Během roku 1976 plnil český underground titulky a zpravodajství komunistických sdělovacích prostředků. První systematické tažení normalizačního režimu vůči podzemní komunitě nevedlo k jejímu zničení, ale ke sjednocení roztříštěné opozice na společné platformě Chartě 77. Parodoxně zásluhou komunistické represivní mašinerie došlo nejen ke zpolitizování, avšak zejména ke zpopularizování undergroundu. Nastupující generace se díky mohutné dehonestační kampani dozvěděla o existenci podzemní komunity, jejíž řady záhy rozšířila. Na počátku osmdesátých let 20. století zahájil režim druhé tažení proti undergroundu, které vyvrcholilo zásahem vůči podzemnímu časopisu Vokno. Období let 1976 až 1981 představuje hvězdnou, integrující fázi českého undergroundu, jehož hlavní tón udával spiritus agens Ivan Martin Jirous Magor.

Zcela nová a aktuální publikace odhaluje podstatu trendů v pohybu lidstva v současném globálním světě. Přináší odpovědi na otázky, kam se dnes lidé stěhují i proč a také před čím prchají. Dnes existuje jen málo zemí a regionů, kterých by se migrace, ať už vnitrostátní, či mezinárodní, netýkala. Kniha se také věnuje hledání nové světové rovnováhy mezi cílem, jímž je kulturní homogenita, a potřebou pracovní síly, klade politické otázky zítřka. Atlas je určen pro všechny zájemce o současný svět. Najdete zde rozpracovaná témata: Chudoba, válečné konflikty, přírodní katastrofy, práce, studium, turistika: co všechno ovlivňuje migraci? Přijímat, nebo odmítat? Jak reagují vlády? Uzavírají hranice a vyhošťují, nebo poskytují azyl a trvalý pobyt? Evropa: bezprecedentní migrační krize vyvolaná válkou v Sýrii. Afrika, Asie a Latinská Amerika: jak se s migrací vyrovnávají rozvojové země? Pro lidstvo je migrace bezesporu jednou z největších výzev v 21. století. Přes hranice států migruje sice jen asi 3,5 % lidí na Zemi, migrační procesy ale ovlivňují celý svět. V posledních dvou desetiletích jsme vstoupili do nové éry migrace, s níž se musejí potýkat oblasti, které dosud stály stranou hlavních migračních proudů. Ty již nemíří převážně z méně rozvinutých zemí do zemí vyspělých, ale existují i mezi jednotlivými méně rozvinutými zeměmi, mezi vyspělými zeměmi i směrem z vyspělých do méně rozvinutých zemí. Podobu migračních proudů v současnosti samozřejmě zásadně ovlivňuje globalizace. To ovšem neznamená, že by vymizelo jisté regionální zakotvení migrace. Zatímco v minulosti na americký kontinent proudili migranti z jiných koutů světa, zejména z Evropy, dnes většina z nich pochází z Ameriky. Podobně je tomu v případě Ruska, Turecka, jihovýchodní Asie či Afriky, která je bezpochyby kontinentem s největší mobilitou vlastních obyvatel. Země původu a cílové země se často stavějí proti sobě ve jménu zachování státní suverenity a nutnosti ochrany hranic i za cenu tisíců mrtvých a každodenního porušování lidských práv. Je přitom jasné, že pohyb lidí prakticky nelze zastavit. V současnosti tak otázka migrace představuje často zdánlivě paradoxní, každopádně složitý soubor problémů, kterým se globalizovaný svět nemůže vyhnout, protože lidská mobilita je jeho nedílnou součástí.

Padesát mytických ženských postav – padesát moderně převyprávěných příběhů. Čarodějky, bohyně, víly i válečnice... Kniha Milované a obávané se skládá ze starých mýtů a lidových příběhů o legendárních mytických bytostech, ale vypráví je novým způsobem. Nezávislé víly, svůdné dívky v lesích, strašidelné čarodějnice nebo málo známé bohyně – kniha pokrývá širokou paletu mytických ženských postav z celého světa, od dobře známých po takřka zapomenuté, od prastarých po ty moderní, a ukazuje jejich příběh v novém světle, inspirativním pro současné ženy. V příbězích nechybí židovská démonka Lilith, česká bojovnice Šárka, japonská bohyně Ame-no-Uzume, keltská víla bánší, egyptská bohyně Maat, severská Freya, řecká obluda Medusa, babylonská bohyně Tiamat, hinduistická Kálí či vúdú bohyně Maman Brigitte. Kniha je rozdělena do pěti přehledných částí – Čarodějnice, Bojovnice, Nositelky neštěští, Elementární duchové a Velkorysí duchové a každou kapitolu doprovází také krásná barevná ilustrace.

