Atlas podrobně popisuje multikulturní helénistický svět v letech 336–31 př. n. l. , od Alexandra Makedonského až po Kleopatru. Výzkum dějin řeckých obcí i státních celků helénistického období prošel za posledních dvacet let zásadním vývo­jem. Tato kniha nabízí přehledně zpracované dříve známé skutečnosti i nejnovější fakta

Plínius Starší pôsobil ako vojak, úradník či radca samotného cisára. Precestoval podstatnú časť rímskeho sveta a vyznal sa v ňom do najmenších podrobností. V Histórii prírody vďaka tomu zachytil podstatnú časť dobového rímskeho poznania. Dodnes tak môžeme nahliadnuť do vedomostí a predstáv Rimanov o vesmíre, medicíne, geografii, zoológii, botanike, ale aj maliarstve, sochárstve či staviteľstve. Kniha prináša prvý slovenský preklad tohto monumentu európskej kultúry a neopakovateľným spôsobom umožňuje dotknúť sa rímskeho života aj v našom jazyku. Preklad: Eleonora Vallová

Nespochybniteľný prínos pre kultúru a progresívny vzostup celej Európy mala grécka vzdelanosť, formujúca sa prostredníctvom filozofie. Učenci a vzdelanci zakladali v rôznych oblastiach Grécka filozofické školy, ktoré sa stávali centrami učenosti, výchovy a vzdelania. Taktiež Atény neboli výnimkou a najvýznamnejšie osobnosti gréckej filozofie Sokrates, Platon a Aristoteles, tam mali svoje školy. Aristofanes neopomenul ani túto stránku života a vo svojich Oblakoch sa púšťa do Sokrata, jeho školy a sofistiky, reprezentovanej práve Sokratom. Aristofanes bol tuhým odporcom sofistiky, i keď sa prostredníctvom nej rozvíjala filozofia a učenosť, a neváhal svojej kritike podrobovať i samotného Sokrata. V Oblakoch pranieruje metódy a spôsoby tohto učenia a ukazuje, čo všetko sa dokáže prostredníctvom sofistiky presadiť, aj keby to malo byť v úplnom rozpore s najlepšími ľudskými hodnotami. No tiež ukazuje, že ak chce dobro vzdorovať zlu, musí sa naučiť používať i prostriedky sofistiky. Sám autor pokladal Oblaky za svoju najlepšiu hru. Aténčania vo svojej demokracii veľmi dbali o súdnictvo a venovali sa mu s plnou vervou. Všetky záležitosti, aké mohli, prerokovávali na súdoch, ktorých sa zúčastňovalo množstvo občanov. O tom, ako radi sa Aténčania súdili, rozpráva Aristofanes v hre Osy. Privádza nás do prostredia sudcov, pre ktorých sa pojednávania na súdoch stávajú až akousi závislosťou a záľubou, ktorej sa za žiadnu cenu nechcú vzdať. Na prípade jedného z nich, ktorého sa pokúša napraviť jeho syn, autor zábavným spôsobom preberá celý rad problémov okolo súdenia na súdoch, podľa Aristofana záľuby Aténčanov. Publikáciu dopĺňa druhá časť komplexnej štúdie Miloslava Okála Aristofanes a aténska demokracia, zaoberajúca sa politikmi demokratickej a aristokratickej strany a demokratickými inštitúciami.

Nikolaj Albertovič Kun, vynikajúci ruský historik a spisovateľ, absolvent Moskovskej univerzity, sa vo významnej miere zaoberal dejinami a umením antického Grécka a Ríma. Pôsobil najmä na univerzitách v Moskve, na ktorých získal titul profesora histórie a profesora spoločenských vied. Okrem iného sa podieľal na tvorbe a spracovaní význačných historických a encyklopedických diel. Jeho najznámejším dielom sú Legendy a mýty starého Grécka, ktoré sa ihneď po prvom vydaní v roku 1914 stali medzi čitateľmi veľmi obľúbenými a pretrváva o ne neustály záujem. Kun vo svojej knihe zrozumiteľným a súvislým spôsobom uvádza všetky najvýznamnejšie príbehy o bohoch a hrdinoch starobylého Grécka, ktoré sa odohrávali v najstarších známych časoch. V jeho príbehoch sú obsiahnuté údaje z eposov, historických spisov, drám a básní, ktoré autor systematicky zoradil a prerozprával prozaickou formou. Spis Kun rozčlenil do dvoch základných častí Bohovia a héroovia, Starogrécky epos. V prvej časti uvádza príbehy o vzniku, pôvode, význame, činnosti gréckych bohov, o ich sférach vplyvu na svet a ľudstvo, ďalej o najväčších hérooch, ich živote a osudoch. V Kunových Legendách a mýtoch vedľa iných nechýbajú bohovia Zeus, Poseidón, Apolón, Héra, Artemis, Aténa, Afrodita a héroovia Prometheus, Perseus, Pelops, Herakles, Theseus, Orfeus.

