Monografie věnovaná unikátnímu rukopisnému plánu Prahy olbřímích rozměrů (245×294 cm), jejíž podstatnou součástí je jeho knižní faksimile v měřítku 1:1 s originálem rozvržená na 99 stran. Knihu provází obsáhlá biografie F. A. L. Hergeta, podrobné rejstříky a mnoho dobových i vysvětlujících vyobrazení.

V knihe Prechádzka starou Nitrou - Zobor a okolie nájdete historické fotografie Nitry s opismi, mená majiteľov domov, živnostníkov a povolania ľudí od začiatku 20. storočia. Historické a súčasné názvy ulíc, námestí, nábreží a priestranstiev. Mapu z konca 19. storočia s prvými oficiálnymi názvami ulíc, námestí a priestranstiev, ale aj mapu z 50. rokov 20. stor. a súčasnú mapu.

Zapomeňte na školní dějiny a vydejte se spolu s autory na veselý výlet do naší historie. Ne že by nás čekalo něco úplně smyšleného; většina popisovaných událostí se skutečně přihodila, jenže kronikáři je zaznamenali příliš stručně, a tak si lidé tahle suchá fakta opentlovali svojí fantazií a postupně z nich vytvářeli košaté příběhy. Najdeme tu téměř pohádkové historky, pověsti, dobové anekdoty i napínavá dobrodružství. Nemusíte se ale bát, že byste v té džungli zamotaných příběhů zabloudili. Autor textu spisovatel Otomar Dvořák vám bude zasvěceným průvodcem a výtvarník Mistr Kriss (Kristián Mensa) vám ukáže ve svých ilustracích nečekaně komické pohledy na dávné hrdiny. Kniha ukazuje, že nadhled a schopnost zasmát se sami sobě je vlastností, která je dobrou prevencí proti nesnášenlivosti, předsudkům a konfliktům. Kniha je určena především pro děti a dospívající, ale nejen pro ně: je vhodná pro všechny studenty od 10 do 100 let.

Encyklopedie Sto českých vědců v exilu přináší zasvěcené medailony věnované stovce významných vědců ze všech vědních oborů (matematiky, fyzikálních a technických oborů, chemie a vědy o životě, společenských věd a humanitních oborů), o kterých můžeme plným právem hovořit jako o reprezentantech české a zároveň i světové vědy – jde vesměs o někdejší pracovníky českých ústavů Československé akademie věd (existovala 1952 – 1992), kteří později odešli do exilu a pokračovali ve své odborné práci na významných zahraničních pracovištích; dosáhli tam mimořádných úspěchů a po listopadu 1989 se mnozí z nich vraceli do vlasti napomáhat našim vysokým školám a vědeckým ústavům při překonávání jejich izolace. Na autorství jednotlivých medailonů se podílel široký okruh předních odborníků z různých vědeckých institucí pod vedením pracovníků Kabinetu dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR S. Štrbáňové a A. Kostlána. Kniha je uvedena rozsáhlou úvodní studií A. Kostlána, v níž je shrnuta problematika útěku intelektuálních a vědeckých osobností z komunistického Československa v letech 1948–1989. Čtenáře nepochybně zaujme i obrazové vybavení knihy, které přináší řadu dosud neznámých a nepublikovaných fotografií a dalších zajímavých dokumentů.

