Výbor z poezie irského básníka, dramatika a esejisty, který se výrazně podílel na irském národním obrození a kulturním obrození přelomu 19. a 20. stol. Jsou v něm zařazeny lyrické písňové skladby, básně, kde reaguje na nejrůznější osobní zážitky a poznatky na současné události v tehdejších bouřlivých letech irských bojů za autonomii, a na vězení a popravu přátel, i básně z let 30., které jsou převážně inspirovány irským folklorem.

Kniha Kořeny a koření života je rozdělena na dvě části. První polovina je zamýšlením se nad životními zkušenostmi z lidské společnosti. Pohled autora na současný svět a jeho zkušenosti jsou vyjádřeny poeticky ve vázaném verši. Předěl knihy tvoří zamyšlení s trochou fi lozofi e a vyústí konstatováním, že kořením života je smích. A o tom je druhá část knihy. S trochou nadsázky z prostředí mezi lidmi, a to vše podle hesla „S úsměvem jde všechno líp“. Věřím, že kniha povede čtenáře jak k přemýšlení, tak k pobavení, zvlášť v této nelehké době. Jedna z myšlenek autora: „Není tolik důležité, zda se lidé plně chápou nebo si plně rozumějí. Mnohem důležitější je, aby se uměli vždy plně respektovat.“ Zdeněk Železný se narodil ve Vyškově 3. 9. 1954. Psát začal v padesáti letech. První jeho kniha, „Dívej se kolem“ - 2005. (Tři brány) Další jeho publikace: „Pěkně podle abecedy“, (2007 SUN) 1. vydání „Slovní hrátky se zvířátky“ (vyd. ZŠ Březová 2008), v r. 2013 1. vydání „Prapověsti naše s trochou vtipné kaše“ a v r. 2014 1. vydání (SN) „Svět jako na dlani“, která byla i zhudebněna. V roce 2010 napsal divadlo „Čím je skládka pro zvířátka“. V r. 2017 vydal Albatros media, a. s. jeho dva tituly, a to 2. vydání „Pěkně podle abecedy“, i „Prapověsti naše trochou vtipné kaše“. Je i spoluautorem knih „Z modré sítě“(2008) a „Písmáci dětem“ (2012). V roce 2019 vydala ZŠ a MŠ a ZŠ Lysice 2. vydání. „Slovní hrátky se zvířátky“. V roce 2020 vydalo SPN pedagogické. nakladatelství cvičný sešit „Naši ptáci“.

ez itt egy utazás verseken át az életben maradás felé ez itt huszonegy év vér verejték és könny ez itt a szívem a kezedben ez itt a fájdalom a szeretet a törés a gyógyulás - rupi kaur A tej és méz versek és prózai írások gyűjteménye a túlélésről, az erőszak, az abúzus, a szerelem, a veszteség, a nőiség megéléséről. A könyv négy fejezetre oszlik, mindegyik más célt szolgál, másféle fájdalommal foglalkozik, másféle sebeket gyógyít. A tej és méz az élet legridegebb pillanatain vezeti át az olvasót, mégis mindenben talál valami melegséget, mert a melegség ott van mindenben, csak keresni kell.

Zbierka básni mladého slovinského básnika v českom preklade Františka Benharta.

Po prvotině Já uříznu si hlavu trnem z růže přichází Blanche Cutie (vlastním jménem Blanka Jakubčíková) se svojí druhou sbírkou, která nese lapidární, leč výmluvný název Kunsthysterik. Coby absolventka Fakulty výtvarných umění v Brně se ve svých verších vypořádává s vyčerpanou postmodernou a sama nazývá svoji tvorbu „postpostmoderní“ poezií.

Kniha sestává ze čtyř dílčích antologií z děl čtyř výrazných básnických osobností evropského baroka. Tyto čtyři osobnosti tak vytvářejí pozoruhodný oblouk od senzuální poezie italské k metafyzické meditaci básníků ze severu. Většina veršů je do češtiny přeložena poprvé. Každý z básníků je zastoupen zhruba deseti (integrálně přeloženými) skladbami a uveden bio- bibliografickým medailonem.

