Zatímco konzervativci interpretují rok 1968 na Západě jako první krok na cestě, která přivedla Západ na práh „měkké“ varianty totalitarismu, názor dnešních západních elit i mnoha společenskovědních intelektuálů v bývalé „východní“ Evropě je právě opačný. Podle jejich soudu rozbili studentští rebelové autoritativní struktury poválečné společnosti ve prospěch vyššího stupně demokracie a osvobodivé plurality. Tyto dva postoje jsou zcela protichůdné, jelikož první z nich klade na první místo svobodu, zatímco druhý upřednostňuje rovnost, resp. permanentní levicovou radikalizaci „liberalismu“. Předmětný text představuje polemiku s ideologií kulturní revoluce, ale chtěl by rovněž přispět povšechně k lepšímu poznání tohoto nesmírně důležitého politického jevu v českém prostředí. „Osmašedesátý“ u nás je a vždy nepochybně zůstane spojen především s traumatem, vyvolaným sovětskou okupací, následnou vlnou emigrace a tzv. normalizací. Dostupné literatury v češtině o západním roce 1968 je s přihlédnutím k jeho osudovému významu pro dnešní Západ (a nejpozději od vstupu České republiky do EU i pro nás) poměrně málo, přičemž zcela chybí kritická pojednání. Do roku 2021 nevznikl text, který by českého zájemce seznámil se zřetelnou vazbou mezi idejemi a praxí šedesátého osmého roku a stavem veřejných záležitostí dnešních západních společností.

"A "dicsőséges 133 nap" a mai negyveneseknek még magolandó tananyag volt, de 1990 után mindenki elfelejtette. A proletárdiktatúra emléke azonban nem hullott ki teljesen az emlékezetből. Bár az állami szintre emelt terror igazából anarchiába fúlt, a vörös-, majd a rákövetkező fehérterror gyilkosságainak emléke azóta is kísérti és mélységesen megosztja a magyar társadalmat. Az elátkozott köztársaság című nagy sikerű kötete után Hatos Pál ezúttal arra vállalkozik, hogy mítoszokon innen és túl mutassa be 1919 tavaszának és nyarának lázas időszakát. Miért és kiket hódított meg a kommunizmus a háborúvesztés utáni hónapokban? Miért írt Tóth Árpád ódát a Vörös Istenhez, s mennyi pénzt vett fel az ellenforradalom későbbi prófétája, Szabó Dezső a kommunista rendszer végóráiban? Puccs volt vagy forradalom, ami 1919. március 21-én történt? Mit jelentett a magyar társadalom bolsevizálódása? Ideológia volt vagy utópia, netán messiásváró vallási mozgalom esetleg a háború utáni éhségtől és nyomortól gyötört társadalom hiányállapotának kifejeződése? A Tanácsköztársaság korából szóló forrásaink arról tanúskodnak, hogy a proletárdikattúra minden volt, csak nem monolit hatalmi rendszer. Marx híres megállapítása szerint minden történelmi esemény kétszer fordul elő a történelemben, egyszer tragédia, másodszor komédia formájában. A kommunizmus magyarországi történetével máshogy történt, a rövid véres, mégis komikus első felvonást harminc évvel később követte a nagy tragédia."

Druhý díl populárně naučné příručky Dějiny v datech II (1527-2019) obsahuje základní přehled českých a světových politických i hospodářsko-kulturních dějin k určitému datu včetně významných osobností, které řídily nebo ovlivňovaly vývoj společnosti. Srovnávací sondou lze tak lépe posoudit dějinný vývoj jednotlivých národů. Detailní ilustrace pak přibližují představené ukázky každodennosti i jejich osobností. Jedná se o užitečnou publikaci pro školní mládež, doplňující úlohu historické učebnice, stejně jako i pro širší veřejnost, vedoucí k poznání kořenů současného dění.

Nová obrazová publikace popisuje konec koloniálních říší i problémy období postkolonialismu. Kniha klade otázky týkající se obecného chápání dekolonizace z různých úhlů pohledu, zkoumá osud početných mas obyvatelstva i jedinců zapsaných do dějin. Snaží se podat globální obrázek tohoto dějinného období a vyhnout se tak jednostrannosti. Atlas je určen pro všechny zájemce o tuto problematiku.