"A jelen munka inkább gyűjtemény, melyet az irodalom és nép ajkáról csaknem ugy adok, amint azokat találtam. Mint a Régiségek és Ritkaságok mutatják, e munka már azok megjelenésekor készen volt. Hogy azon száraz tárgyakat némileg kellemesekké tegyem, egy részét az említett művekben is közöltem; de miután itt összeszedve adom, azok egy második kiadásánál ismét közölni nem fogom. Nagy részét magam lestem le a nép ajkáról, néhányat Száva Farkas és Pataki Ferencz ügyszeretetének köszönhetünk; a versalakot pedig egészen Dózsa Dániel barátomnak, ki gyűjteményemet meglátva, oly gyönyörét lelte benne, hogy néhány szöveget verssé rögtönzött. Hogy néhány nem tisztán rege alaku tárgyat is e kötetben hozok, mentse az, hogy nem volt elég regém egy kötetre; és a most költötteket, vagy alaktalan töredékeket felhasználni ez úttal nem akartam. E kötetet: száz történelmi adoma követendi, még ez évben." (a Szerző)

Ostrov blaženosti je východní Šangri-la, po kterém člověk touží a kterého nikdy nedosáhne. Ani v lidských vztazích ani v lásce ani na žádném místě na zemi. Hrdina románu Robert prožívá osudovou lásku k ženě, pro níž je ochoten mnohé obětovat. Psychologie

Nikolaj Albertovič Kun, vynikajúci ruský historik a spisovateľ, absolvent Moskovskej univerzity, sa vo významnej miere zaoberal dejinami a umením antického Grécka a Ríma. Pôsobil najmä na univerzitách v Moskve, na ktorých získal titul profesora histórie a profesora spoločenských vied. Okrem iného sa podieľal na tvorbe a spracovaní význačných historických a encyklopedických diel. Jeho najznámejším dielom sú Legendy a mýty starého Grécka, ktoré sa ihneď po prvom vydaní v roku 1914 stali medzi čitateľmi veľmi obľúbenými a pretrváva o ne neustály záujem. Kun vo svojej knihe zrozumiteľným a súvislým spôsobom uvádza všetky najvýznamnejšie príbehy o bohoch a hrdinoch starobylého Grécka, ktoré sa odohrávali v najstarších známych časoch. V jeho príbehoch sú obsiahnuté údaje z eposov, historických spisov, drám a básní, ktoré autor systematicky zoradil a prerozprával prozaickou formou. Spis Kun rozčlenil do dvoch základných častí Bohovia a héroovia, Starogrécky epos. V prvej časti uvádza príbehy o vzniku, pôvode, význame, činnosti gréckych bohov, o ich sférach vplyvu na svet a ľudstvo, ďalej o najväčších hérooch, ich živote a osudoch. V Kunových Legendách a mýtoch vedľa iných nechýbajú bohovia Zeus, Poseidón, Apolón, Héra, Artemis, Aténa, Afrodita a héroovia Prometheus, Perseus, Pelops, Herakles, Theseus, Orfeus.

