Tato výpravná obrazová publikace se podstatně liší od běžných publikací, věnovaných historii největšího konfliktu 20. století. Je to vlastně fotoalbum s minimem textu, ale s více než dvěma sty překvapivých fotografií chátrajících zbraní a výzbroje, jež po sobě zanechaly bojující strany prakticky na všech kontinentech, snad s výjimkou Antarktidy. Po stručném úvodu následují v pěti kapitolách fotografie ze všech válčišť druhé světové války, od západní a východní Evropy přes Středozemí, Střední východ a severní Afriku až po Asii a Tichomoří. Všude tam se zachovalo velké množství zbraní, munice, letadel, obrněných vozidel a pevnostních staveb válečného arsenálu, jehož bezpříkladnou obrovitost fotografie bezděčně dokumentují. Nechybí ani kapitola o obou amerických kontinentech, kde se sice přímo nebojovalo, ale kde stále stojí pobřežní opevnění a kde lze v horských pustinách najít vraky letadel, jež se zřítila při cvičných letech nebo při návratu z protiponorkových patrol. Působivost rozmanitých, v knize zobrazených artefaktů, od samopalu PPŠ-41, vykopaného pod dlažbou Volgogradu, přes torza opuštěných vozidel v Západní poušti a vraky potopených lodí v laguně Truk až k pobřežním bateriím a opevněným liniím, jako byl Atlantický val či obrovitý ponorkový bunkr v Lorientu, ale též československé pohraniční opevnění, ještě umocňuje skutečnost, že se jedná o zrezavělé nebo krustou mořských živočichů pokryté trosky, náboje nebo o omšelé, ve vegetaci se ztrácející betonové stavby. To vyvolává natolik silný pocit zmaru, že teprve při pohledu na tyto válečné památky v různém stupni rozkladu, roztroušené po celém světě, si člověk v celé nahosti uvědomí gigantický rozsah a tragédii konfliktu, který skončil před více než pětasedmdesáti léty. Snad ještě více než nablýskané exponáty ve vojenských muzeích vypovídají fotografie opuštěných zbraní v této knížce o hrdinství a utrpění mužů, kteří s nimi a v nich bojovali a až příliš často umírali.

Toto fotografické album, věnované československým dělostřeleckým zbraním a vojenským vozidlům, mohlo vzniknout pouze díky tomu, že Němci jako národ všeobecně propadli ve 20. a 30. letech 20. století touze zachytit obvykle své zážitky z cest a různé rodinné události na fotografiích. Tento jejich zápal pro amatérskou fotografii jim zůstal i v následujícím období, takže v první polovině 40. let, když jich milióny v rámci II. světové války navštívily různé cizí kraje, pochopitelně ne v roli turistů, ale vojáků, řada z nichž nesla ve své torbě také fotoaparát. Dnes, více jak 75 let po skončení této strašné války, se tak stále objevují další a další zapomenutá alba s tisícovkami dosud neznámých fotografií, z nichž se dá vytěžit mnoho dokumentárních záběrů. Stovka těch zajímavých, zachycujících československou vojenskou techniku a rukách německé či některé další armády agresorů, představuje výběr z jednoho ne moc známého historického pohledu.

Publikácia obsahuje 5 hlavných kapitol zachytávajúcich prípravy, priebeh a výsledky leteckého angažovania sa Sovietskeho zväzu na území Slovenska počas Slovenského národného povstania, či už ide o diplomaticko-vojenské pozadie tejto akcie, cez peripetie Karpatsko-duklianskej operácie až po presun paradesantnej brigády či samotného tzv. leteckého mosta na podporu povstalcov. Jedinečnosť publikácie, okrem kvalitných odborných textov popredných odborníkov na letectvo v rokoch II. svetovej vojny, dotvára najmä obrovské množstvo dobových, málo známych aj úplne neznámych autentických fotografií.

