Vlajka byla nejprve prvorepublikovým bojovným klubem nacionalistického studentstva, které vystupovalo proti Masarykovi a hradní politice vůbec. V období druhé republiky se v ní ustanovila antisemitská teroristická skupina, z níž se v protektorátu vyvinula výrazně kolaborantská organizace usilující o převzetí moci. Vlajkaři, kteří se sami označovali za novodobé národovce, vytvořili specifickou formu českého nacionálního socialismu a rasistického árijství. Univerzitní profesor PhDr. Milan Nakonečný v této studii vykresluje komplexní společenský obraz doby, v níž Vlajka působila, a nepřehlíží její mnohé zjevné paralely se současností. Pitvá psychologii vůdčích představitelů Vlajky a neváhá k probírané tématice zaujmout osobní postoj. Důrazně odlišuje legitimní nacionalismus některých představitelů původní Vlajky od rasismu, totalitarismu a agresivního antisemitismu skupiny, jež později toto hnutí ovládla. Po dvaceti letech od prvního vydání přináší nakladatelství Sol Noctis titul Vlajka: K historii a ideologii českého nacionalismu v doplněné a podstatně rozšířené podobě.

Politická mapa dvacátého prvního století se vyznačuje výraznými rozdíly v politické stabilitě, teritoriální kontrole či stupni ekonomického vývoje v jednotlivých oblastech. V mnoha regionech pozorujeme nárůst aktivit jak politicky, tak i ekonomicky motivovaných násilných nestátních aktérů, jako jsou džihádistické skupiny, narkokartely, secesionistická hnutí nebo warlordi. I když jsou v mediální zkratce téměř všechna nestátní hnutí tradičně spojována s rozvratem pořádku a s hrozbou pro okolní svět, hnutí samotná jsou značně rozličná, mají různorodé cíle a různé dopady své činnosti. Tato kniha představuje některé klíčové faktory, skrze které můžeme aktivitu násilných nestátních aktérů pochopit, a aplikuje je na velké množství případů z celého světa. To vše je zarámováno v rámci teorie nového středověku, která čtenáři umožňuje lépe pochopit kontext, v němž tito aktéři operují.

Svoboda se nedá koupit. Odpovědnost se nedá zdědit. Demokracie se nedá nařídit. A přesto jako by dnešní svět svobodu zatracoval, odpovědnost umlčoval a demokracií opovrhoval. Jako by znovu volal po návratu Marxe s Leninem. Sedíme na sedadle spolujezdce porouchaného vozu, který se řítí špatným směrem. Jeho šofér ho není schopen ovládat. My se s tím ale smířit nemusíme! Buď budeme odevzdaně čekat na nevyhnutelnou tragédii, nebo se pokusíme převzít řízení, nebo z vozu vyskočíme. Jiné možnosti nemáme. Ale pořád jsou to možnosti, jak vzít osud do svých rukou a nenechat se unášet tím splašeným vozem dál. Kniha, mapující následné pohnuté události startující zhruba okamžikem příchodu pandemie koronaviru v roce 2020 obsahuje i reakce řady významných současných osobností na autorkami pokládané otázky zasahující do oblasti historie, ekonomie i etiky. Kniha je názorovým průřezem naší současné politické scény. Autorky pokrývají svými texty současné ekonomické, sociální i politické události, každá na své odborné parketě. Nevyhýbají se ani dění kolem České televize, které už dvakrát za posledních dvacet let zvedlo veřejnost ze židlí či vyhnalo do ulic.

Známá politička, publicistka, právnička, aktivistka a bojovnice za lidská práva přináší ve své nové knize sérii rozhovorů, v nichž připomíná řadu nedávných politických afér, které zasvěceně komentuje a uvádí na pravou míru. S odstupem času zároveň některé z nich znovu komentuje a shrnuje jejich dopady na celou společnost. Čtenáři tak získávají jedinečný dokument a svědectví doby.

Kniha je zaměřena na zkoumání prostoru korupčních příležitostí. Reflektuje současné diskuse o korupci, způsoby jejího zkoumání, měření a monitoringu, předkládá základní typologie korupce a rozebírá související pojmy, jako je patronáž a klientelismus. Konkrétnímu rozboru korupčního prostoru v současném českém prostředí předchází hledání obecnějších příčin v procesech transformace. Autorka sleduje prostor korupčních příležitostí v různých typech korupce, od nahodilé až po systémovou. Větší pozornost věnuje tzv. imunizaci korupce, mechanismům, které brání jejímu vyšetření a potrestání, a také negativním dopadům politické kontroly státní správy. Zásadní, tj. vycházející z hlubších empirických výzkumů v českém prostředí, jsou dvě témata. První se týká legislativního procesu a hledání děr (loopholes) přímo v zákonodárném sboru. Druhé téma se zaměřuje na problematiku kontrolních mechanismů a dohledu. Odpověď na to, jak lze instituce posílit, zeslabit, eliminovat, či dokonce zneužít z hlediska funkcí, jež mají naplňovat, hledá autorka v důkladné analýze tří dohledových institucí a v jejich srovnání. Ovládá českou politiku systémová korupce? Máme šanci korupci zničit, vykořenit, nebo je náš další vývoj již jasně předurčen? Kde se u nás korupce vzala? Je to důsledek přežívání politické kultury a klientelistických vazeb z komunistického období, nebo je to zcela nový fenomén? Proč se nedaří ani po třiceti letech korupci důsledně vyšetřovat, potrestat viníky nebo alespoň omezit korupční příležitosti? Jak a kde vlastně prostor pro korupci vzniká, co má vliv na jeho podobu a proměny?

