Problematika stížností a dopisů občanů politickým a správním orgánům a jejich představitelům v komunistických zemích se v posledních letech dostává do centra pozornosti historiček a historiků. Vedoucím mocenským orgánům zde při neexistenci názorové plurality a nezávislých médií sloužily jako jeden z mála relevantnějších zdrojů informací o náladách mezi obyvatelstvem. Zároveň plnily funkci jakéhosi měkkého stabilizátoru moci, korektoru politiky příslušného režimu. Neocenitelný pramen pak představují pro současnou analýzu fungování systému, především nastavení společnosti a problémů, jež v ní rezonovaly, stejně jako interakce mezi občany a stranickými, státními, územně správními i odborovými orgány. Předkládaná monografie si klade za cíl přispět k poznání fenoménu dopisů a stížností občanů v komunistických diktaturách i příčin a okolností zhroucení normalizačního režimu na sklonku osmdesátých let v Československu. Její základ tvoří edice čtyř desítek dokumentů periodických svodek z dopisů adresovaných ústřednímu výboru KSČ a jeho generálnímu tajemníkovi Miloši Jakešovi, resp. ústřednímu výboru KSS a jeho prvnímu tajemníkovi Ignáci Janákovi. Jednotlivé dokumenty jsou opatřeny poznámkovým aparátem, jenž přináší řadu doplňujících informací a s využitím rozsáhlé a dosud opomíjené sbírky dochovaných stížností i podrobněji přibližuje řadu konkrétních kauz. Nedílnou součástí knihy je i úvodní studie, která problematiku dopisů občanů adresovaných stranickému vedení představuje v širším tematickém záběru a delší časové perspektivě, pokrývající celé období takzvané normalizace. Autoři v ní podrobněji analyzují některá z klíčových témat, jako jsou bytová politika, sociální zabezpečení, ekonomické problémy, rozkrádání, politika strany a německé válečné hroby v Československu, a přibližují i stížnosti, které se do svodných informací vůbec nedostaly, neboť překročily proměnlivou hranici konstruktivní kritiky a získaly punc nepřátelského štvaní.

Kniha představuje zásadní příspěvek k poznání českých duchovních dějin. Sleduje paralelně osudy a náboženské názory tří osobností, které svým myšlením a jednáním české duchovní dějiny podstatně ovlivnily: Tomáše Garrigue Masaryka, jeho dcery Alice Masarykové a slovinského architekta Jože Plečnika. Jejich působení se promítlo do současné podoby Pražského hradu – místa, které má už déle než tisíciletí po český stát klíčový význam. Jakou roli hrála náboženská zkušenost a touha po posvátnu v jejich životech? A jak se jejich vztah k náboženství promítl do československých dějin? Právě na tyto otázky hledá odpověď tato kniha.

Nový zväzok Národného kalendára je rozsiahlejší a obsahovo bohatší. Prináša viac ako sto zaujímavých článkov a ilustrácií. Okrem tradičného Kalendária a jubilejných portrétov popredných slovenských osobností (J. Fándly, J.Chalupka, P. J. Šafárik, Ľ. Štúr, A. Kmeť, ale aj kňaz M. Buzalka, J. Hronec, Štefan B. Roman či L.“Jim“ Šťastný a mnohí ďalší) sa mnohými zaujímavými príspevkami venuje Memorandu národa slovenského, ktorého 150. výročie si budeme roku 2011 pripomínať. Nechýba však ani pestrý koktail zaujímavosti zo slovenských dejín a súčasnosti.

