Sociologická expedice do nitra vlastní země Události posledních měsíců mohly v mnoha lidech zesílit pocit, že realita předstihuje možnosti fikce. Podobné pocity však nemusí být dezorientující ani nejsou důvodem k rezignaci. Společenské otřesy totiž přinášejí také nové pohledy na to, co se nám dosud jevilo jako samozřejmé. Kniha Neznámá společnost od sociologa Pavla Pospěcha tyto perspektivy otevírá a ukazuje, jak je můžeme využít. Vychází ze sociologických průzkumů, historických studií i filozofie, především se však nebojí klást si zdánlivě banální otázky a hledat na ně odpovědi na nečekaných místech. Proč má tolik lidí vlastní bazén? Proč si pořád opakujeme vtipy o frontách na banány? Proč je pro nás tak důležité být přirození a sami sebou? V Neznámé společnosti se čtenář stane profesionálním cizincem ve vlastní zemi. Najednou se i skutečnosti, které doposud dávaly smysl a působily nesporně, začnou zdát podezřelé — a naopak, zdánlivé historické nahodilosti a anomálie náhle začínají dávat smysl.

Mindig érdemes régi nagyjaink felé fordulni. Különösen útkereső időkben. S még inkább akkor, ha tetteik és moráljuk fáklyaként mutat utat a mai kor emberének, a mai kor vezetőinek. A magyar történelemben volt három olyan nemzedék, - Szekfű Gyula kifejezésével élve - akik a modern, népképviseleti Magyarországot teremtették meg, s akiknek legnagyobb egyéniségei, politikusai egyben mind jelentős tudósai is voltak a hazának. Ők azok, akik Kölcsey jelszavát "A haza minden előtt!", nem forrófejű forradalmárként képviselték, hanem a politika és a tudomány összes jelentős grádicsát bejárva tudós politikusokként építették fel a modern magyar államot. Ők azok, akik a kiegyezés politikai arénáját megalkották, s ők azok, akik majd a Magyar Tudományos Akadémia elnökeiként egyben a kultusztárcák irányítói is voltak a trianoni tragédiáig terjedő fél évszázadban. Eötvös József, Trefort Ágoston, Lónyay Menyhért, Eötvös Lóránt és Berzeviczy Albert pályája, tudósi és politikusi működése egy kor lenyomata: a tudós politikusok koráé. E kórról, és "statusférfiairól" szól e kötet.

Donald Trump je první americký prezident, který se s nepokrytým pohrdáním vysmívá liberálním hodnotám. A není jediný: vyznavači neliberalismu stojí také v čele Itálie, Maďarska, Polska či Turecka. Co se vlastně stalo? Proč liberalismus ztratil podporu, jíž se kdysi těšil? James Traub se ve své knize s těmito otázkami vyrovnává návratem k počátkům liberalismu v období po americké a Francouzské revoluci a v dílech myslitelů, jako byli John Stuart Mill či Isaiah Berlin. První liberálové se k vládě většiny stavěli s hlubokou skepsí, avšak poté se liberalismus přizpůsobil a pojal do sebe nejenom víru v práva jednotlivce a svobodný trh, ale také víru v základní intervenci státu pro zajištění obecného prospěchu. Liberalismus se záhy stal krédem nejmocnější země na světě. Avšak tento konsenzus se přerušil a dnes je liberalismus považován za zastaralou doktrínu. Traubova kniha představuje současné dění na pozadí dřívějších událostí a ukazuje cestu vpřed.

Kniha přináší z větší části doposud nezpracovaný pohled na českou antisystémovou krajní pravici v jejím více než stoletém vývoji. První část sleduje odmítavou reakci českého radikálního konzervativismu, fašismu i nacionálního socialismu k demokratické modernizaci české společnosti v meziválečném období a následný politický debakl těchto proudů po Mnichovu 1938 a za druhé světové války. Druhá část vymezuje směry, aktivity a příběhy čelných politiků současné české krajní pravice. Ukazuje na kontinuitu české krajní pravice s minulostí a zároveň dokládá její diskontinuitu na schopnosti přizpůsobit antisystémové a rasové koncepce podmínkám a konfliktům globalizované liberální demokracie 21. století. Stále razantněji se projevuje odklon od někdejší svárlivé nacionální uzavřenosti k nadnárodní krajně pravicové solidaritě a spolupráci v duchu tzv. bílého evropanství. Publikace je určena nejen odborníkům z různých vědních oborů a profesí (soudobé dějiny, moderní politické vědy, bezpečnostní oblast), ale i učitelům a studentům, kteří pociťují v dané problematice deficit adekvátní odborné literatury. Konečně, mnoho podnětného může přinést i pracovníkům státních institucí a veřejné správy, politikům, novinářům a všem zájemcům o konkrétní a živé problémy demokracie, autoritářských a totalitních systémů.