Mnozí si myslí, že Ameriku znají, málokdo ale tuší, že ji za svůj život plně nepozná ani leckterý Američan. Experiment trvající už dvě a půl století zbytek světa fascinuje. Martin Řezníček se takřka každý večer po dobu pěti let pokoušel divákům přiblížit změny, jimiž země prochází a které jsou možná nejhlubší za několik posledních dekád. Na Manhattanu radil Henrymu Kissingerovi s výběrem kravaty před rozhovorem o Václavu Havlovi. V Texasu strávil během hurikánu týden v bahně a dešti s lidmi, kteří přišli o vše kromě naděje, že bude líp. Z kuloárů Kongresu informoval o testech pevnosti americké demokracie, ze Silicon Valley o bezprecedentní technologické dominanci. Z Baltimoru během rasových nepokojů referoval o tom, jak se společnost založená na pravidlech a zákonech dokáže během jednoho odpoledne přetavit v totální anarchii s násilnostmi a rabováním. Kniha přibližuje barvité příběhy, které dohromady tvoří americkou výjimečnost. Místy vyvrací, jinde potvrzuje stereotypy, jež o USA máme prostřednictvím lidí s českými kořeny, ale i těch, kteří o Česku nikdy neslyšeli. Vše v době klíčových tektonických posunů symbolizovaných prezidenty Obamou a Trumpem. Martin Řezníček, moderátor hlavních zpravodajských relací České televize Události a Události, komentáře, bývalý zpravodaj ve Washingtonu (20122017), autor stovek televizních reportáží a rozhovorů. Za svou dvacetiletou kariéru referoval z desítek zemí Evropy, Afriky i Asie. Jako redaktor a moderátor pracoval v české redakci BBC World Service v Praze a Londýně. Po 11. září 2001 přinášel pro BBC zpravodajství z pákistánsko-afghánské hranice. Vystudoval masovou komunikaci se zaměřením na mezinárodní studia na FSV UK. Elegantní, vždy precizně připravený a s buldočím tahem na novinářskou branku schovaným za milým úsměvem, těžká televizní váha Martin Řezníček se vrhá do světa literatury. Jeho americké brýle si budete chtít nasadit. Jakub Szántó

Všude po celém světě jsou populisté na vzestupu – Donald Trump, Silvio Berlusconi, Marine Le Penová. Co ale přesně je populismus? Jaký je rozdíl mezi pravicovým a levicovým populismem? Zmenšuje populismus propast mezi vládou a lidem, nebo znamená spíše hrozbu pro demokracii? Co přesně je vlastně „lid“ a kdo hovoří jeho jménem? Je populista Andrej Babiš, Miloš Zeman či ruský prezident Vladimir Putin? Odpověď a názor si musí udělat vnímavý čtenář sám… Jak německý politolog ve své průkopnické práci vysvětluje, jádrem populismu je odmítnutí pluralismu a elit. Podle populistů jsou to jen oni sami a nikdo jiný, kdo zastupuje lid a jeho skutečné zájmy. Populisté také v rozporu s běžným míněním vládnou na základě svého tvrzení o výlučném morálním zastupování lidu – pokud populisté získají dostatečně velkou moc, vytvoří autoritativní stát z dialogu vylučující všechny, kdo nejsou považováni za součást vlastního „lidu“. Autor dále nabízí čtenářům, zastávajícím liberální a demokratické postoje, řadu konkrétních strategií k tomu, jak nejlépe s populisty jednat a zejména jak reagovat na jejich nárokování si hlasu hovořícího za „mlčící většinu“ nebo „skutečný lid“. Schopnost kvalitně reagovat a argumentovat populistům snad nikdy po 2. světové válce nebyla naléhavější…

Objem informácií a ich vzájomná prepojenosť sú pri komplexných voľbách také veľké, že obyčajne nie je v našich silách objektívne posúdiť všetky alternatívy rozhodnutia a ich možné dôsledky. Výskum v psychológii a ekonómii naznačil, že pri komplexných rozhodnutiach ľudia využívajú tzv. heuristické stratégie. Dajú sa procesy komplexných volieb nejako mapovať? Táto knižka prináša štyri pohľady na komplexné voľby.