November 1989 prekvapil všetkých: vládnucich komunistov a ešte viac konšpirátorov rôznych skupín. Pohľad priameho aktéra na zlomové udalosti novembra 1989 a na začiatok deväťdesiatych rokov, kedy politiku tvorili neskúsení revolucionári a nadšenci a proti nim stáli pragmatické vyškolené nomenklatúrne kádre. V súbojoch na pôde parlamentov, v diskusiách v televízii na Kavčích horách už vznikala razantná požiadavka samostatného Slovenska od národniarov – ešte donedávna skrytých spolupracovníkov ŠtB. Hlavnú časť spomienok Ivana Čarnogurského zaberajú známe udalosti, ale neznáme súvislosti, pozadie konania politických skupín a ich záujmy vyzlečené donaha. Dnes, keď je všetko za nami sa možno usmejeme alebo aj dobre zasmejeme. Kto zvíťazil? A kto vyšiel na psí tridsiatok? Ivan Čarnogurský (1933). Narodil sa v rodine učiteľov ľudovej školy. Rodičia boli z roľníckeho prostredia malej dediny. Vyrastal u starej mamy vo Vajnoroch pri Bratislave a od začiatku vojny v Malej Frankovej na goralskom gazdovstve Spišskej Magury. Svetové udalosti vnímal ako chlapec raz cez ruských partizánov, potom cez nemeckých vojakov a od roku 1945 cez Červenú armádu a Česko-Slovenskú republiku, v ktorej ukončil gymnázium aj vysokú školu technickú. Pracovný život od r. 1956 prežíval v propagande budovania socializmu a všemocnej strany a vlády, ktorá zasahovala do osobného aj verejného života. Od študentských rokov bol aktívnym organizátorom. Spolu s miliónmi Slovákov zažíval každodenný údel s nedostatkom ale aj s nadšením povojnovej obnovy. Po prvých politických previerkach v r. 1958 sa stal stavebným robotníkom. Pri betóne už ostal celý život s karíérou opravára strojov, majstra, vedúceho strediska, špecialistu-technológa a vedúceho odboru rozvoja podniku až do pádu socializmu v novembri 1989. V marci 1990 bol zvolený za generálneho riaditeľa stavebného podniku Hydrostav, za poslanca Národnej Rady, jej prvého podpredsedu a za člena európskych hospodárskych organizácií v Mníchove a Bruseli. Prežil celý život s ľuďmi v prvej línii najprv na nútených roľníckych družstvách, potom na stavbách na Slovensku aj v zahraničí a nakoniec v úzkom kruhu politikov, ktorí mali rozdeliť štát na dve republiky. Práve zákulisie týchto udalostí a osobné skúsenosti priviedli Ivana Čarnogurského k myšlienke napísať knihu o našom spoločnom živote, ktorý každý poznal iba v malom výseku svojho okolia. Nepíše o ľudskej tragédii, píše o schopnosti Slovákov vždy a v každej situácii nájsť to najlepšie riešenie – a je jedno či na stavbe maštale, alebo pri budovaní nového štátu.

První skutečná nemocnice vznikla v Praze roku 1620 Na Františku a je s ní spojena známá scéna výukové pitvy z roku 1685. Tento ústav byl výhradně mužský, na rozdíl od ženské nemocnice Na Slupi, založené řádem alžbětinek v 18. století, nedlouho předtím, než se v rámci tereziánských a josefinských reforem zrodily první zdravotnické plány pro metropoli Koruny české. Pražská nemocniční krajina pak zažila největší rozkvět od poloviny 19. do poloviny 20. století, kdy vznikaly opěrné body propracovaného nemocničního systému v centru a na předměstích: nemocnice Na Bulovce, léčebna v Bohnicích, nemocnice na Vinohradech, v Motole a v Krči. Publikace z populární edice Zmizelá Praha zachycuje proměny této krajiny, fáze budování a modernizace i dobovou atmosféru nemocničních staveb, jejich sálů i ordinací s rozvíjející se zdravotnickou technikou.

V posledních desetiletích se vzdělání často redukuje na pouhý nástroj tržní ekonomiky. Tak tomu ale nebylo vždy. Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, již prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. Dílo nabízí široce koncipovanou syntézu, kterou česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině v příslušných obdobích)dovedené do roku 2004. Kromě všech úrovní, typů a forem vzdělávání publikace zpracovává i bezprostředně související témata, jako jsou školní každodennost, školní architektura, mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Součástí výkladu jsou rovněž dosud málo zmapované oblasti bádání jako vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova.

