"Szokás mondani, minden élettörténet egy regény. Azaz mindenkinek megvan a maga regénye, Komoróczy Gézáé egy korszakos, iskolateremtő tudós története. Nagyszabású életregénye reprezentatív szereplőkkel élesen látja és láttatja a valóságot, saját, páratlan személyiségének tapasztalatain keresztül idézi elénk a család és a tudomány történetét a nemzeti történelemről és emlékezetről, a személyes identitásról, judaisztikáról, zsidóságról vallott nézeteiről, s mindezt úgy, ahogy senki más nem tudja: egy kivételesen formátumos és kivételesen autonóm személyiség hitelével. Visszaemlékezése, beszélgetése a nála nem kevésbé jelentékeny tudóssal, Hargittai Istvánnal nem remélt ajándék egész Magyarország számára." (Heisler András)

A könyv a celebek világáról, amely régóta hiányzott a piacról! Miközben naponta találkozunk a celebekkel a neten, tévékben, magazinokban, szinte semmit sem tudunk róluk. Megkerülhetjük őket, de azzal magunkat csapnánk be. Akár tetszik, akár nem, ez itt az ő világuk. Berki életművész éppúgy szereplője, mint Majka rapper, a Tóth nővérek, vagy Hosszú Katinka és persze a médiasztárok, Sebestyén Balázs, Bochkor Gábor és Istenes Bence, vagy Kordáék, Norbiék, Vajna Timi, s a Luxusfeleségek is szép pályát futottak be. Béke persze a celebfák alatt sincs. Puzsér Róbert, Lakatos Márk és Cyla, azaz Kajdi Csaba vigyázó szemüket rajtuk tartják, s időről időre beszólnak, hogy legyen min megsértődni A szerző újságíró, az első bulvármagazin, a Reform alapító tagja volt, majd a Kápé felelős szerkesztője, a Magyar Hírlap főszerkesztő-helyettese, a Vasárnap Reggel felelős szerkesztője, s a Budapesti 7 Nap főszerkesztője, jelenleg a Mix magazin főszerkesztője. Eddig hat könyve jelent meg.

Čo sa stane, ak sa neobmedzená moc spojí s neobmedzeným kapitálom? Renomovaní investigatívni reportéri denníka The Wall Street Journal prinášajú nevšedný pohľad na to, ako funguje najmocnejšia kráľovská rodina na svete, a opisujú, ako z boja o nástupníctvo vzišiel charizmatický, no nemilosrdný saudskoarabský korunný princ Muhammad bin Salmán, ktorý ohromil celý svet. Bradley Hope a Justin Scheck využili svoje spravodajské kontakty a získali množstvo cenných informácií z utajených vládnych dokumentov a finančných spisov o prevažne neúspešných obchodných aktivitách saudskoarabského korunného princa. Prinášajú vám pohľad do zákulisia života Muhammada bin Salmána, ktorý sa chopil moci na Blízkom východe a vytvoril sieť spojencov na Západe vrátane známych amerických bankárov, hollywoodskych osobností a politikov. Keď sa však objavili správy o koncentrácii moci v jeho rukách, ale aj obvinenia z násilia, despotizmu a chamtivosti, vzťah Saudskej Arábie a Spojených štátov, ktorý je už viac než osemdesiat rokov založený na výmene ropy za vojenskú ochranu, sa začal pomaly, ale isto trieštiť. Kniha Krv a ropa je pútavou reportážou z Blízkeho východu, ktorý stále patrí k nestabilným regiónom. Ak sa na scéne objaví ambiciózny princ s výnimočnými schopnosťami, túžbou po peniazoch, blízkym vzťahom s Bielym domom a so zjavnou ochotou poraziť každého, kto sa mu postaví do cesty, Saudská Arábia by sa onedlho mohla stať ľahkým terčom islamistických extrémistov.

Keď klub Detroit Red Wings po dvadsaťročnej mizérii začal začiatkom 90. rokov minulého storočia kriesiť hokej v americkom meste motorov znovu k životu, jeho predstavitelia i majiteľ vedeli, že jeden z najvýdatnejších prameňov talentovaných hokejistov je za železnou oponou. V Rusku. Vtedy ešte v Sovietskom zväze. Nebolo žiadnym tajomstvom, že ruskí hokejisti chcú hrať v NHL. Tí najlepší z národného mužstva, ako aj tí najtalentovanejší z novej generácie. Len nikto nemal odvahu to nejako zorganizovať. Inými slovami: zorganizovať ich útek. Vtedy sa na scéne objavuje autor tejto knihy, novinár Keith Gave. Na požiadanie klubu sa stáva prvým poslom, ktorý informuje ruských hokejistov, že Red Wings urobia všetko pre to, aby ich dostali do Ameriky. Čitateľ nájde v knihe množstvo detailov a zákulisných informácií tohto dramatického príbehu, o ktorých verejnosť doposiaľ nevedela. Je to svedectvo z prvej ruky od človeka, ktorý bol pri tom od prvej chvíle draftu prvých dvoch ruských hokejistov v roku 1989 až do okamihu, keď Ruská päťka zodvihla v roku 1997 nad hlavu Stanleyho pohár. A bol prítomný aj na ich čestnom kole s Pohárom na Červenom námestí v Moskve. Ruská päťka - čiže hokejisti Sergej Fiodorov, Viačeslav Fetisov, Vladimír Konstantinov, Viačeslav Kozlov a Igor Larionov - urobila pre vzájomné vzťahy medzi Ruskom a USA viac ako diplomati za celé predchádzajúce desaťročia. Ich podiel na uvoľnení napätia medzi oboma veľkými národmi je nezmazateľný. Nejde len o športovú knihu, ale v mnohých významoch - a možno najmä - o knihu vypovedajúcu prostredníctvom dramatického príbehu zo športového prostredia o atmosfére ideologicky znepriateleného sveta v druhej polovici 20. storočia a jej vplyve na ľudské osudy.

