Texty ve sbírce Někoho mi připomínáš, označené rokem vzniku, jsou dosud nepublikované básně, na které jsem náhodou ve svých rukopisech narazil. Setkal jsem se tak sám se sebou, asi o třicet let mladším. A připadá mi, že si celkem rozumíme. Setkat se sám se sebou může člověk různě. Zahlédnete se v odrazu lidské postavy míhající se ve výlohách ulice, ve tváři na fotografii, o které jste netušili, že

Je to krátké a je to ze života. Co je to? Bás-nicka. Titěrná sloka o ničem, či dotěrná slova o všem? Záleží na tom, s jakou dávkou nadsázky a fantazie budete tuto básnickou sbírku pročítat. Některé Básnicky vás dovedou k zamyšlení, jiné jsou jen tak pro radost, všechny však spojuje život (a knižní vazba).

KUBĚNA, AUTOR ORIGINÁLNÍHO, nenapodobitelného díla, zdál se mi klasikem zralým právě do čítanek. (…) Dílo tohoto básníka objevují mladší a nejmladší. Fascinuje je. (…) Dílo, které chtělo být legendou věků, a také se jí stalo, byť okolnosti byly proti. Osobnost. Jiří Olič UMĚT ČÍST KUBĚNU znamená umět se popadat za břicho i zjihnout dojetím, rozdivočet se vášní, nebo si nechat nad hlavou plynout oblaka

Sbírka o malém koťátku, které autorce vstoupilo do života a vybarvilo jí svět. Kotě, které ji naučilo, jak být přijata a jak se chovat jako dáma. Že dáma neprská, ale odchází. Zanechalo v ní svou černobílou stopu. Společně vyprávějí poezii.

Sonet, to jsou verše plné zakleté touhy, kterou snad jen volta devátého řádku může obdařit nábojem vykoupení - ale také popravčí salvou zatracení. Tak vidí tuto královskou básnickou formu spisovatel a hudebník Josef Pepson Snětivý, jenž svou čtvrtou sbírku pojal výlučně v jejím znamení. Vznikala povětšinou na samém konci roku 2014 a začátkem následujícího, tedy v období, které v autorově životě patří

Moderní básnická sbírka Olgy Šedové Kdo dělá vlny?, psaná převážně volným veršem, plná nápaditých a vtipných metafor, přináší pohled mladé na problematiku současných vztahů, případná zklamání, ale zároveň ukazuje i sílu, jak se zvednout ze dna a užít si život plným doušky. Tak, jak se samotný životní běh komíhá často jako by na vlnách, jsou i básně této sbírky pozvolna neseny na vlnách básní Olgy Šedové.

Autor (nar. 1970) kdysi začínal v širokém proudu spirituálně laděné poezie, ale časem se krusta této kanonické poetiky rozvolnila ve prospěch akordů spíše nekonfesních, civilních a formálně nesvázaných. Stöhrova pátá řadová sbírka shrnuje básně, které vznikaly od roku 2012, kdy vyšla jeho poslední knížka Smích ze snu. Básně jako lyrické nálezy, které se nenechaly odehnat. Zasuté vitráže vzpomínek a

Básně pro všechna lidská srdce, jež touží po lásce, milují, ale také pro ty, kteří vědí, jak láska bolí. „Vydejte se s mými básněmi a obrazy Eleanor Skurské na cestu do svých srdcí. Nechte se oslovit otevřeností a láskou, jimiž ke mně promlouval vesmír, a vězte, že v srdci jsme všichni stejní.“

„Dušan Spáčil je básník, který umí to, co umí jen málokdo: básně o vážných tématech psát s humorem. Dokazuje to i ve své páté sbírce s provokativním názvem Pokud se střelím do spánku. Sázím hlavu, že se nestřelí. Nemůže zklamat čtenáře, kteří se začínají těšit na jeho další knížku,“ řekl o nové sbírce kolegy básník Jiří Žáček. Rovnocennou složku drobné, ale půvabné publikace tvoří kresby renomovaného

