Věda poskytuje vědění spolehlivé, ale oborově omezené. Filosofie oborovou omezenost překonává, avšak její spolehlivost trpí nejednotností filosofických přístupů a stanovisek. Publikací Filosofie pro každého se otevírá především pohled na příčiny této nejednotnosti. Ty spočívají ve vlastnostech lidského psychiky, které se nutně promítají i do jedné z klíčových filosofických otázek - do otázky poznání.

Zkoumání mezinárodních vztahů se původně opíralo hlavně o historii, teorii mezinárodního práva a filozofii, postupem času ale přijalo za své řadu metodologických i teoretických východisek společenských věd. Tím se pro teorii mezinárodních vztahů staly aktuálními diskuse, které se ve společenskovědních oborech vedou již od přelomu 19. a 20. století.

První díl vybraných spisů katolického teologa a biskupa skryté církve Jana Konzala (1935–2021) obsahuje jeho zásadní texty, které vyšly knižně v druhé polovině devadesátých let. Jde především o syntetickou teologickou práci Orientace, na které Konzal pracoval již v dobách normalizace.

Jiří Němec (1932?2001) patřil od konce padesátých do první poloviny osmdesátých let k nejvýraznějším postavám kulturního a intelektuálního života. Byl jedním z iniciátorů tzv. Ekumenického semináře v Jirchářích, který se stal první veřejnou platformou svobodného náboženského, filozofického a kulturního dialogu v komunistickém Československu, a účastnil se příprav tzv.

Svazek Acta Comeniana 34 přináší pět studií domácích a zahraničních badatelů zaměřených na dějiny filosofie a intelektuální komunikace. Mimo jiné se jedná o studii Simona Burtona (University of Edinburgh) „Encyclopaedic Mirrors of the Soul: Comenius, Pinder and the Transformation of Cusan Optics“, v níž autor zkoumá vliv Pinderovy kompilace Kusánského prací na Komenského dílo, širší kontext novoplatónské

Text komentuje události duchovního života v kontextu koronaviru. Podstatná je Pánova vznešená přítomnost a hluboká zúčastněnost.

Arthur Schopenhauer (1788 – 1860) – nemecký filozof, jeden z najvýznamnejších mysliteľov 19. storočia, tvorca voluntaristickej a iracionalistickej filozofie, často označovaný ako filozof pesimizmu, sa preslávil najmä svojím spisom Aphorismen zur Lebensweisheit (1851), ktorý v slovenčine vychádza pod názvom Životná múdrosť. V brilantných úvahách sa v ňom pokúsil podať „návod\\\" na prežitie čo najšťastnejšieho

Filosofické eseje jsou souhrnem příležitostných úvah, které vznikaly v průběhu deseti let. Rozličná témata těchto úvah spojuje základní filosofické východisko autora, jež lze postihnout tvrzením, že žijeme v době, jejíž zvláštnost je především v tom, že přestává rozumět sama sobě.

V roce 1774 vydal G. E. Lessing první z řady fragmentů z monumentálního díla „Apologie neboli obranný spis pro rozumné ctitele Boha“, na němž přes čtvrt století v tichosti pracoval hamburský učenec H. S. Reimarus a jež poprvé v úplnosti vyšlo až roku 1972. Fragmenty vyvolaly bouřlivé diskuse, jimž dominovala polemika mezi Lessingem a hlavním pastorem hamburského svatokateřinského kostela J. M. Goe

Klasické dílo raně novověkého utopického myšlení v prvním českém překladu Ruth J. Weiniger. Vyprávění poutníka, jenž po ztroskotání své lodi Fantazie narazí na obec skutečných křesťanů, kteří jej provedou svou říší a přijmou mezi sebe, je nejen plánem na uspořádání vpravdě lidské společnosti, ale také břitkou kritikou poměrů v padlém světě.

Logické zkoumání Edmunda Husserla představuje nejvýznamnější ze všech šesti zkoumání druhého svazku jeho „průlomového díla“. Právě toto zkoumání bylo nejvíce studováno další generací fenomenologů a mnohé z nich také silně ovlivnilo, jak přiznává M. Heidegger. Po položení obecných základů teorie intencionálního vztahu vědomí a jeho předmětu v 5. zkoumání, přechází nyní Husserl ke speciální problematice

Tomsova kniha o idejích spravedlnosti a práva v řecké právní filosofii náleží k dílům, jejichž kvalitu a životnost prověřil čas. Stojí za to přiblížit si jejím čtením myšlenkový svět velkých řeckých filosofů.

Interpretácia textov Eriugeny, Gregora z Narenzu, Augustína, Dionysia Areopagitu, Hugona zo sv. Viktora.

Ve druhé knize tohoto politicko-filosofického pojednání se jeho autor zabývá kritikou jednotlivých pokusů o uspořádání ideální obce. Nový český překlad M. Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.

Autor svoje filozofické príhovory o Bohu, pravde, láske, blížnym či o omyle pýchy a mnohé ďalšie prekladá spomienkami apríbehmi.

Kniha pojednává o problematice vztahu mezi intersubjektivitou a individualitou na poli jazyka. Výchozím kontextem je konfrontace filosofie Ludwiga Wittgensteina s Husserlovou a Heideggerovou fenomenologií.

První úplný český překlad jednoho ze stěžejních konfuciánských textů z klasické čínštiny. Kniha Mencius byla společně s Konfuciovými Hovory, Velkým učením a Doktrínou středu zařazena mezi tzv. Čtyři knihy, jejichž znalost byla po dlouhá staletí ověřována u čínských úřednických zkoušek. Obsahuje dialogy Mistra Menga neboli Mencia (372–289 př. n. l.) s různými postavami, včetně jeho žáků a panovníků

Otázka dobra patří k základním tématům, kterými se středověcí učenci zabývali. Tomáš Akvinský zpracoval téma dobra ve dvou svých spisech: ve XXI. otázce souboru Quaestiones Disputatae De veritate a ve svém komentáři Boëthiova spisu De ebdomadibus. Obě pojednání jsou představena v této publikaci spolu s úvodní studií, která zařazuje Tomášúv koncept dobra do souvislostí dobových diskuzí. Jako první otevřel

Nová kniha Dona Jose Ruize doplněná působivými fotografiemi Tami Hudman otevírá svým čtenářům rozlehlý oceán vědění. S každou větou budete cítit moudrost zaplavující vaše srdce. Autor se zamýšlí nad tématy lásky, přátelství, upřímnosti a uvědomění a svými postřehy vede čtenáře k odhalování pravdy.

Kniha obsahuje dva rané Komenského spisy s pansofickým zaměřením. První, Předchůdce pansofie je programový spis, původem vlastně předmluva k větší pansofické práci, již Komenský chystal. Tuto nehotovou předmluvu zaslal autor k posouzení příteli Samuelu Hartlibovi do Anglie, kde spisek bez Komenského vědomí vyšel tiskem oxfordské akademie (r. 1637). Rozpoutal tak evropskou bouři souhlasných i odmítavých