Kniha Po kapitalizme – ekonomická demokracia je vedecko-odborná práca zameraná predovšetkým na stanovenie vízií spoločensko-ekonomického rozvoja v budúcnosti. Vďaka prístupnému jazyku je určená nielen odborníkom, ale aj širokým vrstvám čitateľov. David Schweickart v nej hľadá a aj nachádza východisko z neustále sa prehlbujúcich celosvetových kríz v jednoznačnom prechode k ekonomickej demokracii. Tento systému má postupnou transformáciou nastoliť (namiesto predpokladaného agresívneho neobmedzeného rastu) trvalo udržateľný život. Autor prichádza so širokým spektrom inovatívnych námetov v hospodárskej, sociálnej a politickej oblasti. Pri transformačných procesoch však odmieta triedny boj a formovanie antikapitalistickej sociálnej sily v zmysle marxistickej ideológie. Predpokladá politicky vyspelú spoločnosť, ktorá postupne získa podiel na vlastníctve výrobných prostriedkov formou spoločenského investovania a spravodlivého rozdeľovania zisku. Vyslovuje presvedčenie, že optimistická alternatíva globalizovaného kapitalizmu vedie k absolútnemu kolapsu.

Studie francouzského politologa a geopolitika Bertranda Badieho Nejsme už sami na světě (Nous ne sommes plus seuls au monde. Un autre regard sur "l'ordre international", La découverte, Paříž, 2016) je výstižným a stručným shrnutím základních prvků diplomacie, pravidel zahraniční politiky, tak, jak se v průběhu dějin konstituovala, a charakteristikou současné situace v této oblasti. V historickém přehledu, který tvoří první část knihy, Badie popisuje zrod rozhodujících pojmů státu, suverenity, hranic, moci, války, míru a mezistátních vztahů na úsvitu evropské modernity v kontextu westfálského míru, jehož role je pro danou oblast po velmi dlouhou dobu (až do r. 1918, respektive 1945-48) veskrze rozhodující. Westfálský mír znamená definitivní nahrazení reziduí mlhavého středověkého universalismu nikdy ve skutečnosti nerealizované představy jednotného křesťanského impéria pragmatickým uznáním statu quo pro skupinu stejně suverénních států, které mezi sebou navazují vztahy, uzavírají smlouvy a především bojují. Vytvoření moderních evropských států je tedy konkomitantní s uznáním (často pravda jen de facto) států jiných, tj. Druhého, který je více méně stejný jako Já. Rozhodujícím momentem pro takto umožněné mezinárodní (spíše mezistátní) vztahy je ovšem poměr sil, především pak sil vojenských. Konstrukce státu spadá v jedno s budováním vojska, odtud pak charakter hypermilitarizace evropských států v powestfálském období. Války se vedou mezi státy pomocí jejich vojenských sil. Tato militarizace přinesla pak evropským mocnostem rozhodující výhodu při expanzi do zbytku světa v 19. století, kdy se jim podařilo všude westfálský systém vnutit, samozřejmě v pro ně samé drtivě výhodném smyslu. 19. století vůbec představuje dle Badieho klasickou podobu systému, kdy se světovláda koncentruje v rukou oligarchického klubu rozhodujících mocností (Anglie, Francie, Rusko, Německo, Rakousko, později USA,), který diktuje svá rozhodnutí mocnostem sekundárním (Itálie, Turecko, skandinávské země, atd.), jež s plnoprávnými členy klubu nemohou soutěžit, nemluvě o koloniích, jež jsou jednoduše vlastnictvím členů klubu. Právě v tomto kontextu se vytvořila pravidla mezistáního styku, pravidla uzavírání smluv a rovněž implicitní pravidla válčení. Po skončení studené války, které se zprvu interpretovalo poněkud zjednodušeně jako vítězství amerického tábora, dochází v mezinárodní politice k podstatným změnám, které Badie vyzdvihuje. Jde mj. o vynoření nových státních aktérů, kteří nejsou nikterak závislí na westfálském systému, vynoření vlivných mimostátních čnitelů velmi různé provenience, rozbití státního monopolu na informaci a na desinformaci, krizi a oslabení států vůbec, jak západních, tak i nově konstituovaných (např. v Africe). K tomu se pojí vynoření nového způsobu válčení a nové konfliktuality, která se vyznačuje asymetrií a deteritorializací. Klasické vojenské zásahy jsou v tomto kontextu málo účinné. Konečně se ukazuje rovněž omezená účinnost americké "soft power", která může sice ovládat kulturu, ale jen málo proniká do chování společenství integrovaných radikálními ideologiemi.