Média dnes doslova hýbou společností. Víte, jak se v nich orientovat? Kdo vlastní české sdělovací prostředky a jak se to odráží v jejich obsahu? Tušíte, co se odehrává v novinářském světě a kdo pro vás zprávy tvoří? Světem českých novinářů vás s profesionálním vhledem provede redakce platformy HlídacíPes.org organizované Ústavem pro nezávislou žurnalistiku. Nahlédnete pod prsty nejrůznějších médií. Řeč přijde i na nejdůležitější kauzy s nimi spojené.

Druhé, upravené a doplnené vydanie terminologického a výkladového slovníka Politológia zahŕňa viac ako tisíc hesiel – pojmov a mien, ktoré sú významné vo vzťahu k politike, politológii a ďalším spoločenským vedám. Obsahuje etymológiu pojmov, ich významové škály v rôznych súvislostiach, preklady pojmov do svetových jazykov i do jazykov štátov susediacich so Slovenskou republikou. Jedným z cieľov publikácie je, aby sa pojmy významné v politickom kontexte používali korektne, bez nevedomých či zámerných skreslení a deformácií. Slovník je praktickou a prehľadnou pomôckou pre študentov politológie a príbuzných spoločenských vied, politikov, žurnalistov, predstaviteľov štátnej správy, samospráv a pre všetkých, ktorí majú záujem bližšie porozumieť pojmovému aparátu používanému v súvislosti s organizáciou a riadením spoločnosti. Dielo, ktoré v prvom vydaní vyšlo v roku 2010, vytvorili spoločne Dr. h. c. prof. JUDr. Jaroslav Chovanec, CSc., ústavný právnik, vysokoškolský pedagóg a publicista, a politológ, vysokoškolský pedagóg, redaktor a multilingvista Viliam S. Hotár (+2012). Doplnky v druhom vydaní sú dielom Dr. h. c. prof. JUDr. Jaroslava Chovanca, CSc. Vedeckým redaktorom diela je mult. Dr. h. c. prof. JUDr. Mojmír Mamojka, CSc.

K výročí 30 let od sametové revoluce opětovně vychází úspěšná kniha Karla Hvížďaly Výslech revolucionářů. Připomeňte si události listopadu 1989 očima přímých aktérů. Publikace může být velmi poučná i pro mladou generaci.

Studie se zaměřuje na porozumění případům dobrého vládnutí v Česku. Autor zkoumal tři menší města a jejich politické představitele, kteří ve zkoumaném období prosazovali principy dobrého vládnutí. Na pozadí zkoumaných případů dobrého vládnutí se studie zaměřila nejen na výzkum politických elit, ale také na výzkum občanské veřejnosti, participace, demokratické legitimity a sociální integrity. Výzkum si kladl otázku, na jakých předpokladech závisí rozvoj a udržitelnost liberální demokracie a jak si v této souvislosti stojí česká společnost. Studie přináší důkazy o tom, že vysokoškolské vzdělání se v českých podmínkách často projevuje jako faktor posilující vlastní zájem. Vysokoškolské vzdělání posiluje občanské sebevědomí a asertivitu, nikoli však schopnost sebeomezení a smysl pro kompromis, ty jako by spíše snižovalo. Studie rovněž dokládá nesamozřejmý fakt, že udržitelnost dobrého vládnutí může představovat obtížnější výzvu než jeho samotné prosazení. Jak prosazovat veřejný zájem v prostředí všeobecného nezájmu o věci veřejné? Jak jej prosazovat proti zájmům části veřejnosti? A jak prosazovat veřejný zájem, když většina občanů není schopna či ochotna veřejný zájem posoudit či zohlednit? Lze důvěryhodně vládnout v prostředí všeobecné nedůvěry? A jak vládnout odpovědně v prostředí všeobecné neodpovědnosti? Jak prosazovat liberální vládu formálních pravidel v prostředí nedůvěry k formálním pravidlům? Jak si uchovat respekt a čest ve volené funkci v prostředí všeobecného opovrhování politikou a politiky, kteří jsou stereotypně očerňováni a házeni do jednoho pytle s gaunery a šíbry?