Putování Královským hvozdem cestou necestou končím u stodůleckého obecního mlýna. Stojím u jeho již zhroucené zdi, která byla po řadu let jediným zachovalým pozůstatkem z celé obce Stodůlky a připomínala existenci této starobylé svobodné kovářské rychty. Rozvalené kameny jakoby vypadly z mozaiky historie, jejíž znovusložení není jednoduché a snadné. Nořím ruku do chladné vody Křemelné a nechám ji protékat mezi prsty. Její nepřetržitý šumivý tok spolu s nehybnými kameny se pro mne stávají symbolem proměnlivosti života a čtyřistaleté historie této části Šumavy, včetně minulých padesáti let. I v těchto dobách se mnohé, až příliš mnohé, změnilo - spíše k horšímu, než k lepšímu - zapomnělo se a hodně zmizelo. Proto moje kniha nabízí návštěvníkům alespoň část bohaté a zajímavé historie tohoto koutu Šumavy jež svorně tvořili Češi i Němci. Vilém Kudrlička Snad obě strany pochopí, že jen ve vzájemné otevřené a seriozní spolupráci lze zpracovat historii nejen Šumavy, ale i vzájemných vztahů, současně odhalit a vysvětlit dosud stále zneužívané události a vyvarovat se nepřesností. Jen tak se rozjitřené rány na obou stranách zacelí ve prospěch nás všech. Šumava nám dává mnoho! Neměli bychom ji společně dát víc, než jsme dosud dali?

Kniha mladé badatelky se v jedinečné historické sondě z pomezí dějin vědy, vědní politiky, expertních kultur a dějin společnosti zabývá dobovými představami o jaderné energii a energetice v Československu v padesátých letech 20. století. Zaměřuje se na popularizaci tohoto tématu v československém tisku ve zmiňovaném období a přináší analýzu čtyř hlavních motivů, v jejichž rámci se tehdy o jaderné energii a energetice často informovalo utopistického konceptu atomového věku, jeho údajného komunistického charakteru, spuštění první sovětské jaderné elektrárny a nakonec nabídky sovětské pomoci Československu s jeho mírovým jaderným programem. Věnuje se také některým konkrétním představám o budoucích (nejen) technických vymoženostech atomového věku, od dopravních prostředků až po termojaderné elektrárny. Závěrečná část pak ukazuje, jak se obrazy jaderné energie a energetiky v dalších dekádách proměňovaly i jak se dále vyvíjely osudy tvůrců obrazů jaderné energie z let padesátých.

Od samého počátku rebelie, jež se rozhořela v polovině roku 1618, považovali reprezentanti vzbouřených českých evangelických stavů strategicky položené a dobře opevněné České Budějovice za mocnou překážku prosazování svého politického programu. Byli si velmi dobře vědomi jednoznačné početní převahy stoupenců katolické církve mezi tamním obyvatelstvem a jejich naprosté dominance v lokálních mocenských strukturách. A tak už 25. června 1618 přistoupil čelný stavovský vojevůdce Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu a Valsassiny k obléhání předního jihočeského královského města. Předcházela tomu jednání s budějovickými reprezentanty, která měla být podle Thurnových představ korunována otevřením městských bran. Místo toho však způsobila politický rozkol uvnitř ohrožené obce: mezi většinou měšťanů prosazující bezvýhradnou věrnost habsburské dynastii a konšelským sborem, v němž dočasně převážily kapitulantské hlasy. Během budějovické vnitroměstské konfrontace došlo k povážlivému otřesení autority vrcholného samosprávného orgánu, jehož členové však nebyli sesazeni z konšelských postů. Několika lokálním politikům se totiž podařilo městskou radu obratně převést do tábora jednoznačných odpůrců stavovské revolty. Následující komunikace Budějovických s exponenty vzbouřených stavů se vyznačovala ostražitým taktizováním, ze kterého jednoznačně profitovalo královské město. Obléhatelé se nechali vmanipulovat do sofistikované diplomatické hry, na jejímž pozadí promarnili reálné šance na zdolání městských hradeb. O výsledku kampaně tak bylo rozhodnuto dříve, než zápas o České Budějovice na podzim 1618 přešel do otevřených ozbrojených střetů. Předložená kritická edice přináší unikátní soubor dokumentů, které se vztahují převážně k období od června do září 1618. Tyto prameny dosud nebyly uceleně zpřístupněny a obsahově vytěženy, ačkoliv svým významem dalece přesahují lokální kontext českobudějovického dění. Zásadně přispívají k hlubšímu poznání počátků české války, jež odstartovala sérii konfliktů, pro které se posléze prosadilo označení třicetiletá válka. Představené písemnosti, mezi nimiž má exkluzivní místo korespondence Budějovických se samotným Jindřichem Matyášem Thurnem, vrhají nové světlo na dramatické události v prvních měsících po pražské defenestraci z 23. května 1618. Přispívají tak k hlubšímu poznání období, kdy se jižní Čechy staly exponovaným prostorem soupeření mezi rebely a stoupenci habsburské dynastie. Tyto události do značné míry předznamenaly neúspěch stavovského povstání a měly dalekosáhlé důsledky pro další běh evropských dějin.

