Autorka „napsala hezké básně v nehezké době,“ píše se v jedné z poznámek k její nové sbírce. „V době zákazů, omezení a stresu…“ píše se v druhé. No, napsala… Jak sama říká: „Nebylo vůbec potřeba nic vymýšlet, jen sednout a zapsat to, co už bylo v mé hlavě. Napadne-li vás virus, organismus se brání horečkou a potí se. Já byla zdravá, ale mé tělo reagovalo na situaci kolem a produkovalo verše.“ A jsou

Básnická sbírka Josefa Kroutvora. Josef Kroutvor narozen 30. 3. 1942 v Praze. Esejista, historik umění, básník a kreslíř. Studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studijní pobyty v Besançonu a ve Vídni. V samizdatu a ve Svědectví publikoval pod kafkovským pseudonymem Josef K. Autor manifestu Škola české grotesky a eseje Střední Evropa: anekdota a dějiny. Od roku 1970 zaměstnán třicet

Provokativní a hlubokomyslná, imperativní a neodolatelná kniha jednoho z největších básníků, katolického mystika a rosekruciána J. Péladana obsahuje kromě stejnojmenné sesje jetě pojednání Hezkost a soudobá žena a Tajemství trubadúrů. Dílo Péladanovo, v němž se hlásí o slovo jeden z největších básníků a nejdelikátnějších myslitelů, jeho myšlenky a ideje nejsou populární. Je toho škoda ne pro Péladana,

Návrat Anežky Přemyslovny psal Josef Tomáš v Melbourne v letech 1996 až 1999 pod dojmem jedné ze svých návštěv Prahy, když více než dvacet let nebyl ve své vlasti vítán. Při pohledu na město si uvědomil jeho stále živou historickou kontinuitu se všemi hrůzami i krásami. Svou roli zde možná sehrálo i svatořečení Anežky Přemyslovny, k němuž došlo nedlouho předtím (12. 11. 1989). Ve dvojí dějové linii

Výbor básní z let 2006 až 2013. / / / Pár lysek tiše vplouvá do sítin. Všechno se uzavírá, prozatím.

Báseň se nezrodí, když autor zrýmuje pár slov. Skutečná poezie vznikne teprve, když se autor umí originálně podívat na svět. Když jej umí nejen vnímat, ale i vyložit jako básník. Tak jako Karel Klatt, laureát výroční ceny Spolku slovenských spisovatelů. Drsně poetické Klattovy texty doprovází v této knize pozoruhodné fotografie Luboše Y.Koláčka.

Tretia kniha Andrey Berzákovej nesie názov Amaryllis, meno nádhernej exotickej a jedovatej rastliny. Čo do krásy, obsah knihy nezostáva názvu nič dlžný, verše ožívajú a menia každodenné veci na studnice plné hlbokých emócií. Protiváhou k týmto hlbokým, rozjímavým veršom sú potom básne odľahčené, roztopašné a žartovné. A rovnako ako kapilárami kvetu amaryllis pretekajú toxické alkaloidy, pretekajú obsahom

Nová básnická sbírka Jiřího Olšovského Blíž nevýslovnému prozkoumává svěží prostory svobody ve vztahu ke hře dějin i přírody. Není nad volnost pohybu \"s jahodami a borůvkami říkání\", když srdce se chvěje radostí nad vodami fénixové lásky. Nic nemůže porazit klidnou odhodlanost slova, jež tu stojí proti zaběhaným rituálům a černým klakám dne, jež chtějí pro sebe uchvátit cestu k původnímu jasu. Pod

Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o „zlaté lásce zkratek“ a období

S nápadem vydávat ročenky „nejlepších básní“ přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů. Projekt zahájený Hostem v roce

Druhý svazek Díla Jaroslava Seiferta představuje patrně nejslavnější poetistickou sbírku Na vlnách TSF (1925), právem proslavenou básnicky typografickým podílem Karla Teiga. I proto bude přetištěna jednak jako reprint, jednak v Seifertově pozdější redakci jako sbírka Svatební cesta (1938). Přelomovou knihu veršů v Seifertově poetice představuje sbírka Slavík zpívá špatně (1926), zprvu pokračující v

Básnickou sbírku V hodině dvanácté sestavil Jaroslav Hulák v létě 1998, kdy byl hospitalizován v motolské nemocnici, vnikla tak sbírka na rozloučenou s přáteli a blízkými – odtud její název a úvodní věnování. Některé texty, které Jaroslav Hulák do svého výboru zařadil, vznikly již během válečných let (Dobrý den pane Gauguin, Chvála aviatiky, Jízda vlakem, Tkání pavučiny a další). V letech 1943–46 vznikla

M. Bartoňová, specialistka na indické jazyky a kulturu, se věnuje především józe a jejím duchovním aspektům. I její poezie vychází ze stejného pramene. Není jen poetickým vyjádřením stavu duše, ale zároveň cestou poznání směřující ke konečnému a harmonickému stavu Jednoty.

Kniha básníka Miloše Doležala. Jako téměř všechny autorovy předchozí knihy i tato souvisí s rodnou Vysočinou, tématem paměti a souručenstvím živých a mrtvých . Tentokrát ale básník až na výjimky opustil verše a jen občas je vetknul mezi minipovídky, deníkové fragmenty a záznamy snů. Kniha získala cenu ministra kultury jako Nejkrásnější kniha roku 2009.

Román o člověku s rychle zrozenou závislostí na své moderní kalkulačce, která ho přivedla skutečně až na dno, i o jeho zmrtvýchvstání zásahem přátel. Exilovému autorovi se podařilo zachytit tísnivou a ubíjející dobu nedávné nesvobody v Československu a těžko uvěřitelných absurdit i pro ty, kteří ji nezažili anebo na ni postupem času zapomínají.

Básničky Honzy Volfy.

Niterná výpověď básníka, ale i malíře Milana Kopuletého, doplněná vlastními ilustracemi.

Prozaická prvotina Jana Němce Hra pro čtyři ruce obsahuje devět povídek. Na první pohled by se mohlo zdát, že pocházejí od různých autorů. Žádná se nepodobá jiné. Ten fakt ovšem nesvědčí o rozpadavém stylu, ale o Němcově nápaditosti. Prostředím je vězeňská cela, čichací místnost, nákupní centrum či interiér autobusu. Mění se vypravěči. Množí se úhly pohledu. Překvapuje originalita postav. A středobodem

Novodobé epigramy jsou vydávány při příležitosti 190. výročí narození Karla Havlíčka Borovského, velikého kritika nešvarů dané doby. I naše doba, ve které žijeme, se příliš neliší, jen vyhnanství v krásném slunném Brixenu pro kritiky režimu jsme čast ěji nahradili věznicí na Borech.