Nejnovější kniha Jareda Diamonda, nositele Pulitzerovy ceny, kterého znáte například díky knize Svět, který skončil včera. Proč se některé národy vyrovnávají s rozvratem lépe než jiné? Můžeme spletité národní krize pochopit díky paralelám s krizovou terapií jednotlivce? A leží právě tady klíč k úspěšnému řešení palčivých problémů dnešního světa? Polyhistor a držitel Pulitzerovy ceny Jared Diamond dokazuje, že ano. Jako příklady mu slouží moderní historie Japonska, Německa, Chile, Finska, USA, Indonésie a Austrálie, které prošly rozmanitými politickými i válečnými zvraty. Autor pak identifikuje dvanáct terapeutických kroků a podmínek od přijetí vlastní odpovědnosti až po opuštění dysfunkčních zásad a institucí které těmto národům pomohly jejich existenční krize úspěšně překonat. Diamond knihu komponuje jako pestrou fresku složenou z líčení velkých dramat i z detailních postřehů o sedmi zemích, které měl možnost důkladně poznat. Nabízí přitom odpovědi na řadu komplikovaných otázek týkajících se historie i naší současnosti. - Jakou lekci si mohou odnést malé státy z pohnutých dějin Finska, ohroženého rozpínavým ruským obrem? - Dá se exaktně určit, nakolik se do dějin národů a států promítá vliv jejich vůdců? - Jak zvládlo Japonsko během padesáti let dohnat západní svět? A jak naopak neochota učit se od jiných zemí škodí USA? - Kam dokázal státy vehnat nedostatek přírodních zdrojů a jak se s tímto problémem vypořádat v globalizovaném světě? - Proč se Němci, Indonésané či Japonci vyrovnávají s temnými kapitolami své minulosti tak rozdílně a jaký to má na ně dopad? - Proč jsou i zdánlivě stabilní demokracie křehké a jejich konec může přijít stejně nenadále a brutálně jako v Pinochetově Chile?

Česko-anglická obrazová celobarevná publikace mapuje život včetně života přírody a jeho odrazu v prastaré egyptské kultuře na březích afrického veletoku.

Alain Finkielkraut byl zvolen do Francouzské akademie do křesla číslo 21, které se uvolnilo smrtí Féliciena Marceaua, a stal se tak 727. akademikem od jejího vzniku. Jak kážou nepsané zvyklosti, přednesl na slavnostním zasedání 28. ledna 2016 svůj první proslov, v němž se od nového akademika očekává poděkování a oslavná řeč na adresu jeho předchůdce. Poté následuje tzv. odpověď člena akademie, kterou nového kolegu přijímá do lůna této instituce. V případě Alaina Finkielkrauta to byl Pierre Nora. Dialog akademiků je jiskřivý a neschází mu ani humor ostře konstrastující s černými fraky, zdobenými pověstnými zelenými olivovými větvičkami, a ironie snižující patos fanfár trubačů pod slavnou kupolí. Česká kulturní veřejnost ocení výměnu názorů mezi Alainem Finkielkrautem a Pierrem Norou, kteří od svých mladých let, prodělali dlouholetý a obtížný názorový vývoj zpečetěný členstvím ve sboru „nesmrtelných“. Český čtenář se s prospěchem seznámí s myšlenkami francouzských akademiků, kteří nově promýšlejí dějiny své země a národa, zamýšlejí se nad vlastenectvím, imigrací, masovou (ne)kulturní produkcí, úlohou médií, vztahem mezi křesťanstvím a judaismem a v neposlední řadě krizí tradiční politiky a jejích excesů, sexuální revolucí, multikulturalismem, snížením kulturních a uměleckých nároků. Nad tím vším se klene nikoliv kupole slavné akademie, ale vědomí a přesvědčení o tom, že kritické vědomí uvolňuje cestu ke svobodě jedince i společnosti.