Nikolaj Albertovič Kun, vynikajúci ruský historik a spisovateľ, absolvent Moskovskej univerzity, sa vo významnej miere zaoberal dejinami a umením antického Grécka a Ríma. Pôsobil najmä na univerzitách v Moskve, na ktorých získal titul profesora histórie a profesora spoločenských vied. Okrem iného sa podieľal na tvorbe a spracovaní význačných historických a encyklopedických diel. Jeho najznámejším dielom sú Legendy a mýty starého Grécka, ktoré sa ihneď po prvom vydaní v roku 1914 stali medzi čitateľmi veľmi obľúbenými a pretrváva o ne neustály záujem. Kun vo svojej knihe zrozumiteľným a súvislým spôsobom uvádza všetky najvýznamnejšie príbehy o bohoch a hrdinoch starobylého Grécka, ktoré sa odohrávali v najstarších známych časoch. V jeho príbehoch sú obsiahnuté údaje z eposov, historických spisov, drám a básní, ktoré autor systematicky zoradil a prerozprával prozaickou formou. Spis Kun rozčlenil do dvoch základných častí Bohovia a héroovia, Starogrécky epos. V druhej časti uvádza príbehy o udalostiach zaznamenaných v najvýznamnejších eposoch, o plavbe a údeloch Argonautov, o vzniku a priebehu trójskej vojny, o strastiplnom putovaní Odyssea po skončení trójskej vojny, o osudoch hlavného veliteľa Grékov pri Tróji Agamemnona a jeho syna Oresta, o Oidipovi a Antigone v Tébach. Popri nich v Kunových Legendách a mýtoch nechýbajú Iason, Medeia, Helena, Paris, Menelaos, Peleus, Thetis, Achilleus, Hektor, Patroklos, Penelopa, Telemachos, Alkmaion a mnoho iných.

Úpadek a pád římské říše Edwarda Gibbona je monumentální mistrovské dílo hodné svého velkého tématu, jež dodnes nepřestává udivovat majestátní rétorikou a břitkým vtipem. Gibbon nejenže podává panoramatický obraz společnosti a dějinných událostí, ale jeho vzývání ztracených ctností římské republiky i prvních císařů navíc přesvědčivě evokuje slávu hrdé civilizace univerzálního práva, regionální autonomie a náboženské tolerance. Během dvou staletí od založení Pax Romana (od Augustova vítězství r. 27 př. Kr. do r. 180) zažívali lidé takovou míru osobního bezpečí, prosperity a svobody, jakou předtím nikdy nepoznali. Vždyť asijská impéria byla jen nuznými mocnostmi všeobecného otroctví. Řím je pro Gibbona předobrazem osvícenské budoucnosti rozumu a snášenlivé společnosti – lidé tenkrát všechny náboženské kulty „považovali za stejně oprávněné, filozofové za stejně klamné a úřady za stejně užitečné.” Dnešní evropské dědice Říma ovšem fascinuje především výstižný popis rozkladu a vědomí, že nejen každé impérium, ale i každá civilizace je smrtelná. A v úpadku římské společnosti skutečně nacházíme všechny symptomy současnosti: dekadenci, ztrátu osobních a občanských ctností včetně vlastenectví, nízkou porodnost, korupci právníků i práva, sociální politiku provozovanou uplácením římské chudiny („chléb a hry“), nezastavitelný růst daní a byrokracie, zánik střední vrstvy, zubožení drobných zemědělců a vznik astronomicky bohatých latifundistů bez vztahu k obecnému dobru, pozdější manicheistické pohrdání vezdejším životem a křesťanskou nevraživost vůči státní moci (Augustin), konec branné povinnosti a nakonec i vládu kariérní armády, jež si vypomáhala germánskými žoldáky. Mocnou říši politicky a ekonomicky oslabilo postupující rozšiřování, takže se rozdělila na dvě části. Nakonec ji zahubila kompromisní politika vůči nepřátelským imigrantům. Nedokázala je vstřebat, nepochopila závažnost problému a uplatňovala pomýlená opatření, například zakázala smíšená manželství. Gibbon napsal první svazek svých dějin v době zrodu americké republiky, jež byla inspirována Římem, a v těchto souvislostech cituje Benjamina Franklina: ”Nedokážeme-li záviset jeden na druhém, bude každý z nás viset zvlášť.” Nepochybné memento mori našich časů.