Oberleutnant Otto Carius (*27. 5. 1922 24. 1. 2015) patřil s více než 150 zničenými spojeneckými tanky mezi nejúspěšnější německé tankisty během 2. světové války. Do wehrmachtu vstoupil jako dobrovolník v roce 1940 a brzy byl zařazen k tankovému vojsku, kde začínal jako nabíječ na československém lehkém tanku Praga LT vz. 38. Od roku 1943 působil v rámci 502. těžkého tankového praporu na těžkých tancích Tiger I na východní frontě. Za své válečné výkony obdržel vysoká vyznamenání, mimo jiná i Rytířský kříž Železného kříže 1939 a k němu posléze i dubové ratolesti. Poslední rok války velel Otto Carius 2. rotě těžkého oddílu stíhačů tanků 512, vyzbrojené Jagdtigery. Po válce se věnoval lékárenství a vlastnil v Herschweiler- -Pettersheimu lékárnu nazvanou Tiger Apotheke.

Anglické jazykové slovníky neodolaly, aby termín odstřelovač (sni per) nespojovaly se slukou (snipe), malým brodivým ptákem rodu Gallinago, který se v mnoha zemích vyskytuje v blízkosti břehů vodních ploch, bažin a jiných podmáčených oblastí. Určité vysvětlení pro toto hledání souvislostí by se našlo: sluka je rychlý pták, neustále ve střehu, který se pohybuje po téměř spirální dráze. Je velmi obtížné jej zasáhnout. Chcete se dozvědět více? Tato publikace nabízí: . 90 černobílých a barevných fotografií . 30 černobílých a barevných kreseb . podrobné informace o více než 50 odstřelovačských puškách a jejich střelivu . zkušenosti aktivních policejních a vojenských odstřelovačů . autentické záběry z bojových a policejních akcí.

Vydejme se za časem dávno odvátými osudy stíhacích letounů Vickers Supermarine Spitfire LF Mk.IXe, které zanechaly v historii československého letectva výraznou stopu, a nejen zde. V krátce poválečných letech tvořily tyto vynikající britské stroje bojové jádro vzdušných sil, pilotované zprvu těmi, kteří s nimi bojovali v řadách Royal Air Force, zasloužily se však i o start první generace mladých stíhačů, cvičených již v domácím prostředí. Na pozadí působení těchto letounů, s jejichž hlavní částí přilétli před 75 lety do vlasti čs. stíhači z Velké Británie, se odráží nejen budování letectva v mírových podmínkách, nýbrž i sestup naší země do područí druhé a delší totalitní moci. Účast Spitfirů na leteckých akcích po republice, stručná historie jednotlivých strojů či exportní dodávky do mladého státu Izrael, a odtud následně do Myanmaru (Barmy), toť jsou mj. témata, jež tato práce nabízí celkem v 11 kapitolách za doprovodu více jak 600 obrazových příloh.

Kniha Němečtí orli nad Španělskem se věnuje jednotlivým typům německých letadel, které za občanské války ve Španělsku v rámci Legionu Condor prošly bojovým křtem. Čtenáře seznamuje s podmínkami jejich vzniku, vývojem, variantami, podrobnostmi z bojové činnosti a také jejich zbarvením. Do prvního dílu jsou zařazeny konstrukce počínaje Aradem Ar 68 a konče Heinkelem He 111, druhý díl představí typy Heinkel He 112 až Messerschmitt Bf 109. To vše při užití nově dostupných dokumentů, reflexí a článků z dobových tiskovin a zejména nejnovějších publikací zahraniční provenience, které umožňují korigovat mnohé nepřesnosti či omyly, týkající se nejen nasazení daných letadel ve Španělsku, ale také okolností jejich vzniku.

Kniha je psána v době, kdy řinčení pancíře nám zní v uších. Probírá celá tisíciletí minulosti, aby nám dala klíč k pochopení pancéřových divisí dneška. Začíná obléháním Troje, aby objasnila vojenský význam obléhání Stalingradu. Kniha chce dosáhnout jediného: má nám pomoci pochopit válečnictví, má nám pomoci vyhrát válku.