Novinár, publicista a politický komentátor Róbert Kotian prináša exkluzívny pohľad do zákulisia delenia spoločného štátu Čechov a Slovákov. Bolo Česko-Slovensko odsúdené na rozpad po slobodnom nádychu v novembri 1989? Zaslúžil sa o vznik samostatného Slovenska Vladimír Mečiar, alebo ho do samostatnosti dokopal Václav Klaus? Prečo sa politici obávali referenda, a prečo bolo toto rozhodnutie napokon racionálne, hoci neústavné? Prečo českí lídri stratili o slovenskú časť federácie záujem a viac im vyhovovalo samostatné Slovensko? Prečo slovenskí politici o samostatnosti predovšetkým hovorili a českí sa ňu aj reálne pripravovali? Prečo Václav Havel tak rýchlo kapituloval a sústredil sa na post českého prezidenta? Kotian ako novinár, ktorý bol pri tom, ponúka rekapituláciu hektických udalostí a prináša aj viacero doteraz neznámych okolností rozdelenia Česko-Slovenska. Text dopĺňa séria rozhovorov s priamymi aktérmi tohto procesu: Michalom Kováčom, Milanom Kňažkom, Milošom Zemanom, Miroslavom Macekom a dvojicou historikov Janom Rychlíkom a Dušanom Kováčom. Tomáš Garrigue Masaryk o Československu hovoril, že štáty sa udržiavajú ideami, na ktorých vznikli. Pri pripomínaní si storočnice vzniku Československa má zmysel aj poznanie, ako na troskách jedného štátu vznikli dva nové a na akých ideách vznikli. Toto poznanie môže do veľkej miery vysvetľovať aj ich súčasný stav. Dobovú atmosféru navodzujú kresby Fedora Vica, ktoré glosovali aktuálne dianie na stránkach Lidových novín.

Publikace přibližuje vnitřní a zahraničněpolitický vývoj Rakouska v období 19311934. Soudobé ekonomické a sociální problémy spolu s tlakem Itálie a Německa výrazně přispěly k zesílení dlouhodobých antidemokratických tendencí a napomohly k pádu parlamentní demokracie v Rakousku. V důsledku snahy Německa omezit samostatnost republiky pod Alpami došlo k odklonu Rakouska od lavírování mezi jednotlivými velmocemi k užší spolupráci s Itálií. Řešení patové situace spatřovali rakouští a němečtí nacisté v provedení ozbrojeného spiknutí. Diletantsky naplánovaný puč, v jehož průběhu přišel spolkový kancléř Engelbert Dollfuss o život, poškodil pověst Německa v zahraničí a naplno odhalil zločinnou podstatu nacismu.

Autonomies in Europe: Solutions and Challenges - pod týmto názvom vyšla publikácia Výskumného ústavu národnej politiky v Maďarsku, ktorá je výsledkom medzinárodnej spolupráce a obsahuje rozšírené príspevky z konferencie v roku 2013. V slovenčine vydávame preklad tejto publikácie, aby sme si názor na takú komplexnú a zaujímavú tému, akou je právo na sebaurčenie, neutvárali na základe spravodajských kanálov.

Co je Německu po Ukrajině? A jak je možné, že ztroskotaná dohoda s EU vyústila v jednu z nejnebezpečnějších krizí, jaké Evropa zažila v posledních desetiletích? Může za všechno Putin? Tahá skutečně za všechny nitky, nekompromisní a bezohledný? Nebo se pravda ukrývá ještě někde dále za tímto konfliktem, který v současnosti ohrožuje mír na celém jednom kontinentu, a skutečnost je mnohem komplexnější? A především: Jakou roli v tom všem hrají média, která hýří nekritickým zpravodajstvím a nedostatkem objektivních informací – stejně jako již předtím během finanční krize? Stala se média sama jednou z politických stran? Mathias Bröckers a Paul Schreyer nahlížejí za kulisy politického dramatu, které se změnilo už dávno pro mnohé ve smrtelnou tragédii. Pokus pochopit motivy Ruska při ukrajinské krizi a získat si vhled do pohnutek a příčin Putinova jednání znamená v očích mnohých diskreditaci, a výraz „ti, kdo se snaží pochopit Putina (či Rusko)“ se stal takřka nadávkou a analýza jakéhokoli druhu na toto téma se rovná výsměchu. Jenomže tam, kde se už nesmí analyzovat, se ujímá vlády ideologie. Tam, kde je zakázáno chápat, vládne dogma. Proto se autoři znovu a výslovně prohlašují za ty, „kdo se snaží pochopit Putina“. Protože čím zlomyslněji a hitlerovštěji je Putin prezentován v médiích, tím důležitější je střízlivé a realistické porozumění – nikoli prostřednictvím psychologizující spekulace o jeho osobě, nikoli pomocí jednostranné ideologie, ale prostřednictvím co možná objektivního poznání situace. Mathias Bröckers je volný novinář, který píše m. j. pro taz a pro Telepolis. Patří k zakladatelské generaci taz, potom pracoval jako autor m. j. pro Die Zeit a pro řadu rozhlasových stanic. Jeho díla Die Wiederentdeckung der Nutzpflanze Hanf (Znovuobjevení užitkové rostliny konopí) a Verschwörungen, Verschwörungstheorien und die Geheimnisse des 11. 9. (Spiknutí, spiklenecké teorie a tajemství dne 11. 9.) se staly mezinárodními bestsellery. Nejnověji od něho vyšly v nakladatelství Westend knihy 11. 9. - zehn Jahre danach (11. 9. – deset let poté) a JFK – Staatsstreich in Amerika (JFK – státní převrat v Americe). Paul Schreyer je volný novinář, píšící mimo jiné pro magazín Telepolis a Global Research. Jeho poslední kniha Faktencheck 9/11 byla v odborných kruzích přijata s velkým zájmem („Patří k tomu nejlepšímu, co lze na německém knižním trhu objevit v oblasti kritických analýz na dané téma“, Dr. Dieter Deiseroth, soudce spolkového správního soudu).