„Dočasný pobyt“ sovietskych vojsk (1968 – 1991) na území Československa nie je veľmi často spracovávanou témou. Najväčšiu výpovednú hodnotu má, ak ju spojíme s konkrétnym regiónom a s konkrétnymi ľuďmi, lebo presne to majú čitatelia radi: ľudské príbehy, živé dejiny na pozadí veľkého historického kontextu, navyše ukotvené konkrétnymi spomienkami i unikátnymi fotografiami. Kniha Jána Aláča je presne z tohto súdka. Ako objekt záujmu a spomínania si vybral juh stredného Slovenska, teda región, ktorý si s obdobím prítomnosti sovietskych vojsk nevdojak spája posledné obdobie ekonomickej prosperity, pracujúcich podnikov a fungujúceho poľnohospodárstva. A keďže tie bolo vidieť a cítiť viac ako sovietskych vojakov, v pamäti ľudí sa tak s odstupom času prelínajú veľmi protirečivé pocity. To isté sa však týkalo ambivalentného postoja k samotným sovietskym vojakom, k ich vzťahom s obyvateľmi, a to so všetkými kultúrnymi rozdielmi, stereotypmi a predsudkami. Okupanti sa v prípade potreby často menili na záchrancov, priateľov, dôležitú výpomoc a taktiež nositeľov úplne odlišnej kultúry. Dochádzalo k stýkaniu, potýkaniu, konfliktom i spolupráci, ku kultúrnemu transferu i vzájomnému chápaniu jedného druhým, a napokon aj k priateľstvám. Všetky tieto roviny prerozprával autor a prostredníctvom neho početní pamätníci. Pred čitateľom tak definuje minulosť, nedávna, ale súčasne už dávno minulá. Naša. Prof. PhDr. Roman Holec, DrSc.

Publikácia Topografia hudby klasicizmu na Slovensku je prácou primárne pramenného charakteru a u nás prvou svojho druhu. V celom rozsahu totiž vychádza z údajov kanonických vizitácií. Ich výnimočná historická hodnota spočíva v tom, že uvádzané fakty sú verifikované a teda hodnoverné. Práca má 3-dielne členenie. Prvý diel, štúdiový, je analyticko-hodnotiaci, druhý, pramenný, obsahuje údaje z viac ako 1 620 vizitácií (1 650 mien hudobníkov, 1 670 informácií o organoch a inštrumentároch chórov a súbor dosiaľ neznámych inventárov hudobnín). Tretí diel tvoria registre potrebné pre operatívne využívanie pramennej databázy. Predkladaná práca ponúka nový obraz hudobnej siete doby klasicizmu na Slovensku, vypovedá o jej profilovateľoch a premenách repertoáru. Asi najpríťažlivejší pre verejnosť je prvý celoplošný obraz siete organov doby. Publikácia je zavŕšením predchádzajúcich syntéz D. Múdrej. Má ambíciu stať sa základom ďalšej generácie syntéz a tiež základom dejín špecializovaných na hudbu rímskokatolíckej cirkvi na Slovensku približne v rokoch 1760-830. Publikácia sa predáva ako 3-zväzková trilógia v krásnom kazetovom obale.

Publikace přináší základní informace o profesním, společenskopolitickém i osobním životě lidí stojících v čele jejich nejvyšších orgánů justice v letech 1948-1989. Pokud jde o rezort justice, pod nějž spadala do roku 1952 i prokuratura, byli do ní zařazeni ministři spravedlnosti unitární vlády a jejich náměstci do federalizace země v roce 1969 a poté ministři spravedlnosti ČSR a SSR a jejich náměstci. Opominuti nebyli ani pověřenci spravedlnosti působící na Slovensku. Protože v zakladatelském období komunistického režimu sehrály klíčovou roli Státní soud a Státní prokuratura, do lexikonu byli zařazeni také předseda Státního soudu, resp. státní prokurátor, a jejich náměstci. Na činnost Státního soudu navázal Nejvyšší soud, resp. po federalizaci země nejvyšší soudy ČSSR, ČSR a SSR. Jejich předsedové proto nemohou v lexikonu také chybět. V lexikonu jsou zastoupeni také funkcionáři Generální prokuratury, která dosud stála spíše stranou zájmu badatelů. Cílem lexikonu je posloužit odborníkům i zájemcům z řad laické veřejnosti zabývajícím se problematikou komunistické justice a prokuratury, případně se státi odrazovým můstkem k dalšímu biografickému výzkumu.

