Výber z antológie starojaponskej lyriky (Man'jóšú) Preklad Mila Haugová a Fumiko Kawahara. Nová kniha z vydavateľstva CORPUS ponúka zbierku veršov z ôsmeho storočia japonskej literatúry, ktorá aj v súčasnosti nás uchvacuje presným, krátkym a pravdivým záznamom citovej udalosti. Prvýkrát vyšla v roku 1984 pod názvom Neskoro je , neodchádzaj a zaznamenala obrovský čitateľský záujem. Kultivovaný literárny prejav, kresby Miloša Karáska, príjemná grafická úprava a netradičné spracovanie knihy, ponúkajú opäť priaznivcom poézie kvalitný zážitok.

Třetí antologie současné česko-německé a německo-české poezie vybrané a přeložené Klárou Hůrkovou zahrnuje široké spektrum zajímavých básnických hlasů z obou zemí. Obsahuje příspěvky více než 60 autorek a autorů, mimo jiné Kateřiny Bolechové, Renaty Bulvové, Jarmily H. Čermákové, Pavla Herota, Kamila M. Hodáčka, Michala Horáčka, Jany F. Jiráskové, Petra Maděry, Olgy Stehlíkové, Romana Szpuka, Ireny Šťastné, básníka Ticho, Aleny Vávrové, Jany Witthedové, Jakuba Zahradníka, Michaela Augus-tina, Safiye Can, Marianne Glaßer, Angeliky Janz, Matthiase Kehle, Barbary Marie Kloos, Stana Lafleu¬ra, Antona G. Leitnera, Undine Materni, Hartwiga Mauritze, Marcuse Roloffa, Wolfganga Schiffera, Sabine Schiffner, Ludwiga Steinherra, Christopha Wenzela a mnoha dalších.

Antológia je vyvrcholením úspešnej dlhodobej spolupráce medzi Spolkom slovenských spisovateľov a Obcou spisovateľov Českej republiky (OS ČR). Podnetom na jej vznik sa stalo 100. výročie vzniku spoločného štátu Slovákov a Čechov. Antológia zahŕňa 18 českých a 18 slovenských básnikov. Číslo 18 zostavovatelia stanovili na počesť osemnásteho roku 20. storočia, v ktorom oba naše národy spojili svoj osud v spoločnom štáte. V slovenskom i českom úvode k antológii sa pripomínajú literárne i osobné priateľstva medzi českými a slovenskými spisovateľmi, vysoko sa hodnotí vzájomná spolupráca v bývalom spoločnom štáte, pokračujúca i v období samostatných republík a deklaruje sa záujem ju všestranne rozvíjať. Česká časť antológie zahŕňa týchto autorov: Theofil Halama, Josef Hrubý, Karla Erbová, Zeno Kaprál,Lydie Romanská, Jarmila Hannah Čermáková, Vladimír Machek, Petr Musílek, Jiří Žáček, Zdeněk Lebl, Alois Marhoul, Alena Vávrová,Eva Frantinová, Roman Szpuk, Ivo Harák, Jan Kunz, Lukáš Bárta, Jakub Fišer. Slovenská časť antológie predstavuje poéziu týchto autorov: Jozef Mihalkovič, Vlastimil Kovalčík, Teofil Klas, Jozef Mokoš, Jaroslav Rezník, Štefan Moravčík, Michal Chuda, Miroslav Bielik, Zlata Matláková, Ján Švantner, Ján Tazberík, Peter Mišák, Margita Ivaničková, Štefan Cifra, Ingrid Lukáčová, Boris Brendza, Oľga Gluštíková, Martin Chudík. Treba veriť, že antológia sa stane odrazom k hlbšiemu vzájomnému spoznávaniu oboch národných literatúr a vzájomnému vydávaniu kníh v Česku a na Slovensku.