Předkládaná monografie se věnuje otázce složení Evropského parlamentu z hlediska zastoupení jednotlivých členských zemí Evropské unie. Zkoumaná problematika je přitom nahlížena jednak z hlediska historického vývoje, jednak přináší analýzu současného stavu, a to včetně diskuse možných změn stávajícího mechanismu rozdělování mandátů. Publikace tak vyčerpávajícím způsobem zpracovává téma, které dosud nebylo v českém prostředí soustavněji a komplexněji zkoumáno, a může tedy sloužit jako další část mozaiky poznávání Evropské unie, respektive voleb do Evropského parlamentu. Kniha je sepsána přehledně a srozumitelně, a to jak z hlediska struktury, tak z hlediska jazyka a argumentace, díky čemuž poslouží nejen odborné veřejnosti či jako studijní literatura, ale také jako příručka pro novináře, politiky a všechny další, kteří se o problematiku složení Evropského parlamentu a voleb do něj blíže zajímají.

Odboj a odpor proti komunistickému režimu patří mezi málo probádaná historická témata. Probíhající odborná diskuze je čas od času stimulovaná prudkými společenskými a politickými spory o jeho povahu. Tato kniha má v první řadě pomoci učitelům na základních a středních školách s výukou komplikovaného tématu. Čtenáři v ní najdou přehled konceptů rezistence a informace o stavu základního výzkumu. Teorii doplňují tři překladové studie, které přibližují soudobé uvažování o rezistenci a výuce kontroverzních témat. Jádro knihy pak tvoří čtyři kapitoly o konkrétních případech, ilustrující rozdílnost forem a motivací k protikomunistické rezistenci. Historický výklad je doplněn didaktickými úvahami o principech historického myšlení a dobré výuky dějepisu.

Autor v knize podrobuje svému kritickému pohledu uplynulých třicet let od listopadové revoluce. Jak píše, nejde mu o připomínání, nebo dokonce o nový výklad éry relativně rychlé transformace naší společnosti. Spíše mu jde o to, v co se naše transformace vyvinula a kam nás před třiceti lety zahájené trendy a tendence a jejich v čase se rozvíjející deformace dnes vedou. Určitě jinam, než kam jsme chtěli, i když základní cíl a úkol byl dosažen: dnešní svět nemá se starým komunismem bezprostředně nic společného.

Yoram Hazony (1964-) izraeli tudós, a Herzl Intézet igazgatója. Több könyv szerzője, e művé 2019-ben elnyerte az Év Konzervatív Könyve díjat az Egyesült Államokban. Az a nacionalizmus, amelyenén felnőttem, olyan alapelv, amely szerint a világ kormányzása akkor a legjobb, ha a nemzetek képesek egymással való összeütközés nélkül saját független útjukat követni, saját hagyományaikat ápolni, és saját érdekeiket képviselni. Ez az imperializmusnak az ellentéte, amelyviszont az emberiség egyesítése által igyekszik elhozni a békét és jólétet a világnak, amennyire csak lehetséges, egyetlen politikai rezsim égisze alatt. Amit azonban nem kerülhetünk el ködösítés nélkül, az a választás két álláspont között: az ember vagy támogatja elméletben egy olyan nemzetközi kormányzás vagy rezsim gondolatát, amely akaratát rákényszerítheti az alá tartozó nemzetekre, amikor hivatalnokai azt szükségesnek látják, vagy azt vallja, hogy a nemzeteknek meg kell hagyni a szabadságát, hogy egy ilyen nemzetközi kormány vagy rezsim hiányában maguk határozzák meg saját útjukat.

Michael Lewis segítségével bepillantást nyerünk az amerikai kormányzat kulisszái mögé, amely ellen saját vezetői indítottak támadást. A Mezőgazdasági Minisztériumban olyan létfontosságú programokat vágnak meg, mint az élelmiszerjegyek és az iskolaebédek. A Kereskedelmi Minisztériumnak nem lesz elég munkatársa, hogy megfelelően levezényelje a 2020-as népszámlálást. Az Energiaminisztériumban, ahol a nemzetközi nukleáris kockázattal foglalkoznak, nem világos, hogy lesz-e elég felügyelő, aki nyomon követi és lokalizálja a feketepiaci urániumot, megelőzve a terroristákat. A szándékos tudatlanság szerepet játszik ezekben a fenyegető katasztrófákban. Ha maximalizálni akarjuk a rövid távú nyereséget a hosszú távú költségekre való tekintet nélkül­, jobban járunk, ha nem ismerjük a költségeket. Ha meg akarjuk őrizni a személyes immunitásunkat a nehéz problémákkal szemben, jobb meg sem érteni a problémákat. Van a tudatlanságnak előnye, és a tudásnak hátránya. A tudás az életet zavarosabbá és bonyolultabbá teszi olyan ember számára, aki a világot világnézetté akarja zsugorítani. Ha ebben a könyvben vannak veszélyes bolondok, akkor vannak hősök is – persze dicsőség nélkül. Ők a köztisztviselők, akiknek a tudása, elhivatottsága és kezdeményezőkészsége tartja mozgásban a gépezetet. Michael Lewis megkérdezi tőlük, mi nem hagyja nyugodni őket éjszaka. MICHAEL LEWIS a Brókerpóker, a Moneyball (Pénzcsináló), a The Blind Side (A szív bajnokai), A nagy dobás és a Harcos pszichológusok sikerkönyvek szerzője. A kaliforniai Berkeley-benél feleségével és három gyermekével.