Událostem v Československu před 30 lety dali západní novináři přídomek sametová revoluce. Název se ujal, ale neodpovídal skutečnosti. Nešlo o revoluci. Nešlo ani o státní převrat, neboť režim tzv. reálného socialismu se prostě zhroutil. Sametová revoluce od novináře Miroslava Šišky poskytuje čtenáři čtivou, příběhovou formou ucelený pohled na události, které změnily jednou provždy naše dějiny.Hnutí Tálibán upevňuje svoji moc.

Daniel Kroupa, Monika MacDonagh-Pajerová, Jolyon Naegele a Jan Sokol se v rozhovorech s Olgou Sommerovou a Petrem Placákem vracejí k událostem sametové revoluce. Nejde jen o vzpomínky přímých účastníků, ale především o úvahy o naší nedávné historii a hodnotách, které nás formovaly a formují. V rozhovorech i bohatém fotografickém doprovodu sledujeme cestu k Listopadu, dramatické události konce roku 1989 a také zamyšlení nad tím, co nám změna přinesla a jaký svět společně vytváříme. Osobnosti, které zastupují různé generace, profese i názory, představují mnohostranný pohled na naše žité dějiny a odpovědnost, kterou vůči nim a budoucím generacím neseme.

Praha, která se začala formovat stejně jako český stát za vlády prvních Přemyslovců koncem 9. století, dospěla ke svému středověkému vrcholu za vlády císaře a krále Karla IV., Lucemburka po otci, Přemyslovce po matce. Detailní znalost české středověké kultury umožnila autorovi v přesvědčivé zkratce vylíčit historický vývoj a stylové proměny architektury a výtvarného umění od doby románské až po rozvinutou gotiku, kdy politický význam města daleko přesahoval jeho středověké hradby. V úvodních pasážích zaměřuje Jan Royt pozornost na románské a raně gotické proměny Pražského hradu, Vyšehradu a na formování pražského urbanismu za vlády Přemyslovců, poté pojednává navazující donátorskou činnost Lucemburků, zejména Karla IV. Pozornost soustřeďuje k budování svatovítské katedrály, rozvoji Vyšehradu, založení Nového Města pražského a vzniku univerzity, objektivně zhodnocuje i donátorskou činnost Václava IV., s akcentem na význam krásného stylu. V historickém kontextu jsou rovněž zmíněny snahy o reformaci církve spjaté s pražským prostředím a osobnosti duchovního života, jako např. Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže a M. Jan Hus, ale také i zakladatel hnutí devotio moderna Geert Groot. Do vstupní eseje jsou začleněny dokumentační obrázky, knihu provází přehled panovníků, osobností a mapky s lokalizačním rejstříkem. Fotografem historických památek je Jan Gloc.

Autorský tým šesti historiků popularizační formou za doprovodu unikátních fotografií a obrazových materiálů vypráví "příběh univerzity". Přibližuje jej v souvislosti s proměnami domácího vysokého školství a vědeckého a technického vývoje a s osudy několika generací v politických turbulencích 20. století. V knize se např. dozvíte: o Proč otázka založení brněnské univerzity vyvolala před rokem 1918 demonstrace i krveprolití. o Co spojovalo mladou univerzitu se skladatelem Leošem Janáčkem. o Proč se řada členů profesorského sboru zapojila do odboje a co se za protektorátu odehrávalo na uzavřených fakultách. o Jak se měnily univerzitní a studentské festivity od promoci a Majálesů po nucené oslavy Prvního máje. o Jak vypadal každodenní život studentů za první republiky i normalizace. o Za jakých podmínek na univerzitu pronikaly první počítače. o Jak se zrodila univerzitni polární základna na pobřeží ostrova Jamese Rosse v Antarktidě. o Že univerzita otvírá své brány i školákům a seniorům. o Kterých výzkumných úspěchů univerzity posledních let si nejvíce všímala média. Autoři představují druhou českou univerzitu v kontextu města Brna i v rámci "velkých" dějin. Vysoké školy stály vždy v popředí politického zájmu a ve zvratech 20. století se příslušníci Masarykovy univerzity často exponovali. Příběh jedné instituce může sloužit jako zrcadlo celé společnosti.