Simona Borženská je dcéra Dušana Borženského (prezývaného Borža), ktorý bol v minulosti označovaný za mafiánskeho bosa košického podsvetia. Za spolupáchateľstvo v prípade troch vrážd si odpykával 23-ročný trest odňatia slobody. Boržovi pocas výkonu trestu bola diagnostikovaná rakovina. Po 21 rokoch strávených vo väzení podľahol onkologickému ochoreniu 17. mája 2021. Boržova dcéra Simona v knihe odpovedá na otázky týkajúce sa svojho detstva i mladosti. Otca zažila na slobode do veku troch rokov. Základ rozhovorov tvorí Simonino prežívanie vzťahu k otcovi počas 21 rokov vo väzení. V knihe nájde čitateľ odpovede na otázky, čo prežíva dieťa, ktorého otec je označovaný za bosa mafie a je odsúdený na dlhé roky väzenia. S akým postojom spoločnosti sa dcéra Boržu stretávala a čo všetko musela znášať pre otcovu kriminálnu minulosť? Simona úprimne odkrýva svoje myšlienky, city a túžby vo vzťahu k otcovi, ktorého napriek všetkému veľmi milovala. Otvorene hovorí o utrpení, ktoré prežívala ona i jej otec počas ich dlhého odlúčenia. Opisuje, s akou odhodlanosťou zaňho bojovala a čo všetko preňho robila, keď zomieral na rakovinu vo väzení.

2008-2009-ben a cigánygyilkosságok tettesei úgy látogattak el a szegénység gócpontjaira, hogy igazán körül se néztek: jöttek, láttak, lőttek. A megbüntetendő falvakat átgondoltan választották ki, de a házat már nem. Amit Molotov-koktéljaikkal és puskáikkal műveltek, olyan volt, mint valamiféle morbid "cigány rulett": ér, akit ér. Közvetlenül a merényletek után - akadtak köztük "kakukktojások" is - sokféle helyszínrajz készült rendőrségi és újságírói eszközökkel, de csak kevés hatolt a konfliktusok mélyére, a szomszédságba, a házfalak mögé, hogy igazán árnyalt képet mutasson fel. Mint a kötetbe foglalt tizenegy, szépirodalmi igényű riport, melyek korhű ábrázolásában még benne van a rejtély.

Bradatý hipster a liberálny slniečkár? Ak si myslíte, že poznáte Martina Poliačika, táto kniha vás presvedčí o opaku. Rozhovor s ním dlhé hodiny viedol Braňo Dobšinský, ktorý ho naozaj neriešil. Žiadna téma nebola tabu. Martin v knihe hovorí otvorene o deťoch, drogách a šamanoch, dalajlámovi, cirkvi a viere, o Blahovi a aj o fašistoch, Čaputovej a Sulíkovi, ambíciách a strachoch, Sorosovi aj Zomri. Kniha Ja som povahou fikus približuje desať rokov v slovenskej politike a kľúčové udalosti osobného života, ktoré z Martina Poliačika urobili osobnosť, ktorou dnes je.

Nem nagy történelmi események leírása, hanem a közelmúlt visszapillantó tükre a szerző műve, amelyben olyan kor szereplőit vonultatja fel Csikmák Imre, akik vele együtt tettek azért, hogy Csehszlovákiában a második világégés, valamint egy nemzetiség kisemmizettsége után megalakuljon a magyar sajtórendszer, illetve felnőjön egy olyan újságíró nemzedék, mely e rendszert működtetni tudta. Olyan tömegtájékoztatási eszközök jöttek létre, melyek többségükben nemcsak magyar nyelvűek voltak, hanem egy nemzetiség talpraállását, majd felemelkedését szolgáló tényezőkké váltak.

Dramatik Josef Topol (19352015) v knižním rozhovoru s novinářem Karlem Hvížďalou hovoří o svém dětství v Poříčí nad Sázavou, studiu v Benešově, práci v Divadle E. F. Buriana, o Otomaru Krejčovi a Národním divadle, vzniku Divadla za branou a všech svých divadelních hrách. Všímá si též svého vzácného přátelství s Jiřím Voskovcem, konce Divadla za branou, práce v dělnických profesích a nesnadného života na přelomu 70. a 80. let. Kniha přibližuje řadu významných českých herců i mnoha Topolových přátel (např. básníka Jiřího Kuběny či filosofa Josefa Šafaříka). Karel Hvížďala rozhovor doplnil mnoha unikátními dokumenty z Topolova archivu: dopisy jeho prarodičů a rodičů, Topolovými deníky z 50. a 70. let, jeho dopisy ženě Jiřině ze Spojených států v polovině 60. let a dobovými recenzemi a rozhovory. Vznikla tak unikátní vzpomínková koláž mimořádné ceny. Svazek je důležitým svědectvím o českém divadle a kulturním životě v období šedesáti let. Doprovozen je více než stovkou vzácných fotografií z Topolova rodinného archivu, z nichž většina je zde publikována poprvé.

