V zborníku sú uverejnené hry piatich najúspešnejších autorov v súťaži pôvodných dramatických textov Dráma 2001. Zborník obsahuje hry Evy Maliti-Fraňovej (Krcheň Nesmrteľný), Viliama Klimáčka (Lara), Mareka Godoviča (Jeho zle ohlásená smrť), Romana Olekšáka (Negativisti) a Petra Pavlaca (Deus ex Machina).

Aká je umelecká spolupráca a nadväznosť po definitívnom rozdelení Československej republiky? Akým spôsobom sa udržiavajú vzájomné väzby a do akej miery nachádzajú dnes umelci uplatnenie v krajine, ktorá bola kedysi ich spoločnou vlasťou? Tieto a mnohé iné otázky boli nosnými témami druhého medzinárodného odborného kolokvia venovaného česko-slovenským divadelným vzťahom, ktoré bratislavský Divadelný ústav zorganizoval v rámci blížiacich sa osláv storočnice vzniku prvej Československej republiky a nadviazal tak na rovnomennú konferenciu z roku 2016. Publikácia je rozčlenená do troch okruhov: Tanec a alternatívne divadlo, Činohra slovenské divadlo a Činohra české divadlo. Štúdie: Katarína Cvečková, Monika Čertezni, Eva Gajdošová, Dagmar Inštitorisová, Jan Kerbr, Iva Mikulová, Karol Mišovic, Nora Nagyová, Tereza Zálešáková Odborný garant kolokvia a zostavovateľ: Mgr. art. Karol Mišovic, PhD. Lektorovali: Mgr. et Mgr. Kamila Černá, MgA. Marek Godovič, PhD., Mgr. Miloslav Juráni

Tomáš HorváthThe ChairLaco KerataOn The SurfaceSilvester LavríkKatarínaJozef GombárHugo Carp

V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového požadavek vyhrazený do té doby zejména umění stal čímsi všeobecně vyžadovaným. Aby také ne, vždyť stálý růst produkce nezbytně vyžaduje její permanentní inovaci i estetizaci a součástí trhu se stala také produkce zážitků! Je jasné, jaké důsledky na proměnu samotného pojmu i podobu umění může mít a má vznik a rozvoj kulturního průmyslu, obstarávajícího tyto komodifikované zážitky v rozsahu od televizní produkce po turismus. To činí problematiku vztahu scénování a umění zvlášť naléhavou. Tak bylo také důvodem pro napsání knihy Scénování a umění přesvědčení, že je důležité, ba nutné odlišit jistý druh tvorby druh, pro který snad můžeme vyhradit název i status umění od všeho ostatního, co se dnes pokládá za kreativní. V té souvislosti odlišuje autor také umělecké scénování od všeobecného scénování, které je pro dnešní svět příznačné.