Kniha se věnuje tématu, které je v oblasti politologického výzkumu do značné míry marginální. Nicméně domníváme se, že studium politiky nejmenších evropských států s demokratickými formami vládnutí má potenciál přinést výsledky, jež dají vyniknout některým skutečnostem či vztahům, které zůstávají při komparativní analýze politických systémů standardních států nevýrazné či bez povšimnutí. Při studiu politiky malých států je pozornost nutně věnována prvkům a rysům charakteristickým pro suverénní státy (vnitřní i zahraniční politika) a zároveň atributům typickým spíše pro politiku na komunální či regionální úrovni. Právě popsané propojení několika rovin v prostředí nejmenších evropských demokratických států činí jejich komparativní analýzu nosnou a zajímavou. Publikace je primárně určena akademické veřejnosti se zájmem o komparativní politologii, politickou geografii či postavení určitým způsobem netypických aktérů v mezinárodním systému. Vzhledem k bohaté faktografické stránce jednotlivých případových studií je knihu možné doporučit i čtenářům, kteří se zajímají o historii, kulturu a politiku nejmenších evropských států, tj. zemí, které jsou zajímavé i proto, že se do jejich historického a politického formování promítal vývoj celého evropského kontinentu existence velmi malých států je ostatně umožněna pouze shodou příhodných historických okolností a politické instituce a procesy v některých z nich představují unikátní relikty. To činí nejmenší evropské státy pozoruhodnými nejen z perspektivy politické vědy.

Jeden ze zakladatelů české politologie doc. Rudolf Kučera oslavil sedmdesáté narozeniny. Proto se v této publikaci sešli jeho kolegové i žáci, aby projevili úctu jeho dílu a ukázali svůj pohled na problémy, kterým se oslavenec ve svém díle věnuje. Předložená kolektivní monografie tak tematicky pokrývá v celé šíří témata, která jsou pro Rudolfa Kučeru typická. Zároveň se je ale snaží ukazovat i z jiných pozic, než je normativní politická teorie, což vedle široké palety témat nabízí i řadu zajímavých pohledů a perspektiv na problémy politického světa.

Oroszország és a világ jövőjéről, Duginról és Putyin rendszerének más eszmei ihletőiről, az orosz elnök mellett titokban működő "politikai bizottságról", a Hodorkovszkij-ügyről, oligarchák és szilovikok (volt KGB-ügynökök) küzdelméről, a sztálinizmus részleges feltámadásának okairól van szó egyebek között Walter Laqueur gazdag könyvében. A The New York Times megfogalmazása szerint "ez egy pontosan időzített és abszolut hiánypótló elemzés egy ördöngős Kreml-figyelő tollából". Az ördöngős Kreml-figyelő most a putyinizmusnak nevezett jelenség tartalmának feltárására vállalkozott. Vlagyimir Putyin népszerűségének okairól, a mai orosz ember és a pravoszláv egyház viszonyáról, az ellenséges külföldtől való örök félelméről, Oroszország eurázsiai hatalomként való elhivatottságáról ír. Tényekben és elemzésekben bővelkedő, mégis provokatív írásában arra is figyelmeztet, hogy aki Oroszországot hidegháborús relikviának tekinti, elsietett következtetésekre jut és veszélyes útra téved. Oroszország képes kihívást intézni a Nyugathoz, s meg is teszi azt. Éppen ezért a Nyugat sürgető érdeke idejében kifürkészni, hogy ki az, akivel szembehelyezkedik, és mit akar. A mai nyugati történetírás vezéralakjaként Laqueur az eddigieknél szélesebb képet fest Putyin Oroszországáról és annak ideológiájáról. Ismereteinek alaposságával és mélységével a szakértőket is képes meghökkenteni. A politika iránt érdeklődő olvasó pedig fogalmat alkothat arról, hogy mi miért történik ma és fog történni a következő években a nagy keleti birodalomban.

Když Franklin D. Roosevelt vyzval v roce 1932 na souboj o prezidentské křeslo Herberta Hoovera, stávající hlavu státu, nacházela se americká společnost ve stavu pochyb o účelnosti další existence systému vycházející z tržně-ekonomických vztahů. Hospodářská krize táhnoucí se od roku 1929 připravila o většinu majetku desítky milionů Američanů a více jak čtvrtina populace nebyla schopná dlouhodobě nalézt práci. Desetiletí po světové válce přitom znamenalo zlaté období pro americké hospodářství, jemuž se dostalo přízviska Nová éru kapitalismu. V době, kdy se objevil Franklin D. Roosevelt s příslibem New Dealu, trval hospodářský propad již třetí rok. Situace amerického hospodářství byla rozhodujícím faktorem, který formoval základní rámec Rooseveltova programu. Cílem této práce bude pokusit se za pomoci historiografických metod nalézt odpověď na otázku, zda New Deal vybočoval z trendu dlouhodobého vývoje hospodářsko-politického uvažování ve Spojených státech či zda lze vystopovat evoluční logiku, která z něj činí pouze další krok v přirozeném vývoji směrem k posilování státních intervencí do tržní ekonomiky.