Kniha Nesmrtelní Miloše Zapletala přibližuje čtenářům aktivity mnoha známých osobností navzdory jejich pokročilému věku. Vybral si 43 slavných „mladých staříků“, jak je nazývá, jejichž průměrný věk je 86 let. V této knize najdete například Zdeňka Svěráka, Karla Gotta, Jiřinu Bohdalovou, Jiřího Suchého, Milana Lasicu a další. Autor knihy si povídal a napsal o současnosti i plánech dalších významných osobností, například o astronomovi Jiřím Grygarovi, dirigentovi Liboru Peškovi, režisérovi Václavu Vorlíčkovi, politikovi Karlu Schwarzenbergovi, světoznámém fotografovi Janu Saudkovi, profesoru Pavlu Pafkovi, anebo o olympijské vítězce Daně Zátopkové. Nesmrtelní dokazují, že v každém věku je možné být aktivní, pracovat, tvořit nebo se věnovat svým koníčkům. Jsou návodem těm, kteří si ve vyšším věku se stárnutím mnohdy nevědí rady.

Vinnetou naší doby není herecká monografie ani teatrologická studie. Nejde ani o běžný herecký rozhovor. Nejpřesněji můžeme mluvit o reportážním záznamu rozhovorů, které spolu vedli dva generační kamarádi. Seznámili se před dávnými časy v amatérském divadle, pak se jejich cesty rozešly. Z Báry Hrzánové se stala jedna z nejzajímavějších hereckých osobností, Richard Erml tomu z pozice redaktora Divadelních novin přihlížel. V knížce, která je i otiskem doby, vystupují další postavy. Dejme slovo Vladimíru Procházkovi, řediteli Činoherního klubu, který vzpomínal také na tatínka Báry. O ní samotné říká: Hrála u nás v Misantropovi a v Návratu do pouště a v obou inscenacích byla mimořádně dobrá. Samozřejmě má ono hrzánovský komediantství, ale jak si vzpomínám, imponovala mně především tím, jak uměla role analyzovat. Bářina maminka do své dcery patrně vložila ještě jiné geny, které se s těmi Jirkovými šťastně sešly. Ona je komediant, ale chytrej komediant. A teď neříkám, že Jirka Hrzán nebyl chytrej, ale pro mě byl především neobyčejně citlivým nervním osobnostním hercem, zatímco Bára má ještě něco víc.

V rámci edície Prekliati reportéri prinášame knihu reportáží Pawa Smoleského o jednom konflikte a dvoch krajinách. Je ešte možné dosiahnuť mier na území Palestíny a Izraela, v Jeruzaleme, v Pásme Gazy a na Západnom brehu Jordánu? Pawe Smoleski sa opäť vydáva na tie najcitlivejšie miesta, pozerá na neustále sa predlžujúci múr, číta o ďalších samovražedných útokoch, počúva o nenávisti. Snaží sa pochopiť, i keď si je vedomý, že čokoľvek pochopiť bude nekonečne zložité. Ja som to nerozmotal. Podľa mňa sa to nedá rozmotať z niekoľkých dôvodov. V prvom rade preto, že ako v každom konflikte je situácia šialene dynamická, človek antihrdina sa môže v priebehu dňa, týždňa zmeniť na hrdinu. Mne sa zdá, že trochu už rozumiem, možno aj viac než len trochu, ale zdá sa mi to každý druhý pondelok, každý tretí štvrtok, ale už v utorok alebo v stredu vôbec ničomu nerozumiem. V nedeľu sa snažím nerozmýšľať. Počas dlhých rozhovorov s Pawom Smoleským som sa musel neustále pasovať s najzaujímav ejšími otázkami o Blízkom východe, aké som kedykoľvek dostal. Mohlo by sa zdať, že aby niekto tak hlboko pochopil tento divný a paradoxný región, nemôže byť z Poľska, alebo prinajmenšom by mal byť viac opálený než on. Ale nie, jeho otázky, priamočiar osť a dôvtip sú dôkazom, že reportér, ktorý sa zaoberá politickými otázkami, jednoducho musí byť zvedavý, poctivý a dostatočne tvrdohlavý, aby sa nedal zmiasť frázami, ktoré počuje, keď hľadá zložitejšie a nejednoznačné odpovede.

Novinářka Barbora Postránecká a fotografka Jana Plavec zachytily příběhy těch, kterým osud nadělil těžký začátek života. Jaké to je vyrůstat v dětském domově? Co dítě prožívá, když najde novou rodinu? A co všechno obnáší pěstounství či adopce? Aby vás osudy v této knize zasáhly, nemusíte hned uvažovat o náhradním rodičovství. Životy protagonistů totiž mnohdy nemají daleko k románovým zápletkám – a dokládají, jak moc záleží na tom, aby měl člověk během dětství u sebe někoho blízkého.