"Ebben a könyvben minden mondatát hallani is fogjuk. Halljuk a hangját, halljuk, amikor felemel és amikor elenged egy "Makk-os" szó- vagy mondatfordulatot. Miközben olvassuk őt, és halljuk a hangját, arra gondolunk, hogy vajon az, aki soha nem hallhatta őt, mit ért meg ezekből az élettörténetekből ... Folytatás ›› - a hangja nélkül. Történet marad-e a történet akkor, ha csak olvassuk? Vagy történetté akkor lesz, amikor látjuk, és halljuk is? Az, aki nem ismeri sem őt, sem azt a világot, a kommunistát meg a szabadot, ami neki adatott, vajon mennyit ért meg az ő civakodós, szeretetteljes és rafinált, de mindig sikerre - nem pusztán az eredményre, hanem a maradandóra - törekvő küzdelmeiből? Meghagytuk a beszélt nyelv stílusát olyankor, amikor professzionális "magyartalanságot" tartalmaz. Például: "kaptak egy telefont", "meglehetős energiával", "gikszert kapva'" (gellert kapva helyett), "mint az óramutató, úgy szedi a lábát", "kiforrt a tej a munka tüzén" (Dajka Margittal mondatja), "csinál egy neszkávét"... Következetesen parkírozást mond parkolás helyett - naná, ezt is jól hallja, aki akarja. "Élből lelövi a három medvét." "A Radeczky-induló fél lábbal még benne volt a pakliban." "Nem tolakodva, de volt egy kis tumultus..." Micsoda tartalmas ritmusok! Nem javítottuk, mert így beszélünk. Teremtünk életet. Makk Károly filmrendező, filmíró különleges szavait - például ezeket: ücsögélünk, argentina (az argentin színésznő - Valentina - neve helyett), rohangattam, autótárs, küldögette - és a hozzájuk hasonlókat is megbeszéltük és megtartottuk. Meghagytuk Oszkárnak az Oszkárt, úgy, ahogy ő írja, mert hiszen akinek "csak" jelölései vannak, annak Oscarja nincs. Az időrendről. Nincs jelentősége ebben a könyvben, ahogy az ő filmjeiben sincs a legtöbbször. Rendező vagy te is (hallgató olvasó). Ide-oda rakosgatod a történetet és a helyszínét - a lényeg: akkor van rend, ha élvezed. Életed során te is ide-oda rakosgattad és rakosgatod ma is a történeteidet és azok helyszíneit; belepakolsz, kiragadsz belőle, hősöket alkotsz, köztük alkotod meg így önnönmagadat. Nem lecke ez, hanem csupa élvezet. Szeretni kell!" (a Kiadó) A(z) Szeretni kell (Könyv) szerzője Makk Károly.

Nesmírně aktuální téma, které je - vedle loutkového a neortodoxního divadla - živé i v umění obecně, ve filmu, médiích a počítačovém programování, je reflektováno týmem kolem profesora Miloslava Klímy z Výzkumného pracoviště Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, spoluvydavatele titulu. Po Klímově úvodní stati K vývoji animace v moderním a současném loutkovém divadle se představuje řada originálních přístupů (Kateřina Lešková Dolenská: Trojí způsob animace, Jiří Havelka: Animované herectví, Marta Ljubková: Animace lidského těla, Jakub Maksymov: Pařížský projekt s kyborgem, Petr Prokop: Mobilní Vosto5ka a četné další) a publikaci uzavírá výklad pojmu animace a seznam literatury o animaci.

Kniha je zúročením dlhoročného bádateľského záujmu poprednej slovenskej teatrologičky, vysokoškolskej profesorky Sone Šimkovej o súčasnú francúzsku drámu a divadlo. Na príkladoch troch významných režisérskych osobností sa usiluje ukázať premeny a rozličné vývojové tendencie modernej divadelnej réžie. Sleduje vývoj vzťahov režisérov k dramatickému textu, vzrastajúci vplyv telesnosti a význam obradnej divadelnosti, ale aj ovplyvňovanie divadelného sveta poznatkami a skúsenosťami z iných kultúr aj iných umeleckých médií. Soňa Šimková sa vo svojej knihe pohybuje na hranici medzi recenzentkou-kritičkou, ktorá mnohé z opisovaných inscenácií osobne videla, a teatrologičkou-historičkou, ktorá sa usiluje svoj osobne zaujatý výklad dopĺňať všeobecnejšími informáciami dôležitými pre pochopenie francúzskeho divadelného kontextu. Grafický dizajn: Ondrej Gavalda

Maska je důležitou součástí divadelního vývoje. Pomáhá hercům pochopit základní divadelní interpretační postupy. Je to nástroj prastarý a velmi tajemný, zároveň účinný a také kultivující herecký projev. Kniha je výsledkem několikaletého výzkumu interpretace masky, podniknutého na všech třech fakultách AMU i v divadelní praxi, a je určena pro studenty herectví, divadelní režie a režie animovaných filmů.

