Básnická prvotina Natálie Nerové přichází po mnoha letech, kdy tato autorka, píšící ve dvou jazycích, časopisecky publikovala doma i v zahraničí. Mapuje, glosuje a reflektuje vykořeněnost někoho, kdo strávil mnoho let jinde a nyní se vrací do původní vlasti, aby narazil na zjištění, že vlastně nikam nepatří. Relativně krátký soubor zahrnuje básně z poslední doby, zejména posledních dvou let. Úhel pohledu

Krajino, krajino Krajino zvířená teď mýma očima, krajino zvířená jenom mým dechem, v měsíčním světle jsi prostřená k samotě, v měsíčním světle jsi těhotná mechem. Nikoliv nehybná, nikoliv hliněná, zářivá Jsoucností, šťavnatě pramenná. Krajino šeřivá, modřínem nesená, tišivě chladivá, do pramínků pěšin rozbásněná! Do duší poutníků od pólů k rovníkům láskami andělů pod klenbami mraků zalesněná! Krajino

S rozvojom aténskej demokracie sa v metropole Grécka začína od 5. storočia pred Kr. rozvíjať nová forma dramatického umenia. V Aténach vznikajú súťaže, ktorých obsahom sú predstavenia dramatickej tvorby. Hry a súťaže sa stávajú súčasťou sviatkov, osláv a občanom-divákom sa predvádzajú na nich dramatické, divadelné predstavenia. Drámy v tomto období, a to najmä tragédie, sa stávajú významnou záležitosťou,

Kniha Soví kámen je vstupenkou do světa moderní poezie skloubené s tradičními prvky české lyriky. Rozsahem drobnější básně reprezentující průřez tvorby a zrání autora zde postupně přecházejí do miniaturních eposů obsahujících autobiografické prvky básníkova života, kterému byla druhým a někdy i prvním domovem lesní paseka či voňavý krmelec. Básník pokračuje v nastoupeném kurzu, jenž poprvé vyhlásil

Vyměnili si pohled. Byl krátký, těžko by si ho byl někdo všiml. Nikdy předtím se neviděli, ale ona už ve svém srdci nedokázala vidět nikoho jiného. Ve verších ukrytý příběh o boji se zakázanou láskou, o zradě, slibech, odpovědnosti i strachu. O tom, jak hledání sebe samé prostřednictvím mužské náruče může zraňovat i spalovat neutišitelnou touhou. Obzvlášť pokud ta náruč patří zadanému muži.

Struska, krom Erbenovy Kytice jediná česká básnická sbírka komiksem. „Rytmus Majakovského pochodů, levá, pravá. Slovo zahalené do komiksové podoby ostravského sochaře Petra Szyrokého, který uhelnou šlamovou přízí splétá entuziastický svět Ivana Motýla.“ Píše v doslovu ke sbírce básník Petr Čichoň.

Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického

Další básničková knížka Honzy Volfa.

Přelomová sbírka významného básníka střední generace. Drásavá sebereflexe dosahuje hlubin v české poezii málokdy viděné. Brilantní forma dodává dílu kvality , pro které se hledá v současné produkci jen málo srovnání.

Nová třívětá lyrická kompozice básníka, hudebníka a rovněž příležitostného výtvarníka přináší na rozdíl od předchozích, \"utěšených, vláčně plynoucích básnických obrazů\" (Petr Andreas), známých z Lorencových sbírek Bezdomovci duše, Jízlivosti aj., verše deziluzivní a současně výrazně se vztahující k rozkolísané přítomnosti, která vytěsňuje poetické principy a etos krásy na okraj pozornosti.

V nové grafické podobě (Marek Meduna) se v PV 55 setkáte s novými texty mladé (min. *1989) i zralé (max. * 1954) české a slovenské poezie a prózy - žádné nesrozumitelné řečičky - 0% literárního puritánství: hořká anekdota Milana Kohouta, střet s prvotinou Andrease Patenidise, chirurgická odhalení Matěje Antoše, rozpovídané nebožky Radka Friedricha, ironie Vojtěcha Vanera, kulové blesky Pavla Ctibora,

Tento špalíček veršů a báchorek z imaginativního pera Anatola Svahilce, předního pábitele a životabudiče české slam poetry, obsahuje jeho majstrštyky z let 2016 a 2017, která strávil jak jinak než rozesmíváním posluchačů od Aše po Košice. Motiv cesty se prolíná všemi básněmi, byť jde třeba o putování tetovací jehly po kůži či karambol na eskalátoru. Anatol táhne s ptáky, prchá z Golgoty, ztrácí se

Třetí básnická kniha Elsy Aids.

V básnické sbírce Píseň zamilovaného Misogyna Jiřího Měsíce si poezie žádá ke svému slovu rytmus a hudbu. Je intuitivně psána pro potřebu kontaktu s lidským hlasem, s výzvou k okamžitému úspěchu nebo zavržení. Otevírá se v ní svět emocí sdělných a jasných, ještě patrný v renesančním aristokratickém i lidovém projevu. Svou roli tu hraje i básníkův zájem o anglicky psanou literaturu, která je hlavně

Román o člověku s rychle zrozenou závislostí na své moderní kalkulačce, která ho přivedla skutečně až na dno, i o jeho zmrtvýchvstání zásahem přátel. Exilovému autorovi se podařilo zachytit tísnivou a ubíjející dobu nedávné nesvobody v Československu a těžko uvěřitelných absurdit i pro ty, kteří ji nezažili anebo na ni postupem času zapomínají.

Druhá sbírka haiku Petra Petříčka je tentokrát doplněna i jeho fotografiemi detailů stínů rostlin, které tvoří originální a zajímavou ilustraci knížky.

Ve sbírce Michala Matzenauera nazvané Po kameni cesta se setkáváme s poetikou pro autora již charakteristických rysů. Motiv bloudění jako by se posunul konkrétnějším směrem lyrický subjekt se nachází na dané cestě, dávno již vmíšen spolu se všemi živly světa do obeznámenosti o jejích mnohých krásách i nástrahách. Na své pouti tak kráčí osamoceně, ačkoliv v kontextu osobních zpovědí i společenských

Co zůstává. Pro básnickou antologii možná překvapivý název, jenž vyžaduje vysvětlení. Mým záměrem rozhodně není pouštět se zde do hodnocení české poezie v daném období, nebo dokonce rozhodovat o tom, co z ní „přežilo“ a co nikoliv. Mé cíle jsou mnohem skromnější – prostřednictvím knižního výboru podat svědectví o poezii ve dvou minulých desetiletích z pohledu redakce jedné revue, ukázat, co jsme v

Narodil se na vltavském břehu. Tamtéž vystudoval češtinu a ruštinu. Pracoval v Českém rozhlase, Rádiu Classic, knihkupectví, Katolickém týdeníku, Lidových novinách, nyní v Hospodářských novinách. Prózu, básně a fotografie publikoval ve sbornících, časopisech a na vlnách Vltavy, jazykové sloupky a komentáře v KT, LN, HN a ČRo. Fotografuje a nalézá předměty, které si troufá vystavovat. V nakladatelství

Druhé, výrazně rozšířené vydání úplného souboru básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, patří k základním dílům české literatury uplynulých čtyřiceti let. Svazek edičně při