Rozhovory s Petrom Gregorom vychádzali v denníkoch, časopisoch a zborníkoch od začiatku sedemdesiatych rokov. Dominujú témy autorskej tvorby, literatúry a umenia, postoja umelca k dianiu v spoločnosti, ale aj móda, ženy či Dunaj. Takmer v každom rozhovore sa ho redaktori pýtajú na jeho impozantný a nápadný zovňajšok a zakaždým ponúka inú odpoveď. Vskutku, Gregor sa vždy majstrovsky obliekal. Súhra topánok, nohavíc, saka, košele, hodiniek, účesu, okuliarov, tabatierky, zapaľovača či spony do kravaty a svojho času aj súhra oblečenia s veľkou dogou, bola vždy dokonalá. K tomu všetkému vlastnil a pestoval telo a chôdzu, ktoré nedovolia karikovať nespočetné kombinácie odevov. Sám však na túto tému hovorí: „Pre satirika naozaj nie je ani výhodné, ani bezpečné byť nápadným len svojím oblečením. Vystavuje sa riziku, že ho satirici budú považovať za módneho satirika a módni panáci za satiru v móde.“ Peter Gregor (1944, Prešov). Básnik, dramatik a satirik patrí – podľa vlastných slov – „k najmladším predstaviteľom nezadržateľne starnúcej strednej literárnej degenerácie“. Debutoval básnickou zbierkou Potreba visieť (1968). Po nej nasledovali: Nebeský policajt (1970), Rozhovor alebo Fackovací panák a morská panna (1975), Delta (1979), poetický skicár slávnych i menej známych osobností Odniesť si oheň z horiaceho domu (1989), zbierka humoresiek a aforizmov Malé maléry (1990), zbierka básní Zberateľ hodín (1992), epicko-filozofická skladba Muž menom Jób (1993), výber z rozhlasových hier pod názvom Smrť v Aténach (2000), poviedkový triptych Denník nebožtíka (2001), výber z básní o láske Listy zo záhrady Eden (2004), súhrnná zbierka aforizmov Etudy alebo Malá prechádzka veľkým lunaparkom (2010) a Idiotár (2013). Je autorom pôvodných rozhlasových hier a dramatizácií literárnych predlôh.

Když nemáte na výběr, musíte zkusit i nemožné – dostat se přes Mexiko do Spojených států. Třeba budete mít štěstí a cestou vás jen okradou, ale nezabijí. Nebo neznásilní. Doma není na co čekat. Salvadorský novinář Óscar Martínez podnikl beznadějnou cestu mezi středoamerickými státy a USA několikrát. Bavil se s migranty i těmi, kdo jim pomáhají, nebo strážci zdi na hranicích. Potkával především strach: ten vyhnal lidi z jejich domovů. Strach z výpalného, strach z drogových kartelů, strach z bezvýchodné situace. A tak obyvatelé Guatemaly, Hondurasu nebo Salvadoru vyrazí pěšky pouští, a pokud se jim to podaří, naskočí na slavnou Bestii. Vlak, kde balancujete dnem a nocí na střeše a kromě pádu riskujete přepadení. Jenže tohle nebezpečí číhá všude, žádná cesta není bezpečná, protože kromě migrantů zajímavé také pašeráky drog. Násilí nikoho nepřekvapuje, o pár vraždách se ani nepíše v novinách. Na migrantech přece nesejde.

Nejisté dějiny jsou knihou, kterou se prolínají kritické otázky nejen směrem do historie, ale také k dnešku. Michal Stehlík a Monika Rybová se zamýšlí ve společném rozhovoru nad tématy významnými v minulosti i naší současnosti. Jaké jsou kořeny parlamentní demokracie a přijali jsme ji za svou? Jakou roli hraje v dějinách i dnešku autorita? Vyrovnali jsme se s totalitou nebo - a jakým způsobem - nás ovlivňuje dodnes? A co fenomény jako bohatství nebo chudoba? A proč je zaklínadlem mnoha politiků i dnes slovo "jistota"? Kniha otevírá mnoho důležitých otázek o historii, paměti i dnešním světě.

Toto je kniha rozhovorov s desiatimi osobnosťami a kamarátmi, ktoré vyšli pôvodne koncom deväťdesiatych a počas prvých rokov nového milénia v literárno-fotografickom časopise Park. Ten vytŕčal svojím rozmerom, výtvarnou kvalitou a dĺžkou interview, ktoré tvorili spolu s fotografiami jeho jadro. K pôvodným rozhovorom a fotografickým portrétom spred vyše dvadsiatich rokov sme doplnili rozhovory a fotografie súčasné. Tak sme chceli zachytiť zmeny, ktoré sa udiali v spoločnosti za ostatné štvrťstoročie. Cez vývoj osobného, pracovného a spoločenského života osobností a rozhovor s nimi, na podobné témy ako pred rokmi. Knihu dopĺňajú texty, ktoré reflektujú premeny a javy spomínané v rozhovoroch. Respondenti rozhovorov sú: Peter Zajac, Lucia a Zuzana Piussi, Filip Vančo, Palo Bálik, Alta Vášová, Braňo Špaček, Eugen Gindl, Laco Teren, Martin Šútovec (Shooty), Ivan Štrpka. Publikáciu z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia. Vydanie publikácie podporila Nadácia mesta Bratislavy. Tento projekt finančne podporil Bratislavský samosprávny kraj.

Tzv. Kázání na hoře, obsažené v 5.-7. kapitole Matoušova evangelia, bylo v dějinách interpretováno různě. Jeho doslovné chápání bylo v protikladu ke kompromisnímu výkladu v křesťanské praxi, či bylo interpretováno jako učení pro výjimečné skupiny adresátů, např. mnichy a mnišky, případně jako líčení stavu, který teprve nastane. Petr Beneš se v rozhovoru s Petrem Vaďurou snaží ukázat, že se tento text týká každodenního života a staví nás před aktuální otázky, jako je nenásilí či bezpodmínečné odpuštění.