Kniha je souborem vzpomínek pamětníků druhé světové války, výpisů z kronik a písemně sepsaných pamětí, doplňujících a upravujících knihu Čvančarovy deníky. Ne vše, co nám bylo předkládáno v době totalitního režimu bylo pravdivým svědectvím událostí roku 1945 a s odchodem posledních svědků bychom tomu věřili. Naštěstí se lidé nebáli psát a hovořit o těchto dějinných zvratech tak, jak je sami prožili ve svém dětství a mění tak náš pohled na dobu, kterou bychom nechtěli prožít. Válka se dotkla míst, kterým nevěnujeme pozornost, protože o nich nevíme a neuvědomujeme si, že šlapeme po místech které psaly naší historii. Snad po přečtení této knihy pochopíme, jak je důležité lidské vyprávění a naslouchání odkazům, které nám jsou předávány. Válečné dítě vnímalo smrt a krutost svým osobitým způsobem a vidělo to, co dospělý neviděl. Bylo tam, kam se jiný bál jít a slyšelo to, o čem se nesmělo hovořit. Díky jim tak můžeme spatřit válku v jiném rozměru a poopravit spisy kronikářů. Odchází nám ale příliš rychle na to, abychom se mohli vrátit a v našem psaní pokračovat.

Knihu Závodské krížne cesty možno priradiť k dielam literatúry faktu, ktoré prispievajú k prehlbovaniu a všeobecnému upevňovaniu nášho dejinného povedomia o sebe samých. Prispieva k odstraňovaniu predsudkov, ktoré v nás ostávajú ako neblahé dedičstvo každej ideológie aj tej súčasnej. Hlavná os rozprávania zachytáva zmeny po roku 1945, potom 1948, a ku koncu knihy kontrapunkticky aj po prelomovom roku 1989, kedy isté procesy, napríklad v roľníctve a poľnohospodárstve, vyvrcholili ich nepremysleným zavrhnutím a popretím. Podľa autorkinho názoru bol tento prístup motivovaný skôr politicky, než profesionálne, bez ohľadu na (poľno)hospodárske i ľudské aspekty celého problému. Jej rozprávanie sa však sústreďuje najmä na štyridsiate a päťdesiate roky 20. storočia (kolektivizácia, prevádzačstvo ľudí, výmena peňazí a pod.), pričom príbeh päťdesiatych rokov so sebou prináša atmosféru nepokoja; obec Závod na Záhorí autorka vykresľuje ako dedinu pod policajným dohľadom a vysvetľuje, čomu za to vďačila...

Publikace se zabývá dosud opomíjenou historií loveckých a chovných obor ve světě, a především v českých zemích. Úvodní kapitoly seznamují čtenáře se základními způsoby lovu, pro něž se kompozičně upravovalo prostředí nově budovaných obor. Následuje část věnovaná historii loveckých obor od starověku na Předním východě, Dálném východě, ve Středomoří, po středověkou a novověkou Evropu. Hlavní část textu se zaměřuje na vývoj loveckých a chovných obor v českých zemích od středověku až do konce druhé světové války. Za zlatý věk obor považujeme 17. a 18. století, kdy se i v našich zemích lovecké a chovné obory stávaly významnými krajinotvornými prvky. Lovecké obory byly v tomto období hojně zakládány na celém území Čech, Moravy a Slezska. Představena jsou nejvýznamnější historická lovecká zařízení jako například obora Hvězda, Hukvaldy, Opočno, Klokočka, Jemčina, Horšov, Roštýnská obora, Lánská obora, Jindřichovická obora, Stará obora u Hluboké nad Vltavou, obora v Holešově nebo v Lednicko-valtickém areálu. Publikace vychází z dlouhodobého studia historických pramenů, ale také z terénních výzkumů.

Kniha História zadnými dverami je unikátny projekt, v ktorom sa viac ako päťdesiat slovenských historikov spojilo a prinieslo niekoľko desiatok príbehov, ktoré ukazujú, že dejiny nie sú len výpočtom rokov a faktov. Najväčšie historické osobnosti mali aj svoju veľmi ľudskú stránku a nie vždy sa všetko dialo na základe dôkladných kalkulácií či plánov. Čitateľ sa v príbehoch siahajúcich od stredoveku po najnovšie dejiny 20. storočia dozvie zaujímavosti, ktoré sa do učebníc dejepisu nedostali. Popri bojiskách či konferenčných sálach tu majú miesto verejné záchody, absurdné právne nariadenia, podivné stredoveké rituály, rôzne formy podvratnej činnosti, vplyv alkoholu na dejinné udalosti, sexuálne radovánky a pokrytectvo vrchnosti dávnej i takmer súčasnej, politické vtipy a satira či príklady toho, že niektoré neduhy v politike majú dávnu tradíciu. Mihnú sa tu slávne osobnosti ako Kennedy, Chruščov, Štefánik či Hurban Vajanský, ale aj množstvo postáv, o ktorých ste nikdy nepočuli, a pritom sú ich osudy nemenej zaujímavé, niekedy veselé a niekedy tragické.