Arytmia duše. Nepravidelnosť, porucha rytmu. Spojenie atypické, nezvyčajné a neobyčajné. To sú práve atribúty, ktoré Alica Kulihová vnáša do svojej básnickej zbierky. Svet neidealizuje, ba naopak. Podáva ho taký, aký je, aký ho vníma, aký si ho ľudia vytvorili, svet, v ktorom žijeme. Autorka prináša verše, v ktorých sa odzrkadľujú súčasné trendy spoločnosti. „Byť láskyplný nie je in. Byť milý, len tak z radosti, sa nenosí. A byť ústretový hraničí so sebadeštrukciou.“ Rovnako si všíma veci a vecičky sveta, ktoré sa na prvý pohľad môžu zdať nepodstatné či dokonca samozrejmé, a tým neviditeľné. Prízvukuje, že i tie môžu a prinášajú radosť, potešenie. V zbierke sa objavuje aj téma, ktorá je azda nevyčerpateľná, ktorá tu je, bola a bude – (ne)naplnená láska, a to nielen vo vzťahu k opačnému pohlaviu, ale aj láska materinská, cit obdivuhodný. Pričom silný citový odpor, nenávisť autorka neponíma ako opozitum lásky, ale ako jej druh, istú formu.

Irena Žantovská má mnoho talentů. Ten divadelní se probudil jako první, už na studiích vedla divadlo poesie, inscenovala texty autorek blízkých svému vidění světa – Mariny Cvetajevové, Sylvie Plathové – i autorů vyjadřujících generační pocity té doby druhé půli 80. let, toho zvláštního bezčasí, co navzdory šedi kolem otevíralo nejedny dveře kreativitě individuální duše – tak si našla pro své inscenace opakovaně beatniky (Corsa, McClurea, Ferlinghettiho), později také německé expresionisty (Lasker-Schüllerovou, Trakla, Grosze), její kroky ji vedly ale také k inscenaci českých básníků – Kainara, Hraběte a především Ortena – její režie Elegií (aktuálně v Divadle v Celetné s Janem Potměšilem a Vladimírem Javorským) patří k erbovním dílům českého moderního divadla poesie. I v ryze činoherních režiích – od „oblastí“ po Národní divadlo si vybírala především autory, jejichž řeč – v doslovném i obrazném slova smyslu – byla spíše niterná, oproštěná od velkých vnějškových gest a velkohubé prázdnoty. Není divu, že se s největším vzájemným porozuměním potkala s třeba Čechovem, Strindbergem, Genetem… Toho rodu je i její poesie, jak velmi pozorně vystihl už dávný recenzent její první sbírky Zahrada soch Jan Dvořák. Tato vnitřní divadelnost její poesii předurčuje k scénickému uchopení. Proto také logicky právě z textů ze Zahrady soch vznikla před časem pozoruhodná inscenace spojující poesii (v podání Nely Boudové), experimentální hudební fúzi (Tomáše Reindla, oscilujícího mezi ethnem a soudobou vážnou hudbou), moderní balet (v choreografii Vladimíra Gončarova) a výtvarné umění (animované koláže Miroslava Huptycha). Sbírka Bezčasí je v mnohém směru komornější, introvertnější, než byla Zahrada soch. Chybí tu rozmáchlé „jevištní“ gesto, zato je tu až nečekaně vlídno a mírno, jako by krajina autorčina dětství – Vysočina – vstoupila do veršů a dala jim barvu, vůni, tvar – ale i jinou, niternější dramatičnost.

Kniha sestává ze čtyř dílčích antologií z děl čtyř výrazných básnických osobností evropského baroka. Tyto čtyři osobnosti tak vytvářejí pozoruhodný oblouk od senzuální poezie italské k metafyzické meditaci básníků ze severu. Většina veršů je do češtiny přeložena poprvé. Každý z básníků je zastoupen zhruba deseti (integrálně přeloženými) skladbami a uveden bio- bibliografickým medailonem.

První český překlad výboru esejů Odjinud, jež se náchází právě zde je pozoruhodným pohledem na cestu přes hranice různých zemí – jako cizinec, turista, imigrant, uprchlík – ve světě před 11. zářím a po něm. Kdo je kde vítaný? Co znamená cítit se nepatřičně v zemi, které říkáme domov? Kdy se objeví cizinec v této době temných metamorfóz? Těmito a dalšími otázkami se zabývá autorka, když zkoumá kulturní významy a složitosti cestování, imigrace, domova a exilu. Hranice, viděná jako materiální i nemateriální událost, je tam, kde se konce propojí se začátky. Trinh T. Mih-ha staví na tématech obsažených už v její ranější práci o hybriditě a vykořenění, osvětluje cesty, kde "každé putování může znamenat změnu hranic" a pátrá se svými čtenáři po tom, co znamená být insiderem a outsiderem v této "epoše globálního strachu".