Vedecká monografia prof. PhDr. Dagmar Inštitorisovej, PhD. s názvom Milan Rastislav Štefánik v dramatickej tvorbe na Slovensku a v Čechách má interdisciplinárny charakter, zaoberá analýzou, poetikou a kompozíciou dostupných dramatických a dramaticko-dokumentárnych diel, ktoré sa zaoberajú osobnosťou Milana Rastislava Štefánika. Na príkladoch zo slovenských a českých divadelných, rozhlasových, televíznych a filmových diel ukazuje spôsob vyobrazovania jeho osobnosti, charakterizuje M. R. Štefánika ako dramatickú a dokumentárnu postavu, vymedzuje hlavné znaky jeho interpretácie v danom dramatickom priestore a poukazuje na paralely v poetologických postupoch. Zaoberá tak súčasnými dielami (inscenáciami, divadelnými, rozhlasovými hrami atď.), ako aj dielami, ktoré vznikali po jeho úmrtí a je rozčlenená do troch tematicky odlišných kapitol. Prvá kapitola s názvom Divadelná tvorba sa v niekoľkých podkapitolách zaoberá tvarovaním postavy M. R. Štefánika v rôznych divadelných a paradivadelných dramatických útvaroch, textoch a divadelných inscenáciách na Slovensku a v Čechách. Súčasťou kapitoly je aj pohľad do tradície inscenovania tém o významných osobnostiach slovenskej, európskej a svetovej kultúry, umenia a politiky na Slovensku a nazretie do priamej skúsenosti M. R. Štefánika s divadlom. Súčasťou kapitoly je aj hlbší pohľad do inscenácií a hier po roku 1989, ktoré boli uvedené v Radošinskom naivnom divadle Bratislava, v balete Štátneho divadla Košice, v rámci tvorby hudobného skladateľa Mareka Piačeka, v Divadle A. Bagara Nitra atď. Obsahuje tiež pohľad do kritickej a odbornej reflexie divadelno-inscenačnej tvorby o jeho osobnosti po roku 1989. Druhá kapitola s názvom Slovenská televízna, filmová a rozhlasová tvorba sa v niekoľkých podkapitolách zaoberá postavou Milana Rastislava Štefánika v slovenských filmových, televíznych a rozhlasových umeleckých, dokumentárnych a reportážnych dielach. Rozbor diel je zameraný aj na formu či prostriedky, pomocou ktorých bola osobnosť M. R. Štefánika vyobrazovaná. Tretia kapitola s názvom Česká televízna, filmová a rozhlasová tvorba sa venuje postave Milana Rastislava Štefánika v českých filmových, televíznych a rozhlasových umeleckých, dokumentárnych a reportážnych dielach. Rozbor je smerovaný obdobne ako v druhej kapitole. Ilustračný materiál tvoria ukážky najstarších i súčasných dramatických textov, fotografie zo súčasných divadelných inscenácií a pod., ktoré pomáhajú priblížiť nielen ich poetiku, ale aj atmosféru doby vzniku umeleckých textov.

Miroslav Horníček umělec, jehož lze jen těžko charakterizovat jedním slovem, byl zkrátka výjimečný. Jeho nadčasový smysl pro humor, přirozenou noblesu, pronikavý intelekt, pracovitost a vzácné herecké nadání připomíná výpravná publikace, která vychází u příležitosti stého výročí umělcova narození. Obsahově nabitá kniha je vyústěním mnohaleté badatelské a sběratelské práce Horníčkova obdivovatele Petra Jamníka, který pro ni vybral desítky mnohdy unikátních fotografií a artefaktů ze své sbírky a vedle textů mapujících Horníčkův život ji obohatil také o vzpomínky jeho nejbližších přátel a spolupracovníků, jako byli Hana Hegerová, Jiří Suchý, Milan Lasica, Anna Sováková, Vladimír Just a mnoho dalších. Kniha tak není jen důstojnou poctou a poutavou připomínkou Horníčkovy umělecké a tvůrčí činnosti, ale svou zasvěcenou erudicí, zasazující do kontextu množství dobových dokumentů, programů divadelních her, rukopisů, nepublikovaných glos, fejetonů či dopisů, komplexním pohledem na jednu z nejvýznamnějších osobností českého kulturního života.