Horké knihy ve studené válce popisují málo známý program tajné distribuce knih do východní Evropy, který financovala CIA. Mezi lety 1957 a 1970 byl knižní program jedním z nejefektivnějších způsobů pronikání za železnou oponu, západní publikace se díky němu dostaly k tisícům lidí v sovětském bloku včetně Československa. Americký politolog maďarského původu Alfred A. Reisch (1931–2013) založil svou studii na důkladném výzkumu archivů, ale i na vlastní zkušenosti zaměstnance tohoto programu.

Vladimír Liška nás seznamuje s vývojem, jenž předcházel vzniku Československa, a dál nás provází charakteristickými problémy, které politická elita nově vzniklého státu musela řešit, ať už se jednalo o velmi napnutý rozpočet, rozevírající se nůžky mezi chudými a bohatými, občanské nepokoje či rozpory mezi samotnými politiky. Kniha přinese radost nejen zájemcům o české dějiny, ale může být dobrým zdrojem informací i pro žáky základních a středních škol.

Kniha z edice Dějiny do kapsy pojednává o rozpadu koloniálních mocností po druhé světové válce.

Od počátku anglické kolonizace Ameriky představoval jeden z jejích charakteristických rysů neustálý posun hranice k západu. Když dospěli v polovině osmnáctého století hraničáři téměř na dohled španělských a francouzských kolonií a jejich postupu hrozilo zastavení, doznal atlantický svět kardinální změny a před britskými osadníky se otevřely nové horizonty. Válka za nezávislost pak tuto skutečnost jen potvrdila a v roce 1787 mohl formulovat Thomas Jefferson myšlenku vytvoření celokontinentální federace. Jednou z podmínek realizace bylo nalezení cesty napříč severní Amerikou v oblasti řek Mississippi a Missouri a byl to právě Jefferson, který po koupi Louisiany vyslal v roce 1804 na západ Lewisovu a Clarkovu výpravu s tímto cílem. Během dvouletého putování se expedice úspěšně zhostila svého úkolu a otevřela severní pláně, Skalisté hory i Kalifornii s Oregonem nejprve lovcům kožešin a později i standardní kolonizaci.

Aby si vynutili poslušnost společností, které ovládli, nepoužívali Hitlerovi nacisté a sovětští bolševici jen teroru. Veledůležitým nástrojem jejich moci byla také propaganda. A nejmocnějším nástrojem propagandy byl v první polovině 20. století film; na tom by se Lenin s Goebbelsem jistě shodli. O tom, jak si bolševici a nacisté ve svých zemích podmanili filmové společnosti a posléze i značnou část filmových tvůrců, a také o jejich nejvýraznějších propagandistických filmech, jež byly samozřejmě vydávané za „umělecké“ či „dokumentární“, pojednává kniha Filmová propaganda.

A szakmai közvélemény jó ideje a köznemesség ideológusaként tartotta számon Kézai Simont. Való igaz, hogy az általa írt Gesta Hungarorumban tűnik fel a fegyverforgató férfiakból álló ősi hun-magyar communitas elképzelése, mely idővel a hazai nemesség önmeghatározásának elsődleges viszonyítási pontjává vált. A magyarországi rendek és az országgyűlés késő középkori történetét egyre jobban megismerve immár aligha tűnik tarthatónak az az elképzelés, mely a közösségi cselekvésre kész 13. század végi "köznemesség" számára írt programot olvasott ki Simon mester gestájából. E következtetés régóta esedékes levonására azonban csak úgy nyílik mód, ha utánanézünk: kik mozdíthatták elő a mű megírását, mely társadalmi körből kerültek ki, és a szerző közvetítésével milyen politikai javaslatokat sugalltak. E feladatok el-végzése, illetve Kézai szerzői arcélének pontosabb megrajzolása szükségessé tette a gestaíró vélt külföldi forrásainak és kompilátori módszereinek felülvizsgálatát, a 13. századi hazai krónikák sor- és időrendjének átszabását, valamint Szűcs Jenő eszmetörténészi munkásságának újraértékelését.

Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

William „Wild Bill” Guarnere and Edward „Babe” Heffron patřili k výsadkářům americké armády – příslušníkům roty Easy, elitní jednotky 101. výsadkové divize, o níž vznikl televizní seriál Bratrstvo neohrožených. Tuhle prvotřídní jednotku nasazovali za války do každé riskantní operace včetně Dne D, operace Market Garden v Holandsku, Bitvy v Ardenách a obsazení Hitlerova Orlího hnízda v Berchtesgadenu. Guarnere svými slovy poutavě popisuje Den D z pohledu výsadkáře. Oba muži pak živě líčí výsadek v Holandsku, kde měli obsadit silnici a mosty mezi Eindhovenem a Arnhemem, které se říkalo Pekelná silnice. Po většinu roku 1944 bojovali oba muži bok po boku, dokud Guarnere nepřišel v Bitvě v Ardenách o pravou nohu a neposlali ho domů. Heffron pokračoval v osvobozování koncentračních táborů a obsazení Hitlerova úkrytu v Orlím hnízdě. Oba muži přežili některé z nejbrutálnějších bojů druhé světové války a nemine ani jeden den, aby nemysleli na své přátele, kteří padli. Textem také občas probleskne suchý humor obou mužů a na jedné stránce se člověk hystericky směje, aby mu na druhé kanuly slzy z očí. Guarnere opakovaně zdůrazňuje, že vítězství ve druhé světové válce bylo dosaženo týmovým úsilím všech druhů zbraní a že on a Babe byli jen dvěma jednotlivci v tom ohromném týmu. Ti dva, spojeni svými zážitky, se po skončení války zase sešli, a až do své smrti byli nerozluční. Kniha je holdem trvalému poutu vzniklému pod palbou mezi bratry ve zbrani a všem odvážným mužům, kteří neohroženě bojovali za svobodu.

Ukrajina dnes bojuje s Ruskem o zachování své územní celistvosti a politické nezávislosti. Současný konflikt je však pouze poslední v dlouhé řadě bitev o území Ukrajiny a její existenci coby svrchovaného národa. Jak ve své nejnovější knize Brány Evropy píše oceněný historik Serhii Plokhy, k pochopení současnosti a budoucnosti Ukrajiny je třeba dobře poznat její minulost. Ukrajina byla utvářena říšemi, které ji využívaly jako strategickou bránu mezi Východem a Západem – od římské říše přes osmanskou po nacistické Německo a Sovětský svaz. Po staletí se na jejím území setkávaly různé kultury. Mísením usedlých a kočovných národů a křesťanství s islámem ve stepním pohraničí vznikla třída bojovných kozáků; ze střetu mezi katolickou a pravoslavnou církví vzešla náboženská tradice sbližující západní a východní křesťanství. Současná krize je tragickým případem opakování historie, kdy se Ukrajina znovu ocitá v centru bitvy globálních rozměrů. Kniha Brány Evropy coby odborně věrohodné dějiny této významné země poskytuje jedinečné nahlédnutí do původu nejnebezpečnější mezinárodní krize od dob studené války.

Jak probíhal příchod Slovanů do českých zemí a jaké byly jejich vztahy k domorodému obyvatelstvu? Kdo jsou „Bohemi“ západních pramenů? Jak došlo k utvoření přemyslovské dynastické pověsti? Proč nikdo nikdy nezpochybnil přemyslovský primát? Vyvážely se české granáty už v 7. století? Odkud přicházelo české stříbro, které v raně středověkých Čechách představovalo zjevně jeden z hlavních obchodních artiklů? Tyto a mnohé další otázky si klade kniha historika a archeologa Petra Charváta Zrod českého státu (568–1055). Zachycuje období od příchodu Slovanů po definitivní zformování českého státu za knížete Břetislava I. Autor, vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR a uznávaný odborník v oborech středověká slovanská archeologie a klínopis, zasazuje dějiny slovanského etnika na našem území do širšího kontextu evropských politických, hospodářských, kulturních i náboženských dějin. Zabývá se politickými a společenskými proměnami, stejně jako strukturou dálkového obchodu raně středověké Evropy a vztahy pronikajícího křesťanství k přežívajícímu pohanství či k náboženstvím a kultům východu, například perskému mazdaismu.