A szerelem Isten ajándéka - írja Czirok Ferenc a Pitypang és csillag­ablak című kötetében. Ez a könyv pedig Lisztóczky László ajándéka, aki Isten ajándékkosarából kiválogatta a legszebb gyöngyszemeket, a magyar költészet legszebb szerelmes verseit, hogy örömöt szerezzen ezzel olvasóinak.

Fuss ?az életedért. A túlélés szabályai Ne bízz senkiben! Véletlenek nincsenek. Ne úgy éld az életedet, mintha egy filmet néznél, amiben valaki más a főszereplő. Te vagy a főszereplő. És most forog a filmed. A Fantasztikus négyes forgatókönyvírójának és a Twin Peaks alkotójának izgalmas, új kalandsorozata, amely mesterien ötvözi a rejtélyt, a vérfagyasztó kalandokat és a természetfelettit. Will West mindent megtesz azért, hogy ne tűnjön ki kortársai közül. Szülei kérésére közepesen tanul, és a terepfutók között is a középmezőnybe tartozik. De egyszer hibázik: egy országos szintfelmérőt mindenkinél jobb eredménnyel teljesít. Így aztán csábító ajánlatot kap egy elitiskolától… és fekete autós férfiak követik. Amikor váratlanul elveszíti a szüleit, menekülnie kell az iskolából. Lassacskán felfedezi, milyen hihetetlen fizikai és mentális képességekkel rendelkezik, és rájön, hogy mindez valahogy összefügg titáni erők évezredes harcával. Mark Frost olyan bestsellerek írója, mint a The Greatest Game Ever Played (A legnagyobb játék), a Sötét szövetség és a The Six Messiahs (A hat Messiás). Az elismert sorozat, a Zsarublues meghozta számára az Írók Céhének díját és az Emmy-jelölést. Ő volt az ABC legendás sorozatának, a Twin Peaksnek egyik alkotója, majd 2005-ben a Walt Disney Studios The Greatest Game Ever Played című filmjének forgatókönyvírója és producere is. Mark Los Angeles és New York állam északi része között ingázik feleségével és fiával.

A vincellér Szilvási Lajosnak, az elmúlt évtizedek hazai sikerszerzojének eddig kiadatlan könyve. Az író a két no szerelme között orlodo Jegenye Pál, a királyi kegyelmet kapott betyár világába invitálja az olvasót. A szép régies magyar nyelven megírt dualizmus korában játszódó történetben a korszak híres alakjai - Erzsébet királyné, Ferenc József és Deák Ferenc - is megelevenednek. A rejtélyesen végzodo regény Szilvási Lajos utolsó, halála után 12 évvel megjeleno muve. A jackman Szilvási Lajos családregény-sorozatának tagja. A szerzo életében a sorozat elso három része (A bojnyik, A jackman és A kísértet) jelent meg. A szerzo munkáit eddig több mint 10 millió példányban adták ki Magyarországon és külföldön.

Különös alak járja Zeréndvár utcáit: mindent tud Kinizsi Pálról, könnyedén felkap egy malomkövet, és ami a legfurcsább: őt magát is Kinizsi Pálnak hívják. De mit keres Mátyás király hadvezére Zeréndváron ötszáz évvel a saját halála után? Úgy tűnik, nem véletlenül került ide, a városnak éppen egy hős megmentőre van szüksége. Zeréndvár polgármestere, Garai Nándor ugyanis visszaél a hatalmával: toronyházat építtet a gyönyörű park helyén, ráadásul önkényesen begyűjteti a lakók háziállatait. Ezt azonban a mi Kinizsink nem hagyja annyiban. Gyerekekből álló, elszánt csapata élén megindul, hogy móresre tanítsa a hatalmaskodó polgármestert.