Kristine Barnett fiának IQ-ja nagyobb, mint Einsteiné, fotografikus memóriával rendelkezik, és két hét alatt egyedül megtanulta a függvénytant. Jacob kilencévesen fogott hozzá egy olyan eredeti asztrofizikai teória kidolgozásához, amelyért szakértők szerint egyszer Nobel-díjat kaphat, tizenkét esztendősen pedig már fizetésért végzett kvantumfizikai kutatásokat. Történetét azonban az teszi még inkább figyelemre méltóvá, hogy Jake rendkívüli elméje kis híján az autizmus ködébe veszett. Kétévesen, amikor állapotát diagnosztizálták, az édesanyjának azt mondták, ez a gyerek talán soha nem lesz képes önállóan bekötni a cipőjét. A szikra egy édesanya különleges visszaemlékezése. Miután Jake-et otthon és a fejlesztő óvodában olyan "szakértők" vették körül, akik a legalapvetőbb készségekre próbáltak összpontosítani, és korlátozni igyekeztek mindabban, ami elvonta ezektől a figyelmét - a csillagok, a falon mozgó árnyékok, a skótkockás kanapéhuzat tanulmányozásában -, Jake szellemileg egyáltalán nem haladt előre. Kristine érezte, hogy változtatnia kell ezen. A szakemberek és a férje, Michael helyett a saját ösztöneire hallgatott, kivette Jake-et a fejlesztő óvodából, és hozzálátott, hogy maga készítse föl az óvodai nagycsoportra. A házuk garázsában vezetett családi napközi tapasztalataira támaszkodva eltökélten fáradozott a Jacobban észrevett "szikra" - a szenvedélyes érdeklődés - lángra lobbantásán. Úgy döntött, nem azzal törődik, amire a fia képtelen, inkább a képességeire fog koncentrálni. Ez az alapelv, valamint a játékok és normális gyermekkori élmények (labdázás, kirándulás, kerti sütés) fontosságába vetett hit segítette Kristine-t a hihetetlen akadályok leküzdésében. Barnették nem voltak jómódúak, és az anyagi gondok mellett Kristine-nek saját súlyos egészségügyi problémáival is szembe kellett néznie. Kristine és Michael kitartó munkával, Jake meg két öccse iránti elszánt odaadással, valamint a rokonok, ismerősök összefogásába vetett rendíthetetlen hittel mégis minden várakozást felülmúló eredményeket értek el. A szikra drámai, gondolatébresztő, szemléletformáló elbeszélés a félelmetes nehézségekkel szembeszálló szeretet és bátorság erejéről, a káprázatos lehetőségekről, amelyek akkor tárulnak föl, ha megtanuljuk, hogyan aknázzuk ki maradéktalanul a minden gyermekben, valamennyiünkben ténylegesen rejtőző képességeket.

Presvedčenie o výlučnosti ruského národa a jeho predurčenosti vládnuť svetu nie je vlastné len megalomanovi z Kremľa a jeho propagandistom. Toto presvedčenie zasiahlo aj značnú časť ruského obyvateľstva. Kto sú vlastne Rusi? Ako premýšľajú? Čo od nich môžeme čakať? V čom sú iní a je nejaká nádej, že sa Rusko zmení? Tieto otázky tu zostanú aj dlho po tom, ako sa u našich susedov skončí šialený konflikt a v Kremli Vladimir Putin. Na veľa z týchto otázok odpovedajú respondenti knihy S Rusmi o Rusku. Sú to ľudia, ktorí sú pôvodom Rusi alebo sa v Rusku narodili a prežili tam podstatnú časť života. Mnohí z nich sa rozhodli odísť alebo boli k tomu prinútení. Niektorí zostávajú a pomáhajú režim budovať, iní proti nemu bojujú. Rozhovory vznikali od začiatku vojny do októbra 2022 a boli publikované v Denníku N. Ich autormi sú skúsení novinári a novinárky, ktorí sa dlhodobo zaoberajú situáciou v Rusku a na Ukrajine a niektorí z nich tam aj dlhodobo pôsobili. Preto boli schopní dostať sa aj k ľuďom loajálnym k režimu Vladimíra Putina - ľuďom, ktorí rozhovory dávajú len zriedka. V knihe nájdete rozhovory s historikom, ekonómkou, aktivistkou, filozofom, propagandistom, so satirikom, s novinárkou, s bývalým dôstojníkom, s poslancom štátnej dumy, s politickým geografom, so spisovateľkou či s hudobníčkou. Nie je to práve optimistické čítanie, ale obozretnosť založená na skúsenosti je vždy lepšia ako nepodložené ilúzie. V knihe nájdete tieto rozhovory a témy: Filozof Michail Epštejn o nešťastí Rusov Podnikateľ Jevgenij Bugrejev o tom, ako sa žije Rusovi na Slovensku Historik Sergej Lukaševskij o Putinovej propagande Propagandista Dmitrij Jevstafiev o expanzívnych plánoch Ruska Politológ Vladimir Pastuchov o tom, prečo sa Rusi cítia ponížení a opovrhovaní Satirik Viktor Šenderovič o pocite obkľúčenej pevnosti Bývalý dôstojník Michail Kadala o ruskej armáde Novinárka Žanna Nemcovová o ruskej spoločnosti za Putina Ekonómka Natalija Zubarevičová o ruskej ekonomike Historička Radžana Dugarová-De Ponteová o rusifikácii Buriatov a možnom konci Ruskej federácie Aktivistka Jelena Gajevová o živote v strachu Politológ Grigorij Mesežnikov o tom, prečo toľko Rusov stojí za Putinom Novinár Alexandr Mitrofanov o cárovi Putinovi Politický geograf Michael Romancov o veľmocenskom pocite Spisovateľka Ľudmila Ulická o spoločnej minulosti Ruska a Ukrajiny Aktivista Filipp Sedov o zaskočených slovenských konšpirátoroch Hudobníčka Maša Aľochinová o súvise vojnových a feministických tém Aktivistka Valentina Melnikovová o mŕtvych synoch Poslanec Stanislav Naumov o tom, ako prežíva správy z frontu Historik Nikolaj Mitrochin o ruskej cirkvi Autormi a autorkami rozhovorov sú: Kristína Böhmer, Tomáš Čorej, Petra Procházková, Iryna Puškar, Oliver Rehák, Vladimír Šnídl, Mirek Tóda, Daniel Vražda