Migrace je jednou z nejnaléhavějších a nejkontroverznějších otázek naší doby – vehementně diskutovaná, prodchnutá ideologií, hluboce rozdělující. Komu by mělo být dovoleno migrovat a komu ne? Jaké jsou argumenty pro a proti omezování počtu imigrantů? Paul Collier, renomovaný ekonom a autor bestseleru Miliarda nejchudších, v této knize jasně a výstižně vykládá, jaké dopady má migrace na společnost, a k čemu by vedla neomezená migrace. Na základě vlastního výzkumu i výsledků výzkumů dalších odborníků autor vysvětluje problém migrace ze tří perspektiv – z perspektivy migrantů samotných, dále těch, kteří zůstávají ve své vlasti a nakonec z perspektivy obyvatel zemí, které migranty přijímají. Imigrace je jednoduchou ekonomickou rovnicí, ale její dopady jsou složité. Exodus potvrzuje, jak zásadní bude migrační politika ve světě, a zároveň navrhuje řešení, která by pomohla zrychlující se migraci zvládnout. Kniha nabízí provokativní a velmi výstižnou analýzu problému, který se dotýká nás všech. Z RECENZÍ: „Paul Collier je jedním z nejhloubavějších ekonomů, jeho knihy důsledně osvětlují a provokují. Exodus není výjimkou.“ The Economist „Paul Collier nabízí vyčerpávající, pronikavou a dobře napsanou bilanci všech pro a proti migraci, a to pro přijímající společnosti, společnosti, které své obyvatele ztrácí, i pro migranty samotné. Exodus je kniha, kterou si musí přečíst každý, kdo je na kterékoliv straně této kontroverzní otázky. Robert Putnam, Harvard University „Paul Collier to udělal znovu. Exodus je jeho nejnovější snahou vystavit společenská tabu přímým otázkám, které se většina jiných vědců zdráhá položit... Robert B. Zoellick, bývalý prezident Světové banky

Svět na pokraji jaderného konfliktu, válka ve Vietnamu, atentáty a společenské pnutí. Nesmírně pestrý kaleidoskop 60. a 70. let minulého století v Americe. Ponořte se do této napínavé éry v nejnovějším díle strhující americké trilogie historika Martina Kováře.

Anglia koronája a 15. század során ötször cserélt gazdát, amikor a Plantagenet-dinasztia két ága élet-halál harcot folytatott a hatalomért. Az ismert történész, Dan Jones ebben a kötetben bemutatja, miként szakította ketté a testvérviszály a legtovább uralkodó brit királyi családot, míg végül a Tudorok léptek a helyükre. A történelem legnagyobb hősei és gazemberei közül páran ezekben a zűrzavaros időkben vívták harcukat Jeanne D'Arc-tól kezdve V. Henriken át - akinek azincourt-i győzelme a középkori monarchia fénypontját jelentette - III. Richárdig, aki meggyilkoltatta a saját unokaöccseit, hogy megtarthassa lopott koronáját. Ez volt az a korszak, amikor önfejű királynők és szeretőik magukhoz ragadták a hatalmat, és akaratuk alá gyűrtek mindenki mást. A towtoni és a bosworth-i csata érzékletes leírása mellett, ahol lemészárolták az utolsó Plantagenet királyt, a történelmi korszakról festett drámai erejű tabló felfedi a zűrzavaros korszak intrikáit is. Továbbá korrigálja a Tudor-propagandát, leleplezve a rózsák háborújával kapcsolatos egyoldalú narratívájukat.

Hogyan olvassunk naplót, önéletrajzot és más típusú személyes történeti forrást? Ez a fő kérdése ennek a kötetnek, amelynek kettős célja van. Egyrészt konkrét szövegek alapján általános szempontokat, útmutatót kínál a személyes történeti források értelmezéséhez. Másrészt néhány esettanulmány során igen részletesen bemutatja e szempontok használhatóságát, miközben adott szöveg filológiai vizsgálatát is elvégzi. Ami a vizsgálati kérdéseket illeti, a következőkre kell gondolni: Miként lehet a szerző saját korában keletkezett regényeit személyes forrásként értelmezni? Miként deríthető ki a szerző szándéka és miért hasznos követni: hogyan változott a szerzői elbeszélés például különféle naplóverziók során, levelek és regények, emlékbeszédek és önéletrajz között? Mennyiben formálták ezeket az elbeszéléseket a műfaji szabályok és a közönség normái? Találhatók-e nem-specifikus különbségek a személyes forrásokkal való foglalkozás során? Milyen módon működik a történészek (az olvasók) által használt „értelmezési keret” a naplók, önéletrajzok olvasásakor? Mennyiben határozzák meg a személyes források használatát a történetírás egyes részterületein zajló változások? A kötetben mindezek mellett hangsúlyos a tapasztalat történetének témája, hiszen fontos kérdés: a személyes történeti forrásokból vajon megismerhető-e valakinek a múltbeli, megélt tapasztalata – és ha igen (vagy nem), miként válik történelmi tapasztalattá? A személyes történeti forrásokról és tapasztalatról szóló kötet az 1848 és 1948 közötti Magyarország történetéről tudósító naplók, önéletrajzok, másféle visszaemlékezések, levelek és regények elemzésére épít, példái innen valók.