Jeden deň v živote ľudí, ktorí tam žili. Staroveký Egypt – to neboli len pyramídy, sfingy a zlaté sarkofágy. Priemerný Egypťan mal ťažký život a tvrdo pracoval pod spaľujúcim pohľadom boha slnka Rea. Aby sme si však vedeli dokonale predstaviť, ako Egypťania žili, renomovaný historik Donald P. Ryan rozdelil deň na 24 hodín a na príbehoch 24 Egypťanov s rôznymi zamestnaniami veľmi pútavo a verne približuje ich každodenné činnosti, radosti, uvažovanie a snahu o prežitie. Medzi nimi nájdeme ľudí najrôznejších vrstiev – faraóna, balzamovača, pekára, rybára, vojaka či pôrodnú babicu – a počas jedného dňa v starovekom meste Téby (dnešný Luxor), náboženskom centre Egypta, s nimi prežijeme ich typický bežný deň.

V celých dlhých dejinách ľudstva je iba málo takých osobností ako Alexander Veľký. Už počas svojho života sa stal výnimočným mužom, obdivovaným i nenávideným, a legenda o ňom sa s postupujúcimi storočiami čoraz viac zväčšovala. Jeho meno sa spája s najväčším historickým rozmachom Grékov či Makedóncov, ktorých samotní Gréci počas staroveku považovali za samostatný národ. Makedóniu vyniesol k dominancii nad Grékmi už Alexandrov otec Filippos, po ktorého usmrtení bol Alexander už v mladom veku nútený prevziať kráľovské žezlo a zodpovednosť nad čoraz viac sa rozmáhajúcou novou ríšou. Svojej úlohy sa ujal obdivuhodným spôsobom a v priebehu niekoľkých rokov dokázal rozšíriť moc Makedóncov a Grékov až do vzdialených končín Ázie. Okrem Alexandrových vojenských víťazstiev a vojnových úspechov mala jeho výprava do Ázie i poznávací charakter, v rámci nej sa Gréci podrobnejšie a intenzívnejšie než kedykoľvek predtým konfrontovali s rôznymi kmeňmi a národmi barbarov. Po prechode mnohých odľahlých častí Ázie sa Alexander v záverečnej časti svojej výpravy dostal až do Indie a jeho životná púť sa naplnila po víťazoslávnom návrate do Babylonu, vo vtedajších časoch najveľkolepejšieho mesta sveta. Životopisné dielo Curtia Rufa podáva o Alexandrovi hodnoverný obraz, obsahuje mnoho zaujímavostí a čitateľovi poskytuje príjemný zážitok z čítania.

Aristofanes sa s obľubou púšťal vo svojej tvorbe do ženských námetov. V nich mohol ľahko zabŕdať do citlivých otázok spoločenského života, akými boli aj náboženstvo a demokracia či problém rovnoprávnosti. Snáď viac ako iní dramatici mal Aristofanes vyhranený názor a vzťah voči iným autorom hier, a zrejme najmenej rád mal Euripida, ktorého vo svojich komédiách viackrát pranieroval. Najväčší priestor a pozornosť venuje Euripidovi v Sviatku žien, kde nás autor privádza na tajný náboženský sviatok Thesmoforií, ktorého sa zúčastňovali iba ženy. V prestrojení za ženu sa na ňom objaví aj Euripidov príbuzný Mnesilochos, aby Euripida obhajoval. Sám sa však dostane do tiesne, a aby sa zachránil, neváha použiť spolu s Euripidom všemožné ľsti. Ako by mohla vyzerať demokracia, nám Aristofanes ukazuje v ďalšej ženskej hre Ženy na sneme. Aký by bol svet, keby sa vlády zmocnili ženy a čo by asi so svojou mocou dokázali robiť, čo by ich pri spravovaní štátu zaujímalo a na čo by kládli dôraz, aké závažné problémy by museli demokraticky zvládať a riešiť, aby v štáte zavládlo skutočné blaho, tak o tom premýšľa Aristofanes vo svojej hre. Alebo, že by predsa len myslel na mužov, vydávajúc ich za ženy v prestrojení? Hrou autor kriticky poukazuje na úskalia demokracie, čo sa v nej dá robiť, keď sa chce a zbehnú sa primerané a vhodné okolnosti. Publikáciu dopĺňa piata, záverečná časť komplexnej štúdie Miloslava Okála Aristofanes a aténska demokracia, zaoberajúca sa poéziou a hudbou.