Rónai Egon nagy sikerű műsorának legérdekesebb beszélgetéseiből szerkesztett kötetet. Vendégei a magyar kulturális, gazdasági és politikai élet legjavából kerültek ki. Az elgondolkodtató interjúkkal most könyv alakban találkozhat az olvasó. „… remekül tudok élni, mert nagyon boldog tudok lenni, ha kisüt a nap… De ahogy múlik az idő, változik, mert tudja, jól vagyunk megteremtve. Fiatalon még sokkal könnyebben átlépünk tragédiákat… Ilyenkor meg már sokkal jobban nyomaszt az emberi szenvedés. Hihetetlen, hogy mit tudunk kitalálni egymás ellen!”/ Törőcsik Mari// „A kapitalista piacgazdaságban nincs teljes foglalkoztatás, az a szocializmusban volt, amikor a kapun belüli munkanélküliség formájában eltüntették a kapun kívüli munkanélküliséget. Teljesen értelmetlen azzal a tudatot torzítani, és az embereket ilyen értelemben butítani, hogy teljes lesz a foglalkoztatás.”/ Bokros Lajos/ „Rengeteg telefonviccet meg egyebeket csináltam, szeretem az életben is a váratlan helyzeteket, ilyen pánik szituációkban elég jól viselkedem. Azt szoktam mondani, hogy velem koccanni autóval, az egy mámor a másiknak. Mert én röhögve szállok ki, nem ordítok, hogy maga barom.” /Szilágyi János/ „Más idők voltak, az igaz. 2002-től tört el valami ebben az országban. 2002-ben, amikor nagyon sokad magammal felültem oda a tribünre, Orbán Viktor beszéde mögé, akkor ez nagyon érdekes hatással volt a környezetemre.” /Kovács ’Kokó’ István/ Rónai Egon újságíró, televíziós-rádiós műsorvezető. Ahogy mondja, 50 éves, de 60 éve van a szakmában: 15 év az írott sajtóban, 25 a rádiózásban, 20 a televízióban. Pályafutását a Népsportnál kezdte, azután a rádiózás következett, a Magyar Rádió, majd a Danubius Rádió, amelynek alapító tagja, később program- és hírigazgatója volt. Vezette a Budapest Rádiót és a PontFM Rádiót. 2000-ben bábáskodott a Sport1 TV indulásánál is, ahol aztán egy évtizedet töltött. Ezután csábította el jelenlegi munkahelye, az ATV. Ezek mellett másfél évtizeden át tanította a rádiós utánpótlást, közben 12 éven át reklámügynökséget is vezetett. Az ATV-ben a Start! című, reggeli politikai magazin mellett Csatt címmel vitaműsort vezet. A kötet beszélgetéseinek az alapja a 2011 óta minden héten - jelenleg is - jelentkező portréműsora, a Húzós.

Alena Wagnerová se významnému žánru literární reportáže, kterému se dostává stále větší pozornosti, věnuje více než padesát let. Knižní výbor Literární reportáže nabízí to nejlepší z jejích textů z let 1965 až 2018. Jeho první část obsahuje články publikované ve druhé polovině šedesátých let v časopise Plamen, které se týkají jak tehdejší společensko-politické situace, tak české historie 20. století. Zde vynikají mj. texty zachycující nesmírně působivé vypravování vdov, jejichž manželé a synové padli v Pražském povstání, nebo mapující názorové tříbení a vnitřní život mladých českých intelektuálů, kteří za okupace založili odbojovou organizaci Předvoj. Dalším jejím tématem jsou dramatické peripetie česko-německého soužití v Sudetech nebo kolektivizace a její sociální a kulturní důsledky, například v podobě příběhu jihočeských vesnic tzv. selského baroka. Druhá část zahrnuje reportáže publikované později a autorka v nich mapuje místa a konkrétní lidské osudy. Konfrontuje v nich přítomnost s minulostí, například v reportážích o slovenských Košicích, Ravensbrücku, vile Tugendhat či belgických Yprách. Stranou její pozornosti nezůstalo ani to, jak se Německo vypořádávalo s tzv. uprchlickou krizí. Texty Aleny Wagnerové jsou neseny v duchu, který je autorce hluboce vlastní – v duchu lidskosti a pochopení pro slabší, opomíjené nebo zamlčované. Autorka neuhlazuje realitu nebo historické zločiny ani neglorifikuje menšiny; ve svých textech usiluje zprostředkovat poznání, dobrat se porozumění a nalézat to, co spojuje.