V této knize sestoupíme ke kořenům starého selského rodu Mašínů. V neděli 7. září 1947 se v malé obci Lošany nedaleko Kolína uskutečnila velká slavnost, odhalení památníku, místního rodáka, generála in memoriam Josefa Mašína, účastníka prvního a druhého odboje, který byl zastřelen 30. června 1942 nacisty na Kobyliské střelnici. Mezi čestnými hosty byla také vdova Zdena Mašínová s dětmi Ctiradem, Josefem a Zdeňkou. Autor této pozoruhodné publikace Jaroslav Procházka byl vynikajícím znalcem lokální historie, využil vzpomínky mnoha pamětníků a za nacistické okupace pátral v archivech a sbíral informace, které po válce využil při psaní této rodinné kroniky, která poprvé vyšla v roce 1947. Popsal barvitě životní osudy několika generací Mašínů, kteří hospodařili jako sedláci na lošanském statku již od roku 1699. Procházkova publikace výrazně napomohla udržení paměti o odbojové činnosti Tří králů. Toto druhé vydání vychází nejen ke 123 výročí narození genmjr. Josefa Mašína, ale také při příležitosti vyhlášení veřejné sbírky na vybudování Památníku tří odbojů na statku v Lošanech. Kniha obsahuje rozsáhlou obrazovou přílohu a předmluvu od historika Petra Blažka.

Kniha je ojedinělá svým obsahem i zpracováním. Vyžadovalatři desítky let studia, složitého a napínavého pátrání izpracování. Jedna se o genealogickou beletrizovanou literaturufaktu. Postavy českých rytířů z Neuberka, zejména čtyřzasloužilých generací, procházejí dějištěm 300 let, odstaroměstské exekuce, po první pozemkovou reformu. Autorka sevěnuje i muži, který pomáhal zakládat archeologickou sbírkuNárodního muzea a sleduje osud poslední rytířky, která roku 1970musela opustit vlast a ke které se osud zachoval velicenerytířsky. Kniha se dotýká i existence a osudu barokního zámkuNeuberk u Mladé Boleslavy a podává dosud nikde nepublikovanéinformace pro genealogy, historiky, pracovníky kultury apamátkové péče, studenty, apod.

Úvodní svazek ediční řady, věnované českým panovnickým dynastiím. Čtvrtého srpna 2006 jsme si připomínali 700 let od chvíle, kdy byl v Olomouci, dva měsíce před svými 17. narozeninami, zavražděn český a polský král Václav III., jímž po téměř 450 letech vymřela přemyslovská (a současně jediná domácí) panovnická dynastie. Během těchto let se na českém trůnu vystřídaly více jak tři desítky Přemyslovců, rodu, pozdvihnuvšího se ze středočeských nížin až k výšinám elitního klubu sedmi volitelů císaře Svaté říše římské národa německého. Přemyslem Otakarem I. začíná řada silných panovníků, výrazných osobností, kterým se daří vymanit České království ze závislosti na německých vládcích. Od jeho časů již byla královská hodnost v Čechách dědičná, takže posledních pět přemyslovských panovníků už zdobila koruna. Ve finále přemyslovského období (za Václava II. a Václava III.) držela tato česká dynastie dokonce tři královské koruny najednou kromě české také polskou a uherskou. Koláž z nejrůznějších dobových kronik, korespondence i výzkumů historiků vytváří strhující kaleidoskop poutavého čtení, dokládající, že historie nemusí být jen souborem suchopárných faktů a dat. Kniha dává čtenářům mj. odpověď na otázku kam se poděly Přemyslovy střevíce a mošna z lýka, přechovávané dlouho na Vyšehradě, kdo nařídil v Čechách světit neděle bez trhů a těžké práce, jaká byla výše výkupného za mladičkého kralevice Václava (II.), proč byla Václavova druhá žena uklizena do Budyně nad Ohří a která tajemná houslistka zatím vládla na Pražském hradě, který z našich králů psal milostné básně, proč byl v závěru přemyslovské éry problém se zlatou mládeží. To vše a mnoho dalších zajímavostí nabízí tato kniha

Vojenský kartografický ústav v Harmanci sa stal synonymom kartografie v Československu a na Slovensku. S jeho mapovými dielami pracovali celé generácie vojakov, žiakov, motoristov a turistov. V tejto knihe sa dozviete príbeh tohto podniku a jeho produktov, od jeho vzniku po druhej svetovej vojne, až po súčasnosť.