Niekoľko týždňov po tom, ako na Ukrajine vypukla najprv politická kríza, po ktorej nasledovala revolúcia na Majdane, a po tom, ako Rusi anektovali Krym, sadol do auta a prešiel takmer celú Ukrajinu. Róbert Ondrejcsák tam už predtým chodil dlhé roky. Počas roka 2014 sa však krajina menila rýchlo pred jeho očami. Vtedy pochopil, že Putin Ukrajinu definitívne stratil. Zrejme to začal chápať aj Putin a pre jeho vysnívanú veľkoruskú ríšu to nebolo akceptovateľné. Anexia Krymu nestačila, invázia na Donbase nepomohla, a preto vo februári 2022 spustil totálnu vojnu proti Ukrajine a Ukrajincom. O tom je táto kniha. „Píšem ju preto, aby som pomohol pochopiť najdôležitejšiu udalosť v medzinárodných vzťahoch za života našej generácie, ktorá ovplyvní aj životy našich detí. Táto vojna totiž nie je len o Ukrajine a Rusku, ale aj o Slovensku, o strednej Európe a o budúcnosti celej Európy. Je najdôležitejšou otázkou pre bezpečnostnú politiku a medzinárodné vzťahy, lebo nejde len o bezpečnosť, ale aj o to, koľko budeme platiť za armádu o päť či desať rokov, koľko nám ostane na nemocnice, školy či diaľnice. A to sa týka každého z nás. Niektorí si to priznajú, niektorí to ignorujú, ale realitu neoklameme – je to aj naša vojna, lebo jej výsledok určí našu budúcnosť,” píše Ondrejcsák v úvode. Je jedno, či ju čítate koncom roka 2023 alebo, povedzme, v roku 2028. Stáročné tradície, ideologické, historické a geopolitické základy sa nemenia, alebo sa menia len veľmi, veľmi pomaly. Musíme ich spoznať, naučiť sa s nimi žiť a najmä reagovať na ne. A aby sme vedeli primerane reagovať, musíme vedieť, s čím máme do činenia. Róbert Ondrejcsák sa zaoberá medzinárodnými vzťahmi a bezpečnostnou politikou takmer tri desaťročia. Vyštudoval politológiu a históriu, má doktorát z medzinárodných vzťahov. Pôsobí ako veľvyslanec Slovenskej republiky v Londýne. Bol štátnym tajomníkom ministerstva obrany v rokoch 2010 - 2012 a opäť v rokoch 2016 - 2020. Okrem pôsobenia na ministerstve zahraničných vecí a obrany pracoval v odborných zahraničnopolitických a bezpečnostných think-tankoch, je autorom mnohých odborných publikácií a kníh, prednášal na univerzitách na Slovensku aj v zahraničí. Je nositeľom vysokého nemeckého štátneho vyznamenania za podporu európskej a transatlantickej spolupráce. Je presvedčeným zástancom európskeho a atlantického ukotvenia Slovenska, ako aj podporovateľom demokracie, slobody a ľudských práv.

A zöld, környezetvédő civil aktivizmus új fejezetét jelenti a kortárs klímamozgalom, amelynek legfontosabb eseményeit 2018-tól a középiskolai tanulók által szervezett pénteki iskolai sztrájkok jelentik. A résztvevők tanulási kötelezettségüket azért tagadják meg, hogy tiltakozzanak a klímaválságra adott elégtelen politikai reakciókkal szemben. A klímamozgalom egyik kezdeményezője annak ikonikus alakja, a korábban magányosan tüntető Greta Thunberg. Magyarországon már 2018-ban megalakult a Fridays For Future csoport, majd tüntetések szervezésével csatlakoztak a nemzetközi tiltakozási kampányokhoz. A klímamozgalom lényeges újdonsága volt, hogy nem egy helyi környezetszennyezéshez vagy beruházáshoz kapcsolódik, hanem az éghajlatváltozás általános, mindenki által érzékelhető következményeivel foglalkozik. Az üggyel kapcsolatban egyszerre volt megfigyelhető a tudatos fogyasztáson és utcai tiltakozáson keresztül megvalósuló politikai részvétel. Kötetünkben fiatal és tapasztalt társadalomtudósok vizsgálják meg a klímatüntetők szociológiai hátterét, továbbá az éghajlatváltozással, a klímamozgalommal kapcsolatos politikai reakciókat, attitűdöket.