Jeden z najvýznamnejších poľských dramatikov 20. storočia. Predznamenal existencializmus i absurdnú drámu, jeho poetika miešania žánrov a foriem je blízka postmodernému vnímaniu sveta. Prvé knižné vydanie Witkiewiczových hier na Slovensku prináša tituly Nové oslobodenie, V malej kúrii, Chobotnica, Šialená lokomotíva, Blázon a mníška a Matka. Hry dopĺňajú štúdie Barbory Ertlovej a Ladislava Volka a podrobné kalendárium.

Divadlo jako chrám, divadlo jako lidová slavnost, divadlo jako model pro nové uspořádání společnosti. Polské divadelní studio Reduta (zal. 1919) bylo jedním z reformních divadel, která se kromě inscenačních experimentů zabývala hledáním zcela nových modelů společenského uspořádání. Jan Jiřík analyzuje ve své knize kořeny tohoto jevu, který pojímá v antropologické perspektivě jako vyústění hluboké společenské změny, zastřešené termínem modernismus, a fungování Reduty popisuje jako modernistickou utopii.

Kniha Vertiální divadlo přibližuje v řadě příběhů život sportovních pilotů. Je o jejich radostech i starostech, které prožívají společně s touhou létat. Dává příležitost nahlédnout do osudů a způsobu života lidí, které spojuje krása pohybu v třírozměrném prostoru. Takových lidí je mnoho, ale o jejich osudech se veřejnost většinou nic nedozví. Je tedy popisem skutečných příběhů a zážitků skutečných osob, které po sportovních letištích můžeme potkávat. Je o těch, kteří létání propadli a také trochu o tom, jak někteří dopadli.

První souborné vydání s úvodní studií překladatelky Zoji Oubramové, věnované životu a dílu slavného ruského herce a pedagoga. V roce 1928 vychází v tehdejším Leningradě útlá kniha Hercova cesta. Obsahuje Čechovovy vzpomínky na dětství, blízké přátele, na divadelní práci v Uměleckém divadle K. S. Stanislavského a jeho Studiu, na období Čechovovy duševní nemoci a její překonávání. Dramatický proud emocionálních vzpomínek, které nejsou řazeny důsledně chronologicky, přesto působí uceleně a silným dojmem. Po bolševické revoluci a vzniku tehdejšího Sovětského svazu vede cesta slavného herce a pedagoga, synovce dramatika Antona Pavloviče Čechova, z Ruska přes několik evropských zastavení do americké emigrace: Ve čtyřicátých letech zakotví v Hollywoodu a vedle filmové práce se věnuje především pedagogice: Jeho školou prošly slavné herecké hvězdy jako Marilyn Monroe nebo Yul Brynner a řada dalších, a tak se Čechov podílí na poválečném rozvoji moderního amerického herectví. V roce 1953 pod názvem To the Actor vychází v USA kniha O herecké technice, která obsahuje výklad principů Čechovovy metody. „Ať je tato kniha úsilím zaměřeným na dosažení lepšího divadla prostřednictvím lepšího herectví,“ napsal tehdy. „Nabízím ji jako skromný, nicméně naléhavý pokus dát svým kolegům k dispozici několik systematicky uspořádaných myšlenek a zkušeností, které by vnesly do jejich profesionální práce pořádek a inspiraci.“

Výsadní postavení Williama Shakespeara v současné západní kultuře a společnosti nemá obdoby Kdo určil, že si Shakespeare zaslouží tak hluboký obdiv? Může nám alžbětinský autor divadelních her skutečně i dnes přinášet tak závažné poselství, anebo jsou ve hře i jiné síly? Další z řady komiksů Shakespeare hledá odpovědi na tyto otázky. Zjišťuje, jak byl tento "bard" v různých dobách na různých místech uctíván, ukazuje, s jakými kulturními a politickými směry byl spojován, a vysvětluje, proč i dnes probíhají intenzivní kritické polemiky. Dochází k přesvědčivému a spornému závěru: Shakespeare zůstává i po staletích bojištěm, na němž se bojuje o pochopení lidskosti.