A pöttyös-kockás napló kétféleképpen meséli el, hogyan zajlott a repülôroller próbaútja és a pasaréti olimpia. Pöttyös Panni ôszinte történeteit Kockás Peti fantasztikus meséi követik,Peti képzelete egyre színesebbre rajzolja a valóságot, és Panni sem mindig az igazmondás útját járja. A bölcs nagymama azonban tudja, mi igaz vagy hamis a gyerekek szívében.

Hová utazik Panni az idővonaton? Természetesen a jövőbe! Ha vele tartasz, megtudhatod, hogyan élnek majd a gyerekek háromszáz év múlva. De ne gondold, hogy Pannit szívesen fogadják ebben a fura világban. Tudósok vizsgálják, másolatokat készítenek róla, tablettákkal etetik. A hűséges állatoknak és Szemiramisz apó találmányainak köszönhetően azonban Panni és a gyerekek megmenekülnek.

Én úgy szeretném szeretni a Papát! Miért nem hagyja? Ha egyedül akarok lenni, tuti, hogy rám száll. Ha nem akarok vele mászkálni, tuti, hogy elvisz magával. Úszni tanít, miközben félek a víztől. Rokonokhoz cipel, mikor a hátam is borsódzik tőlük. Beleszól, ha Eszternek verset írok, vagy unatkozom, vagy sírok… És amin csak röhögni lehet: fel akar világosítani! Ő! Engem! No, de már közeleg a szabadság napja, mert az én Papám nősülni akar! Hurrá! Éljen! Éljen! Vagy mégsem?!

Najnovšia kniha Jany Bodnárovej prináša zasa čímsi iné, a predsa u tejto autorky dôverne známe prozaické gesto. Jeho originalita sa odvíja tak od témy, ako aj od jej poeticko-reflexívneho stvárnenia. Prostredníctvom svojskej umelkyne K. a jej fascinácie expresionistickou maliarkou Paulou Modersohn-Becker preniká hlboko pod kožu ženskej tvorivosti, ktorá v období po Veľkej vojne pri hľadaní nového umeleckého výrazu i „novej ženy“ namáhavo balansovala medzi súkromnou a verejnou sférou. Vizuálna umelkyňa Pavlína Fichta Čierna prepája tento prienik so súčasnou perspektívou. Jej sprievodné fotografie nie sú ilustráciami textu v pravom zmysle slova, ale vlastným performatívnym čítaním v obrazoch, ku ktorému ju prozaička pozvala. (Jana Cviková) Kniha bola v tomto roku nominovaná do desiatky ceny Anasoft litera. Výtvarné diela, ktoré sú súčasťou knihy, sa vám najlepšie zobrazia v .pdf formáte e-knihy.

Zbierka poviedok talentovaného slovenského autora Zbierka pätnástich odvážnych poviedok nás vtiahne do najhlbších zákutí ľudskej duše a zmení našu optiku pohľadu na ľudské činy. Miestami nás autor nečakanou otvorenosťou, pripomínajúcou Henryho Millera, vťahuje do sveta, kde vládne šepot podvedomia, ľudských vášní a obsesií, ktorý sa až priveľmi snaží tváriť ako každodenný bežný život. Ale možno je všetko trochu inak... Foto na obálke: Sára Saudková.

Slávna novela ruského spisovateľa, ktorý sa v emigrácii snažil opäť nájsť zmysel vlastnej existencie.V podmanivej, s noblesou napísanej románovej próze ruského emigrantského spisovateľa sleduje čitateľ vnútorný monológ autobiografickej postavy Nikolaja Sosedova, spojený s jeho podvedomím. Nikolaj hľadá vlastné ja, uvedomujúc si, že v emigrácii, v niečom ešte viac vnútornej než vonkajšej, môže stratiť sám seba. Na to, aby „znovunájdený" vstúpil do budúcnosti s nejasnými črtami a predzvesťou prázdna, sa v cudzej krajine medzi cudzími ľuďmi obracia k minulosti. Tam a vtedy ostalo teplo domova, ale i hrôzy občianskej vojny po boľševickej revolúcii, ktoré zažil na vlastnej koži, a skrýva sa v nej aj vysvetlenie ďalekej púti, ktorej zmysel si mladý muž nedokáže racionálne zdôvodniť. Zosobnením všetkých pocitov, ktorými je predchnutý, sa preňho stane záhadná a nepostihnuteľná Francúzka Claire, Nikolajova stratená láska z mladosti. Hľadajúc Claire, blúdi v myšlienkach úzkymi uličkami vlastnej pamäti a vie, že prázdnotu možno zaplniť len smrťou, fyzickou či morálnou, no jedine smrťou...