A rendszerváltás kezdeti éveitől fogva háborúban élünk békeidőben. Ebben a ránk kényszerített háborúban védekezünk és támadunk magunk is, mert nincs jogunk veszni hagyni azt, ami nekünk nemzetből és kultúrából még megmaradt. A publicisztikát szokták hasonlítani a könnyűlovassághoz, a fajsúlyosabb irodalomhoz képest. Amikor a politikában is, a szellemi életben is háború dúl, akkor ennek a könnyűlovasságnak jutnak az írásban megvívható napi és heti csaták. Amikor ma a publicista (a közíró) a kétharmados kormányt védi, ahelyett, hogy hagyományosabb szerepében inkább ellenzéki sáncokat védene, akkor a hazáját és nemzeti kultúráját védi, mert belülről és kívülről azt támadják eszelősen és minden méltányosságot nélkülözve. A publicisztika, ha jó, magyarul szól minden magyar emberhez, segítve, hogy értse jobban a maga történetét és ne hagyja magát félrevezetni. Ez adja elsősorban a publicisztika magasabb értelmét, rangját, becsületét. Ez adja művelőinek a felelősségét is.

Projekt evropské integrace Evropská unie prožívá svou krizi, která je zároveň novou šancí k promýšlení budoucnosti. Evropa opět hledá svou politickou a kulturní identitu, své místo ve světě. Editor oslovil takřka pět desítek autorů a autorek, kteří se pokusili o reflexi evropské problematiky z české perspektivy. U příležitosti 10. výročí našeho členství v EU tak čtenáři dostávají do rukou jakýsi manuál, který je nejen rekapitulací, ale též formulací českých vizí evropské budoucnosti, a to v kontextu historickém, filosofickém, religionistickém, kulturním, politickém a politologickém, sociologickém, právním i ekonomickém.

Od 24. února 2022 se Ukrajina brání ruské agresi – a od samého počátku války přibližuje světu statečné úsilí ukrajinských obránců ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ve svých plamenných, výtečně vystavěných a bravurně přednesených projevech hájí právo na svobodu, národní svébytnost a nezávislost, burcuje svědomí státníků a vyzývá všechny lidi dobré vůle k podpoře Ukrajiny. Kniha Poselství z Ukrajiny přináší soubor prezidentových válečných projevů; pro knižní vydání je vybral sám Volodymyr Zelenskyj a knihu opatřil působivým úvodem, v němž se zamýšlí nad tím, co se o sobě a o Ukrajině dozvěděl od počátku invaze. Součástí knihy je i předmluva Arkadije Ostrovského, jenž se coby redaktor časopisu Economist věnuje Rusku a východní Evropě a který na přání anglického nakladatele osvětluje kontext prezidentských projevů a jejich význam. Řečeno s prezidentem Zelenským, „podpora Ukrajiny není trend, mem ani virální výzva. Není to hnutí, které by se rychle rozšířilo po celé planetě a pak stejně rychle zmizelo. Pokud chcete pochopit, odkud jsme, co chceme a kam směřujeme, měli byste se dozvědět víc o tom, kdo jsme. Tato kniha vám v tom pomůže.“

Az 1980-as évekig Magyarországon mindenki egyetlen emberre figyelt, Kádár Jánosra. Közös tudás volt, hogy tőle függ, merrefelé mennek a dolgok az országban. A rendszerváltás ígérete az volt, hogy ilyen többé nem lesz. Aztán 2010-től ismét mindenki egyetlen emberre figyel, Orbán Viktorra. Ismét közös tudás, hogy végső soron minden úgy fog eldőlni, ahogy ő jónak gondolja. Ez a könyv arról szól, hogyan jutottunk csöbörből vödörbe. Az egyszemélyes kormányzás visszatérése ugyanis nem csak úgy megtörtént velünk. A térség többi országában nincs is ilyen. Mi történt Magyarországon 1989 és 2010 között, ami megalapozta az Orbán-rendszert? A Kádártól Orbánig című kötet írásai ezt az utat mutatják be. Az írások többségében az Új Egyenlőség online társadalomelméleti magazin első öt évében jelentek meg a szerkesztőktől és felkért szerzőktől. A folyóirat egyértelmű világképet képvisel: a szolidaritás, az empátia, az igazságosság, a szabadság, a fenntarthatóság és a gazdasági demokrácia értékeit.