Az atlasz részletes, adatokban gazdag térképei átfogják a teljes magyar- és világtörténelmet az őskortól napjainkig, grafikus módon bemutatva mindazt, amiről a tankönyvek mesélnek.

Csak annak a népnek van jövője, amelyik ismeri múltját - a régi mondást szem előtt tartva lép az iskolás olvasóközönség elé új sorozatával a Gulliver Kiadó. A Magyar históriák nyolc kötetének lapjain az ősidőktől napjainkig elevenedik meg a magyarság története, felidézve a régi mondákat és hagyományokat, a gyakran legendák övezte tragikus vagy dicső eseményeket, a messzi távolba vesző századok és a közelmúlt történéseit. Az első könyv, az Árpád népe képzeletbeli utazásra hívja az olvasót, áttekintve népünk régmúltját az őshazától egészen a honfoglalás koráig. Felvillantja a Kárpát-medencében hosszabb-rövidebb ideig megtelepedett népek, a kelták, rómaiak, hunok, avarok életét. Bemutatja a magyarság hosszú vándorlását a "népek országútján", s honszerző eleink mindennapjait, a mesterségek ismerőit csakúgy, mint az ősi hitvilágot, viseletet, szokásokat. Eleven képet fest a sokáig legyőzhetetlennek hitt kalandozó seregek hadjáratairól, végül a keresztény magyar állam alapjait megteremtő Géza fejedelem uralkodásáról.

Dialog Karla Hvížďaly, novináře-zvědavce z Prahy, s Jiřím Přibáněm, právním filosofem z britského Cardiffu, nad uzlovými body naší historie, ku příležitosti 100. výročí republiky, v širokém teritoriálním i časovém kontextu od 9. do 21. století. Toto rozpětí umožnilo nahlédnout do minulosti a ptát se, proč a jak jsme v různých dobách vnímali a chápali naše dějiny a co to znamená pro naši přítomnost i budoucnost. S tímto hledáním je spojena i snaha zbavit se redukce dějin na projekční plátno našich frustrací. Autoři zvolili formu dialogu, ve kterém se snaží vrátit do veřejného prostoru otázky, které se většinou řeší jen na akademické půdě nebo kterým se vyhýbáme.

A kötetben található muvek: A nemzetközi államközösség bénultsága és annak orvosságai ? Önrendelkezés, nagyhatalmi egyetértés, politikai döntobíráskodás ?...írói - közírói - jelentkezéséig Bibó István pályafutása azokéhoz a 16-17. századi magyar prédikátorjelöltekéhez hasonlított, akik az iszonyú dúlások után a tájilag és szellemileg visszamocsaraso-dott országból Utrechtbe és Montpel-lier-be vergodtek ki igét tanulni. Akiket ott a muveltség mellett ezer lehetoség is várt: könnyebb élet, sikeresebb szolgálat. S akik rendre visszatértek a maláriás falvakba, a sárkunyhók közt templomot építeni. Bibó István Genfben járta meg ezt a felso iskolát. Nagy muveltségu család gyermekeként került oda - a Szegedi Egyetem fokönyvtárosának nagy tehetségu fiaként -, hogy jogi tanulmányait tökéletesítse. Másban is tökéletesítette magát. Huséget és bátorságot tanult: klasszikus európaiságot. Abba az enciklopédis-ta filozófiába hatolt bele, amely az erkölcsi jó és rossz meghatározó jegyeit a gyakorlati tevékenységbol meríti. A hazájába visszatért Bibó István gyorsan megtalálta az utat mindazokhoz, akik hasonló ítélorendszerrel kerestek olyan végezni-valót az életben, amely hivatás is lehet. Bibó István édesapja etnográfus is volt, mint akkoriban ott Szegeden csaknem minden betuérto: tanár, pap, színész, régész, történész, festo, költo, orvos, foleg a fiatalok közt. Ez volt a jogász ifjú Bibó második nagyiskolája. így alakult ki az o sajátos tudományága és hivatása. Jó nyitányként a politikatudomány egyetemi tanára lett. Ennek gyakorlati  ,tartozékaként közölte elso nagy tanulmányát már 1945 oszén. A magyar demokrácia válságáról, méltán keltett iránta rögtön közfigyelmet és köztiszteletet. Ezt követte 1946-ban a kelet-európai kisállamok nyomorúságáról szóló. Ezzel egyidejuleg készített tervezetet (már mint a Belügyminisztérium fotisztviseloje) a magyar közigazgatási rendszer megújítására. A gondolat, hogy »városmegyék« lépjenek a hajdani várközpontokat idézo vármegyék helyébe, évtizedek múlva lett a helyesen decent-ralizálódó államok eszméje. Történelmi és alkotmánytani írásai szinte folytatólagos közleményei lettek a Válasznak és építo ereju vitatárgyai annak a tragikus helyzetben is járható utat kereso, nagyrészt paraszt- és munkásgyökeru értelmiségnek, melytol méltán volt várható a szellemi élet, az írástudói erkölcs megújulása. Mindaddig, amíg el nem következett a folyóirat elnémítása, a népi kollégiumoknak és egyéb népmuvelési vállalkozásoknak kultúránk fejlodésére oly végzetes föloszlatása. Bibó Istvánnak ekkor már jó híre volt az ország határain túl is. Tudósi és közírói tekintélye vetekedett azokéval, akiknek egykor Genfben és másutt tanítványa volt. Tanulmányai halála napjáig messze földön figyelmet és teret kaptak. S még többet kaphattak volna, ha azt a tevékenységi területet választja. Választhatta volna késobb, s itt maradt..." Illyés Gyula  ,