Poznávanie histórie, významných dejateľov a udalostí už počas staroveku prestalo byť len dominantou dejepiscov a vzdelancov, ale začalo prenikať aj medzi širšie vrstvy obyvateľstva. Spisovatelia hľadali spôsob, ako poznaniachtivým ľuďom v čo najprijateľnejšej forme priblížiť dejiny a skutky významných osobností, aby bolo čítanie spisov ľahšie, poskytovalo zábavu a zároveň poučenie. Jedným z takýchto žánrov literatúry sa stali životopisy významných dejateľov, ktoré boli spracovávané z výťahov udalostí obšírne napísaných spisov a stručnejším spôsobom poskytovali obraz o ich skutkoch. Priekopníkom v zostavovaní životopisov zameraných na bežných čitateľov a na ich pobavenie formou čítania bol rímsky spisovateľ Cornelius Nepos. Nepos sa podujal zostaviť súbežné životopisy významných osobností, v ktorých porovnával znamenitých Rimanov s podobnými mužmi Grécka a ostatného sveta. Z jeho diela O vynikajúcich mužoch, zahŕňajúceho životopisy významných mužov vo všetkých oblastiach života, sa nám zachovala len jedna úplná kniha Životopisy znamenitých vojvodcov cudzích národov, obsahujúca životopisy 22 vojvodcov, a dva životopisy z knihy o významných historikoch. Nepotove Životopisy sa tešili veľkej obľube a neskôr ovplyvnili aj Plutarcha, ktorý v podobnom duchu zostavil svoje paralelné Životopisy. Táto publikácia obsahuje všetky Nepotove zachované životopisy a dopĺňa ju úvod Ivana Janeka.

Skutočné životy ľudí, ktorí tam žili Strávte rok v spoločnosti starovekých Grékov počas historicky významného a triumfálneho olympijského roka a zažite drámu a vzrušenie, ktoré zachvátilo mestské štáty, keď odložili svoje politické spory, aby sa pripravili na víťazstvo v Olympii. Je rok 248 pred n. l. – rok 133. olympijských hier. Do Olympie mieri pestrá plejáda charakterov, ktoré sa chcú zúčastniť na hrách, sledovať udalosti alebo na tých obrovských davoch niečo zarobiť. Helenistický svet je na svojom vrchole a grécke osady sa rozprestierajú na Blízkom východe, v Egypte aj v Španielsku. Rím uviazol vo vojne s Kartágom a medzi Egyptom a Sýriou sa schyľuje k veľ kej vojne. Obyčajní ľudia sú však stále zaneprázdnení úrodou, každodennou prácou i domácimi záležitosťami – a v niektorých prípadoch aj získaním olympijského vavrínového venca. Kniha nás prevedie týmto pozoruhodným rokom a odhalí nám komplikované a živé charaktery fascinujúceho obdobia starovekých dejín.

A görög történetírás legnagyobb alakjának nyolc könyvből álló műve a peloponnészoszi háború (Kr. e. 431-404) lefolyását Kr. e. 410-ig ismerteti. Az eseményeket saját kutatásai segítségével rekonstruálta, s munkájához írott forrásokat is felhasznált. A leírás folyamatába szónoklatokat illesztett, hogy megvilágítsa a háborúzó felek cselekedeteinek és politikai döntéseinek okait, illetve saját értelmezését minderről. A könyv egyik legdrámaibb s a szofisztikus vitairodalom magaslataira emelkedő jelenete a kicsiny Mélosz szigetét körülzáró athéniak és az erőszaknak nem engedő mélosziak párbeszéde, amely a nagyhatalmak és a kisállamok örök és - a kicsikre nézve többnyire végzetes - konfliktusának legjobb összefoglalása az egész ókori irodalomban.

