Knížka splácí dluh české filosofie Hansu Blumenbergovi, který bývá označován za nejvýznamnějšího německého filosofa 2. poloviny 20. století. Představuje dílčí reflexi několika motivů Blumenbergova díla, jakými jsou mýtus, mýtotvornost, metaforologie a teorie nepojmovosti, historická, fenomenologická a politická antropologie, skutečnost, skepse, Lebenswelt, teorie poznání ve vztahu k problému kontingence

Vše, co se nám dochovalo od tří mílétských myslitelů (Thaléta, Anaximandra a Anaximena), jsou pouhá nepřímá svědectví, která pocházejí především ze dvou zdrojů: od Aristotela a jeho žáka Theofrasta. Kvůli nedostatku jiných zpráv jsou dochované informace většinou považovány za věrohodné. Pavel Hobza je naproti tomu přesvědčen, že jsou často značně zkreslené a že míru jejich zkreslení lze posoudit na

Kniha představuje téma svobody vůle v analytické filozofii z pozic jednoho konkrétního výkladu, totiž tzv. kauzality činitele. Tato teorie umožňuje uchovat mnohá běžná přesvědčení o tom, že jsou lidé alespoň někdy ve svých rozhodnutích svobodní a že za ně tak nesou mravní odpovědnost. Na tom nic nemění ani narůstající poznání specializovaných věd, které rozšiřují naše poznatky o člověku, jeho vnitřním

Jack Kornfield fiatalemberként tíz évet töltött távol-keleti kolostorokban, első kézből tapasztalván meg a buddhista tanítások életre szóló átalakító erejét. Az Egyesült Államokba hazatérve PhD fokozatot szerzett klinikai pszichológiából és maga is kolostort alapított a kaliforniai Spirit Rockban. Ebben a könyvében a buddhizmus tanításait olyan pszichológiai rendszerként mutatja be, amely az emberi

Publikace navazuje na první svazek nových českých komentovaných překladů základních děl korpusu řeckých lékařských spisů, tradicí připisovaných Hippokratovi, tzv. Corpus Hippocraticum. Tento druhý svazek obsahuje spisy, které v dějinách evropského myšlení sehrály mimořádnou roli: spis O přirozenosti člověka (představující humorální teorii, jež se stala paradigmatickou teorií po řadu dalších staletí),

„Přistupuji k dílu, jaké nikdy nemělo příkladu a vůbec nenajde napodobitele. Chci ukázat lidem mně podobným jednoho člověka v jeho pravé povaze; a tím člověkem budu já. Jen já.“ Těmito slovy uvozuje francouzský filozof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau (1712 až 1778) svá slavná Vyznání, která představují mezník v dějinách literatury, a třebaže vznikla před více než dvěma sty padesáti lety, dodnes

Soubor reflexí zkoumá možnost průniku západního a východního myšlení, v zdánlivě nespojitelném nalézá to společné, jež se dotýká niterného vývoje duše a stupňovaného rozvoje lidského ducha.. Ten je pak s to se otevírat se i transcendenci, tomu, co nás přesahuje. Takto se člověku může dařit vystupovat nad běžnou každodennost, jak na to poukazují východní i západní myslitelé. V rozhovoru s východními

Autor sa v tejto monografii venuje niektorým projektom spirituality 20. storočia, ktoré prichádzali ako ponúkané odpovede na problémy dnešného človeka. Ide o spirituality, ktoré sú z hľadiska katolíckej viery na hrane. V knihe autorovi nejde o ich propagovanie, ale o ich prijatie ako výzvy a možnú inšpiráciu pre hľadanie obnovenej kresťanskej spirituality. Monografia je rozdelená do štyroch kapitol.

Kniha uvádí do systému Leibnizovy filosofie v jeho vývoji od prvních náčrtů, klonících se k atomismu a mechanicismu, až po definitivní formulaci spirituálního dynamismu.