Rok 1962 už nikoho nenechává na pochybách, že kolo dějin se otáčí. Destalinizace jede na plné obrátky – z Letné mizí generalissimův pomník a Stalinova třída se stává Vinohradskou ulicí. Jako houby po dešti se po celé zemi objevují divadla malých forem a týdeník Mladý svět vypisuje první ročník ankety Zlatý slavík. V Sovětském svazu s požehnáním nejvyšších míst vychází přelomová novela Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Denisoviče, která líčí „normální“ život v sovětském gulagu. V USA pak Ken Kesey vydává román Vyhoďme ho z kola ven, podle kterého Miloš Forman v roce 1975 natočí pětioscarový snímek Přelet nad kukaččím hnízdem. Každodenní život obyvatel Československa se ovšem mění jen pomalu. Bytová krize pokračuje, jen třetina domácností má koupelnu, vodovod je zavedený ve 47 % obydlí. Počet televizních přijímačů dosahuje milionu, hodně lidí ale pořád ještě chodí sledovat televizi do klubu nebo k sousedům. Vysokoškolské vzdělání má necelých šest procent žen. Koncem roku na chvíli všichni strnou – když americký špionážní letoun objeví na Kubě sila připravená na instalaci sovětských jaderných raket, je svět asi nejblíže nukleární válce. Tu se naštěstí podaří odvrátit, takže i nadále může v tanečních sálech znít twist a krasavice s drdoly vycpanými suchou houskou či drátěnkou mohou okouzlovat mladíky ve „švédských“ košilích. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy záhadně umírá hvězda stříbrného plátna a milenka prezidenta Kennedyho Marilyn Monroe, do pražských ulic vyjíždějí první tramvajové vozy T3, které se stanou nejprodávanější tramvají na světě, a kdy se v deníku New York Times poprvé objeví termín „personal computer“.

Vyprávění může být druh radosti. Natož můžeme-li se k němu vrátit jako se vracíme k řece, kterou máme rádi. Po druhé se do ní vstoupit skutečně nedá. Ale je možné vybavit si jaká byla. Vědecké poznávání je řeka. Zrovna tak by se dalo říci, že je budovou v trvalé přestavbě. Jisté je jen jediné - máme co do činění s řekou, nebo budovou, ale kam a jak řeka plyne, co se v budově přestavuje a jak to dopadne, nikdo neví. Lidé si myslí, že vědecké poznávání je cesta k nekonečné pravdě. Řekl bych, že pravděpodobnější může být opak. Vědecké poznávání s kritickým myšlením mohou být zábranami cest do nekončící tmy, fosilizovaných předsudků a inteligentní stupidity: spíš než „tudy" říkají „tudy ne". Víme-li „tudy ne", snížili jsme pravděpodobnost bloudění. Spokojený s tím moc nejsem, byť by starořecký filosof mohl říci: „Ale to je přece krásné!"

Matovičov rok vo funkcii premiéra a ako k nej desať rokov smeroval Reportér Denníka N Dušan Mikušovič sledoval politickú kariéru Igora Matoviča niekoľko rokov. Kniha vychádza z rozhovorov, ktoré absolvoval s politickými aktérmi a zo situácií, ktoré sa doteraz na verejnosť nedostali. Predstavuje Igora Matoviča v rôznych rolách, ktoré mu počas jeho pôsobenia v politike prischli: Matovič ako homo vulgaris, ako podcenený víťaz, poslanec s obrázkami, bojovník s hnusobou, vynálezca atómovky či minister bez titulu. Zo 150. miesta kandidátky neparlamentnej strany sa za desať rokov dostal na post najmocnejšieho človeka v štáte. Pohŕdal klasickou politikou, brojil proti štandardným politikom a vyhadzoval im na oči ich nesplnené sľuby. Porazil Smer a stal sa premiérom, no vo funkcii vydržal len rok. Ukázalo sa, že vládnuť bez politického remesla sa nedá a že voliči chcú, aby sa politici správali aspoň trochu štandardne. Nakoniec po ňom zostalo toľko nesplnených sľubov, nedotiahnutých nápadov a poprených vyhlásení, ako po máloktorom inom politikovi. Texty Dušana Mikušoviča dopĺňajú fotografie reportéra Denníka N Tomáša Benedikoviča.

Známý duchovní autor, karmelitán P. Vojtěch Kodet v obsáhlém knižním rozhovoru líčí svůj životní příběh. Postupně poznáváme jeho předky, dědečka, který prošel ruským zajetím, otce, bývalého politického vězně, a další členy rodiny. P. Kodet vzpomíná na dětství na venkově, hledání životní cesty, poměry v litoměřickém semináři, kněžské štace i sledování ze strany StB, obnovu kláštera v Kostelním Vydří nebo na svou službu exorcisty. V otevřeném dialogu líčí i nelehká období života a otevírá témata, která jsou pro něj důležitá: víra jako osobní vztah, odpuštění, uzdravení, umění rozlišování nebo život s Božím slovem. Své životní ohlédnutí rámuje také bohatou fotopřílohou a krátkými úvahami – monology.