Vajon tudunk-e mindent a magyar történelem különös eseteiről? Egy királyunk nyomtalan eltűnéséről, méreggel és más eszközökkel küzdő trónkövetelőkről, némelyik uralkodónk furcsa haláláról, homályos összeesküvésekről? Ebben a könyvben történelmünk első ötszáz évének efféle eseményeiről találunk pontos beszámolókat.

Történeti áttekintés a szociáldemokrácia születéséről és fejlődéséről, a nemzeti szociáldemokrata pártok történetéről, neves skandináv, brit, osztrák és német képviselőiről, röviden: minden, amit a szociáldemokráciáról, nevezetesen reformista szárnyáról, ennek problémáiról és fejlődési tendenciáiról tudni kell. Hatalmas ismeretanyag, a szerzőre jellemző szellemes, olvasmányos előadásmód, amely a humort sem nélkülözi.

merický novinár a politológ Kevin J. McNamara sa vo svojej publikácii zaoberá okolnosťami, ktoré za prvej svetovej vojny predchádzali vzniku Česko-Slovenska. Zameriava sa najmä na dva kľúčové, navzájom prepojené faktory - diplomatické úsilie zahraničného odboja pod vedením T. G. Masaryka a dramatickú epopeju česko-slovenských légií v Rusku. Autor sleduje anabázu legionárov z Ukrajiny cez Sibír do Vladivostoku, pričom vyzdvihuje ich hrdinstvo, vojenské umenie a význam pre vznik nového štátu. Pútavo napísané dielo s bohatým odkazovým aparátom približuje udalosti, ktoré sú u nás ešte stále pomerne málo známe.

Esejisticky pojatou knihu Nizozemská kultura v 17. století Johan Huizinga publikoval v roce 1932. Společně s Podzimem středověku patří k jeho mistrovským dílům. Jestliže pro pozdní středověk spatřoval ideál v burgundské rytířské kultuře, pak pro období 17. století vidí onen ideál v podobách měšťanské elitní kultury, obecně známé a vnímané prostřednictvím Vermeerových a Rembrandtových obrazů. Zlaté období nizozemské kultury Huizinga zkoumá ve světle dobových sociálních, ekonomických, politických i vojenských podmínek života, přičemž velký důraz klade i na poměry náboženské, tedy na soupeření kalvínství a luterství s katolicismem. Stejně jako v Podzimu středověku i v Nizozemské kultuře v 17. století představuje pro Huizingu hlavní zdroj poznání dobová literatura v podobě naučných a náboženských spisů, doplněných literárními díly uměleckými.