Kolektivní monografe nabízí z pohledu 18 autorů rozbor lidského bytí v mezioborové perspektivě, v jejímž středu je vztah člověka k Bohu. Vedle teologické, filosofické a kulturní antropologie vychází z lingvistických, psychologických, sociologických, religionistických a dalších analýz důležitých pro charakteristiku lidské existence, které ve svém komplexním výsledku ukazují plastický portrét člověka

Kniha začíná pohledem na vázu stojící na stole. Jak je možné, že vidím vázu, a ne barevné skvrny?

Pojem „obrazy filozofie“ označuje zvláštní okruh děl propojujících vizuální vyjádření a filozofické myšlení pomocí bohatého systému metafor a dalších prostředků podporujících imaginaci. Protože tyto obrazy a ilustrace vznikly v přímé reakci na konkrétní filozofické práce, lze jejich části spojovat s myšlenkami a úryvky zdrojového textu.

V knize, která vznikla na základě přednášek pronesených v rámci prestižního cyklu na počest A. W. Mellona, se americký filozof Arthur C. Danto vrátil k jedné z nejprovokativnějších tezí, které pronesl, totiž že umění dospělo ke konci. Tento konec v jeho pojetí neznamená, že se umění přestalo vytvářet, ale že v šedesátých letech 20. století opustilo tradiční dějiny založené na pokroku.

Kniha Filozofové ve městě vznikla při příležitosti stého výročí založení Filozofického semináře Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Je věnovaná připomínce prvních devíti filozofů, kteří postupně vykonávali funkci vedoucího Filozofického semináře (pozdější Katedry filozofie). Jejich život, dílo a působení v čele katedry připomínají ukázky z jejich odborných a popularizačních textů z materiálů

Rudolf Bahro (1935–1997) byl jedním z nejvýznamnějších marxistických kritiků společenského zřízení Sovětského svazu a jeho satelitů. Knihu Alternativa (1. vydání 1977) napsal jako řadový občan východního Německa na základě zážitku z potlačení pražského jara.

Téměř vše, co děláme, se zakládá na vědění o světě kolem nás: jak se ráno oblékáme, jak si vedeme v práci, jak jednáme s jinými lidmi – to vše má základ v našem porozumění tomu, co víme o životě. Vědění může být nahlíženo jako nejpodstatnější a současně nejméně prozkoumaný rys sociálního života: o vědění uvažujeme většinou jako o technickém (vědeckém) vědění nebo jako o formálním vědění (jehož se dosahuje

V roce 1774 vydal G. E. Lessing první z řady fragmentů z monumentálního díla „Apologie neboli obranný spis pro rozumné ctitele Boha“, na němž přes čtvrt století v tichosti pracoval hamburský učenec H. S. Reimarus a jež poprvé v úplnosti vyšlo až roku 1972. Fragmenty vyvolaly bouřlivé diskuse, jimž dominovala polemika mezi Lessingem a hlavním pastorem hamburského svatokateřinského kostela J. M. Goe

Sborník textů na téma jednotlivin a obecnin (G. L. Owen, B. Jones, A. Loyd, M. Frege, G. Patzig, D. W. Modrak, J.M. Rist) sestavil a předmluvu napsal P. Rezek.

Přestože Jan Duns Scotus, myslitel sklonku vrcholné scholastiky, nepochybně patří mezi nejvýznamnější filosofy západní tradice a svým historickým vlivem převyšuje i samotného Tomáše Akvinského, těší se jeho odkaz ve srovnání s Tomášem podstatně menšímu zájmu jak historiků filosofie, tak systematických filosofů, přičemž o českém prostředí to platí dvojnásob. Monografie Scire Deum esse navazuje na průkopnickou

8. zväzok rady - Dějiny filosofie, zachytáva dejiny a charakteristiku novovekej filozofie od Bacona po Spinozu (Descartes, Pascal, Hobbes, Galilei a ďalší...)..