Kniha Týdenní předčasnosti je průhledem do soukromě vnímaných událostí jednoho roku, který se lišil od ostatních tím, že byl předznamenán předpovědí konce světa. Autor tuto zvláštnost rozehrává do obecnějších dějinných perspektiv, z jejichž nadhledu prochází běžnými životními situacemi. V jeho pravidelných záznamech se tak tyto situace dotýkají něčeho, co zaměstnává lidskou mysl bez ohledu na senzační předpovědi. Odhaluje se tím mimo jiné i potřeba si takové předpovědi dopřávat. Konec světa se totiž v křehkých dotecích prolíná s obavami, jejichž zdrojem jsou jakékoliv méně nápadné konce. Uvědoměním těchto okolností vzniká zvláštní paradox. Ukazuje se, kolik událostí se dokáže podivně zahrotit, přestože se nestalo to, co se očekávalo. Možná právě z toho důvodu, že se již předem mnohem spíše očekávalo, že se nic nestane. Lidské pohrávání ale naráží na hrozby dějinných vyústění. Také jejich převleky se stávají součástí běžného prožívání, i když se zdá, že jsou pokaždé nějak předčasné.

Jedlan, Marr, Kataj, Kajem – to nejsou jména chlapců z klubu, který se inspiroval u Rychlých šípů. To jsou přezdívky Chodců zeleně: Jana Řezáče, Josefa Proška, Jaroslava Rychlého a Miloše Hájka. Jde o jednu z méně známých a literárněhistoricky dosud pomíjených básnických skupin, které fungovaly ilegálně v Praze za druhé světové války a těsně po ní. Navazovali především na předválečný surrealismus, který později přepsali vlastním tvůrčím vkladem na takzvaný monstrualismus. Z dlouhé řady realizovaných samizdatů jsou některé nenávratně ztraceny, jiné se dochovaly. A právě všechny ty dochované – vedle titulních Chodců zeleně jde o sborníky Mezitím, Ochranné prostředky, Schopnost skutečnosti, Záchody a PF 49 – jsou shromážděny v tomto svazku.

Po Vajanského lyrickej tvorbe (Výbor z lyriky) prinášame aj jeho najdôležitejšie a kedysi slávne epické básne Maják, Herodes, Dušinský, Vilín i niektoré z tých menej známych. Všetky už prešli do literárnej histórie a tam zrejme aj ostanú, no občas nezaškodí vytiahnuť ich z čitateľského zabudnutia a pripomenúť si, čím (a za čo) chcel básnik nadchnúť našich praotcov a čím chcel pobaviť či očariť naše prababičky. Obraz básnika zúplní aj bohatá edičná výbava tohto zväzku, ktorú privítajú najmä študenti: výber z Vajanského listov, z ohlasov literárnej kritiky a kalendárium života a diela. Obidva výberové zväzky Vajanského poézie však ponúkame nielen študentom, ale všetkým „slovenským vnukom a vnučkám“ zaujímajúcim sa o citový, myšlienkový a ideový svet svojich predkov.

Az Istent keressük mi emberek a súlyos problémát hordozó korunkban, a XXI. században, mikor talán már túl vagyunk a félelmetes világjárványon, a kegyetlen emberpusztuláson, de Európában már folyik egy újabb fenyegető háború, tömegpusztító fegyverek állnak készenlétben, hogy beteljesítsék a fenyegető apokalipszist. Szemléltetésként a borítólapra tettük egy angol misztikus költo és festo, William Blake félelmetes látomását, A világmindenséget teremtő Isten című festményét, amelyen a művész az Urat hatalmas óriásként ábrázolja világteremtés közben, miközben körzojével kiméri a leendő világot. E kötet mintegy hetven verset foglal magában.

Básnická zbierka od Janka Martona z roku 2021, jeho desiata v poradí.