Město Zlín se v první třetině 20. století stalo, díky podnikatelskému úsilí Tomáše Bati a jeho spolupracovníků, významným průmyslovým a správním centrem východní Moravy. Díky nadšení mnoha zlínských občanů a významné podpoře Jana Antonína Bati se ve třicátých letech stalo i jedním z center československého sportovního letectví. Začátky letectví ve Zlíně spadají už do roku 1924, kdy firma T. & A. Baťa (od roku 1931 Baťa a. s.) koupila první letoun Letov Š-10 pro podnikovou leteckou dopravu a propagaci firmy. Bylo to první soukromé letadlo určené k obchodním letům v Československu. Letecká doprava a pozdější letecká výroba firmy Zlínská letecká a. s. společně se zlínským sportovním letectvím vytvořily ze Zlína jedno z největších a nejvýznamnějších středisek československého prvorepublikového civilního letectví. Vyseparovat ze zlínského letectví jeho sportovní část je ale velmi obtížné. Piloti a pracovníci zlínské profesionální letecké dopravy a letecké výroby byli současně i funkcionáři a členy zlínských leteckých spolků a zjistit, které akce a které letecké výkony byly výsledky amatérské spolkové sportovní činnosti vyžaduje velké badatelské úsilí. Do této publikace jsou proto zařazeny i akce a události, které organizovala letecké oddělení firmy Baťa nebo později Zlínská letecká akciová společnost, ale členové zlínských leteckých spolků se jich účastnili nebo se na jejich organizaci podíleli. O zlínské letecké výrobě a částečně i letecké dopravě už byly v minulosti vydány některé publikace, i když dnes jsou z hlediska obsahu poněkud zastaralé. Zlínské sportovní letectví ale zůstávalo většinou mimo pozornost leteckých publicistů, přestože je všeobecně známo, že letecká výroba ve Zlíně začala v rámci Masarykovy letecké ligy a že zlínští letci dosáhli řady významných sportovních úspěchů. Tato publikace si klade za cíl popsat historii místní skupiny Masarykovy letecké ligy a na ni navazujícího Aeroklubu Zlín. Na základě dostupných archivních zdrojů i zdrojů z celostátního a regionálního tisku byla sestavena chronologicky historie letecké výroby, plachtařského a motorového odboru v rámci MLL a ke konci i nově vzniklého aeroklubu ve Zlíně. Velká pozornost je věnována i jednotlivým osobnostem, které stály u počátků i u rozvoje zlínského sportovního letectví. Poprvé je zde uveřejněn seznam všech motorových sportovních pilotů vycvičených ve Zlíně v letech 1933 až 1938, kteří mají záznam v leteckém rejstříku ministerstva veřejných prací. Také podrobnosti z jejich účasti v leteckých soutěžích a dalších leteckých podnicích jsou uveřejněny v takovém rozsahu poprvé. Někoho možná budou zajímat i letecké začátky pilotů, kteří se zapojili do protinacistického odboje za 2. světové války a sloužili u britského Královského letectva. Tato publikace je určena všem zájemcům o historii prvorepublikového zlínského a československého sportovního letectví. Město Zlín se v první třetině 20. století stalo, díky podnikatelskému úsilí Tomáše Bati a jeho spolupracovníků, významným průmyslovým a správním centrem východní Moravy. Díky nadšení mnoha zlínských občanů a významné podpoře Jana Antonína Bati se ve třicátých letech stalo i jedním z center československého sportovního letectví.