„Hedvábná cesta“, v češtině často nesprávně „Hedvábná stezka“, byla vzájemně propojenou sítí tras spojujících starověké společnosti Evropy, střední Asie, západní Asie, Blízkého východu a východní Asie, jež přispěly k rozvoji mnoha velkých světových civilizací. Její celková délka po souši a po moři činila asi 8 000 km, avšak po určitých trasách přesahovala 35 000 km. Nikdy to nebyla pouze cesta hedvábí. Dokonce i ve vrcholném období svého rozkvětu, v 7. až 9. století, tedy za dynastie Tchang (618–907), hedvábí tvořilo pouze jistou – i když nikoli zanedbatelnou – část obchodu se Západem, který zahrnoval celou škálu komodit, od drahých kamenů až po různá koření a rebarboru. Obchodní cesty byly i jakousi tehdejší informační superdálnicí. Publikace seznámí čtenáře nejen s vlastní Hedvábnou cestou a jejími předchůdkyněmi, ale připomene i současný kontroverzní plán vlády ČLR na novou Hedvábnou cestu, známý jako „Jeden pás, jedna cesta“.

Kniha poskytuje velkolepý a hluboký obraz starodávného Egypta prostřednictvím jednoho z hlavních náboženských a kulturních center - města Théby. V rámci hranic vytvořených naší nevědomostí a dobou, v níž je nám dáno žít, se autor pokusil poskytnout trpělivému čtenáři řadu pohledů na bájné město, které Řekové nazývali Théby. Téma je však také využito k hledání kořenů a v rámci komentářů nutně přesahuje zeměpisný okruh města a rozšiřuje se na celý Egypt, dokonce i na jeho možný atlantský původ. Mnohé věci uvedené v knize se nutně střetnou s obecně známými názory, najdou odezvu u mnoha lidí a umožní jim pozměnit si představu o starém Egyptě, již získávali od dětství.

Kolem díla Martiana Capelly De nuptiis Philologiae et Mercurii (O sňatku Filologie a Merkura) se v odborné literatuře vynořuje stále více otázek než odpovědí. Hodnocení autora kolísá od denunciace a dohadů o jeho podivínství, které se odrazilo v nepromyšlenosti a neúměrné rozmanitosti jeho díla, až k jeho uznání jako zprostředkovatele části antického dědictví středověku. Martianus Capella zarámoval výklad sedmi svobodných nauk do pohádkového příběhu o sňatku učené pozemšťanky Filologie s bohem Merkurem. Podivuhodně v něm propojil alegorické zobrazení s vtipem menippské satiry, čímž dal své encyklopedii potřebné odlehčení zcela v mezích zásady docere et delectare. Interpretům díla ovšem připravil těžkou cestu k pochopení jeho záměru.

Prečo starí Gréci a Rimania nenosili nohavice? Používali ženy antikoncepciu? Verili svojim mýtom? Bol rozvod bežný? Ako chytali levy pre Koloseum? Čo sa stalo s Rímom po páde ríše a kde je hrobka Alexandra Veľkého? V sérii krátkych a vtipných esejí historika Garretta Ryana sa dozviete množstvo informácií, ktoré vám v triede na hodinách dejepisu nepovedali. Na rozdiel od väčšiny publikácií o klasickom svete sa kniha Nahé sochy, bojové slony a tuční gladiátori nesústreďuje na slávne osobnosti alebo udalosti, ale na fascinujúce detaily každodenného života.

Knihou Svet starovekého Grécka vstupujeme do života starých Grékov, do ich každodenných radostí, úspechov aj strastí. Spoznávame život v mestách, na poliach, v horách, dostávame sa medzi roľníkov, rybárov, remeselníkov, intelektuálov, športovcov, ale aj medzi prostitútky. Nahliadame do vývoja vojenstva, kultúry i náboženstva, do verejného aj súkromného priestoru rodín. Zisťujeme, ako žili otcovia rodín, čo zažívali matky a aké detstvo a starobu mali Gréci. Kniha poodhaľuje spôsob myslenia ľudí, vysvetľuje tradície, ktorými sa v živote riadili, poukazuje na celé obce i jednotlivcov. Rozpráva príbeh všedného života od dennej práce cez oslavy, náboženské rituály, sex, násilie až po smrť.