Blížila sa svetová vojna. Už ju bolo cítiť v povetrí. Mala rozhodnúť, kto prežije a kto nie... Štátny aparát nezaháľal. Nepriateľov vlasti bolo treba izolovať a čo najviac Slovákov poslať na front. Z trenčianskych kasární odchádzal vlak za vlakom. Konečnou stanicou boli bojiská v Haliči. Tam končila životná púť mnohých Slovákov. V Turčianskom Svätom Martine v tých zložitých časoch zomierajú dve z vedúcich osobností pronárodného diania, najprv v roku tisícdeväťstoštrnásť Pavol Mudroň, o dva roky neskôr Svetozár Hurban Vajanský. Kto ich nahradí? Život sa nedal zastaviť, ani mnohonárodné Uhorsko udržať pohromade. Chvelo sa v samotných základoch. Historický román – alebo dielo citlivo beletrizovanej literatúry faktu – voľne nadväzuje na knihu Keď národ umieral (Matica slovenská 2018), ktoré čitateľom sprítomnilo osudy martinských Mudroňovcov a Halašovcov v zápase o samotný slovenský národ v čase najtuhšej maďarizácie koncom devätnásteho a začiatkom dvadsiateho storočia.

Jedným z príspevkov pripomenutia si udalostí a obetí Veľkej vojny v roku 100. výročia jej ukončenia je aj publikácia koncipovaná s ambíciou osloviť čo najširšiu čitateľskú verejnosť a zameraním sa predovšetkým na vojenské aspekty slovenskej účasti v 1. svetovej vojne. Na jednej strane autori prezentujú pôsobenie Slovákov v uniformách rakúsko-uhorskej armády v bojoch na východnom, balkánskom, talianskom i západnom fronte a na druhej strane formovanie zahraničného odboja, samostatných čs. vojenských jednotiek, odvážne pôsobenie Slovákov v čs. légiách vo Francúzsku, Taliansku, Rusku a zavŕšenie ich úsilia v zrode samostatnej republiky Čechov a Slovákov. Nechýba však ani prierez politickej situácie v Európe a na Slovensku v predvečer a počas vojny, života v zázemí, hospodárskej a sociálnej situácie, osudov vojnových zajatcov, udalostí na Slovensku po skončení vojny vrcholiacich vo vojenskom obsadzovaní Slovenska a bojoch o Slovensko v rokoch 1918 1919. Kniha je bohato ilustrovaná nielen vzácnymi dobovými fotografiami, ale aj ukážkami významných dokumentov, máp, medailí a iných súdobých predmetov a materiálov. Textovú časť publikácie dopĺňajú viaceré zoznamy, prehľadové tabuľky, schémy a kalendárium dôležitých udalostí. Prílohovú časť publikácie tvoria okrem zoznamu výberovej literatúry a menného registra aj biografické profily dvadsiatich vojenských osobností sprevádzané portrétmi.

Vznik Československé republiky, jehož sté výročí si letos připomínáme, je příležitostí k ohlédnutí se za naší moderní historií, jejími vrcholy i tragickými periodami, výzvou k hledání poučení z ní a především k úvahám o budoucnosti naší republiky a hrozbám a rizikům, která jsou před námi. Nová publikace Institutu Václava Klause (IVK) je souhrnem textů, projevů, rozhovorů a dalších příspěvků ke stému výročí moderní české státnosti publikovaných či pronesených v září a říjnu 2018 Václavem Klausem a dalšími autory IVK.

Voľné pokračovanie úspešnej publikácie Židia v Žiline vydanej v roku 2009. Obsahuje príbehy 28 židovských osobností a rodín, ktoré pôsobili, prípadne v Žiline vyrastali a ich osud bol spojený s mestom.