V knize se pojednává o počáteční fázi působení 311.čs.bombardovací peruti v řadách jednotek Velitelství pobřežního letectva RAF - Coastal Command, a to za časový úsek od května 1942 do června 1943, kdy doposud u peruti používané dvoumotorové bombardovací letouny Vickers Wellington Mk.IC či krátkou dobu nasazené stroje verze Mk.X nahradily moderní a lépe vyzbrojená letadla Consolidated B-24 Liberator, kterými byla naše jednotka posléze přezbrojena. Převedením z působnosti Bomber Command - Velitelství bombardovacího letectva RAF, mezi jednotky britského pobřežního letectva, se peruť bezprostředně podílela na bitvě o Atlantik. Tato bitva byla bezesporu nejdelší bitvou druhé světové války. Trvala pět let i osm měsíců a přímo ovlivňovala průběh válečných operací nejen na západní frontě v Evropě, ale i ve Středomoří a v Asii. Přestože se služba u pobřežního letectva velmi odlišovala od nočních bombardovacích náletů, nebyly dlouhé hlídkové lety nad nekonečnými mořskými pláněmi, kde každá vážnější porucha motoru mohla znamenat smrt, o nic méně náročné, nebezpečné a také o nic méně důležité. Boj s ponorkami nepřítele a hlídkové lety nad mořem nebyly ale jedinými úkoly jednotky i když tvořily asi 89 procent její operační náplně. Od začátku května 1942 do konce května 1943 - to jest v průběhu 170 operačních dní - nasadila 311.čs.bombardovací peruť do bojových akcí celkem 36 letounů Vickers Wellington (z toho 12 strojů, které již používala do dubna 1942) a ty se na uvedených bojových akcích podílely různou měrou. Osádky „třistajedenácté“ s nimi uskutečnily 809 bojových vzletů v celkovém počtu asi 6.935 letových hodin. Na jeden operační den připadá v tomto případě asi 4 až 5 nasazených letounů - 24 až 30 mužů výkonného personálu. Pro technické závady, nepříznivé počasí a další povětrnostní vlivy i útoky nepřítele nedosáhly letouny jednotky určeného cíle či splnění úkolu při 37 vzletech, což představuje 4,6 procent z celkového počtu. Vedle hlídkových letů a honby za nepřátelskými ponorkami bombardovaly osádky „třistajedenácté“ i určené cíle na pevnině, kterými byly přístavy – německý Bremen a zejména francouzské Bordeaux i La Pallice. S úspěchem útočily také na německá a italská hladinová plavidla - Blockade-runner´s, ozbrojené obchodní rychlé lodě, snažící se prorazit spojeneckou blokádu; vozící do přístavů německé Evropy nedostatkové suroviny jako kaučuk, tuky a vzácné kovy z oblastí jihovýchodní Asie a Japonska. Bojová činnost, jak uvedeno v případě soubojů s německými stihači, přinášela jednotce nejen vavříny, ale také dny plné smutku. Za sledované období se přihodilo vlivem činnosti nepřítele, ale i z různých dalších neoperačních příčin, celkem 49 mimořádných událostí, při kterých bylo zničeno nebo ztraceno 11 letadel, z toho 7 v boji, a 5 dalších letounů bylo vážně poškozeno. Při letecké službě zahynulo 39 Čechoslováků i 1 Brit (v přímém vzdušném boji pak zahynulo 25 československých letců) a 34 dalších letců utrpělo při této činnosti různě těžká zranění. Kdo nepřiletěl z moře hned po skončení operační akce, už se nikdy k peruti nevrátil. Moře jej pohltilo. Biskaj ani Atlantik požadovanou daň nikdy nevracely. „Z Biskaje se buď vrátíš, nebo tam zůstaneš, ani pes po tobě neštěkne...“, říkali letci. To byl ten nejvýraznější rozdíl mezi nočním bombardováním Německa a denním létáním nad mořem Biskajského zálivu. Nevrátil-li se dříve někdo z náletu, mohl se objevit později, nebo dát o sobě vědět ze zajetí, ale kdo se nevrátil z hlídkového protiponorkového letu, byl nenávratně ztracen ve vlnách moře nebo oceánu.

Události v armádě před třiceti lety, v období konce totalitní vlády přes počátek budování demokratického státu do rozdělení Československa, představují mimořádně zajímavý výsek našich dějin. Tématem knihy je tedy rok 1989 v armádě, události v době Sametové revoluce a vývoj až do rozdělení státu v roce 1992. Vojenské aspekty těchto událostí zatím nebyly takto souhrnně zpracovány.