Autor výboru Stín svícnu (1994) přichází po letech s novou sbírkou. Opět v ní využívá tradiční, formálně vytříbené básnické formy, a dekadentní stylizaci, kterou ve svých mladých letech sdílel s autorem, jenž mu byl v undergroundu nejbližší, totiž s J. H. Krchovským, prověřil čas. Poznáváme jeho sebeironický škleb, pod nímž je patrná existenciální tíseň konfrontovaná s „paradoxem víry“. V některých

Málokdo z české literatury se dokázal hlídat tak důsledně, aby nepsal zbytečně. A málokdo do svého psaní investoval tolik ze svého života jako Zuzana Brabcová. Dokladem je i její finální kniha Voliéry — intimní deníková výpověď o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem nás. Jako v jejích předchozích dílech, i zde uhrančivě působí práce s jazykem, pulzujícím od strohého záznamu po výsostnou metaforičnost,

Předkládám vám básně, které jsem napsala v letech 2014 - 2015. Chtěla jsem se jimi dostat pod povrch ženského uvažování a zdůraznit především sílu jeho ducha, který je i přes zdánlivě křehkou skořápku velice výrazný. Cukrárna Poezie se nechce skrývat za leckdy až příliš zřetelnou racionalitu dnešní doby a lyricky něžnou formou vyjadřuje pocity, vzpomínky a úvahy napsané v životní etapě, kdy si čím

Pravdu o sobě shrnuje do rázné věty: „Jsem Petra Strá a píšu básně.“ Křehká, ženská, velmi osobitá imaginace. Básně jako „zastřešené ticho“. Na rovu leží sníh, uvnitř je střižna poztrácených a znovunalezných obrazů a dějů,laboratoř se zimními fragmenty… Petra Strá (Strachoňová-Fingerlandová, nar. 1979) studovala obchodní akademii, dopravní inženýrství a geografii a Literární akademii Josefa Škvoreckého.

Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních

Autor, který se prosadil v mnoha literárních soutěžích a jehož básně byly otištěny v Hostu, Welesu, Psím vínu, H_aluzi, Protimluvu a řadě sborníků, přichází se svou očekávanou, vyzrálou prvotinou s názvem „Ptačí král“. Tomáš Tománek se zajímá o mytologii a psychologii, jejichž průniky přenáší do své poezie, která nezapře autorovy kořeny. Autor pochází z Ústí nad Labem a lze jej tak zařadit k silné

Básnířka Lydie Romanská vytvořila v rozmezí let 2019 až 2021 rukopis nové básnické sbírky, kterou nazvala Zpovídat se z poezie. Pokračuje v principu, který je evidentní z jejích posledních knížek, a sice vnímání poezie jako nové skutečnosti, samostatného artefaktu neovlivněného zažitými principy práce s tématem nebo logikou, jak jej vyznával francouzský literární teoretik Henri Bremond a u nás kritik

Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci. Je potřeba pročíst se k nim opakovaným vstupováním do řádků: koncentrované a mnohovrstevnaté básně ostatně formálně ztvárňují to, na co se tematicky zaměřují: jsou to řezy časoprostorovými vrstvami osobní i nadosobní historie. Nezřetelnost hranic, tekutá proměnlivost iluzorní jevovosti, odrazy a zrcadlení jako podstata skutečnosti.

Druhá básnická sbírka Radovana Jursy sestává výhradně ze čtyřverší, což ovšem autora nijak myšlenkově ani poeticky neomezuje. Naopak - redukce \"zbytečných\" slov a celkové zhuštění přidává jeho veršům na síle působivosti. Použitá slova pak pečlivě vybírá z opravdu bohaté zásoby a s cizelérskou (či v jeho případě vzhledem k povolání kardiochirurga s chirurgickou) precizností k sobě tak, aby co nejpůsobivěji

Lyrickoepická skladba Máj je jednoznačně vrcholem díla zakladatele moderní české poezie a největšího představitele českého romantismu Karla Hynka Máchy. Nejproslulejší báseň české literární historie o kráse přírody, o lásce i o smrti vychází v pozoruhodném výtvarném řešení, jemuž dominují typicky jemné a citlivé ilustrace Martina Augustína. Ty spolu s nebývale nápaditým a propracovaným grafickým řešením

Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost. Zjišťuje, že cosi zbylo.