Básně Daniela Soukupa jako by patřily jiným časům: jejich tvar má v sobě klasicistní sošnost. Cosi znepokojivého se tu ale rýsuje, už to stoupá, už se to sype, už to praská, už se to rozuteklo. V průzorech se střetávají protínající se linie, hranice a okraje na sebe narážejí, prázdnota kypí obsahy, zmizelé hledá další zázračnou planetu, novou ustálenost věcí. Daniel Soukup (1976) vystudoval anglistiku, germanistiku a českou literaturu na Filozofické fakultě UK. V letech 2002–2014 vyučoval na Literární akademii Josefa Škvoreckého, od roku 2014 pracuje na FF UK. Vydal básnickou sbírku Výhled do skály (2007), odbornou monografii „Cikáni“ a česká vesnice (2013) a překlady básní Wallace Stevense (Učenec jediné svíce, 2008) a Seamuse Heaneyho (Lidský řetěz, 2018) a knih J. H. Newmana (Rizika víry, 2011 a Idea univerzity, 2014) a Timothyho Radcliffa (Proč být křesťan?, 2017).

Dve lásky — láska k vlasti a láska k Frederike Wilhelmine Schmidtovej — inšpirovali básnika Jána Kollára k napísaniu jeho najznámejšieho diela, lyricko-epickej skladby Slávy dcera. „Miluješ vlast svou více, čili Mínu?“ / Mlčím, váham, rázem rukou v ňadrá sáhnu, / srdce vyrvu, na dvě rozlomím: / „Na,“ řku, „jednu vlasti púlku, druhou Míne.“ Povinné čítanie.

Poezie M. J. Vilímka není vlastně nesena jeho životním osudem františkána, jde proti němu, nebo spíš podél něj. Je to poezie divokého smíření a napjatého klidu, vášnivě hledající rovnováhu. V městských kulisách oslovuje Jej, ve „vykopnutých dveřích své jistoty“ vybavuje si předchozí tvar života, jenže i ten nový je poznamenán starým nepokojem, stálým soubojem se „zvlněním neklidu“, rozbouřen vzpomínkami, nedostupnou láskou, čekáním na báseň zaslanou v SMS.

Radostˇ z radosti Najprv sme mali radostˇ, že sme sa stretli a rozumeli si. Potom sme mali radostˇ, kedˇ si porozumeli naše texty a obrazy. Len sme sa tak nezáväzne hrali a cˇakali, cˇo si nájde svoju odpovedˇ. Ja som napísala text, poslala mailom a zakrátko prišiel obrázok. Kedˇ som necˇakane dostala elektronickou poštou obrázok, zrazu mi k nemu do mysle doputoval text a ja som ho s radostˇou zaznamenala. Text a obraz sa doplˇnˇali, zhovárali a my obaja sme sa tešili z ich aj nášho rozprávania. Vždy sme boli radi, že to funguje, hoci nie všetko v knižke je veselé. Nech bol obraz a text o cˇomkolˇvek, prijali sme ho s radostˇou z poznania. Maja Kadlecˇíková Stále pocˇúvam o multimediálnej komunikácii. Celý svet je nˇou zahrnutý. A preto som na tieto slová mimoriadne alergický. Napriek tomu používam internet. Túto knižku považujem za internetové dietˇa, narodilo sa len a len vdˇaka internetu. Ja som poslal obrázok a Majka text. Takto sme sa zabávali, až sme z toho mali radostˇ a vznikla multimediálna knižka s názvom Z radosti. Paradoxom už len ostáva fakt, že ja som raz v rovnakej chvíli poslal obrázok a Majka v ten istý okamih text, ktorý sa predtým s obrázkom nikdy nestretol a napriek tomu k sebe patrili. Daniel Brogyányi

Nositeľ Nobelovej ceny Rudyard Kipling je na Slovensku známy ako autor Knihy džunglí. Máloktorý čitateľ však vie, že je aj autorom niekoľkých básnických zbierok. Kipling bol všestranný a zložitý autor, ktorý tvoril v rozmanitých žánroch a často sa vyjadroval k protirečivým spoločenským a politickým postojom. V jeho veršoch nachádzame všetky škály života v ich nekonečnej rozmanitosti, zvyčajne zachytené vo farbách Britskej ríše. Prekladateľka Jana Kantorová-Báliková vychádzala z kompletného osemstranového vydania Kiplingových veršov, básne radené chronologicky začínajú rokom 1886 a končia rokom 1937. Usilovala sa vystihnúť básnika všestranne, neobišla ani jeho problematické a diskutované básne a do výberu zaradila aj jeho slávnu báseň Ak jasnú hlavu nestratíš... Vo výbere nájdeme aj jeho verše z obdobia prvej svetovej vojny, najmä báseň napísanú v čase jej vypuknutia – Za všetko, čím sme... Táto báseň približuje strhujúcim spôsobom pocity národa na začiatku ničivej vojny. Iné verše vychádzajú napríklad z folklóru, ako Zaklínadlo či Včely, alebo z dávnej histórie ako Daň Dánom. Veríme, že týmto jedinečným výberom potešíme slovenského čitateľa a priblížime mu ďalšiu stránku Kiplingovej talentu.