Historik Hans-Peter-Schwarz opisuje životné zastavenia, ako aj politický prínos tohto legendárneho kancelára. Zaoberá sa otázkou, ako sa Adenauerovi podarilo dostať Spolkovú republiku Nemecko do spoločenstva západných demokratických štátov. Schwarz analyzuje Adenauerovu zahraničnú a vnútornú politiku. Venuje sa aj výčitke, že svojím údajným „separatizmom“ západonemecký kancelár zradil ľudí vo Východnom Nemecku. Opisuje tiež Adenauerove vizionárske úsilie o zjednotenú Európu a pýta sa aj na „tmavé stránky“ tohto veľkého štátnika.

A Katonai Műszaki Doktori Iskola 2022-ben ünnepelte alapításának 20. évfordulóját. Az eltelt két évtizedben végzett munkát nem a mi feladatunk dicsérni, beszéljenek inkább a számok: 571 felvett hallgató, 373 kiadott abszolutórium, 234 eredményes védés. Az itt végzett hallgatók ma már a Magyar Honvédség, az Országos Katasztrófavédelmi Főigazgatóság és az Országos Vízügyi Főigazgatóság szakembereiként töltenek be felelős beosztásokat. Szolgáltató Iskolaként igyekszünk működni, minden elvszerű segítséget megadva hallgatóinknak. A körülmények változnak, a szabályzók módosulnak, de ebből a szemléletből nem engedünk. E szolgáltató szemléletbe tartozik az is, hogy a rendelkezésünkre álló források egy részéből hallgatóink publikációs tevékenységét támogatjuk. A jubileumi kötetben 20 hallgatónk kapott lehetőséget, hogy számot adjon kutatási munkájának pillanatnyi állapotáról. Biztosak vagyunk abban, hogy az olvasó talál a szerteágazó kutatási témák között olyat, amely újdonságot jelent számára.

Edward N. Luttwak (1942) amerikai politológus. Fő kutatási területe a biztonságpolitika, geopolitika és hadtörténelem. Egyetemi munkássága mellett a gyakorlati politikában is részt vett tanácsadóként. Műveit két tucatnál is több nyelvre fordították le. Luttwak a kortárs stratégiai gondolkodás egyik fenegyereke volt. A Strategy: The Logic of War and Peace című művét (hamarosan megjelenik magyarul is) tankönyvként használják sokfelé a világban. Hadtörténeti művei nagy feltűnést keltettek és vitákat váltottak ki. Fontosabb azonban az a gondolata, hogy a stratégia a katonai cselekvésből és gondolkodásból átkerült a politikaiba is. A jelen kötet első változatát huszonévesen írta, és rögvest nagy feltűnést keltett részben a témaválasztása, részben a szemléletmódja miatt. Miközben a politikatudomány hatalmas könyvtárakat töltött meg a liberális demokrácia működéséről vagy a kívánatos politikáról, Luttwak arról írt, hogy a kormányzatok zöme erőszakos úton jutott hatalomra. A könyv a kényszer gazdaságos alkalmazását tárgyalja: hogyan és mennyi erőszakot kell alkalmazni a hatalom megszerzése és megtartása érdekében. Az időnként ironikus szöveg azonban nemcsak azok számára hasznos, akiknek kényszert kell alkalmazni vagy ilyesmire készülnek, hanem azok számára is, akik az erőszakos hatalomátvételt szeretnék megelőzni. Végül hasznos lehet mindenki számára, aki a politika múltbeli és jelenlegi történései, a sikeres vagy kudarcos hatalomszerzés, vagy megőrzés megértésére törekszik.

Szétporladt a hidegháború vége óta ismert világunk. Az előző évek kihívásai világossá tették, hogy lehetetlen a kitaposott úton továbbmennünk. Fel kell ismernünk, hogy egy új rend új típusú próbatételeivel állunk szemben. Ehhez alkalmazkodnunk létszükséglet. Nem halogathatjuk tovább, hogy megfejtsük, mégis hogy jutottunk idáig, és ami ennél is fontosabb: hogyan tovább? Schmidt Mária esszékötete ehhez nyújt támpontot. Nincs sok időnk: korszakhatárhoz érkeztünk.