Polybiovo dějepisné dílo se dochovalo zčásti v úplnosti, zčásti torzovitě. První pětice knih, jež se dochovaly neporušené, vyšla v AK ve dvou předchozích svazcích – Dějiny I a Dějiny II. Třetí díl Polybiových Dějin obsahuje dochované části a zlomky 6. až 19. knihy. Jsou v nich více méně souvisle zachyceny události na různých místech antického světa mezi roky 216 až 196 př. n. l. Stěžejní místo zaujímá líčení Hannibalova tažení v Itálii, římské výboje na Pyrenejském poloostrově a průběh druhé makedonské války. Do výkladu historických událostí vložil (v 6. knize) Polybios nesmírně zajímavé pojednání o římské ústavě, kterou porovnává se staršími formami ústav řeckých států a spatřuje v ní základ římských vojenských úspěchů, a doplňuje ji popisem římského vojenství. Na jiném místě (ve 12. knize) se zabývá metodologií historigrafie a polemizuje se svými předchůdci i současníky o způsobu zychycení historických dějů. Sám zdůrazňuje nutnost nahlížet události ve vzájemných souvislostech a hledat jejich příčiny. Tento svazek stejně jako předchozí dva přeložil, předmluvou, poznámkami a rejstříkem opatřil prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc.

Az ókori Róma elit testőrségét, a pretoriánus gárdát még Augustus hozta létre Kr. e. 27 körül a saját és a családja védelmére. Az idő előrehaladtával a pretoriánusok egyszerű védelmezőkből komoly politikai tényezővé nőtték ki magukat: császárokat emeltek trónra, vagy éppen taszítottak le onnan - utóbbiak közül talán Caligula és Nero a legismertebbek. A római államélet középpontjába került pretoriánusok története, belső struktúrájuk, szervezeti ethoszuk, csoportdinamikájuk nemcsak önmagában érdekes (az ókori Róma történetének nagy és izgalmas szelete ez), hanem szerepük révén az előképei minden későbbi hasonló szerveződésnek, amikor az "őrzők" a helyzetükből kifolyólag valós hatalomra tesznek szert, és a hatalom formális birtokosainak is számolniuk kell ezzel - még ha többé nem is fajultak el a dolgok ennyire, mint Rómában. A könyv részletesen bemutatja a pretoriánus gárda struktúráját, működését és szerepét, fegyverzetét és ruházatát, a pretoriánus szimbolikát (a Tiberius császárra utaló skorpió volt az egyik fő jelképük) és mindezek változását a több mint háromszáz éves történetük során, amely végére Nagy Konstantin császár tett pontot Kr. u. 312-ben, amikor is feloszlatta a gárdát. A pretoriánusok mellett értelemszerűen a könyv főszereplői a római császárok is, akik egyszerre voltak parancsolói és túszai is a pretoriánusoknak. A könyv a mának is szólóan tanulságos és egyben részletes bepillantást kínál a római főhatalomért folytatott hatalmi harcokba, a római történelem legizgalmasabb epizódjaiba.

Slepý Melésigenés s ťažkosťami hľadal prostriedky na živobytie, no na druhej strane si získaval čoraz viac obdivu a sympatií u ľudí, ktorí sa ho snažili povzbudzovať a podporovať. V Kýme na maloázijskom pobreží ho nahovorili, aby požiadal o pomoc mestskú radu a stal sa básnikom mesta na útraty obce. Rada však návrh odmietla s tým, že „homérov“ (slepcov) živiť nebude. Odvtedy ostalo Melésigenovi meno Homéros. Z Kýmy následne odišiel do Fókaie, potom na ostrov Chios, kde sa živil ako učiteľ a básnik. Na Chiu prežil šťastné obdobie života, zložil tu mnoho básní a stal sa známym v celej Hellade. Neskôr cestoval po rôznych krajoch Grécka, zložil eposy Ílias a Odysseia. Svoj život zakončil na ostrove Ios. V druhej polovici Odysseie, ktorá sa k vám v tejto knihe dostáva, Faiáci doplavia Odyssea do vlasti. Po príchode na Ithaku stretáva bohyňu Athénu, ktorá mu radí, aby nešiel hneď do paláca, ale ako žobrák najskôr zistil stav vecí vo svojom kráľovstve, a dodáva, že má pre neho pripravený plán pomsty spupným ženíchom. Odysseus dá na rady bohyne a s odhodlaním sa púšťa do príprav na boj so ženíchmi o svoje postavenie vo vlasti a o svoju rodinu. Medzitým sa z ciest po Sparte a Pyle vracia domov jeho syn Télemachos a Odysseova manželka Pénelopé v paláci statočne odoláva ponukám ženíchom na vydaj. Publikácia obsahuje aj Hérodotov Homérov životopis a druhú časť štúdie Ivana Janeka Homérova Odysseia, ktorá približuje jednotlivé časti eposu.