Kniha mapuje aktivity Nedivadla (1963–1990), které patřilo k nejpodstatnějším a nejosobitějším scénám Československa po druhé světové válce. Založil je „otec české ne/divadelní alternativy“ Ivan Vyskočil (1929) poté, co v Redutě provozoval s Jiřím Suchým legendární text-appealy, a poté, co spoluzaložil a vedl Divadlo Na zábradlí. Nedivadlo se profilovalo jako scéna, kde se důsledně rozvíjelo narativní divadlo a kde ky´ženy´m modelem bylo divadlo ve stavu zrodu, divadlo vznikající z autentického setkání, divadlo jako společná dílna a laboratoř a zejména divadlo jako otevřená dramatická hra (zjednodušeně: improvizace). Ivan Vyskočil se tak stal unikátním česky´m představitelem světové divadelní alternativy (druhá divadelní reforma), s tou vy´sadou, že v jeho chudém divadle převažovala veselá chudoba, přesněji ludičnost a absurdita, nad ctnou askezí. Pravidelnými spolupracovníky Nedivadla byli Pavel Bošek, Leoš Suchařípa, Josef Podaný, Josef Škvorecký ad., později Přemysl Rut, Vlasta Špicnerová, Barbora Hocková či Otakar Roubínek. Kniha je hlavním a přímým zdrojem poznání Nedivadla. Obsahuje především sedm her Ivana Vyskočila: Poslední den, Meziřeči, Křtiny v Hbřbvích aneb Blbá hra, Proč Karolína volala dru Baxovi? (Evokace), HAPRDÁNS neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce, Cesta do Úbic (divadelní + rozhlasová verze). A dále studie, recenze, rozhovory, polemiky, vzpomínky, bibliografii, summary. První vydání (1996) připravil Přemysl Rut, druhé doplnil Michal Čunderle. Oproti prvnímu vydání je rozšířeno o dvě hry, dvě studie a desítky fotografií. Graficky upravili Otakar Karlas a Jan Zich. 480 stran tištěného textu, 88 stran fotografií.

Každý diskurz o akomkoľvek type divadla v čase a v priestore sa dnes môže beztrestne odvolávať na jednu alebo druhú, na jednu aj druhú postavu z tejto trojice. Aristotelove kategórie predstavujú súčasť tohto spoločného obrazu, pôsobia na divadelný etnocentrizmus a ich starobylosť ich posvätila; namiesto toho, aby sme ich používali len ako koncepty súvisiace so systémom istého spôsobu myslenia, používajú sa ako nadčasové pravdy, ktoré navždy uviazli na svetových divadelných scénach. Ako pochybovať o jestvovaní katharsis, mimésis alebo mythos (prekrstená fabula)? Znamenalo by to pochybovať o nás samých.

Divadlo a dramatická tvorba lákali Lea Kohúta od rannej mladosti. Veď aj jeho veľmi úspešné spevácke vystúpenia v detstve mali čosi spoločné s javiskovou produkciou. Prvú veršovanú hru Chelm (židovské Kocúrkovo), ktorú napísal už ako dvanásťročný, uv iedla s úspechom židovská organizácia AGUDA. V hre prejavil značný zmysel pre humor, a ten ho vo väčšine hier neopustil ani neskôr. Z piatich hier tohto súboru sú tri veselohry.Hra so sociálnou tematikou Vyslúžilci majú prednosť, napísaná podľa skuto čných udalostí odohrávajúcich sa po prvej svetovej vojne, je však vážna dráma. Pre ochotnícke divadlá ju vydala Matica slovenská.Najzávažnejšia i najpôsobivejšia je hra Zázračný rabín v predpeklí. Miestom deja je totiž koncentračný tábor v Osvienčime . Autor, ktorý sám prežil koncentrák a ktorému v ňom zahynuli rodičia, šesť súrodencov i prvá manželka, chcel touto hrou vzdať hold umučeným židovským dievčatám a v istom zmy sle sám sa vyrovnať s tragédiou holokaustu.