"Hillary Clinton Amerika és a világ többi részének legnagyobb döbbenetére elbukott a cél előtt, pedig korunk különleges egyénisége, nevéhez történelmi elsőségek sora fűződik. Ő volt az első diáklány, aki Amerika legtekintélyesebb női főiskoláján beszédet mondhatott a diplomaosztón. Ő lett New York állam első szenátornője, s neki sikerült – saját szavaival élve – előbb „megkarcolni, majd át is törni az üvegplafont”, hiszen ő az első női politikus, aki egy jelentős amerikai párt elnökjelöltségének közelébe jutott, hogy aztán nyolc év múlva meg is szerezze azt, miként az elnökválasztáson is övé lett a szavazói, ám nem az elektori többség. De ahogy kétezerben Al Gore-nak, úgy mindez neki is sovány vigasz. Avar János, egykori washingtoni tudósító könyve egy különleges képességű nő rendkívüli pályafutását kíséri végig. Hillary személyében egy hihetetlenül felkészült, minden feladatát elképesztő alapossággal és céltudatosan végző embert ismerhetünk meg, aki kudarcait követően is mindannyiszor képes volt talpra állni. Negyedszázada tűri a lejáratási kampányokat, amelyekből rendre győztesen került ki – lenyűgöző módon kerekedik felül ellenlábasain törvényhozási meg hallgatásokon vagy épp televíziós vitaműsorokban. Egykori legyőzője – ma fő támogatója – egy másik történelmi elsőség birtokosa, Barack Obama, aki joggal nevezte őt a modern idők legfelkészültebb elnökjelöltjének. A kötet ennek bizonyítékait kutatja. Száraz politikai elemzések nélkül meséli el Hillary Clinton páratlan életútjának állomásait."

Közép-Európában ?- és különösen Magyarországon – évszázados a vágy az Európához való felzárkózásra, ami voltaképpen egy ezeréves és mégis aktuális történet, amit a társadalomtudományok a legutóbbi évtizedekben a fél-perifériáról a centrumba való átmenetként énekeltek meg a társadalmi élet valamennyi területén. Az Európai Unió manapság már a legfontosabb meghatározó tényező az európai tagországok társadalmi-gazdasági és politikai rendszerének kialakulásában, működtetésében és továbbfejlesztésében, közvetve és közvetlenül egyaránt, ezért vált az Európaizálás szinte mágikus kifejezéssé Európa fejletlenebb felében. Az ezeréves történet során Európa sokat változott, sőt maga az Európai Unió is rohamosan átalakul, így meg kell ismerkednünk mozgalmas-izgalmas, manapság is forrongó történetével. Az EU olyan, mint egy sebes sodrású folyam, maga alakítja a medrét és partvidékét. Az Unió egy mozgásban lévő szervezet, amely az „egyre növekvő integráció” fogalmával azonosítja magát. Az EU mindenkori definíciója ezért egy jövőre irányuló definíció, az uniós mozgócélpont meghatározása. A Unióba belépő országok el kell fogadják az egyre növekvő integráció elvét, azt, hogy nem egy „végleges”, hanem egy átalakuló szervezetbe lépnek be, vagyis eleve el kell fogadniuk az állandó változások sodrását.

Autor provokativně zkoumá, čím přesně je antisemitismus v jedenadvacátém století, a nastoluje znepokojivé nové paradigma jeho chápání. Dále se zabývá rozměry této hrozby, vysvětluje, jak nové technologie přiživily oheň, jenž před nástupem nového tisíciletí jen doutnal. Výsledky jsou ničivé. Goldhagen rozebírá, jak se antisemitismus mezinárodně prosadil v institucích, jako je OSN a přední nevládní organizace, i v široké koalici nepřátelských států, jak antisemitismus po celém světě podněcují média i akademická sféra. Autor předkládá těm, jimž leží na srdci spravedlnost a morálka, plán tohoto nejznepokojivějšího předsudku. Daniel Jonah Goldhagen, bývalý profesor Harvardovy univerzity, je autorem knih Hitlerovi ochotní katani, A Moral Reckoning a Worse Than War. Přispívá do New York Times, Los Angeles Times, Washington Post, New Republic a do novin po celém světě.

Naše země, řízená naprostými politickými a ekonomickými diletanty, se momentálně nachází na velmi nebezpečné křižovatce, která se může stát konečnou pro mnoho našich občanů. Nyní již každý člověk, který si zachoval alespoň trochu zdravého rozumu, neřeší otázku, zda se stane či nestane nějaký velký malér, zasahující do našich životů, ale která krize přijde dříve a kdy nastane. Ti nejmoudřejší pak předpokládají, že zřejmě půjde o souběh mnoha krizových situací, navzájem se umocňujících, a tím zvětšujících dílo zkázy. Velmi rychle se totiž blížíme k začátku dokonalé bouře – nejhorší globální krize od Velké hospodářské krize. V zásadě půjde o společně probíhající energetickou, potravinovou, finanční, hospodářskou a sociální krizi. A to vše kvůli systémovým chybám a hloupostem politiků a nenasytnosti a chamtivosti bank a nadnárodních korporací. V pokračování knihy „Přežít nebo zemřít“, která vyšla v roce 2019, poskytuje autor aktualizované informace o možných krizových stavech (celoplošný dlouhodobý blackout, EMP, řízená/spontánní epidemie neznámé nemoci, nedostatková krize, válečný konflikt, včetně války jaderné nebo celkový kolaps společnosti), ale také čtenáře seznamuje s novými poznatky a zkušenostmi, jak tyto situace. Včetně toho, jak se na ně jak individuálně, tak kolektivně připravit.