Tento létající aparát je bezesporu možné přiřadit mezi poválečné „unikáty“ provozované čs. vojenským letectvem. Je sice dostatečně známo, že v ČSR létaly po válce dva exempláře tohoto dvourotorového vrtulníku, takže striktně vzato nešlo doslova o unikát, nicméně vojenské letectvo provozovalo do konce roku 1950 jen jediný. Snad každý jen trochu zasvěcený fanda historie vojenského letectví jistě dobře ví, že Fa 223 byl vrtulník vzniklý v době války u německé firmy Focke-Achgelis. Dne 14.10.1923 založili v Brémách pánové Heinrich Focke, Georg Wulf a Werner Neumann společnost Bremer Flugzeugbau AG, krátce po vzniku přejmenovanou na Focke-Wulf Flugzeugbau AG. Ve 30. letech se firma postupně přeorientovala na výhradně vojenský program, z něhož největší proslulosti dosáhl stíhací Fw 190, námořní průzkumný Fw 200 a průzkumný Fw 189. Během války se firma stala jedním z nejvýznamnějších německých leteckých výrobců, v r. 1944 u ní pracovalo na 30 000 osob. Po válce existovala do r. 1964, kdy se sloučila s Weser Flugzeugbau Gmbh do firmy Vereinigte Flugtechnische Werke a po dalších fůzích se zařadila mezi předchůdce nynějšího Airbusu. Publikace se věnuje vývoji Fa 223 a jeho zkouškám v poválečném Československu.

Nepříliš známý úsek historie z 2. světové války, přibližující bojové nasazení španělské Modré divize a jejích letců, kteří pomáhali německému Wehrmachtu a Luftwaffe v letech 1941-1944 na východní frontě v konfliktu se stalinským Ruskem.

Obsahuje vystřihovací papírový model v měřítku 1:48 a popis historie tohoto letounu - AERO A-300 – bombardovací a zvědný letoun AERO A-300 byl zalétán v dubnu 1938. Hned zpočátku bylo jasné, že se zrodil letoun výjimečných kvalit. Vysoká rychlost, dostatečná nosnost pum a současně jednoduchá výroba s použitím převážně domácích surovin. To byly hlavní klady tohoto letounu. Žel události roku 1938 přerušily vývoj tohoto letounu a neumožnily jeho zařazení do výzbroje našeho letectva. Model je možno postavit v jednoduché verzi anebo s proskleným a vybaveným interiérem.

Neohrožený boj finských letců proti brutální ruské agresi během tzv. zimní války na přelomu let 1939-1940. Navzdory mnohonásobné přesile dokázali Finové čelit s nepatrnými vojenskými silami stalinským armádám celé tři měsíce a zabránit jim v okupaci své země. Kniha představuje nejúspěšnější finská stíhací esa a také leteckou techniku, na níž bojovali, a doprovází ji barevná obrazová příloha.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Druhá část historie letecké války ve Španělsku z pohledu nacionalistické strany přibližuje nasazení německé Legie Condor, její organizaci, bojovou techniku a letecký personál. Příběhy některých osobností, z nichž se ještě nad Španělskem nebo později během 2. světové války stala proslulá stíhací esa Luftwaffe, přitom nabízejí mnohdy velmi překvapivý a dosud přehlížený pohled na jejich výcvik, osudy a charakterové vlastnosti. V knize samozřejmě nechybí ani profily jejich ruských protivníků a jejich letadel.