Životopis Jan Žižka vznikl v intelektuálně výbušné atmosféře roku 1968, vydán byl ale až po sovětské invazi. Na Žižkově biografii je nejpřínosnější, jak autor pojímá jeho osobnost. Není tolerantním utrakvistou, neuznává koexistenci různých pravd či různých přístupů k poznání Boha. Koná a chová se přímočaře. Poznaná víra má platit pro každého, pro posledního vojáka stejně jako pro vojevůdce. Žižka je přitom především voják, jenž vyžaduje poslušnost a disciplínu. Veškeré úchylky od pravé víry tvrdě trestá. Zároveň však zůstává šlechticem, jenž ctí uspořádání světa, daného od Boha, do společenských stavů a řádů. V politické rovině však Žižka nebyl takovým radikálem jako ve věcech víry. Velmi dobře věděl, že musí činit kompromisy a přizpůsobovat se odlišným názorům spřízněných stran. Možná toužil po sjednocení země, po řádu, jenž by odpovídal jeho představám, zároveň si ale uvědomoval faktickou nedosažitelnost této mety. V tom se patrně lišil od Jana Husa, s nímž ho naopak spojovala omezená tolerance k názorům druhých.

„Našu verejnosť prosím, aby prijala láskavo vydanie korešpondencie Štefánikovej nielen z pocitu vďačnosti za jeho spoluprácu osloboditeľskú, ale aj z úcty k veľkému človeku duchom aj prácou.“ (V. Polívka 1928.) História zo Zlatého fondu SME.

Special Boat Service (SBS) byla během druhé světové války poměrně malá jednotka britského námořnictva, jejíž početní stav nikdy nepřekročil 300 mužů. Ale to jí nebránilo působit nepříteli velké škody. Toto malé komando vedlo na středomořském bojišti a v Egejském moři, které po obsazení Řecka a Kréty ovládali Němci, neustálé válečné tažení v podobě zneklidňování protivníka. Vázalo tam nepřátelská vojska, která se tak nemohla přesunout na jiné bojiště. Ke svým cílům se SBS dostávala v noci s použitím ponorek, malých hladinových plavidel nebo kajaků. Velitelé těchto plavidel, kteří pomáhali členům útočných komand splnit jejich riskantní a tajné mise, se často sami vystavovali nebezpečí. Úspěšnost akcí SBS závisela na spolupráci vášnivě nezávislých Řeků a zejména Kréťanů. Ti všichni se zapojili do úsilí o dosažení společného cíle, kterým bylo vyhnání německých okupantů. John Lodwick se podílel na tažení SBS ve Středozemním moři a píše o svých osobních zkušenostech se stejnou elegancí a vervou, s jakými bojovala jeho jednotka. Protože to je víc než jen příběh o pozoruhodných mužích, kteří ji tvořili, jako byl Anders Lassen („Hrozivý Dán“), který byl posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem, Fitzroy Maclean, Eric Newby a lord Jellicoe, jenž velel SBS po téměř dva roky a napsal k těmto vzpomínkám předmluvu. Muži SBS, silné a rozhodné individuality, společně tvořili smrtící soudržnou bojovou jednotku, která významně zasáhla do války ve Středozemním moři, a jimž kniha Johna Lodwicka skládá hold v podobně vzrušující četby. Techniky a taktiky komand typu SBS se dále zdokonalovaly a používaly se prakticky ve všech dalších válečných konfliktech. Zřejmě nejpopulárnějším následníkem těchto pionýrů záškodnického vedení boje, operujících z moře, jsou americké jednotky Navy SEAL.