Práca po novom vymedzuje miesto a význam generácie Všeslávie (P. J. Šafárika, J. Kollára, F, Palackého a K. Kuzmányho) pri formovaní národného povedomia na Slovensku spolu s všeslovanskou myšlienkou a vývoj názorov na slovensko-českú spolupatričnosť, koexistenciu a problémy, ktoré ich sprevádzali. Vychádza z poznatkov a analýzy sociálno-politických, ideovo-teoretických, literárnohistorických , literárnovedných, historických kultúrnych a iných poznatkov na pozadí európskych myšlienkových teoretických prúdov a udalosti doby. Usiluje o filozofické zovšeobecnenie so zreteľom na vplyv nemeckej klasickej filozofie na mysliteľov generácie Všeslávie, zvlášť filozofie J. G. Herdera. Genéza udalosti a ideových prúdov s protirečivými tendenciami na pozadí filozofie dejín umožňuje nové zistenia a roviny hodnotenia. Koncepčný prístup k hodnoteniu generácie Všeslávie je odmietnutím koncepcií, ktoré boli do našich teoretických predstáv implantované neorganicky cudzími teoretikmi a predstavami, bez rešpektovania charakteristických slovenských špecifík, ktoré reprezentovali politické záujmy vládnucich väčšinových národov, s ktorými Slovensko zdieľalo spoločné súštatie. Bez objektívne pravdivého osvojenia si myšlienkového dedičstva našej minulosti, kultúry, života, politických zápasov a diania, existujúce spoločenské vedomie ako dejinotvorný subjekt národa zostáva iba chudobným vedomím existujúcej prítomnosti. S vedomím, ktoré nespočíva svojimi koreňmi hlboko v minulosti, nemá osvojenú dejinnú skúsenosť a ponaučenia, možno ľahko manipulovať, alebo ho dokonca i stratiť. Je to však strata i dejinotvornej schopnosti a činnosti tohto subjektu ako formy a spôsobu národnej existencie. Budúcnosť, nech by bola akokoľvek lákavá, perspektívna a krajšia, za takých podmienok sa aj so svojimi ideálmi, cieľmi a predsavzatiami vzďaľuje a rozplýva. Osvojovanie si dedičstva nie je nikdy ukončeným procesom. Jeho úroveň a objektivita zodpovedá úrovni kultúrnej vyspelosti národa i dobe, v ktorej i po ktorú sa skúma z najrozličnejších hľadísk v rozmanitých spoločenských a kultúrnych pomeroch i súvislostiach. Možno hovoriť o dedičstve národa a o dedičstve ľudského rodu, ktoré obsahuje najvýznamnejšie hodnoty vytvorené všetkými národmi v minulosti. V dejinách sa dedičstvo obohacuje, modifikuje, transformuje a s narastajúcou diferenciáciou zjednocuje, ale súčasne sa zbavuje toho, čo sa prežilo, prestalo byť hodnotou a stratilo význam. Slovensko s ohľadom na zložitú existenciu svojej národnej suverenity aj napriek už pomerne značnému množstvu publikácií a prác zaoberajúcich sa myšlienkovým dedičstvom, je v porovnaní s ostatnými národmi ešte len na začiatku osvojovania si, a tým vlastne i seba ako formy vedomej existencie čiže dejinotvorného subjektu národa. Osvojovanie si je súčasne i rozvíjanie a kultivovanie tohto subjektu, čo má v prípade Slovenska o to väčší význam, že ešte v roku 1918 pri vzniku buržoáznej republiky bol v neutešenom stave. Z celkového počtu 3862 škôl na území Slovenska bolo len 344 slovenských z toho 233 jednotriednych, ale ani jediná stredná. Z 30 000 štátnych zamestnancov bolo len 2000 Slovákov a zo 400 osôb venujúcich sa humanitnej oblasti nebolo ani 20 Slovákov. Ešte hrozivejšia bola skutočnosť, že zo 644 učiteľov Slovákov (respektíve hlásiacich sa za Slovákov) bolo len 36 na stredných školách, kým ostatní iba na základných. Z nich však pri kvalifikačných skúškach najmä zo slovenčiny obstálo len 19 (v uvedenom počte nie je zahrnuté duchovenstvo). Taká bola v roku 1918 na Slovensku skutočnosť, ako dôsledok bezohľadnej maďarizácie. Slovenský národ však za výdatnej pomoci bratského českého národa začal novú kapitolu svojho úsilia o národnú suverenitu i v osvojovaní si svojho národného dedičstva. Našťastie neporovnateľne bohatšieho než by sa dalo usudzovať len podľa uvedenej štatistiky. Z obsahu diela: I. GENERÁCIA IDEY VŠESLOVANSKEJ VZÁJOMNOSTI II. SOCIÁLNO-POLITICKÉ PODMIENKY UTVÁRANIA VŠESLOVANSKEJ MYŠLIENKY A SLOVENSKÉHO POVEDOMIA