Hogyan ?lőtte le Kázmért, a medvét, Horthy Miklós? Miképp vitte be Brezsnyev elvtársat a susnyásba egy sebzett vadkan? Kikkel vadászott Horthy Miklós, Rákosi Mátyás és Kádár János? Kik cserkeltek József főherceg egykori vadászterületén a szocializmusban, és ki birtokolja a rezervátumot ma? Az elmúlt száz évben melyik magyar politikus lőtte a legnagyobb bakot? Kádár János vagy Semjén Zsolt rendezett-e jobb vadászati kiállítást? Az elmúlt száz év során Magyarország megannyi politikai, történelmi változáson esett át. Rendszerek, korszakok, ideológiák és vezetők jöttek-mentek, cserélődtek. Mégis létezik valami, ami összeköti egymással a Horthy-korszakot, a szocializmust és a rendszerváltás utáni időszakot: a hatalmi elit öröknek tetsző vadászszenvedélye. Hazánkban a vadászat nem csupán úri passzió, hanem több annál. Magyarországon számos erdő és tisztás vált fontos döntések és bizalmas megbeszélések színterévé sorsfordító történelmi pillanatokban. Miért vadásznak minden korban a politikusok? Miként alakította a politikai döntéseket az elit vadászszenvedélye? Hogyan befolyásolta mindez az emberek sorsát Magyarország elmúlt száz évében?Majtényi György könyve a hatalmasok vadászatainak legrejtettebb titkait tárja elénk történészi alapossággal, ám mégis olvasmányos formában. Korábban ismeretlen és izgalmas történetekkel találkozunk vadászokról, hajtókról, medvékről, őzekről és szarvasokról. Az olvasó Magyarország elmúlt száz évének történelmét egy vadászpuska távcsövén keresztül is megismerheti a kötet lapjain – úgy, ahogy azt politikus-vadászaink látták. A szerző ugyanakkor nem hallgatja el az áldozatok szempontjait sem.

Dr. Czóbel Ernő (1886–1953) irodalomtörténész, Marx-kutató, tanár. Öt testvére közül a legismertebb bátyja, Czóbel Béla festőművész volt. A Tanácsköztársaság idején annak bécsi követségét vezette. Bukása után hazai börtönökbe került, majd 1922-ben fogolycsere során a Szovjetunióba került. Felesége és lánya is követte őt az emigrációba. A sztálini rezsim koholt vádak alapján 1936-ban börtönbe, majd a gulagra száműzte, Szibériába. Családja igyekezett megkönnyíteni sorsát, levelekkel, időnként csomagokkal. A levelek tartották bennük a hitet, hogy újra találkozhatnak.Az első, fennmaradt levél 1939-ből származik, az utolsó 1947. szeptember 26-án íródott. 1941-ben csak néhány, míg az 1942-es esztendőbe egy levél sem keletkezett. Sok levél elkallódott, de a kilenc év „levél-termése” ennek ellenére bőségesnek nevezhető.Mi a levelek legfőbb értéke az utókor számára? A levelek bepillantást engednek egy szerelem, egy emigráns magyar család életébe, olyan korban és körülmények között, amelyről az interneten és nyomtatásban nem található személyes, megrázó és érdekfeszítő olvasmány.Czóbel Anna, akinek a hagyatékából a levelek előkerültek, mindössze 4 éves volt, amikor szüleivel a Szovjetunióba került. Ott végezte iskoláit, s szerzett diplomát filmoperatőrként. A leveleket a cenzúra miatt oroszul kellett írni. Ő fordította magyarra és gépelte le azokat, az 1970-es években.A gulagról a Czóbel-családban soha, senki nem beszélt. Czóbel Anna élete utolsó hónapjaiban említette meg, hogy semmi nem fontos abból, ami utána hátra marad, csak ez a levelezés.

Kniha se zabývá bezpečnostní politikou Evropské unie a podrobněji také jednoho z jejích členských států, České republiky. Hledá odpověď na otázku, jestli v Evropské unii dochází ke splývání vnitřní a vnější bezpečnosti a zejména ke stírání rozdílů mezi dvěma nejdůležitějšími bezpečnostními institucemi – policií a armádou. Zda splývá role policie a armády na úrovni Evropské unie, zda evropská integrace takový proces povzbuzuje, nebo mu spíše brání, a konečně zda dochází ke stírání rozdílů mezi policií a armádou na úrovni členského státu. Autor dochází na základě případových studií evropské a národní úrovně k závěru, že ačkoli je možné na papíře pozorovat celou řadu změn, v praxi je jejich dopad jen velmi omezený. Viditelné změny jsou způsobeny zejména důrazem na otázky vnitřní bezpečnosti, kdy se předcházení vnitřním hrozbám podřizují i aktivity doposud považované za součást vnější bezpečnosti. V podstatě všechny viditelné změny lze ovšem velmi jednoduše zvrátit v okamžiku, kdy by se změnil bezpečnostní diskurs nebo politické preference. Policie a armáda stále zůstávají dvěma odlišnými složkami s různými úkoly a rozdílným způsobem práce.

