Autorský kolektiv předkládá monografii k jednomu z nejznámějších Heideggerových pojednání Původ uměleckého díla. V publikaci se jednak v různých perspektivách řeší otázka zařazení tohoto pojednání do Heideggerovy celkové myslitelské cesty. Zároveň se Heideggerovo úsilí o uchopení svébytnosti uměleckého díla sleduje v souvislosti s jeho vymezováním se vůči novověké estetice, jež je ovšem součástí Heideggerova

Gilbert Durand, Bachelardův žák, koncipoval své Antropologické struktury imaginárna jako antropologické rozšíření výzkumů započatých v Psychoanalýze ohně. Jeho kniha chce být jakousi zahradou obrazů, uspořádanou na způsob Linného botaniky, inventářem uspořádaným okolo několika hlavních strukturálních schémat. Tento postup však dovádí čtenáře mnohem hlouběji: ústí do celkové teorie, jež vyvrací klasické

Významný slovenský filozof Miroslav Marcelli prednášal na Katedre filozofie Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, kde teraz pôsobí ako emeritný profesor. V súčasnosti prednáša na Katedre filozofie Fakulty humanitných vied Karlovej univerzity v Prahe. V najnovšej monografii je predmetom jeho záujmu problém racionality v perspektíve filozofických, psychologických a semiotických skúmaní.

Súbor siedmych statí venovaných trom autorom 4. až 12. storočia. Augustínovaslávna analýza času je tu ukázaná v spojitosti s jeho chápaním reči ako kľúča k rečovo usporiadanej pamäti, obsahujúcej vrodené pojmy všetkých vecí.

Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy

Nahlédneme-li do obsahu těchto přednášek, které byly nakonec publikovány formou dopisů, pak je především nápadné, že jsou neseny v duchu kontrastu, jenž věrně doprovází celé Fichteho úsilí. Oproti současné upadlé podobě, zcela podléhající nešvarům momentálního stavu společnosti, staví Fichte ideál, tedy to, jaký by řád svobodných zednářů měl být a co by mělo být jeho náplní.

Autor v této knize pohlíží na Friedricha Nietzscheho a jeho vrcholné filosofické dílo jasnovidným pohledem, který zachytil mimo jiné následujícími slovy:...Myšlenkové světy v duši Friedricha Nietzcheho jsou osvětleny světlem ducha druhé poloviny 19. století a kázalo se, v čem spočívá jeho velikost. Ukázalo se ale také, proč musel být tak osamělý.

Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním hermeneutickým i filosofickým problémům Platónova dialogu Euthyfrón. Autoři se soustředí zejména na tři témata: za prvé na roli obou jeho mluvčích, za druhé na filosofický problém zbožnosti a za třetí na otázku, zda lze v dialogu nalézt rozvinutou teorii idejí.

Současná akceleracionistická filozofie čím dál více slouží jako jistý bod propojení, který v sobě propojuje různorodé pokusy o přeformulování dřímajících společenských možností, odcizených kánonů, i mimolidské estetiky, které v současném diskurzu rezonují. V kontextu těchto probíhajících debat chceme vznést následující otázky: Jakým způsobem můžeme, tváří v tvář společenským výzvám i širému prostoru

Vybraný celek drobných literárních i vědeckých prací Jana Sokola má za cíl představit šíři autorových zájmů a odborností, které dovede prezentovat čtenářsky (i posluchačsky) živým a přitažlivým způsobem. Vedle filosofického zpracování témat, kterým se autor dlouhodobě věnuje (vzdělávání a kultuře, evropanství, společenským institucím, náboženství), jsou to vzpomínky na lidi, kteří ovlivnili jeho život;

Kniha vypráví příběh utváření, vzestupů a pádů moderního západního člověka, který se svými představami o světě a svém místě v něm výrazně odlišuje od lidí antiky a středověku. Hluboké změny, započaté italskou renesancí, německou reformací a ranou modernitou 17. století, se promítají do lidské psychiky a přes osvícenství až po dnešek vedou k požadavkům větší svobody a autenticity.

Pokus o nalezení etického základu, který by objasnil dualismus eudaimonismu a universalismu. Přeložili M. Stretti a M. Zajíček.

Výbor textů z tvorby L. Hejdánka představuje stati, ve kterých se autor od padesátých let minulého století do současnosti setkává s druhými autory a mysliteli. Jde o formu kritických rozhovorů, v nichž se mohou obě strany dostávat do sporu a do „krize“. Tematicky je výbor velmi pestrý, týká se umění, kultury a básnictví, ale také pravdy, demokracie či podstaty člověka.

Šiesta kniha obsahuje výklad o jednotlivých biblických knihách a ich autoroch, o hlavných cirkevných sviatkoch a vysvetlenia základných kresťanských pojmov.

Problematika vědy měla ve filosofii Martina Heideggera celoživotně zásadní důležitost. Tímto tématem se zabývá publikace Jany Kružíkové Heideggerovo pojetí vědy.

Kapitoly z kognitívnej lingvistiky - človek vo svete a jazyku, kapitoly o zmysloch, farbách, o českom obraze sveta, rozmerové vzťahy v českom jazyku...

Autorka charakterizuje gnosticismus v jeho theologickém kontextu a gnostické pojetí neznámého boha Stvořitele-Demiurga a Spasitele konfrontuje s tradiční křesťanskou dogmatikou.

Anselm z Canterbury (1033-1109) je jednou z nejvýraznějších osobností intelektuálního světa konce 11. století, za což si vysloužil vznosné označení Otec scholastiky. V této publikaci vychází vůbec poprvé český překlad jeho dialogu \"De grammatico\", který on sám označil za úvod do dialektiky. Edici předchází rozsáhlejší úvodní studie, v níž je stručně představen autor spisu i přeložené dílo, přičemž

Prvý preklad textov svetoznámeho filozofa a kritika umenia Arthura C. Danta do slovenčiny. Autor v knihe vychádza z pojmu krásy, ktorý je pevne zakotvený v estetickej teórii a filozofii umenia a pýta sa na jeho relevantnosť vo vzťahu k dianiu na poli súčasného výtvarného umenia. Je možné vnímať ho a definovať ako krásne alebo sú potrebné iné formy prístupu? Erudované úvahy Danto ilustruje príkladmi

Nikdo ze smrtelníků neodhalí můj závoj“, stálo prý na podstavci sochy bohyně Isidy v Egyptě. Tento romantiky oblíbený motiv, symbolizující odhalení tajemství přírody, spolu se slavným Hérakleitovým výrokem o přírodě, která „se ráda skrývá“, se stává mottem rozsáhlého „eseje“ známého francouzského znalce novoplatónské filosofie. Hadot zde v širokém závěru, sahajícím od literatury přes filosofii, ikonografii