Publikácia má ambíciu analyzovať právne a politické aspekty procesu vystúpenia Spojeného kráľovstva z EÚ. Vystúpenie členského štátu je zložitý právny proces, ktorý viedol k uzavretiu viacerých dohôd tu analyzovaných. Zároveň bol predmetom rozhodovacej činnosti úniových a britských súdov, ktorým sa táto publikácia venuje. Príčiny Brexitu sú však najmä politické. Preto sa tu nachádza aj pohľad na príčiny a dôsledky rozhodnutia britských voličov, ktorým bude predchádzať mapovanie predchádzajúceho historického vývoja. Výsledne tak vznikla publikácia s politicko-právnou povahou, ktorá v závere ponúka z celého procesu Brexitu poučenie pre Slovensko ako členský štát EÚ.

Autor publikácie aj po ukončení diplomatickej misie v Budapešti (1990 – 2002) naďalej monitoruje dianie na politicko-spoločenskej scéne u južných susedov, a kladie tristnú otázku: „Kam smeruje dnešné Maďarsko?“ Nazdáva sa, že odpovede na nemiznúci problém Čo je Maďar? musia demokratické štáty sveta hľadať v kontexte doby a najmä riešiť aktuálnejšiu otázku: „Čo svetu ponúka dnes iliberálne Maďarsko?“ Viacnásobný premiér Viktor Orbán mení Maďarsko na nepoznanie. O tom, ako sa mu to darí, je táto kniha. Proces transformácie Maďarska je prinajmenšom príkladom toho, ako demokracia môže seba samú porážať. Možno, že aj autora textov niekto obviní zo zaujatosti – ako biskupa Otta z Freisingu za názory , ktoré vyslovil v 12. storočí.

Tim Marshall új könyvében tíz olyan térséget térképez fel, amelyek ma, a nagyhatalmi versengés új korában befolyással lesznek a nemzetközi politikára. Ezek Ausztrália, Irán, Szaúd-Arábia, az Egyesült Királyság, Görögország, Törökország, a Száhel-övezet, Etiópia, Spanyolország és a világűr. Kiderül, hogy a Száhelben fennálló gondokból miért következik, hogy Európának belátható időn belül újabb menekültválsággal kell számolnia; hogy a 21. században miért a Földközi-tenger keleti medencéjét tartják a világ egyik leglobbanékonyabb térségének; és miért gondolják sokan úgy, hogy a világűr lesz a hatalmak összecsapásának következő színtere. A földrajz hatalma lebilincselő módon mutatja be, milyen módon formálta és formálja az emberiség múltját, jelenét és jövőjét a földrajz. "Szövetségek köttetnek, majd esnek szét. Lehetetlen megmondani, hogy a következő évek során pontosan merre billen a hatalmi egyensúly. Most még forog a kaleidoszkóp, darabkái nem állapodtak meg."

Publikace je dílem studentů a kolegů Jana P. Kučery, který třicet let působil na katedře politologie FSV UK. Kniha proto zahrnuje texty věnující se problematice, s níž docent Kučera spojil svou přednáškovou i výzkumnou činnost. K nim patří studie M. Skovajsy a J. Dopierally věnované Richardu Wagnerovi a analýzy vztahující se k českým dějinám, jako jsou práce o českém údělu od D. Brabce a o politickém stranictví v českých zemích před rokem 1918 od J. Staubera.Zájemci o české dějiny 20. století zde najdou i text týkající se kontaktů T. G. Masaryka s Willou Catherovou z pera P. Justa či obsáhlou studii V. Smetany přibližující přítomnost Rudé armády v Československu v roce 1945. Své místo zde našla i analýza formování středoevropské identity od L. Cabady a studie současné ruské inteligence M. Romancova. Nechybí ani zamyšlení nad konceptem svobodné společnosti, jejímž autorem je K. B. Müller, či úvahy o ideologickém zakotvení fašismu J. Charváta, které doplňuje „filozoficko-marsologická“ literárně zacílená úvaha J. Mlejnka. Stranou zájmu nezůstala ani témata vztahující se k Francii (příspěvek věnovaný národní identitě Nice z pera M. Perottina) či studie o „světovém vlivu“ Velšanů B. Říchové. Publikaci uzavírá politicko- geografická analýza globálně nejoblíbenějšího sportu – fotbalu – spoluautorů M. Riegla a B. Doboše.