The final chapter in the definitive, three-volume history of the world's first known state Archaeologist John Romer has spent a lifetime chronicling the history of Ancient Egypt, and here he tells the epic story of an era dominated by titans of the popular imagination: the radical iconoclast Akhenaten, the boy-king Tutankhamun and the all-conquering Ramesses II. But 'heroes' do not forge history by themselves. This was also a time of international trade, cultural exchange and sophisticated art, even in the face of violent change. Alongside his visionary new history of this, the most famous period in the long history of Ancient Egypt, Romer turns a critical eye on Egyptology itself. Paying close attention to the evidence, he corrects prevailing narratives which cast the New Kingdom as an imperial state power in the European mould. Instead, he reveals - through broken artefacts in ruined workshops, or preserved letters between a tomb-builder and his son - a culture more beautiful and beguiling than we could have imagined. Romer carefully reconstructs the real story of the New Kingdom as evidenced in the archaeological record, and the result - the final volume of a lifelong project - secures his status as Ancient Egypt's finest chronicler.

Pharaoh. Icon. Enigma. Lost for three thousand years, misunderstood for a century. A hundred years ago, a team of archaeologists in the Valley of the Kings made a remarkable discovery: a near-complete royal burial, an ancient mummy, and golden riches beyond imagination. The lost tomb of Tutankhamun ignited a media frenzy, propelled into overdrive by rumours of a deadly ancient curse. But amid the hysteria, many stories - including that of Tutankhamun himself - were distorted or forgotten. Tutankhamun: Pharaoh, Icon, Enigma takes a familiar tale and turns on its head. Leading Egyptologist Joyce Tyldesley has gathered ten unique perspectives together for the first time, including that of the teenage pharaoh and his family, ancient embalmers and tomb robbers, famous Western explorers and forgotten Egyptian archaeologists. It's a journey that spans from ancient Thebes in 1336 BCE, when a young king on a mission to restore his land met an unexpected and violent end, to modern Luxor in 1922 CE when the tomb's discovery led to a fight over ownership that continues to this day. Above all, this is the story of Tutankhamun, as he would have wanted to be remembered. Piecing together three thousand years of evidence and unpicking the misunderstandings that surround Egypt's most famous king, this book offers a vital reappraisal on his life, death and enduring legacy.

The essential illustrated guide to the gods and goddesses of ancient Greece and Rome, vividly retelling their stories and exploring their origins. Who were the gods and goddesses of ancient Greece and Rome? What did they mean to the people who worshipped them? Although their time of widespread worship has long passed, the Greek and Roman gods have fascinated and inspired writers and artists for millennia. From Aphrodite to Apollo, Poseidon to Zeus, these are some of the most recognizable characters in Western culture, yet there is a much richer past behind famous paintings of the birth of Aphrodite or the bold iconography of Zeus and his thunderbolts. The Greek and Roman gods are enthralling characters in the enduringly powerful Iliad, Odyssey and Metamorphoses. They are immortal and powerful yet also vain, vindictive and vulnerable. Moreover, as manifestations of death, fertility, love and war, the gods are also our key to understanding how the Greeks and Romans saw their world. Philip Matyszak presents this pantheon in all their complexity, guiding us from Mount Olympus to the depths of Hades. Each chapter focuses on an individual god or goddess, beginning with their 'biography' as understood by the Greeks and Romans and exploring the origins of the legends. Matyszak mixes history with vivid retellings of the myths in which the gods have a starring role, from stories of cosmic creation and universal war to disastrous weddings and freak discus accidents. This sumptuously illustrated guide to the gods of Greece and Rome is a must-have for anyone interested in mythology and classical civilization.