Kniha se zabývá dvěma velkými jihočeskými panstvími Třeboň a Hluboká (dnes Hluboká nad Vltavou) v procesu proměn, které nastaly po třicetileté válce. Obě panství získal Jan Adolf ze Schwarzenberka krátce po roce 1660. Jaroslav Čechura reviduje výkladové stereotypy, které přisuzují této době mnohé negativní charakteristiky. Ukazuje vztah vrchnosti k poddaným v případě neúrody, ale i hledání a nalézání nových možností rozvoje hospodářství (včetně nečekaných aktivit, jako byl třeba chov želv). Pozornost je věnována třem profilujícím aspektům předpokládaných změn: panským dvorům, robotě a potahům ve dvorech. Právě robota je tu demytizována. Nejednou deklarovaná přísnost vrchnosti měla své meze a limity. Šlechtic byl nejenom pánem, ale i „otcem“ svých poddaných, kterým poskytoval v případě ohrožení pomoc a ochranu.

Významný rozvoj letectví v poslední době přinesl zvýšený zájem o létání s vrtulníky. Pro studium teoretických znalostí pilota vrtulníku lze využít příslušné předpisy, případně učebnice, které na českém trhu již existují. Pro zvládnutí pilotáže vrtulníku bude vždy nejdůležitější osobnost instruktora, jeho profesionální a pedagogické schopnosti. Přesto je vhodné před zahájením vlastního létání, ale i během výcviku, mít alespoň základní informace o způsobech řízení a letových schopnostech. Tato publikace Vám má umožnit na základě nejnutnější teorie pochopit vliv jednotlivých prvků řízení na pohyb vrtulníku a upozornit na možné chyby a jejich následky.

„Hogyan történt? Ezt kérdezi ma minden magyar zsidó és nem zsidó, aki ismerni akarja az utolsó esztendők tragédiájának történetét." Munkácsi Ernő a katasztrófa után alig két évvel megjelent visszaemlékezése a magyar zsidóság deportálásának nehéz, ellentmondásos nézőpontból megírt krónikája. Munkácsi a Horthy-korszakban a neológ zsidó közösség főtitkára, jogász, 1944-től pedig a német nyomásra létrehozott, a német és magyar hatóságokkal kooperálni kényszerülő budapesti Központi Zsidó Tanács főtitkára. A Hogyan történt? a holokauszt tragédiájának fontos korai összegzése és értelmezése, Munkácsi személyes számvetése a Zsidó Tanács felelősségével, válasz az ellenük felhozott vádakra, és helyenként elkeseredett kísérlet a szervezet felmentésére. Ez a Bohus Kata, Csősz László és Laczó Ferenc történészek jegyzeteivel és kísérőtanulmányaival, valamint korábban nem közölt forrásokkal kibővített új kiadás arra tesz kísérletet, hogy hetvenöt év távlatából visszatekintsen a magyar holokauszt tragédiájára. Munkácsi és a zsidó elit tragikus, valódi döntési szabadságot nélkülöző pozíciója fontos példája az olyan radikális helyzeteknek, amelyben választás és felelősség fogalma értelmezhetetlenné válik, noha súlyuk változatlan terhet ró minden résztvevőre. „A kora délutáni órákban Budapest zsidósága letépte magáról a sárga csillagokat és elözönlötte a körutakat, ahol hatalmas tömegek sétáltak az őszi nap hanyatló fényében. Budapest zsidó népe azt hitte, hogy megnyerte az életet, pedig soha nem volt közelebb a halálhoz. Négy óra felé elhalkultak a rádiók katonanótái, gyanús híreket közvetítettek, és amikorra az est szürkülete ránehezedett a városra, Budapest zsidósága megtudta, hogy a nácik és nyilasok karmai közé esett."

Někteří příslušníci Sboru národní bezpečnosti se v roce 1948 na Šumavě vzepřeli komunistickému režimu a pomáhali lidem přejít hranice z Československa na Západ: převaděčskou síť rozbila komunistická tajná policie. Esenbáka-převaděče Jaroslava Maršíka však nedopadla, při zatýkání za bizarních okolností utekl. Deset let se pak skrýval v jihočeském Bavorově. Nevycházel ven, schovával se třeba v dutině pod postelí, v dřevěném kufru nebo ve skříni.