Knížka obsahuje dvě novely ze současného života. Napínavý děj s mnoha dramatickými zápletkami je provázen jemným humorem, který je zárukou dobré oddechové četby. Knížka je určena zejména dospělejším čtenářům.

Povídka Muž s kanadským trávníkem patří mezi polozapomenuté literární počiny legendárního spisovatele a humoristy Miloslava Švandrlíka. V roce 1963 vycházela jako „román na pokračování“ na stránkách středočeského deníku Svoboda. Pětapadesát pokračování doprovodil tehdy i stejný počet Nepraktových kreseb. V šedesátých letech minulého století psal Švandrlík převážně časopisecké povídky a rozsáhlejší práce napsal pouze tři: Krvavý Bill a viola, Muž s kanadským trávníkem a Černí baroni.

Příběh s detektivní zápletkou zavádí čtenáře do neutěšeného prostředí ostravské periferie, kde je nalezeno tělo zavražděného muže. Ačkoli první stopy policejního vyšetřování vedou téměř neomylně k místnímu podivínovi, vyšetřovatelé začínají postupně rozkrývat složitě spletenou síť mezi lidmi ze zcela odlišných společenských vrstev. Na jedné straně tak stojí novodobá „elita“ v podobě podnikatele Daniela Gavly a političky Jany Bittnerové, proti nim pak gambler Pavel se svou sestrou a otcem. Přestože by se mohlo zdát, že jediným pojítkem mezi těmito postavami je více či méně zdařilé balancování na hraně zákona, čtenář brzy začíná tušit, že je spojuje daleko víc. Příběh je navíc obohacen o vyprávěcí linii sahající až do předválečných časů a odkrývající nejen pozadí detektivní zápletky, ale především to, jak snadno se člověk stává obětí hněvu, dějinných událostí i promlčené spravedlnosti.

V roce 1921, několik měsíců předtím, než Jaroslav Hašek začal psát Osudy dobrého vojáka Švejka, popisuje v cyklu Velitelem města Bugulmy své životní zkušenosti s revolučním Ruskem. Obdobným způsobem, jakým se ve svých povídkách vysmíval předválečné C. a K. monarchii, zachycuje bývalý rudý komisař Hašek bolševickou revoluci. Před čtenářem se tak odehrává úsměvný příběh, v němž, v zapomenutém tatarském městečku Bugulma, vystupuje sovětský velitel tverského revolučního pluku, opilec Jerochymov a velitel města tovaryš Gašek. Skrze humor a nadsázku Hašek ukazuje jednak fanatismus revoluční doby, kdy v nešťastném roce 1918 se náhle vše "vymklo z kloubů", a jednak hloupost či prostou lidskou nejistotu nových vládců. Autobiografcký cyklus Velitelem města Bugulmy je dále doplněn o další Haškovy povídky z té doby.

V souboru dvanácti povídek zachytil autor jak předrevoluční osudy různorodých hrdinů, tak peripetie, s nimiž se potýkala společnost v devadesátých letech. Výjimku tvoří literární zpracování pohnutého života italského šlechtice z doby renesance, které autor pojal v duchu soudobých žánrů. Společným rysem Moníkových povídek je nadsázka, lehkost jazyka a melancholická poetičnost, která prosvítá v některých povídkách. Propracovanost postav ukazuje na autorovu výbornou znalost lidí ze širokého spektra společnosti od mafiánského podsvětí až po nejbohatší vrstvy, z nichž nejlépe vychází takzvaný obyčejný člověk, který se často nechtěně a proti své vůli stává hrdinou. Na lidské slabosti nahlíží autor s ironií, přesto však laskavě a s pochopením.