Na 38 pobočných koncentračních táborů postupně vzniklo na území dnešní ČR během druhé světové války. Spadaly pod koncentrační tábory: Flossenbürg, Gross-Rosen a Osvětim a pracovali v nich vězňové z mnoha států Evropy, židovští i političtí vězni. V převážné většině se tábory nacházely v župě Sudety. Mezi podniky zaměstnávajícími vězně a koncentračními tábory fungoval propracovaný systém spolupráce. Nucené práce v pobočných koncentračních táborech byly součástí proměny župy ve výrobní prostor Říše a nekompromisním způsobem změnily celkovou atmosféru v regionu.

Marian Váross (1923 – 1988), kunsthistorik, estetik, axiológ, autor mnohých výtvarných monografií a základných diel slovenskej umenovedy a estetiky. V sedemdesiatych rokoch kruto postihnutý normalizáciou, zanechal vo svojich denníkových zošitoch jedinečné svedectvo o dobe po roku 1953. V denníkoch zaznamenáva atmosféru temných päťdesiatych rokov, čiastočné spoločenské uvoľnenie v šesťdesiatych rokoch, keď mohli vzniknúť jeho priekopnícke publikácie. A napokon obdobie normalizácie – dvadsať bezútešných rokov...

Veľká historicko-geografická kniha Slovensko na starých pohľadniciach je prechádzkou Slovenskom v rokoch 1900 až 1918. Autori sa v nej venujú jeho obrazu na začiatku 20. storočia a na príklade takmer 500 pohľadníc miest a dedín sa snažia čo najvýstižnejšie charakterizovať krajinu a ľudí v posledných rokoch existencie rakúskouhorskej monarchie.

Kniha obsahuje originály a kopie všech nejznámějších starých map Čech, Moravy a Slezska včetně poštovních map, miniatur a různých kuriozit. Kniha má nezvykle velký formát A3 a je sešitá sponkou, kterou si může každý oddělat. Díky tomu si může čtenář jakoukoli mapu zvlášť vyjmout a dát jako obrázek na zeď nebo pod sklo na stůl. Jedinečná kniha, která nemá na našem trhu obdoby.

Literární průvodce pozve čtenáře do české metropole dvacátých a třicátých let 20. století, kdy prahou zněl jazz a noc prosvěcovaly neony i plátna kin. V jednotlivých heslech jej provede po stopách literární avantgardy. zavede jej do míst, kde byl založen Devětsil, do kaváren a barů, kde se scházeli básníci a prozaici s teoretiky, výtvarníky i architekty, do redakcí časopisů i nakladatelství, navštívíme výstavní síně i pracovny a ateliéry umělců. S Jindřichem Hořejším, Jiřím Wolkerem, Vítězslavem Nezvalem či Jaroslavem Seifertem bude čtenář procházet ulicemi města a nahlédne do již zaniklých divadelních sálů. Autoři staví na kulturně-historickém výkladu, který doplňují sondami do biografií jednotlivých literárních osobností, přibližují okolnosti vzniku literárních děl a zachycují signifikantní události literárního života meziválečné avantgardy. Každé heslo doplňují citáty z pamětí, korespondence a literárního díla, a součástí hesla je i dobová a současná fotografie místa, reprodukce výtvarných děl, knižních obálek, ilustrací, karikatur či dobových reklam.

Zavzpomínejte na rok, kdy jste se narodili, nebo který vám utkvěl v paměti. O čem se psalo v novinách, kolik stál lístek do kina nebo jaké byly módní trendy? Připomeňte si dobovou reklamu i knihy, které se četly v roce 1978. Začal se natáčet Bob a Bobek, na obrazovkách se objevila Nemocnice na kraji města a naše země zažila největší úspěch v oblasti kosmonautiky, když se Vladimír Remek stal prvním československým kosmonautem vyslaným do vesmíru.

