté dopisy. Čtenář drží v rukách knihu, která vznikala téměř půl století, od konce šedesátých let do roku 2016. Prolínají

Ve své druhé sbírce se Ladislav Zedník nezříká poetických prostředků prvotiny Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (např. hutné a invenční metaforičnosti), uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy (nedělní oběd, čtení novin, loupání brambor…). Navíc je sbírka pestřejší

Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim (Už jdeš, jen ses zamyslel.), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské logiky snu (Zjistit, které noční zvíře spásá ocúny.), tu k rovině experimentu (Sny o snech. Moci si vybrat, vzpomněl by sis na něco jiného.). Nejvíce sympatické se však jeví nejen opakované

Mikropříběhy s ironizující poetikou, nahořklý humor, sklon k aforistické zkratce, tajemství skryté mezi řádky. To jsou poznávací znaky veršů Dušana Spáčila, které shromáždil v knížce Hvězdné války. Třetí sbírka známého básníka a novináře osobitě zrcadlí pocity, které přináší současná rozporná epocha „po konci světa.“ Rovnomocné ilustrace Jana Gablera povyšují knihu na grafický skvost.

Básnická sbírka obsahuje verše z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poprvé začaly verše kolovat v samizdatu v roce 1973. V sedmdesátých letech vyšla sbírka několikrát v zahraničí, v Čechách poprvé až v roce 1981. Doslov doc. Jiří Brabec.

Kniha Básní shrnuje kompletní původní Havlíčkovo básnické dílo, od raných Epigramů, jejichž pozoruhodně křivohubé zrcadlo nic neztratilo ze svého provokujícího kouzla, přes Smíšené básně po Tyrolské elegie, verše opět ironicky pranýřující nelehký osud deportovaného básníka až po Krále Lávru, mytologicky aktualizovanou podobu příběhu „irského\" krále a tajemství jeho oslích uší. Vrcholu Havlíčkovo veršové

Kořeny poezie Tomáše Míky tkví v tradici hudebního a kulturního hnutí New wave z přelomu 80. let, u nás zatím doposud nepříliš využívané. Míka se soustředí zejména na popis zdeformovaných vztahů ty – já, ve kterých operuje s mírnou nihilistickou pózou, ironií a černým humorem… Mnohdy jsou východiska Míkových básní poznamenána existenciálním ztracením… ve světě, nikoliv však v rovině pouhého hledání,

Literární debut Veroniky Švandové (nar.1985), mladé výtvarnice a básnířky se vyznačuje tematickou sevřeností a jazykovou invencí; některé akordy její sbírky odkazují k prvním knížkám Ivana Wernische. Východiskem se pro ni stává sen, imaginace a metafora jimiž se básnířka dotýká tajemství světa. V práci \"s obrazy\" se Veronika Švandová dostává do blízkosti surrealismu, vždy si však ponechává nad básněmi

Jde už o třetí knihu veršů tohoto autora. Petr Batěk je ukázkovým typem herce, o němž lze říct, že je jako víno čím je starší, tím více zraje Nejenom, že je podle mnohých (především) žen velmi charismatický, ale i profesně-herecky více vnímá to, co právě hraje, silněji, emotivněji Je to určitě i díky jeho hereckým zkušenostem z řady divadel, od Národního přes Fidlovačku, Kladno či Cheb, filmové a televizní

Básněmi své knižní prvotiny Václav Gruša s jazykovou pohotovostí, citem pro míru a ironizující melancholií protřelého flanéra zapřádá důvěrnou konverzaci s ošuměle honosnou metropolí a sarkasticky hravým \"všednobytím\" jejích obyvatel.

Šestici povídek dvacátého souboru edice Česká povídka napsali autoři jako vlídné pocty (nikoliv povrchní parodie) svým oblíbeným spisovatelům – Jacku Kerouacovi, Scottu Fitzgeraldovi, Dashielu Hammetovi, Borisovi Vianovi a Jiřimu Kratochvilovi. Jsou tu dva muži „na cestě“, neuvěřitelný příběh odehrávající se v protektorátním veřejném domě, vianovsky hravá story o setkání Hemingwaye s Marlen Dietrichovou,

Básnická sbírka Violy Fischerové. „On je to vlastně takový Předkonec 2, jenže tentokrát vztažený na mne.“ – Viola Fisherová Viola Fischerová (1935) vydala básnické sbírky Zádušní básně za Pavla Buksu (1993) Babí hodina (1993/95) Jak pápěří (1995) Odros

Antonín Sova patří k předním básníkům období modernismu přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od Březiny se však nedočkal souborného kritického vydání, poslední pokus o jeho sebrané spisy z let 1959—1962 ztroskotal po dvou svazcích prózy a dvou svazcích poezie. Česká knižnice tuto mezeru alespoň zčásti zaplňuje vydáním pětice vrcholných autorových básnických knih. Jejich básně klenou

Sbírka Navzdory dětským čtenářům obsahuje pobuřující, otevřeně erotickou a přímočaře humornou poezii. Každá báseň čtenáři nekompromisně ukazuje realitu života. I přesto, že se básně vrstvily v šuplíku, psané na útržcích papíru nebo pivních táccích, jedná se o vyzrálá dílka, která svůj ucelený tvar dostala v této sbírce. Některé z básní byly již samostatně publikovány v různých periodikách a několika

Co zůstává. Pro básnickou antologii možná překvapivý název, jenž vyžaduje vysvětlení. Mým záměrem rozhodně není pouštět se zde do hodnocení české poezie v daném období, nebo dokonce rozhodovat o tom, co z ní „přežilo“ a co nikoliv. Mé cíle jsou mnohem skromnější – prostřednictvím knižního výboru podat svědectví o poezii ve dvou minulých desetiletích z pohledu redakce jedné revue, ukázat, co jsme v

Čtyřdílná básnická sbírka vnáší do pozoruhodného oblouku autorovy dosavadní tvorby akcent vesmírný, objektivizující, někdy i hymnický. Dřívější experimentální charakter Štolbovy lyriky ustupuje do druhého plánu, aby se v prvním vyjevila poezie jako gejz