Předložený výbor obsahuje šest Kantových studií k tématu osvícenství, politiky a filosofie dějin, jež jsou dokladem jeho intenzivního zájmu o společenské dění. Největším přínosem Kantových společensko-teoretických prací je však konkretizace jeho morální teorie.

Kniha Osoby představuje poslední, třetí díl pomyslné trilogie, spolu s první knihou Účelnost jako filosofický problém a druhou Štěstí a vůle k dobru; obě knihy již dříve vyšly v českém překladu. V první se Spaemann věnoval dějinám a obhajobě teleologického pohledu na přírodu a člověka, ve druhé pak zejména etice, s cílem překonat dichotomii mezi eudaimonismem a deontologismem.

Studie o hluku německého filosofa Theodora Lessinga ukazuje, že se jeho kritický pohled na prožívanou skutečnost netýkal pouze obecnějších okolností, ale že byl prodchnut zájmem o kvalitu života. Jak Lessing podotýká v úvodu své knihy „zabývat se Bohem a koncem lidstva není o sobě a pro sebe významnější než zabývat se tisícem konkrétních praktických maličkostí“. Jsou to totiž právě tyto zdánlivé maličkosti,

Metafyzická rozprava byla sepsána v zimě 1685–1686, kdy Leibniz sloužil již desátým rokem u hannoverského dvoru, nejprve jako knihovník a pak také jako osobní poradce lankraběte Ernsta Augusta. Podle Leibnize je spisek výsledkem dlouhodobého přemítání – a vskutku lze říci, že představuje první soustavné, co možná úplné a vposled i zakládající podání Leibnizova myšlení před monadologickou tezí.

Pacidius Philalethi je filosofický dialog „pojednávající o povaze změny a kontinua, nakolik jsou přítomné v pohybu“ složený more socratico v říjnu 1976 během plavby z Anglie do Holandska, na samém konci Leibnizových pařížských let. Mezi epochálními objevy diferenciálního počtu a rovnic zachování pohybu nabízí rozprava Pacidia (Leibnize samotného) a jeho druhů (ztělesňujících hlavní vědecké přístupy

Francouzský filosof Félix Ravaisson (1813-1900) patří k u nás dosud nedoceněným inspiračním zdrojům filosofie 20. století. Je autorem rozsáhlého pojednání o Aristotelově Metafyzice (Essai sur la Métaphysique d’Aristote, I. svazek 1837, II. svazek 1845) a přehledu francouzské filosofie 19. století Rapport sur la philosophie en France au dix-neuvieme siecle (1867), jehož závěrečná kapitola bývá považována

Maurice Merleau-Ponty pronesl na College de France patnáct přednáškových cyklů (1952–1961). Po každém roce sepsal k příslušnému cyklu shrnutí a ta průběžně publikoval v ročence College. Souborné vydání shrnutí, které v roce 1968 uspořádal Merleau-Pontyho žák a přítel Claude Lefort, tak přináší ucelený přehled o tom, jak Merleau-Ponty interpretoval řadu důležitých filosofických témat ve středním a pozdním

Publikace se věnuje korespondenci barokního polyhistora a jezuity Athanasia Kirchera s korespondenty z českých zemí. Z četby dopisů vyvstává plastický obraz vzájemně propojené učenecké, aristokratické a církevní komunity, která hrála významnou roli nejen v rámci celé Kircherovy korespondence, ale i ve formulaci badatelských témat přírodní filosofie v českých zemích.

Pojem civilizace dávno není jen odborným termínem. V posledních letech se z něj stal výraz hojně užívaný ve veřejných diskusích zabývajících se střetem civilizací, civilizačními kolapsy atp.

Kolektivní monografie Jazyky reprezentace tematicky i autorsky navazuje na stejnojmennou knihu, vydanou v roce 2012. Prezentuje dvacet českých či anglicky psaných studií, které se z různých úhlu pohledu zabývají tématem vyznačeným podtitulem Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře.