Monografie Michala Švece zkoumá vybrané aspekty fungování komunálního politického systému v Praze v meziválečném období. Po institucionálním vymezení organizace Velké Prahy a volebního systému pro obecní volby jsou představeni hlavní političtí aktéři. Pražské komunální volby v letech 1923–1938 autor podrobuje jak analýze celkové, tak na úrovni obvodů; poté soustřeďuje pozornost k volebním kampaním, tvorbě volebních koalic i volební geografii. Kapitola, která je věnována volbám primátora a kolektivních obecních orgánů, vypovídá rovněž o kooperaci či soupeření stran zastoupených na Staroměstské radnici. Text doplňuje řada přehledových tabulek i map.

Jedinečná kniha, napsaná původně v angličtině (On Behalf of Their Homeland) jedním z dlouholetých činovníků a předsedů exilové Společnosti pro vědy a umění (SVU) Miloslavem Rechcíglem ml. (* 1930 v Mladé Boleslavi), o jedinečné celosvětové organizaci, která vykonala mnohé pro zahraniční reputaci Československa a jeho nástupnických států. Společnost pro vědy a umění založili v roce 1958 čeští a slovenští intelektuálové v zahraničí, kteří byli nuceni opustit rodnou zemi po násilném komunistickém převratu v roce 1948. Činnost Společnosti, která odráží lásku a oddanost zahraničních Čechů a Slováků k jejich rodné vlasti a tvoří nedílnou součást české a slovenské kulturní historie, se rozvíjela především ve Spojených státech amerických, ale postupně Společnost prostřednictvím místních skupin rozšířila svou působnost i do zemí západní Evropy či Austrálie. Miloslav Rechcígl ve své knize, která slučuje přednosti pečlivé historické práce i očitého svědectví jednoho z nejvýznamnějších účastníků popisovaných dějů, zdokumentoval důležité události a aktivity Společnosti pro budoucí historiky a dal nahlédnout do pozadí jejích důležitých rozhodnutí. Součástí knihy je nejen bohatá obrazová dokumentace, ale také textové přílohy zahrnující např. zdravice amerických prezidentů Geralda Forda, Jimmyho Cartera a Ronalda Reagana.

Az ukrán válság nem Oroszország egyoldalú és váratlan akciójával kezdődött. Moszkva még csak nemzetközi joggal ellentétes illegitim követelésekkel sem állt elő. Az ukrán konfliktus úgy kezdődött, hogy az Egyesült Államok, a NATO és az EU közös erőfeszítéssel kísérletet tett Ukrajna kiszakítására Oroszországgal fenntartott természetes kapcsolatrendszeréből, amely történelmi alapokon és mélyen gyökerező közös kultúrán és valláson alapult. A Nyugat felelőtlen vakmerőséggel tett kísérletet arra, hogy Ukrajnát a saját érdekszférájába kényszerítse. Moszkva már a 2000-es évek elejétől kezdve világossá tette, hogy Ukrajna integrációját a NATO-ba nem tudja elfogadni, mert azok alapvetően sértik nemzetbiztonsági érdekeit. A washingtoni neokon döntéshozók ignorálták ezeket a figyelmeztetéseket, amelyek nem Oroszország terjeszkedési igényeit, hanem alapvető biztonsági érdekeit fejezték ki. Azok az amerikai diplomaták, akik végül az ukrajnai válságot kiváltó intézkedéseket meghozták, súlyos szakmai hibát követtek el, amikor nem mérték fel helyesen, mi lesz az általuk kiváltott konfliktus következménye. Ukrajna felfegyverzése, továbbá az ukrán haderő kiképzése és modernizálása nem lesz képes kikényszeríteni, hogy Oroszország mondjon le alapvető biztonsági érdekeiről. A modern fegyverek tömeges megjelentése Ukrajnában csak tovább élezi a konfliktust, és még több szenvedést okoz az ukrán népnek. Ukrajna életbevágóan fontos Oroszország szempontjából, ugyanez Washington és az EU vonatkozásában nem mondható el.

Democracy is a living, breathing thing and Erica Benner has spent a lifetime thinking about the role ordinary citizens play in keeping it alive: from her childhood in post-war Japan, where democracy was imposed on a defeated country, to working in post-communist Poland, with its sudden gaps of wealth and security. This book draws on her experiences and the deep history of self-ruling peoples - going back to ancient Greece, the French revolution and Renaissance Florence - to rethink some of the toughest questions that we face today. What do democratic ideals of equality mean in a world obsessed with competition, wealth, and greatness? How can we hold the powerful to account? Can we find enough common ground to keep sharing democratic power in the future? Challenging well-worn myths of heroic triumph over tyranny, Benner reveals the inescapable vulnerabilities of people power, inviting us to consider why democracy is worth fighting for and the role each of us must play.