Na knihe sa podieľal rotmajster Michal Ščepko (jediný slovenský absolvent výcviku špeciálnych jednotiek amerického námorníctva - NAVY SEALs). Extrémne vlastníctvo - strhujúce rozprávanie s presvedčivou inštruktážou a možnosťou priamej aplikácie núka priam prevratne nový spôsob vedenia podnikov a súčasne vyzýva vedúcich pracovníkov na všetkých postoch, aby naplnili svoje poslanie: viedli a víťazili. Dvaja v bojoch ostrieľaní dôstojníci z tímov U. S. Navy SEAL, ktorí počas vojny v Iraku viedli tými najvyššími vyznamenaniami dekorovanú špeciálnu bojovú jednotku, ukazujú, ako sa princípy vodcovstva uplatňované v tímoch SEAL dajú vhodne aplikovať v podnikaní a aj v bežnom živote. Špeciálna bojová jednotka SEAL, ktorej velili Jocko Willing a Leif Babin, bola vyslaná do najbrutálnejšej a najnebezpečnejšej bojovej zóny v Iraku, aby tam splnila zdanlivo nesplniteľnú úlohu: poskytla pomoc americkým ozbrojeným silám a spolu s nimi nastolila bezpečnosť v Ramádí, v meste považovanom za "stratené". Vo chvíľach hrdinstva, tragických strát a ťažko vybojovaných víťazstiev špeciálnej bojovej jednotky Bruiser zo SEAL tímu 3, opísaných veľmi živo a verne, dospeli k poznaniu, že vodca - na každej úrovni - je tým najdôležitejším faktorom rozhodujúcim o tom, či tím, ktorý vedie, uspeje alebo zlyhá. Autori sa po návrate z misie v Iraku začali v tímoch SEAL venovať budovaniu výcviku zameranému na vodcovstvo, pomáhali formovať novú generáciu veliteľov v tímoch SEAL. Keď odišli z tímov SEAL, založili spoločnosť Echelon Front a pod jej hlavičkou učia vedúcich pracovníkov v podnikovej sfére aj v rôznych organizáciách, pričom používajú rovnaké princípy, aké sa uplatňujú v tímoch SEAL. K ich klientom patria sľubné začínajúce spoločnosti, ale aj spoločnosti zo zoznamu 500 najväčších amerických spoločností podľa každoročného výberu magazínu Fortune. Babin a Willink pomohli celému radu klientov z najrôznejších odvetví vybudovať špičkové výkonné tímy, ktoré na svojich bojiskách dominujú. Autori podrobne opisujú spôsoby myslenia aj princípy, ktoré jednotkám SEAL umožňujú plniť tie najťažšie bojové úlohy, ale aj to, ako sa tie isté princípy a spôsoby myslenia dajú aplikovať vo všetkých tímoch či organizáciách. Každá kapitola je venovaná inej téme, napríklad ako sa kryť a pritom postupovať vpred, ako uplatňovať decentralizované velenie či ako viesť zdola nahor v reťazci vedenia, vysvetľuje daný princíp, prečo je dôležitý aj ako ho zaviesť do praxe v ľubovoľnom prostredí, v ktorom treba ľudí viesť.

Kniha Sovětské ruční a puškové granáty velmi obsažně a detailně popisuje vývoj, typy a konstrukci granátů používaných v Rudé armádě od její organizační konsolidace v roce 1920 do konce druhé světové války. Jsou zde popsány i kořistní granáty používané sovětskou armádou v letech Velké vlastenecké války, konstrukce které byly i pouze zkušební, je zde detailně popsána funkce jednotlivých typů. Kniha je velmi dobrou pomůckou pro sběratele, vojenské historiky a na své si jistě přijdou i odborníci z řady pyrotechniků kteří se často se starou válečnou municí setkávají.

Publikace vůbec poprvé detailně mapuje národnostní složení československých vojenských jednotek v zahraničí během druhé světové války a tím přináší na problematiku exilového vojska zcela nový pohled. Kromě Čechů a Slováků v něm totiž bojovala celá řada dalších československých občanů, jejichž významný podíl byl během dlouhých desetiletí z propagandistických důvodů marginalizován. Autor pracuje numerickými metodami, známými jako „historie v číslech“, zdánlivě chladný přístup ovšem kromě samotné faktografie odkrývá mnohé další otázky a širší souvislosti. Kniha reviduje některé mýty o zahraničním odboji a současně nabízí zamyšlení nad problematikou národnostní sebeidentifikace v multinacionálním prostoru českých zemí.

Čtenářům se dostává do rukou další díl dlouholetého badatelského projektu o čs. letcích, které po komunistickém převratu z února 1948 donutilo nastalé nepřátelské prostředí ve vlasti, kam se tři roky předtím vítězně vrátili z Velké Británie, volit opětovný exil – ten nejdelší. Tento svazek navazuje na 1. díl, kde bylo objasněno podhoubí a následné děje, jež přivedly příslušníky západního leteckého odboje k opakovanému odchodu za hranice a vstupu do řad RAF. Pokračuje zde výčtem osudů exilových letců v abecedním pořadí jmen v rozsahu liter H-M. Opět se zde setkáváme s využitím čs. leteckých exulantů v široké škále letového i pozemního přidělení u Královského letectva od konce 40. do počátku 70. let minulého století nejen na britských ostrovech, ale též v zámořských državách.