Kniha je třetím svazkem rozsáhlé encyklopedie Česká divadelní encyklopedie, zpracovávané na půdě Kabinetu pro studium českého divadla. Devatenácté století, jemuž se svazek věnuje, je pro novodobé české divadlo zcela zásadní, a přesto takto široce pojatá publikace encyklopedického charakteru dosud chyběla. Struktura knihy je stejná jako v předešlých svazcích, tematicky se však plně soustřeďuje na divadlo českojazyčné. Více než půl tisíce hesel zahrnuje dramatiky, herce, režiséry, jevištní výtvarníky, ředitele divadel ad. Každé heslo podává na základě zevrubného výzkumu informace o životě, činnosti a díle příslušné osobnosti a je vybaveno podrobnou bibliografií. Text doprovází množství fotografií a reprodukcí.

Peter Himič vo svojej práci zachytáva najvýznamnejšie udalosti divadelného života Prešova od jeho začiatkov, cez pestré a plodné medzivojnové obdobie až po vznik prvého profesionálneho divadla roku 1950. Dokladá, že Prešov mal vo svojich divadelných dejinách niekoľko významných a výnimočných projektov, ktoré presahovali rámec regiónu a zostávajú zapísané aj v dejinách slovenského neprofesionálneho divadla. Vo svojej práci sa opiera o bohatý informačný materiál rozličnej proveniencie (historické dokumenty, dobová publicistika, memoárová literatúra, administratívne zápisy a pod.), pričom sa mu darí vytvoriť plastický, odborne erudovaný obraz o metamorfózach divadelného života spomínaného mesta predovšetkým v prvej polovici 20. storočia. Pozoruhodné na koncepcii monografie je autorovo úsilie prepojiť regionálnu divadelnú kultúru na pohyb slovenského divadelného umenia v rozličných historických periódach. Práca má svoj význam pre vlastný región Šariša, no zároveň je prínosná aj v nadregionálnych súvislostiach, v spoznávaní celého komplexu národnej divadelnej kultúry. Roky budovania profesionálneho divadla v Prešove boli poznačené zápasom o žáner, o jeho podobu a existenciu. Tento dlhý a zložitý proces autor teatrologicky aj kulturologicky pomenováva a syntetizuje. Vytvára rozsiahly obraz nielen o divadle, ale aj o meste, regióne a ľuďoch, ktorí v ňom žili a tvorili.

Kdo se jednou zamiluje do humoru a kouzla dvojice Šimek a Grossmann, stává se jejich doživotním fanouškem. Po beatových začátcích v neopakovatelné atmosféře klubu Olympik (více v knize Historie klubu Olympik, Česká citadela 2020), se slavná dvojice přemisťuje na prkna divadla Semafor. Kniha Šimek & Grossmann v divadle Semafor, mapuje kompletní historii dvojice na prknech divadla Semafor v letech 1967 – 1971 a to opět formou archivních fotografií, textů, dobových materiálů a vzpomínek kolegů a přátel. Přeneste se za pomocí dobových fotografií a unikátních materiálů na prkna divadla SEMAFOR a prožijte devět autorských představení postupně realizovaných v letech 1967-1971. Šimek s Grossmannem si zaslouží, aby se na jejich tvorbu nezapomnělo, aby i po pětapadesáti letech od jejich prvního semaforského vystoupení nadále rozesmávali nejen pamětníky, ale i mladou generaci. To bylo vždycky jejich přání.