Kniha má dve samostatné časti, preto v nej listujte a čítajte ju z oboch strán. Slovenskí zbojníci – povesti a iné zvesti Približuje zbojnícky život, zbojstvá a miesta, kde zbojníci žili a ktoré sa spomínajú v ľudovej slovesnosti. V povestiach sa prelína reálny život doby s nadprirodzenými silami, ktoré dodávajú junákom silu a chránia ich od nebezpečenstva. Testíky sú zábavnou možnosťou zopakovať si všeličo o prečítanom. Fotografie a dobové predmety čitateľa pobavia. Vtipné ilustrácie Juraja Martišku knihu prežiarili jemným humorom. Ako to naozaj bolo – slovenskí zbojníci Významný slovenský historik profesor Matúš Kučera predkladá obraz skutočného života chudobného ľudu v Uhorsku v dobách poznačených povstaniami a nepokojmi. Autor vysvetľuje, prečo sa zrodilo zbojníctvo. V krátenej básni Jána Bottu Smrť Jánošíkova je zobrazený Jánošík ako junák slobody. Básnik opisuje hrdinské skutky, city, osudy poddaných, aj odvahu slovenského národa. Deti potešia ľudové piesne so zbojníckou tematikou.

Celobarevná publikace představuje město Svratku a okolní obce či místní části některých obcí (Herálec, Chlumětín, Kameničky, Krouna - m.č. Čachnov, Pustá Rybná, Křižánky, Březiny, Sněžné – m.č. Milovy) společně s krásnými přírodními dominantami tohoto kraje. Nabízí čtenářům možnost společně nahlédnout do historie Svratky a okolních obcí, a to prostřednictvím historických pohlednic z první poloviny 20. století, které doplňují barevné fotografie srovnávající přítomnost s minulostí.

Druhý díl edice o brněnských hospodách, restauracích, barech a vinárnách mapuje výletní místa jako jsou Pisárky, Myslivna, Kamenný mlýn, Riviéra, Juranova výšina a hrad Špilberk.

Nelze si ani představit utrpení vězňů z koncentračního tábora Gross Rosen v únorových dnech roku 1945. Kniha vychází k 70. výročí tragické události v CHoustníkově Hradišti. Připomíná konec 2. světové války a osvobození Královehradeckého kraje Rudou armádou.

Osmdesátá léta zažila renesanci díky netflixovému hitu Stranger Things – a že se během nich zrodila nejedna podivnost! Tahle stylová publikace dýchá dobovou atmosférou a užijí si ji nejen pamětníci, ale i ti, pro které jsou osmdesátky tak trochu bizarní prehistorií. Najdete v ní tunu hudby, filmů, trendů, módních kreací i zásadních událostí. Nastupte do stroje času a pořádně se připoutejte, čeká vás cesta do nitra desetiletí, které navždy změnilo tvář moderního světa.

Autorský tým složený z významných českých historiků předkládá čtenářské veřejnosti nové obšírné zpracování našich dějin, jejichž úplné vypsání českému národu stále chybí. Monumentální, vůbec první české dějiny takového rozsahu vycházejí v osmnácti svazcích. Autoři, přestože mají nejvyšší profesionální ambice, se obracejí především na širší čtenářskou obec, jíž bude dílo sloužit jako spolehlivý zdroj poznání naší historie i jako obraz současné úrovně české historiografie. Jednotlivé svazky jsou vybaveny základním poznámkovým aparátem, zevrubnou bibliografií, bohatým obrazovým a dokumentačním materiálem a rejstříky.