„Jahodový básník“ František Tylšar už roky rozdává radost svými osobitými verši. Jeho básně nesou specifický rukopis, otevřenost výpovědi a hlavně jsou spontánními a jasně formulovanými promluvami romantické duše, s prioritním záměrem obsahu sdělení. Čtenářům jsou tudíž snadno přístupné a srozumitelné. Nechybí v nich však ani jemný humor, drobné hrátky se slovíčky a jejich dvojvýznamy, zdařilé alegorie, přijatelná míra erotiky anebo zásadovost osobních postojů. Jejich krása potěší i vás!

Každý človek má svoje nevyslovené myšlienky. Výnimkou nie je ani Emma Longauer, autorka tejto knihy. Vo svojich básniach píše nielen o veciach, ktoré mala povedať nahlas, ale aj o takých, o ktorých neplánovala hovoriť nikdy: o predstavách, spomienkach, snoch, túžbách, živote, o priateľoch a ich príbehoch i o láske.

Na rozcestí je 3. závěrečným dílem putování farmáře za štěstím v lásce a v zemědělství. Příběh pojednává o cestách putovních i životních, které přicházejí a na rozcestí je nutné se rozhodnout, kterou cestou pokračovat nebo zůstat stát na křižovatce. Každá cesta někam vede a má svůj cíl. Tak i příběh farmáře a čarodějky nocí má svůj cíl v knize Na rozcestí.

Ľudovít Vladimír Rizner bol nielen spisovateľom, ale aj redaktorom a pedagógom, autorom učebníc i učebných pomôcok. Predovšetkým deťom a mládeži je určená jeho zbierka básničiek Od srdca k srdcu. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Hová utazik Panni az idővonaton? Természetesen a jövőbe! Ha vele tartasz, megtudhatod, hogyan élnek majd a gyerekek háromszáz év múlva. De ne gondold, hogy Pannit szívesen fogadják ebben a fura világban. Tudósok vizsgálják, másolatokat készítenek róla, tablettákkal etetik. A hűséges állatoknak és Szemiramisz apó találmányainak köszönhetően azonban Panni és a gyerekek megmenekülnek.

Básnická sbírka jednoho z nejzajímavějších českých autorů střední generace. Ilustrace Václav Švankmajer.

Voda je zdrojom zdravia a vitality a zohráva dôležitú úlohu pri liečbe mnohých ochorení a zdravotných ťažkostí. Táto unikátna publikácia známej autorky populárno-náučných kníh prináša veľa cenných informácií o vode, pitnom režime, vodoliečbe a odpovedá na množstvo otázok: Kedy a koľko vody máme piť? Čo signalizuje nedostatok vody v tele? Ako zlepšiť kvalitu vody z kohútika? Ako sa dá voda dynamizovať? Dokáže voda prijímať a prenášať informácie? Vzhľadom na problematiku sucha a nedostatku vody nechýbajú ani praktické rady, ako šetriť pitnou vodou v domácnosti a chrániť tak životné prostredie i naše peňaženky.

Povídka Muž s kanadským trávníkem patří mezi polozapomenuté literární počiny legendárního spisovatele a humoristy Miloslava Švandrlíka. V roce 1963 vycházela jako „román na pokračování“ na stránkách středočeského deníku Svoboda. Pětapadesát pokračování doprovodil tehdy i stejný počet Nepraktových kreseb. V šedesátých letech minulého století psal Švandrlík převážně časopisecké povídky a rozsáhlejší práce napsal pouze tři: Krvavý Bill a viola, Muž s kanadským trávníkem a Černí baroni.