Jednotlivé studie téo monografie zachycují nejvýznamnější herecké virtuosy ve francouzském, italském, anglickém, německém, polském a ruském divadle a snažií se blíž prozkoumat typ herectví charakteristický pro období pozitivismu, který předcházel divadelní reformy 20. století: Bernhardtová a Duseová Mounet-Sully, Coquelin a Salvini, Irving a Terryová, ale také Kainz a Komissarževská…

Dimo Lipitkovský je kaskadér tělem i duší. Do osmnácti let zápasil, první kaskadérskou akci absolvoval v roce 1987. Začínal u českého filmu, pod vedením Jaroslava Tomsy dobyl Hollywood. Padal z Titanicu, bojoval ve Stalingradu, rval se v Mladém Indiana Jonesovi. Dubloval Orlando Blooma nebo Johnnyho Deppa. Učil se od mistrů svého oboru, i proto vždy patřil ke světovým špičkám. Kniha přináší jeho životní příběh – plný odhodlání, touhy po vysněném životě a dobrodružství.

Monografie věnující se nejslavnějšímu období španělského divadla. V jednotlivých kapitolách jsou představeni autoři divadelních her renesance a baroka a stručně jejich inscenační praxe. Zvláštní kapitoly jsou věnovány životu a dílu Lope de Vegy a Calderóna de la Barky. Hlavní důraz je kladen na umělecké i lidské působení jednotlivých autorů na jejich současnost a zpětně také duch doby odražený v jejich díle. Kniha je (kromě řady faktografických údajů) souborem interpretačních esejů. Autor tu na podkladě divadelních her a historických údajů přináší především vhled do ducha a morálky doby, snaží se ho uchopit a na jeho základě ovšem také zračit dobu naší.

Edícia Svetové divadlo Nemecké divadlo dosahuje posledných štyridsať rokov nepretržite takmer v každej inscenačnej oblasti úroveň, ktorá je v medzinárodnom meradle výnimočná. V tejto podnetnej a poučnej knihe ponúka uznávaný divadelný historik Marvin Carlson podrobný rozbor umeleckej kariéry, pracovných postupov a najvýznamnejších inscenácií desiatich popredných režisérov tohto významného obdobia nemeckého divadla. Carlson sa najprv zaoberá význačnými predstaviteľmi novej generácie, ktorá sa vynorila na búrlivom konci 60. rokov (dodnes vplyvné osobnosti Peter Stein, Peter Zadek a Claus Peymann), pokračuje generáciou, ktorá sa objavila v 80. rokoch, a to najmä po zjednotení (Frank Castorf, Andrea Brethová a Christoph Marthaler s Annou Viebrockovou), a na záver sa venuje popredným režisérom, ktorých kariéra sa začala na prelome storočí (Stefan Pucher, Thomas Ostermeier a Michael Thalheimer).