Po únoru 1948 odešly z republiky do exilu tisíce lidí, včetně bývalých politiků, kteří se pokoušeli v zahraničí obnovit struktury politických stran, doma buď zakázaných, či přeměněných v neškodné satelity Komunistické strany Československa. Šestice českých exilových stran (národní socialisté, sociální demokraté, agrárníci, lidovci, národní demokraté, živnostníci) fungovala ve velmi provizorních podmínkách, přesto dokázala na přelomu 40. a 50. let výrazně promlouvat do exilového dění v Evropě i Severní Americe. Kniha nastiňuje historii těchto specifických hráčů na šachovnici studené války a využívá při tom pramenů objevených teprve nedávno v zahraničních archivech.

A powerful strain of Russian nationalism now lies at the heart of the Kremlin's political thinking: "Eurasianism". But how did this dangerous ideology, once a fringe theory, come to dominate Moscow's elite? Promoted most notably in recent years by Alexander Dugin, this theory has become the driving force behind the invasion of Ukraine and the perplexing manoeuvrings of Putin's Russia. In this fascinating investigation, Charles Clover, an award-winning journalist, traces Eurasianism's origins in the writings of White Russian exiles in 1920s Europe, through Siberia's Gulag archipelago in the 1950s, the dissolution of the Soviet Union in the early 1990s, and up to its steady infiltration of the governing elite. Based on extensive research and dozens of interviews with Putin's close advisers, this eye-opening account is essential reading to understand Russia's past century - and the dangers of our present political moment.

Na jar 2014 Rusko anektovalo Krym, rozpútalo vojnu na východe Ukrajiny, kde okupovalo časť Donbasu a vytvorilo tam „Luhanskú a Doneckú ľudovú republiku“. V tom istom čas sa pokúšalo rukami svojich miestnych pomáhačov vytvoriť šnúru podobných „republík“ v iných oblastiach Ukrajiny – od Charkiva na severovýchode po Odesu na juhozápade. Ruský vodca Vladimír Putin v tom čase s entuziazmom rozprával o tom, že je na spadnutie vznik nového štátu Novorossija (Nové Rusko). Ten by mal odrezať zvyšok Ukrajiny od prístupu k moru, obrať ju o obrovskú časť jej ekonomického a ľudského potenciálu. Odpor ukrajinských občanov tieto plány prekazil a nijaké ďalšie „ľudové republiky“ ani Novorossija nevznikli. Rozpínavý kremeľský režim sa svojich šialených imperiálnych plánov nevzdal a v roku 2022 znovu zaútočil na Ukrajinu. Plány Kremľa na „blitzkrieg“ však stroskotali, Ukrajina už viac ako rok hrdinsky odoláva vražednej invázii z východu a karta sa začína obracať. Namiesto kremeľských halucinácií o víťazstve „ruského sveta“ sa začalo vážne diskutovať o možnosti rozpadu súčasného ruského štátu v dôsledku vnútorných turbulencií po porážke vo vojne. Ak sa tak naozaj stane, čo by mal podniknúť okolitý svet, najmä demokratický Západ? Otázka znie – kto dnes potrebuje takého agresívneho a nezodpovedného aktéra medzinárodných vzťahov ako Ruská federácia? Juraj Mesík sa vo svojej knihe zamýšľa nad tým, kam by mohol vyústiť proces vnútorného rozpadu Ruska po porážke v imperiálnej vojne proti Ukrajine. Polemický charakter autorových úvah o možných scenároch je zjavný. Nech už to však s možným rozpadom Ruskej federácie dopadne akokoľvek, historickou analýzou podložené úvahy autora o tom, že Západ tentokrát nesmie sedieť so založenými rukami ako nečinný pozorovateľ by mali byť určite vyslyšané.

Každý z nás se v životě potkal s kulturní diplomacií, i když si toho nemusel být vědom. Za řadou výstav, koncertů, happeningů, konferencí nebo filmových projekcí stojí práce kulturních diplomatů, kteří veřejnosti ukazují svou zemi prostřednictvím kultury. Kulturní diplomacie je jedním z nástrojů zahraniční politiky, v repertoáru diplomatických možností má ale velmi zvláštní místo: dodává diplomacii lesk a šmrnc a neuzavírá se za zdi velvyslanectví. Autorky navazují na úspěšný podcast Jazzman versus špioni a přibližují českou kulturní diplomacii formou dilemat, která ve své práci řeší ambasadoři kultury. Nabízí obrázek současné české kulturní diplomacie a přispívají tak k diskusi o roli kultury v české zahraniční politice. Vychází ve spolupráci s Českými centry.