Básně z putování po Čechách a z krajin, do kterých vcházíme jenom ve snu. Autor mnoha básnických sbírek se vrací tam, kde začínal. Tajemný titul Motýlovy prvotiny Ten veliký veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách dobře vystihuje i poetiku knížky, která vychází třiatřicet let po autorově debutu.

Jsou momenty, které nám navždycky utkví v paměti a nadobro nám změní život. Lidé, které ve svém životě potkáme a kteří ho ovlivní, ať už v tom dobrém, či špatném. A pocity, nad které se jednou budeme muset povznést. Autorka se z nich vypisuje v této sbírce básní plné pravdivých příběhů lidí, kteří prošli jejím životem a už navždy v něm zanechali stopu.

Britská poetka Alice Oswaldová patrí spolu s Američankou Louise Glückovou a Kanaďankou Anne Carsonovou do trojice najuznávanejších básnikov a poetiek v anglicky hovoriacich krajinách. Po 300 rokoch je prvou ženou-profesorkou poézie na Univerzite v Oxforde. Zameriava sa na prírodu, ekológiu a hudbu, ako aj na často veľmi komplikované myšlienkové pochody človeka. Básnická zbierka Lesy atď. (2005) je jedna z najcharakteristickejších. Jej verše plynú so zdanlivou ľahkosťou, no pri smerovaní k často prekvapujúcemu záveru sú takmer nebadateľne, no dômyselne rytmicky a rýmovo poprepletané. Prebásnenie je náročnou výzvou a vyžaduje mimoriadne skúseného prekladateľa. Jej knihy vychádzajú v najprestížnejších britských vydavateľstvách Faber and Faber a Jonathan Cape a za svoju tvorbu získala všetky najvýznamnejšie ostrovné ceny, vrátane ceny T. S. Eliota a Griffin Poetry Prize. Knihu preložila a doslov napísala Jana Kantorová-Báliková.

Po knihe Brečtan (2018) vydavateľstvo Skalná ruža predstavuje rakúskeho básnika Michaela Donhausera druhým prekladovým titulom. Hlavnú časť aktuálneho výberu tvorí cyklus Sedemnásť diptychov, v ktorom sa autorovi, ako sám napísal, „dostalo istej ľahkosti reči, aká sa len zriedka ponúka tomu, kto máva škrupule z táravej radovravnosti“. Kratší cyklus November možno považovať aj za svojrázny básnický bedeker sprevádzajúci siedmimi stavebnými pamiatkami v kraji Východné Vestfálsko-Lippe. Ďalšie dve časti výberu, Straka a Texty podľa videí Judith Albert, sú zas inšpirované výtvarným a mediálnym umením. Formálne ide o básne v próze, pričom každý blok textu tvorí autorova charakteristická dlhá vetná perióda s viac alebo menej výraznou zvukomalebnou stopou. Výber zostavil a preložil Rudolf Jurolek.

Autor je francouzský básník žijící v Praze. Jeho prvotina Oheň tvých blízkostí vychází dvojjazyčně, v češtině a francouzském originálu. Ve svých básních klade důraz na práci s jazykem a hledá to, co se nachází za hranicemi bytí. Poezie se tak stává metafyzickým zkoumáním, cestou k jinému, ať je to Bůh, milovaná osoba, přítel, čtenář nebo samotný autor.

Lunetové okno, nová sbírka z pera básníka, prozaika a výtvarníka Pavla Rejchrta (nar. 1942), má převážně retrospektivní charakter: zahrnuje v prvé řadě autorovy texty napsané již v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého věku, v tehdejší společenské situaci nikde nepublikované, pouze recitované při různých příležitostech. Nepočetné veřejnosti byly dané texty tenkrát předkládány jako verše samizdatové, běžně nedostupné. Z dnešního odstupu se tyto básně ocitají v estetickém sousedství tehdejší poetické produkce Ivana Diviše nebo Zdeňka Rotrekla, zároveň ale vyznívají rovněž jako vyznání nebo jako výzva. Z tohoto pohledu zde Rejchrt promlouvá jako tvůrčí hlasatel morálního nepokoje a bytostné náboženské víry. Sbírka Lunetové okno je i důkazem nadčasového poselství autorova básnického usilování o pojmenování toho, co rezonuje v lidských duších.