Témou najnovšej knihy autora sú partizánske a povstalecké obce na Slovensku. V knihe je podrobne spracovaných 36 obcí a ďalších 41 obcí je opísaných v skrátenej forme. Dozviete sa ako prebiehalo SNP v jednotlivých regiónoch Slovenska, aké partizánske skupiny v nich pôsobili a konkrétne osudy jednotlivých obcí a osád počas 2. svetovej vojny a SNP. Mnohé z týchto obcí kruto zasiahli nacistické a gardistické represálie. Nájdete v nej zoznam partizánskych a povstaleckých miest, obcí a osád na Slovensku, ktoré boli po 2. svetovej vojne ocenené mnohými vyznamenaniami. O týchto udalostiach sa musí dozvedieť aj dnešná generácia, ktorá našťastie nespoznala krutosť vojny.

Prvý diel dejín Slovenska (do roku 1526) popredného slovenského historika. Dielo v úvode prináša pohľad na doterajší stav syntéz o slovenských dejinách a obsahuje kapitoly: Spoločnosť a kultúra starých Slovákov, Prvé pokusy o vytvorenie štátu, Slovensko ako súčasť ranouhorského štátu, Spoločnosť, štát a kultúra na Slovensku v 13.-14. storočí, Spoločenská kríza v strednej Európe a ohlasy husitstva a Slovensko v období rokov 1437-1526. Dielo predstavuje prvú a súčasnému národnému duchu primeranú syntézu slovenských dejín.

Na samém rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny leží město s výrazně nečeským názvem Tábor. Další svazek edice Zmizelé Čechy pojednává o proměnách tohoto jihočeského sídla, které je nejčastěji historiky spojováno s obdobím husitských válek, ale také například s úspěchy mladé Československé republiky ve druhém desetiletí 20. století. Tábor tak zůstává živým městem ale i svědkem staré i novější historie Čech. Průvodní text historika Zdeňka Vybírala doprovází téměř sto padesát unikátních fotografií ze sbírek Muzea Šechtl a Voseček.

Kniha se zabývá fenoménem emigrace a exilu v českých moderních dějinách. Je rozdělena do pěti chronologicky řazených oddílů, které mapují hlavní vlny emigrace od roku 1848 až po poslední dny před pádem komunistického režimu v roce 1989. Úvodní historické studie charakterizují každé období a popisují důvody a příčiny vystěhovalectví a podmínky života Čechů mimo svou vlast. Zachycují, jak která doba na své krajany nahlížela a opačně - jak se exulanti či emigranti stavěli ke své rodné zemi. Stěžejní část knihy tvoří 30 příběhů Čechů, kteří v průběhu 19. a 20. století odešli do zahraničí. Na pozadí těchto konkrétních lidských osudů sledujeme nejen motivy a příčiny jejich odchodů, ale i sociální, politické a psychologické aspekty fenoménu emigrace při hledání nového domova. Mezi vybranými nalezneme známé osobnosti, jako je například kardinál Josef Beran, Soňa Červená či Karel Kryl, ale i ty, jejichž jména zůstala neprávem opomíjena. K těm bezesporu patří představitel protirakouského odboje Vácslav Vondrák, architekt Jan Letzel nebo generál Josef Buršík. Publikaci u příležitosti Dne české státnosti 28. září 2012 vydávají obecně prospěšná společnost Dny české státnosti a nakladatelství Labyrint jako poděkování těm, kdo přispěly k dobrému jménu své "staré vlasti" a pomáhali naší zemi v časech útisku a osudových historických změn. Profily osobností v knize: 1848-1918 / Josef Václav Frič, Vojta Náprstek, Aleš Hrdlička, Vacslav Vondrák, Jan Kyjovský, Tomáš Čapek 1918-1938 / Jan Letzel, Josef Hurt, Zdeněk Kopal, Gustav Machatý, Anna Auředníková 1938-1948 / Jan Opočenský, Marie Švermová, Zuzana Ledererová, Jiří Voskovec, gen. Sergej Ingr, gen. Karel Klapálek 1948-1968 / Dagmar Šimková, Soňa Červená, kard. Josef Beran, Josef Buršík, Jan Lukas, Zbyněk Zeman 1968-1989 / Jiří Chmel, Ludmila Stáňová, Petr Sís, Ivan Medek, Karel Kryl, Vojtěch Jasný, Jan Anastáz Opasek Autoři knihy: Petr Blažek, Jana Čechurová, Jiří Fidler, Dagmar Hájková, Pavel Helan, Petr Holý, Jiří Horníček, Karel Hvížďala, Petra Dominková, Vratislav Doubek, Alexandr Drbal, Ivan Dubovický, Hana Klínková, Václav Kofroň, Petr Koura, Pavlína Kourová, Jiří Kuděla, Matej Kundračik, Judita Matyášová, Hana Matysková, Markéta Pilátová, Milena Secká, Martin Jan Stránský, Tomáš Vilímek. Úvod napsala Madeleine K. Albrightová.