Nejslavnější momenty RAF v infografice RAF má velmi pestrou historii, o které byly napsány stohy knih a odborných pojednání. Britský historik Scott Addington připravil ke 100. výročí britského vojenského letectva výběr 100 okamžiků, které byly v určitém ohledu zásadní. Ať už jde o momenty z dob formování, okamžiky z boje nebo technologické průlomy – to vše je zde popsáno atraktivní a srozumitelnou za využití infografiky. Speciálně pro české čtenáře pak připravil dalších 11 kapitol knihy, které se zabývají účastí Čechoslováků v RAF!

Zmapování a zdokumentování historického vývoje palných zbraní od 14. do konce 19. století, určené především sběratelům.

Praktická encyklopedie Igora Skryleva přibližuje, jaký nástroj či zbraň si zvolit, jak si ji svépomocí vyrobit a následně ji správně používat. Popisuje veškeré spektrum modelů a typů chladných a úderně drtících zbraní, vhodných pro naše podmínky. Zvláštní pozornost autor věnuje výběru zbraní pro použití v konkrétních situacích, přičemž podrobně probírá všechna kritéria, která je nutno zvážit při výběru nože, aby v kritickém okamžiku neselhal.

PEVNOSTI, OBLÉHACÍ A POBŘEŽNÍ DĚLOSTŘELECTVO V ČESKOSLOVENSKU A DALŠÍCH EVROPSKÝCH STÁTECH Druhá část tohoto rozsáhlého díla je věnována vývoji dělostřelectva v období let 1919 až 1945, které sloužilo jak na obranu pevností, tak i těch, které byly určeny k jejich dobývání. Společně s pevnostním a obléhacím dělostřelectvem se proto kniha věnuje i železničním dělům, která v tomto období prožívala své poslední široké nasazení na frontách druhé světové války, včetně německých gigantických zbraní, jako bylo dělo Dora ráže 80 cm a samohybných moždířů. Kromě klasického dělostřelectva je zde rovněž zachycen vývoj řady unikátních konstrukcí, které se na bojišti objevily. V závěru tohoto svazku jsou uvedeny ještě před nedávnem utajované zbraňové systémy, zejména švýcarské a švédské.