Žili medzi nami. Ich osudy zmenila nenávisť. Druhá svetová vojna vymazala z Banskej Štiavnice takmer celú židovskú komunitu. Aká bola Štiavnica, keď tam ešte žili, akí to boli susedia? Kniha opisuje osudy rodín, ktoré boli súčasťou baníckeho mesta a mnohí z nich tento región presiahli. Osudy židovských rodín Pollákovcov, Barokovcov, Gemeinerovcov, Hoffmannovcov, Goldbergerovcov, Wassermannovcov, Horovitzovcov, Welwardovcov, Sušických, Deutschovcov, Hellovcov, Ungárovcov, Heitlerovcov, Wetzlerovcov, Wintersteinovcov, Erdössovcov a ďalších, autorka zozbierala počas rozhovorov s príbuznými, preživšími a s tými, ktorí si ešte dobu pred vojnou pamätali. Sú to životné príbehy z čias, keď nástup vojny bol ešte čímsi nepredstaviteľným.

Odhalte příběhy starých, dnes již zaniklých šumavských míst a seznamte se s osudy tamních obyvatel. V populární třídílné sérii plné autentických dobových snímků vás vyprávění šumavské legendy Emila Kintzla a režiséra Jana Fischera přenese do kraje, kde se krása přírodních scenérií prolíná s bohatou a pohnutou historií.

Osobnosti různých profesí, zkušeností a věku – Petr Fiala, Mikuláš Dzurinda, Michael Kocáb, Věra Jourová, Šimon Pánek, Pavel Kosatík, Tereza Nvotová, Pavel Rychetský, Karel Oliva – se zamýšlejí nejen nad rozdělením Československa, ale také nad tím, co prožívají Češi a Slováci 30 let poté, v době, která ukazuje, jak velký význam mají spojenectví a přátelské vztahy. Kniha je doplněna faktografií, zajímavostmi a glosami dalších osobností.

Publikace je věnována kouzelnickým a čarodějnickým procesům v českých zemích a v některých oblastech střední Evropy od sklonku 15. do 2. poloviny 18. století. V rozsáhlé úvodní kapitole podává autor podrobný přehled dosavadního bádání a kriticky se vyrovnává s jeho výsledky. Následuje přehled a charakteristika nejvýznamnějších pramenů ke studiu dějin kouzelnických a čarodějnických procesů v českých zemích. Zvláštní pozornost je věnována vývoji právních norem upravujících postih deliktu magie (kouzelnictví a čarodějnictví) v českých zemích od středověku do tereziánské epochy. V dalších kapitolách jsou analyzovány vybrané významné kouzelnické a čarodějnické procesy v českých zemích. Publikace je opatřena barevnou obrazovou přílohou, anglickým a německým resumé, podrobnými rejstříky a bibliografií.

Tématem knihy jsou české technické scénáře z období 1945 až 1962. Poválečné znárodnění filmového průmyslu ovlivnilo výrobu filmů několika způsoby. Ideologicky vyhovující filmy a ekonomicky efektivní produkce se staly společným cílem. Sovětský filmový průmysl se stal vzorem pro československé filmaře. Například rozlišení literárního a technického scénáře se uskutečnilo na základě sovětských příruček. Přenos sovětské zkušenosti se střetával s československou tradicí. To vyústilo v nevydařené pokusy o implementaci nových postupů. Ve třech kapitolách zkoumám technické scénáře jako 1) téma scenáristických příruček, 2) proměnu formátu technických scénářů, 3) proměny schvalovacích mechanismů. Kombinuji metodologický rámec production studies a screenwriting studies.

První svazek XII. dílu počíná na přelomu let 1859-1860, kdy v důsledku vojenské porážky habsburské monarchie v Itálii dochází k obnovení ústavního vývoje a končí rokem 1890, kdy se přijetím punktačních článků radikalizovala mladočeská strana, jež tento akt hodnotila jako ránu českým národnostně a jazykově emancipačním snahám. Nelze však přehlédnout, že v obecném měřítku dosáhly české země ve sledovaném období poměrně vysokého sociálního, ekonomického, právního a kulturního standardu.