Od realizace tzv. „orlických vražd“ uplynulo již 27 let. Specifická násilná kriminalita devadesátých let se stala hitem jara roku 2022. V řadě všemi způsoby připomínaných kauz zaujímá nepřehlédnutelné místo „orlická“ série.

Někdy dokonce i nedávné dějiny vnímáme spíš jako součást virtuálního světa a dost možná pro vlastní sebezáchovu někdy potřebujeme bezejmenné a někdy již mrtvé tváře, které při obracení stránek knihy vrátí událostem kus skutečného života. Srpen 1968 byl měsícem plným emocí, pocitů křivdy, bolesti, pohrdání, nenávisti, hrdinství, solidarity a hlasu hodnot úměrných ceně vlastního života; provázela jej i smrt. To vše tehdy zachytil Jiří Všetečka na svých fotografiích. Kniha vychází v oblíbené edici Vojenské dějiny ve fotografii.

Jaká byla atmosféra Brna „pod hákovým křížem“? Poněkud netradiční průvodce, který prostřednictvím příběhů čtyřiceti brněnských lokalit seznamuje čtenáře s tím, jak vypadalo město v době nacistické okupace. Na časové ose, vedoucí od obsazení k osvobození, jsou představena místa spojená s nacistickými koncentračními a internačními tábory, úřadovnami gestapa, okupačními úřady, vysokými školami, českou kolaborací, válečnou výrobou, holocaustem Židů, Romů a homosexuálů, propagandou, germanizací města i stavebními či památkovými zásahy v duchu národního socialismu. Další lokality jsou vybrány na základě konkrétních událostí, provázejících dějiny Brna ve vybraném období, jako byla návštěva Adolfa Hitlera, 17. listopad 1939, bombardování nebo osvobození Rudou armádou. Několik míst je spojeno s významnými osobnostmi či konkrétními oběťmi, jako byl zemský prezident Jaroslav Mezník, jeho nástupce Karl Schwabe, gestapák Otto Koslowski či jedna z mnoha obětí holocaustu Willy Bondy. Příběhy jednotlivých míst jsou doplněny autentickými vzpomínkami, reflexemi či texty z dobového tisku a především mapami a dobovými fotografiemi. Kniha tak může sloužit jako skutečný průvodce, ale stejně tak jako četba vysvětlující konkrétní historické procesy na ploše jednoho města.

Krížová cesta dona Titusa Zemana, mučeníka za záchranu kňazských povolaní.

Jakkoli Rabštejn díky svým historickým památkám, úchvatné poloze na ostrohu nad řekou Střelou, nezpochybnitelnému geniu loci i soupeření o post nejmenšího evropského města patří u nás k dobře známým a oblíbeným turistickým, rekreačním i filmařským lokalitám, knižního sepsání svých bohatých a pohnutých dějin se dočkává až nyní. Velkoryse ilustrovaná kolektivní monografie dvacítky autorů provede čtenáře rabštejnskými osudy od středověkých počátků do současnosti a seznámí jej s dávno zapomenutými obyvateli v čele se zámeckými pány a rozvětvenou místní rodinou Müllingů i s pozoruhodným architektonickým souborem, jenž se tu do dnešních dnů dochoval, ať již jde o pozůstatky dvou hradů, zámek, servitský klášter s kostelem Panny Marie Sedmibolestné nebo o ikonický kamenný most.