Pořad Hyde Park Civilizace už 11 let otevírá divákům České televize dveře do fascinujícího světa vědy. „Věda je všude kolem nás, i když si to často ani neuvědomíme. Chceme vám dávat potravu k přemýšlení,“ říkají jeho tvůrci, řídící se heslem velitele letu Apolla 13 Gena Kranze: „Neúspěch nepřichází v úvahu.“ Hosty pořadu jsou lidé, kteří zachránili bez nadsázky tisíce nebo i miliony životů. Lidé, kteří se postavili útlaku a utrpení. Ti, kteří ukázali nový pohled na svět. Kapacity ve svých oborech, které přišly na věci, co před nimi nikoho ani nenapadly. Lidé z celého světa, kteří vás posunou vpřed. Začtěte se již potřetí do jejich fascinujících příběhů a přeneste se spolu s nimi na Měsíc, do tajemného podzemí nebo do laboratoří, kde vznikají přelomové léky na vážná onemocnění. Přečtěte si rozhovory s významnými osobnostmi, jimiž jsou v tomto díle: astronaut NASA Harrison Schmitt – nositelé Nobelovy ceny Thomas Cech, William Phillips, Charles Rice, Jean Tirole – přeživší holocaustu Helga Hošková-Weissová – bývalý agent FBI Joe Navarro – vědci a popularizátoři vědy Iain Stewart, Merlin Sheldrake, Satchin Panda – držitel Kavliho ceny Thomas Ebbesen – biochemik Adrian Krainer a Hradilkovi – hematoonkolog Jan Starý – špičkoví sportovci Adam Ondra, Petr Čech – a výroční hosté pořadu Dana Drábová a Jiří Grygar. Jste mistři svého oboru! Jsem ohromen kvalitou pořadu. Bravo. Nejen mladí lidé v České republice mají opravdu štěstí, že váš tým dokáže s takovým nadšením předat podstatu a vzrušení z vědy. - Thomas Ebbsen, fyzikální chemik, držitel Kavliho ceny v oblasti nanověd . Daniel Stach byl na hodinový rozhovor se mnou mimořádně dobře připravený. Je určitě nejlépe informovaný moderátor, kterého jsem potkal od doby, co jsem dostal Nobelovu cenu. - Fraser Stoddart, nositel Nobelovy ceny za chemii Nikdy nepřestanu být hrdá na to, že jsme spolu začínali. - Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

Setkání s C. G. Jungem přestavují pečlivý výběr z velkého množství novinových článků, deníkových zápisů, reportáží, ukázek z knih či záznamů besed, jejichž protagonistou je C. G. Jung. Nejstarší stať pochází z roku 1925 a nejmladší z počátku 60. let minulého století. Editoři díla brali ohled i na to, kterým výpovědím lze spíše věřit – například proto, že nejsou jen projevem zbožné úcty k uznávané autoritě nebo že nebyly za života jejich autora nikdy publikovány. Mají tak co nejautentičtěji odrážet osobnost C. G. Junga v paměti jeho současníků. Mezi autory textů patří například Jungův kamarád z dětství, Jungovi žáci, zájemci o jeho učení, náhodné návštěvy v Jungově Bollingenské věži, lidé, kteří Junga poznali na jeho vědeckých a studijních cestách či kongresech. Například s anglickou spisovatelkou Patricií Hutchins a odbornicí na Jamese Joyce vedl Jung rozhovor o tomto spisovateli, s americkou klavíristkou Margaret Tilly hovořil o možnostech muzikoterapie, se slavným americkým letcem Charlesem A. Lindberghem zase diskutoval o tehdy populárním tématu létajících talířů. A Jungův spolužák Albert Oeri vzpomíná, že Jungovi nešla matematika a přezdívalo se mu „Soudek“. William McGuire působil jako hlavní editor anglického vydání Jungových Sebraných spisů. R. F. C. Hull byl Jungovým překladatelem do angličtiny.

When Russia invaded Ukraine on February 24, 2022, Serhiy Zhadan took to social media to coordinate a network of resistance workers and send messages of courage to his fellow Ukrainians. What began as a local organizing effort exploded onto the international stage as readers around the globe looked to Zhadan as a key eyewitness documenting Russian atrocities. In this powerful record of the war’s harrowing first four months, Zhadan works day and night in Kharkiv to evacuate children and the elderly from suburbs that have come under fire. He sends lists of life-saving medications to the West in the hopes of procuring them for civilians, coordinates food deliveries, collects money for military equipment, and organizes concerts. He shares photographs of the open sky?grateful for every pause in the shelling?and captures images of beloved institutions reduced to rubble. We’ll restore everything. We’ll rebuild everything, he writes. As the days pass, the city empties. Friends are killed. And when images of the Bucha massacre are released, Zhadan’s own voice falters: I’m speechless. Hang in there, my friends. Tomorrow, we’ll wake up one day closer to our victory. An intimate work of witness literature, this book is at once the testimony of one man entering a new reality and the story of a society fighting for the right to exist.

„Originál, kterej si nikdy nevybral nic lehkýho,“ řekla o něm Dana Němcová. Volání stát se knězem zaslechl na koupališti. Tři roky po kněžském svěcení podepsal Chartu 77. Přišel o státní souhlas, přesto dál sloužil mše, za což dostal půlroční podmínku. Začátkem 70. let vstoupil k jezuitům, koncem 70. let od nich odešel. Živil se rukama. Po listopadu 1989 se stal farářem v Železnici kousek od Jičína, kde dodnes vytváří živé farní společenství. V nedalekých Valdicích slouží jako vězeňský kaplan. Jako poutník zdolal 3 000 kilometrů dlouhou cestu z Železnice do Santiaga de Compostela. Josef Kordík (* 1948) – kněz, který se nevejde do škatulek. „Originál, kterej si nikdy nevybral nic lehkýho,“ jak o něm řekla Dana Němcová. Knihu tvoří obsáhlý rozhovor s Josefem Kordíkem, několik rozhovorů s lidmi, kteří jsou mu blízko, a několik jeho vlastních textů. Bob Fliedr je novinář, hudebník a spisovatel, autor knižního rozhovoru s Janem Konzalem.