Knížka s předmluvou Jaroslava Vostrého tvoří svérázný pendant k výboru Kabaret Eduarda Basse (edice Disk malá řada – svazek 13.), jehož editorem je právě Milan Šotek. Hry se slovy a tanci obsahují pět dramatických textů, které v rozmezí let 2008–2012 napsal mladý autor (*1985) buď pro vlastní autorské divadlo Cabaret Calembour (Borůvčí, Sukna, Plejtvák), nebo na objednávku profesionálních scén, pro konkrétní herce a inscenátory (Tajemství Žlutého hřbetu pro Divadlo A. Dvořáka Příbram a Nový bleší cirkus pro Studio Ypsilon). Všechny texty tedy dopředu počítaly s jevištní realizací. Autor v nich rozvíjí poetiku divadel malých forem i českého literárního kabaretu s jeho důrazem na slovní ekvilibristiku, v zásadě však vždy znovu a znovu tradici mimu a mimování – odtud ony „tance“ v názvu knížky. Soubor uzavírá a v kabaretu ukotvuje 12 písňových textů a 6 příležitostných „zřídkadel“. Milan Šotek (*1985) V letech 2005–2010 studoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze obor dramaturgie činoherního divadla. Už v té době se intenzivně věnoval ‘malým formám’ – se spolužáky Igorem Orozovičem a Jiřím Suchým z Tábora založil Cabaret Calembour, kde se uplatňuje jako autor, textař a herec (za původní aktovku Borůvčí byl nominován na Cenu Evalda Schorma 2008, hra se dočkala také rozhlasového zpracování ČRo 3 – Vltava, soubor získal cenu Český tučňák 2010 v kategorii Mladé divadlo, v červnu 2012 pak Česká televize zaznamenala prvotinu Cabaretu Calembour v rámci cyklu Zveme vás do divadla). Od sezony 2010/2011 je dramaturgem činohry Moravského divadla Olomouc, hostuje však jako dramaturg i v Jihočeském divadle České Budějovice. Spolupracuje s režiséry Michaelem Tarantem, Bogdanem Kokotkem, Januszem Klimszou, Michalem Langem, Mikolášem Tycem, Radovanem Lipusem nebo Martinem Glaserem, s jehož inscenací Arabská noc hry německého autora Rolanda Schimmelpfenniga získala olomoucká činohra na Pražském festivalu německého jazyka 2012 Cenu Josefa Balvína.. Talent Milana Šotka se tak rozpíná mezi velkou činohru a malé formy. Na DAMU pokračuje v doktorském studiu oboru Scénická tvorba a teorie scénické tvorby (Scénologie) u prof. Jaroslava Vostrého, s užším zaměřením na mimus a kánon české komedie. Spolu s Jiřím Suchým z Tábora napsal pro ČRo2-Praha hru o Eskymákovi v Olomouci Těsně vedle nebe.

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo a o divadle, doplněnou o jeho teoretické uvažování nad uměleckou tvorbou obecně, se autor pokouší také o prozkoumání stěžejních principů francouzské podoby divadla evropského romantismu (inspirace jinými kulturami, vliv překladů, proměny moderního inscenování, specifika dobového divadelního provozu, programové manifesty romantismu, moderní dramaturgie ad.). Kniha se zaměřuje na méně reflektovanou divadelní a kritickou sféru Nervalova díla a pro tuzemské prostředí zároveň přináší dílčí nové a v drtivé většině první české překlady vybraných autorových textů a řadí je do kontextu dobové literárně-dramatické a divadelní produkce.

Karel Haloun (1951) je výtvarník, grafický designér, publicista, editor, kurátor, nehrající člen kapel Jasná páka a Hudba Praha a docent UMPRUM. Tato kniha navazuje na předchozí soubor jeho ironických her a hříček Hrana hry (2019) a už podruhé ho představuje jako originálního undergroundového dramatika. Groteskní komedie Nový domov Jany Giovanni Bellofato je sequelem Syflárny, ve kterém se po pětačtyřiceti letech možná proměňuje původní zloba a pragmatičnost hlavní hrdinky v relativní smířlivost, ale okolní svět je bez ohledu na režimy, zdá se, pořád stejně cynický. Doslov napsal Michal Čunderle.

Miloš Štědroň je osobností vskutku renesanční. Je skladatelem, muzikologem, vysokoškolským profesorem, literátem, divadelníkem, karatistou… A také neobyčejným vypravěčem. Střípky této vzpomínkové koláže se formují v originální obraz rodinné historie, hudby a divadla. Někdy budete mít dojem, že čtete pikareskní román, jindy thriller. Čeká vás setkání s Leošem Janáčkem, Milanem Kunderou a „brněnskými bohémy“. Součástí knihy jsou Štědroňovy svébytné literární texty, které vás překvapí svou originální komikou.

Kniha Let’s baROCK! je zábavnou alternativou k akademickým encyklopediím dějin barokního divadla. Publikace je založena na stejném principu jako celá tvorba Geisslerů: propojuje hravě staré s novým tak, aby to čtenáře bavilo. Kniha upozorní na klíčové osobnosti, teatrologické i společenské mezníky či díla barokního období, současně se každý čtenář stává badatelem. Práce s kresbami a odkazy všeho druhu vede k zamyšlení o barokním umění dnes, o jeho vnímání, poselství a nadčasových hodnotách.