Bratislava v Európe a Európa v Bratislave v 18. a 19. storočí. Rozpráva o histórii Slovenska a okolitých štátov, Maďarska, Rakúska, Česka a čiastočne Poľska, pretože Bratislava vždy bola mestom na hranici, priesečníkom, v ktorom sa odrážajú dejiny ve ľkej časti Európy. Kniha sa začína v časoch osvietenstva, príbehom Mateja Bela a Márie Terézie, ktorá Bratislavu povýšila na sídlo kráľa. Pokračuje opisom veľkej krízy počas napoleonských vojen a končí sa rakúsko pruskou vojnou, ktorá priniesla rak úsko uhorské vyrovnanie a s ním aj dočasný pád bratislavskej slávy. Štvrtá kniha o Bratislave je veľmi výpravná, má 256 prevažnej farebných strán, ilustrovaných akvarelmi Albína Brunovského, grafikami a obrazmi zo zbierok Galérie mesta Bratislavy, zbierkovými predmetmi Múzea mesta Bratislavy a fotografiami Jakuba Dvořáka.

Česká multikonfesní společnost se musela ve dvacátých letech 17. století, po porážce českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620, během několika málo let proměnit v oficiálně jednotně katolickou zemi. Většinově nekatolická společnost volila mezi rychlým a často vnějším přestupem ke katolictví, nebo odchodem do exilu. Otázka konfesní příslušnosti a konverze se dostala na několik málo let do centra pozornosti celé společnosti. Jak lidé, kteří zažili první léta násilné rekatolizace, popisují ve svých pamětních zápiscích svou vlastní zkušenost s náboženskou proměnou a konverzemi? A jakou roli měla religiozita a konkrétní konfesní příslušnost v životě lidí v období konfesionalizace? Z první poloviny 17. století se zachovalo několik desítek více či méně rozsáhlých pamětních zápisků mužů různé sociální příslušnosti pocházejících z různých míst Čech a Moravy. Některé byly dříve zpřístupněné v edicích, jiné jsou dochovány rukopisně. Vedle stručných glosátorů aktuálních událostí, například formou přípisků do Veleslavínových Historických kalendářů, je mezi nimi i několik, dá se říci, grafomanů, kteří tvořili své texty souvisle několik desítek let, psaní pro ně bylo rutinní každodenní činností a patrně v zachycování pamětihodných událostí nacházeli zalíbení a uspokojení.

Publikace pojednává o historii Národní jednoty severočeské, která hrála významnou roli nejen v období Československé republiky (1918–1938). Jednalo se o obranný spolek, který se snažil posílit český vliv v pohraničních oblastech. Soužití Čechů a Němců se už ve druhé polovině 19. století dostávalo stále více do roviny národnostních komplikací. Obzvláště vážná situace byla ve smíšených regionech. Česká menšina se dostávala do útlaku, a proto se začaly zakládat obranné jednoty, které podporovaly Čechy zejména v hospodářské a kulturní oblasti. V severočeském pohraničí působila od roku 1885 Národní jednota severočeská, která se velmi rychle rozrůstala, a těsně před první světovou válkou čítala více než padesát tisíc členů. Činnost Národní jednoty severočeské pokračovala i po válce (v době první republiky), jelikož podle skutečných poměrů v zemi nebylo možné považovat národnostní otázku za uzavřenou. Spolek po dobu několika desetiletí podporoval českou menšinu v převážně německých oblastech, a to například tím, že pomáhal živnostníkům, organizoval množství kulturních akcí, byl činný v menšinovém školství a vydával vlastní časopis Hraničář. Autorka analyzuje činnost tohoto spolku v různých oblastech, jako je politika, školství a kulturní aktivity. Zkoumá také jeho vztah k německým nacionálním spolkům. V březnu 1939 se Národní jednota severočeská stala součástí Národní matice, čímž jako samostatná organizace přestala existovat.

Devět historických příběhů přibližuje život a vládu českých panovníků, jako byl kníže Oldřich nebo Břetislav, král Přemysl Otakar II., Jan Lucemburský či Karel IV., ale také sv. Vojtěch nebo sv. Anežka Česká. Vyprávění představuje velikány naší historie jako živoucí a nezaměnitelné osobnosti, které stejně palčivě jako my prožívaly svá vítězství a prohry, lásku, nenávist i pochyby. Bohatě ilustrovaná kniha přináší nejen výjimečný čtenářský zážitek, ale je i skvělým doplňkem školního učiva.