Caesarovy zápisky pojednávají o vojenských i politických akcích proti senátní opozici v letech 49–48 př. n. l. Dílo je nedokončené. Doplňuje jej spis historika Aula Hirtia O válce alexandrijské a dvě knihy anonymních autorů, které popisují boje se zbytky opozice v Africe a Hispánii. Zápisky o občanské válce zachycují Řím ve zlomovém období pozdní republiky. Říše uskutečňovala mohutnou expanzi navenek, ale současně byla oslabována vnitřními otřesy, které vyústily ve vleklou občanskou válku. Po rozpadu triumvirátu soustředil Caesar ve svých rukou rozhodující podíl moci. Pompeius se postavil na stranu opozice. Caesar se vrátil z Galie, v průběhu občanské války obsadil celou Itálii a porazil zbytky Pompeiových příznivců v Africe a Hispánii. Zápisky jsou rozděleny do tří knih a zůstaly nedokončené. Mají memoárový charakter. Jsou psány ve třetí osobě, věcným a prostým stylem. Caesar se v této své práci vykresluje jako nedobrovolný bojovník v nevyhnutelném konfliktu. Stylizuje se do pozice nezúčastněné osoby a prostřednictvím textu objasňuje a ospravedlňuje své činy. Pro sugestivní líčení přípravy a průběhu bitev a osobního Ceasarova postoje ke všem událostem, pro svůj vojenský obsah, ale i pro etiku, byly Ceasarovy spisy čteny evropskými vzdělanci a vojevůdci, často napodobovány, ale nikdy nedostiženy ve svém duchu, nesoucím pečeť velké historické osobnosti. Dodnes jsou vynikajícím kulturně historickým pramenem, který nás poučuje o tom, jak si civilizace razila cestu do západní Evropy, a jejím západním obyvatelům podává poutavý obraz jejich dávnověku.

Zcela poprvé publikovaná, několikadílná souborná práce o osudech čs. letců v řadách britského Královského letectva za mírových let, zavede čtenáře zprvu do etapy od osvobození ČSR až k následkům komunistického puče z února 1948. V reakci na čistky v armádě, zatýkání a absurdní obvinění se letci opět vydávají za hranice do svobodného světa. Díky pochopení britské strany se řadě z nich daří opětovně přejít pod ochranu Královského letectva a většině pak nastoupit druhou etapu služby v letových a pozemních zařazeních. S čs. exilovými letci se tak setkáváme od konce 40. do počátku 70. let minulého století v široké paletě činností a za aktivní účasti na významných, či méně známých operacích a událostech v dobách studené války.

Titanic, nejvelkolepější parník, který kdy brázdil mořskou hladinu, předcházela pověst nepotopitelného plovoucího paláce. Když v dubnu 1912 vyrazil na první transatlantickou plavbu, nikdo netušil, že půjde zároveň o plavbu poslední. Jeho zkáza, při níž zahynulo přes 1500 lidí, se stala nejstrašlivější a zároveň nejslavnější námořní katastrofou všech dob. Následující strany přinášejí zasvěcený, mnohovrstevný příběh Titaniku od prvních odvážných plánů přes stavbu a slavnostní vyplutí z přístavu v anglickém Southamptonu po osudový střed s ledovcem. Nescházejí autentická svědectví členů posádky či cestujících ani množství vzácných archivních fotografií, konstrukčních detailů nebo palubních dokumentů. Zvláštní kapitoly se věnují vlastní tragédii a souhře nešťastných náhod, které k ní vedly. Dozvíme se také, jak probíhalo následné vyšetřování, kdo z něho vyšel jako hrdina, a čí pověst se ocitla v troskách. V závěru pak nalezneme zajímavé podrobnosti o novodobém podmořském výzkumu nejslavnějšího vraku a seznámíme se s mohutným otiskem, jejž Titanic zanechal v populární kultuře. Vydejte se s námi na plavbu severním Atlantikem a odhalte fakta skrytá za legendami, která slavnou katastrofu obklopují! Éra velkých parníků Zjistěte, jak se zrodily plány na stavbu legendární luxusní zaoceánské lodi Vzácná svědectví Prohlédněte si autentické dokumenty, palubní lístky i dopisy spjaté s první a poslední plavbou Titaniku Nesmrtelný odkaz Vydejte se do hlubin k vraku, který dosud nevydal všechna tajemství. Co vedlo k jeho zkáze?