První dílo francouzské filosofky, teoložky a odborářky představuje sborník zdánlivě neuspořádaných úvah, myšlenek a aforismů, které však tvoří promyšlený celek, tematicky rozdělený do 39 oddílů, jejichž základními stavebními kameny jsou zlo, láska, prázdnota, oproštění, vůle, Bůh, ateismus, krása, spravedlnost, smysl života. Formulace se vyznačují přímostí, provázaností, až obsesivní \"wittgensteinovskou\"

Výbor textů z tvorby L. Hejdánka představuje stati, ve kterých se autor od padesátých let minulého století do současnosti setkává s druhými autory a mysliteli. Jde o formu kritických rozhovorů, v nichž se mohou obě strany dostávat do sporu a do „krize“. Tematicky je výbor velmi pestrý, týká se umění, kultury a básnictví, ale také pravdy, demokracie či podstaty člověka.

Zborník textov z 5. medzinárodného platónskeho sympózia, ktoré sa konalo v Prahe v dňoch 12. - 15.10. 2005.

Albrecht Wellmer patří k mladší generaci tzv. frankfurtské školy, spis K dialektice moderny a postmoderny je jeho nejvýznamnějším dílem: na pozadí hlavních tezí moderny (s odkazy především k Adornovi), s ohledem na některé základní teze postmoderního myšlení (zejména J.-F. Lyotarda), staví Wellmer proti totalizujícímu pojmu rozumu v moderně pojetí rozumu jako pole spolupřítomných a spolupůsobících

Zborník príspevkov k filozofickému rozboru jednania sa člení do oddielov \'motivace a emoce\', \'pravidla a kontext\',\'racionalita jednania\' a \'mluvit a jednat\'. Autori v nich zhŕňajú výsledky svojej práce k danému problému.

Anaximenés z Mílétu je poslední z trojice myslitelů, kteří pocházeli z téhož iónského města a podle tradice stáli na samém prahu filosofie. Ačkoli se Anaximenem završuje mílétské vnímání světa, nalézá se poněkud ve stínu Thaléta a Anaximandra.

„Vo svete je viac modiel ako skutočností: pre tie je určený môj „uhrančivý pohľad“ na tento svet, aj moje „uhrančivé ucho“ ... Tu raz klásť otázky kladivom, a, možno, ako odpoveď počuť ten slávny dutý tón, čo vychádza zo zdutých vnútorností - aká to rozkoš pre toho, čo má ešte uši za ušami, - pre mňa, starého psychológa a lapača potkanov, ktorému sa musí ohlásiť práve to, čo by chcelo ostať nemé ...

Nová kniha Dona Jose Ruize doplněná působivými fotografiemi Tami Hudman otevírá svým čtenářům rozlehlý oceán vědění. S každou větou budete cítit moudrost zaplavující vaše srdce. Autor se zamýšlí nad tématy lásky, přátelství, upřímnosti a uvědomění a svými postřehy vede čtenáře k odhalování pravdy.

Lidé odcizení sami sobě trpí v jakémsi neviditelném vězení, které je dusí. Nejsou svobodní, protože nedovolují svému pravému já, aby se projevilo. Nejednají podle toho, co skutečně cítí a co si doopravdy myslí. Živoří, aniž by měli skutečnou účast na svém životě. Necítí se „uvnitř“ jako režiséři svého života, ale jako jeho diváci či loutky, jimiž hýbou drátky jejich vlastních strachů. Jaké psychologické

Kniha mapuje reflexi židovské religiózní a mystické tradice v polské meziválečné literatuře, a to na příkladu tří autorů, kteří reprezentují odlišné způsoby jak vnímání vlastních židovských kořenů, tak zpracování tradičních motivů vycházejících z židovské mystiky. Prvotně futurista Aleksander Wat se vůči židovské religiózní tradici kriticky vymezuje – a přesto nedokáže vlastnímu „židovství“ uniknout;