Pro boje na nově otevřené východní frontě byly na Slovensku zprvu zformovány dva útvary, jednalo se o Armádní skupinu a Rychlou skupinu. Rychlá skupina představovala mobilní útvar, sestavený z obrněných a motorizovaných jednotek Slovenské armády a dne 23. června byla podřízena velení německé 17. armády, zařazené do sestavy Skupina armád Jih. Předmětem našeho zájmu je Rychlá divize, která představovala mobilní útvar, plně motorizovaný a vyzbrojený tanky i obrněnými automobily. Základem Rychlé divize se stala Rychlá skupina, která byla již na začátku července 1941 reorganizována, posílena a přejmenována na Rychlou brigádu. Tato brigáda čítala k 8. červenci 1941 celkem 117 důstojníků, 39 rotmistrů a 3 390 příslušníků mužstva, dále pak 20 tanků typu TL-35, 9 LT-38, 7 typu LT-40 a 5 obrněných automobilů OA vz. 30. Mimo to byla vybavena 37 protitankovými děly ráže 37 mm, 4 děly ráže 75 mm vz. 15, 12 děly ráže 100 mm vz. 30, 4 děly ráže 105 mm vz. 35 a 2 minomety. Velitelem Rychlé brigády se stal plk. Rudolf Pilfousek a byl podřízen veliteli německé 17. armády gen. C. H. von Stülpnagelovi. Vrcholem bojového nasazení brigády se stala 22. července 1941 bitva u Lipovce, v níž se střetla se silami 44. horské střelecké divize. V tvrdém boji sice brigáda obstála a za cenu svých 75 padlých způsobila nepříteli ztráty ve výši 1 tisíce mužů, ale následně byla stažena do týlu, posílena a opět reorganizována. Výsledkem reorganizace se stalo posílení brigády a její povýšení na divizi. Nově ustavená Rychlá divize se v průběhu léta 1941 zúčastnila velkých obkličovacích bitev na Ukrajině, jako byla ta u Umaně. V září se dokonce podílela na obklíčení sovětského uskupení vojsk u Kyjeva, během nějž vojska Skupiny armád Jih zklikvidovaly většinu sil sovětského Jihozápadního a Záložního frontu. Po vítězství u Kyjeva se stala Rychlá divize součástí 1. tankové skupiny polního maršála Ewalda von Kleista (od 25. října přejmenována na 1. tankovou armádu) a společně s ní pokračovala v tažení na východ. Již 20. září vydal Hitler souhlas, aby von Kleistova skupina zahájila výpad směrem k Azovskému moři a k Rostovu na Donu. Prvním cílem německého postupu se stala průmyslová oblast Donbasu. Ačkoliv se německá vojska a společně s nimi i Slováci, museli potýkat se stále sílícím odporem i s nepřízní počasí, podařilo se 25. října obsadit Charkov. V době, kdy se podařilo dosáhnout tohoto triumfu a na středním úseku fronty byly u Brjansku a Vjazmy poraženy síly bránící Moskvu, se německý nápor zastavil. Příčin bylo několik. Jednak odpor Rudé armády značně zesílil a do konce října přišli Němci asi o 1/5 svých sil, které vrhli do ofenzivy, další příčinou bylo roztažení fronty, která se nyní táhla od Baltského moře až k Azovskému, což kladlo další nároky na již tak prořídlé německé řady. V neposlední řadě byl příčinou i nástup rasputice, období, kdy se na podzim a na jaře promění všechny nezpevněné cesty v moře bláta, v němž utone jakýkoliv pohyb. A to se stalo i německé armádě a jejím spojencům v říjnu a listopadu 1941. Publikace podrobně popisuje činnost Rychlé divize v bojích na řece Mius v letech 1941 a 1942.

Kniha obsahuje informace o výcviku pilotů, o pozemních přípravách letounů, důraz je kladen na technickou stránku věci i samotnou organizaci práce u pozemní letecké služby. Autor byl v letech 1974–1976 technikem a mechanikem letounů a přináší zcela odlišný pohled na letectvo.

Kniha Kalašnikov obsahuje historii vzniku a zdokonalování automatů Kalašnikov od roku 1945 do současnosti, takticko-technické charakteristiky 157 modelů a modifikací ručních palních zbraní, informace o konstrukcích vzniklých na základě AK-47, AKM a AK-74 v 74 státech celého světa a 4 podrobná schémata objasňující princip funkce a charakteristické zvláštnosti automatů Kalašnikov a modelů zkonstruovaných na jejich základě.

Tato kniha sleduje dynamiku vojensko-technologických inovací v Rusku za posledních sto padesát let, přičemž se zaměřuje zejména na tři odlišná období: zavedení puškových zbraní se závěrovým mechanismem v carském Rusku v 19. století, vynález jaderných zbraní v Sovětském svazu ve 20. století a vývoj přesně naváděných zbraní v postsovětském Rusku v 21. století. Analýza se ve velké míře opírá o primární data získaná z ruských archivů, doplněná řadou rozhovorů s odborníky, a nastiňuje odlišný strategický kulturní přístup Ruska k vojensko-technologickým inovacím.

Predpisy o výbušninách Prostriedky trhacej techniky Trhacia technika Bezpečnosť a hygiena práce s výbušninami Základy geológie, náuky o materiáloch, vŕtania, geodézie a banského meračstva Trhacie práce pri hlbinnom dobývaní Trhacie práce pri povrchovom dobývaní Trhacie práce pri deštrukciách Trhacie práce v stavebníctve Trhacie práce pri geolog. a geofyzik. prácach Trhacie práce v speleológii Trhacie práce v hutníctve Trhacie práce pri tvárnení kovov Trhacie práce v poľnohosp. a lesníctve Trhacie práce pri ostatných technológiách