Sbírka povídek Kentaurovy slzy je považována za jedno ze stěžejních děl hispanoamerického modernismu. Její dopad na pozdější vývoj hispanoamerické i španělské literatury je zcela nevyvratitelný. Kniha vyšla poprvé v roce 1888 a obsahuje velké množství povídek nejrůznějších žánrů. Na své si přijdou nejen milovníci řecké mytologie či bájných bytostí, jako byli královna Mab či Puck, známý ze Shakespearovy hry Sen noci svatojánské, ale i čtenáři, kteří upřednostňují příběhy z každodenního života. Rubén Darío (1867-1916) - básník, diplomat a novinář; iniciátor a čelný představitel modernismu ve španělskojazyčné literatuře, který ovlivnil především španělskou Generaci 98. Narodil ve středoamerické Nikaragui, byl však světoběžníkem ztělesňujícím oslnivé možnosti – a zároveň úzkosti – epochy fin de siecle, tedy přelomu 19. a 20. století. První Daríovy povídky jsou plodem pobytu v Chile, kam jako neznámý mladík připlouvá roku 1886 a kde žil v samotě a chudobě. Tento „boj o život“ se promítl do prvních povídek, které spolu s několika básněmi vyšly knižně v roce 1888 pod názvem Azur… (Azul…). Tato sbírka je dodnes považována za jeden z milníků modernismu. Darío se žánru povídky věnoval celý život, byť už další texty nevydal knižně. Byl velkým vzorem spisovatelů latinskoamerického magického realismu včele s G. G. Marquezem. Ze španělštiny přeložili studenti hispanistiky, iberoamerikanistiky a translatologie pod vedením Anežky Charvátové.

Máloktorý súčasný autor vie tak vnímavo opísať zraniteľnosť človeka a nepredvídateľnosť bežného, zdanlivo predvídateľného života. Ingvild H. Rishoi dojíma bez toho, aby skĺzla do pátosu, jej nenápadní hrdinovia idú pod kožu, rovnako ako jej ľudské príbehy. Krehké poviedky sú predovšetkým o láske. O ľuďoch, ktorí to myslia dobre a snažia sa, nie vždy sa im to však podarí.

Devět povídek z pera klasika hororu. Reprezentativní průřez dílem H. P. Lovecrafta (1890–1937) je určený všem, kdo se chtějí seznámit s tvorbou slavného autora, z jehož fantazie vzešlo město Arkham (poprvé zmíněné v povídce „Rytina v domě“) a v jehož sugestivních a atmosférických textech vystupují božstva jako Azathoth, Nyarlathotep a Cthulhu. Naprostou klasikou je povídka „Barva z kosmu“, pojednávající o důsledcích dopadu meteoritu do odlehlého údolí Nové Anglie, jakož i novela „Stín nad Innsmouthem“, v níž se vypravěč vydává do zchátralého přístavního města, opředeného řadou děsivých bájí. Lovecraft inspiroval vznik mytologie Cthulhu a z jeho díla dodnes vychází řada filmařů, hudebníků, výtvarníků i autorů počítačových her.

Antológia modernej izraelskej poézie v jazykovej interpretácii S. Singerovej a prebásnení M. Richterom obsahuje verše 11 izraelských básnikov. Najstarším z nich je Tuvia Rübner, rodák z Bratislavy, a najmladšou je poetka Tal Nicanová. Básnik a prekladateľ Milan Richter vybral do antológie básne veľkých a v Izraeli, v USA a západnej Európe známych autorov, akými boli Jehuda Amichaj, Natan Zach, T. Carmi, Dalia Ravikovičová a akými sú napr. Ašer Reich, Chava Pinchas-Kohenová a Amir Or. Antológiu dopĺňajú fotografie autorov, spomienková esej M. Richtera "Stretnutia s izraelskými básnikmi" a jeho doslov.

Parti Nagy Lajos 70. születésnapja a kortárs magyar irodalom ünnepe és egyben remek alkalom e páratlan költői életmű újraolvasására az Angyalstoptól a Szódalovagláson és a Grafitneszen át a legújabb versekig. A kötetet olvasva kirajzolódnak az életmű belső mozgásai; látjuk hogyan születnek meg a jellegzetes figurák, hogyan kapnak hangot és arcot a beszélő nevű és sokat is beszélő hősök. Parti Nagy Lajos írásművészete állandó párbeszédben van a hétköznapi beszélt nyelvvel és a magyar irodalom millió hagyományával; a könyvet olvasva pedig mi is részesei leszünk ennek a beszélgetésnek.

Zborník ocenených príspevkov 13. ročníka najväčšej československej básnickej súťaže Básne SK/CZ 2023 prináša šesť poetických cyklov. Z takmer 800 prihlásených príspevkov vybrala porota päť prémií a hlavnú cenu, ktorú tento rok získala česká poetka Ivana Kašpárková. Už tradične predstavuje poetickú sondu: správu o aktuálnych pohyboch, témach, postupoch a tendenciách, ktorými nová slovenská a česká poézia práve začína žiť. Porota v zložení Eva Luka (poetka a japanologička), Anna Štičková (poetka a kultúrna manažérka), Juliana Sokolová (poetka a filozofka) a Jan Škrob (básnik a prekladateľ) sa rozhodla udeliť hlavnú cenu a päť prémií: Hlavná cena: Pozice rukou - Ivana Kašpárková Prémie: rok růží - rún korstmos Beaufortova stupnica sily vetra - Jana Micenková kapesní atlas rostlin - Lucie Kubalíková Tichá místa - Erubescit Drôtovanie pre začiatočníčky - M. H. Berk Pozice rukou *** Na balet myslím vždy v počátečním období měsíčního cyklu. Zabydluji se v denních záznamech. Stavím si z nich pokoj mysli, v němž poslouchám dialog svých rukou. Když mlčí o vrozených dispozicích, dělám, že neslyším. *** Stěny kuchyně se ohýbají pod náporem příbuzenstva, jejich tětiva spojuje dětství se stářím, praská jako svíce na dortu. Sfoukávám je počtrnácté v životě a přeji si pravidla a omezení bez pravidel a omezení, pravidelný přísun mezních situací a pevnou vůli vyloučenou ze slabin, v nichž průsečnice protíná to tehdejší já s dnešním – aby číslo čtrnáct znamenalo víc než dávno překročenou hranici.

A mesék szerves részét képezték a mindenkori kínai kultúrának, amely az ország határain túl más népek műveltségére is hatással volt évezredeken keresztül. Legendák, vallási hiedelmek, történelmi események, vagy sok esetben hivatásos írástudók történetei váltak népmesékké, népies mesékké. Kötetünkbe több mint egy tucatnyit válogattunk ezek közül, melyek G. Beke Margit és Tokaji Zsolt átdolgozásában olvashatók.

Táto kniha určite nie je všedná. Je to antológia poetiek a básnikov, ktorí sú alebo boli (tí, čo už nie sú medzi nami) nevidiaci. Niektorých pripravil osud o zrak od narodenia, iní oň prišli v detstve či v dospelosti. Uzavretí do večnej tmy – ale ich verše svedčia o tom, koľko z nášho sveta v skutočnosti vidia, koľko toho o ňom vedia, koľko vedia o ľudských vzťahoch a podstate nášho bytia! Zvykne sa hovoriť, že ľudia, ktorí nedisponujú tým azda najdôležitejším ľudským zmyslom, sú obdarení vyššou mierou senzitivity ostatných zmyslov. Asi to platí. Ale tí, ktorých básne sú v tejto knihe, disponujú aj schopnosťou tvorivo narábať so slovami a ich významami, esteticky zobraziť „nevidenú“ realitu, svoje poznanie, pocity a city. Ich situáciu presne vystihujú verše jedného z nich, Ivana Čičmanca: „Tam v tichosti, v tme, / ktorá už nie je tmou, vnútorným / hmatom znovuobjavíš / poddajné kontúry všetkých vecí, /ich tajomné, sebatvorné /opojenie...“ Čítajte, prosím, túto knihu s otvorenými očami a srdcom, ale aj „vnútorným hmatom“! Knihu inicioval a zostavil Milan Resutík a edične pripravil Igor Hochel. Ako ilustrácie sú použité výtvarné diela nevidiacej sochárky Marianny Jánošíkovej-Machalovej, dizajn a zalomenie publikácie Matúš Chalupa. Celá publikácia je k dispozícii aj jako audiokniha cez QR kód, ktorý je uvedený na záložke v knihe.