Strojem času od časů Václava Havla do Babišstátu Karel Pacner svou strhující kronikou varuje: jestliže nepochopíme svou minulost, může se stát, že si ji v budoucnu zopakujeme! Díky zasvěcenému zachycení souvislostí má čtenář možnost prožít zblízka podstatnou část dějin našeho novodobého státu. Jediná kapitola, která se neodehrává v minulosti, je ta poslední. 2018: PRUDKÝ PROPAD DO BABIŠSTÁTU. Je to vrchol žebříku, jehož dolní příčle jsou všechny předchozí kapitoly. Autor není nestranný, straní našemu členství v NATO a v EU, straní lidským právům.

Kniha seznámí čtenáře s vývojem největší spolkové země Německa od formování Bavorů a raného středověku, kdy území patřilo nejprve do franské a poté východofranské říše, přes vznik vlastního vévodství a jeho vztahy s panovníky římskoněmecké říše, s rolí za reformace i třicetileté války, se začleněním do sjednoceného Německa a proslulým Kulturkampfem. Jedná se o první souhrnné zpracování dějin této země v naší literatuře, a to včetně vzájemných vztahů, někdy přátelských, jindy naopak.

Niekoľko rokov po smrti svojej matky sa Alexandra Senfftová rozhodla napísať o svojej rodine. Jej dedo bol Hanns Ludin, vysokopostavený dôstojník SA, ktorý pôsobil počas druhej svetovej vojny ako Hitlerov vyslanec na Slovensku. Kniha však nie je len o ňom, ale aj o silných ženách jeho rodiny, ktoré vytvárali legendu o „dobrom nacistovi“. A o silných ženách, ktoré sa rozhodli s touto legendou skoncovať: Ludinova dcéra, matka autorky, svojou nepochopenou bolesťou a Senfftová touto knihou, v ktorej píše o tom, aké škody môže napáchať nespracovaná minulosť. Hanns Elard Ludin zaplatil za svoju minulosť životom. V roku 1947 bol ako vojnový zločinec odsúdený Národným súdom v Bratislave a popravený. Je pochovaný na Martinskom cintoríne v Bratislave.

Cílem této knihy je provést čtenáře některými z nejznámějších archeologických lokalit světa. Kniha současně ukazuje, že díky trpělivé detektivní práci celých generací badatelů i vědeckému pokroku v archeologii dnes víme o minulosti více než kdy dříve. Publikace vypráví příběhy překlenující tisíce let historie, od prvních sídlišť až po velké dávné civilizace. Popisované archeologické lokality sahají od těch nejznámějších až po skutečné skryté klenoty. Byly pečlivě vybrány na základě svého historického významu, ale také turistické atraktivity. Kromě jiných se kniha věnuje egyptským pyramidám a chrámům, klasickým antickým památkám v Athénách a Římě či pozoruhodným dávným městům Střední a Jižní Ameriky. Je smutné, že proces výběru poněkud narušily konflikty, kvůli nimž je v současné době řada archeologických oblastí pro turisty nepřístupná. Jinak by jistě obsahoval i několik významných lokalit v Sýrii a Libyi, například města Palmýra a Leptis Magna, nebo malijskou lokalitu Timbuktu. Každou lokalitu přibližují krásné fotografie z místa a zasvěcený výklad poskytuje čtenáři zásadní informace o jejím vzniku a historii. Kniha tak vytváří živý obraz dávné i současné podoby těchto fascinujících míst. Publikace Úžasné památky starých národů přináší nejen mimořádný pohled do historie, ale také inspiraci k cestování. Je tak dokonalým společníkem nejen pro ty, které zajímá historie, ale i pro cestovatele a dobrodruhy. Paul Bahn je spisovatel, překladatel a moderátor zabývající se archeologií. Je přispívajícím redaktorem časopisu Archaeology vydávaného institutem Archaeological Institute of America a věnuje se především prehistorickému umění. Také se podílel na přípravě mnoha knih o archeologii.

Korejská válka představuje skutečnou horkou fázi začínající studené války. Byl to mimo jiné i Stalinův pokus o rozšíření sovětského vlivu na Dálném východě. Těžiště knihy však nespočívá jen v rekonstrukci průběhu válečných událostí na Korejském poloostrově, ale zejména v rozboru diplomatických souvislostí tohoto konfliktu. Zpřístupnění sovětské, severoamerické a částečně i čínské dokumentace, například rozsáhlé korespondence mezi Stalinem a Mao Ce-tungem, umožnilo detailnější poznání této dosud nepříliš známé kapitoly dějin korejské války. Publikace přináší též nové poznatky o přímé sovětské vojenské účasti a její součástí je i kapitola o formách československé pomoci severokorejskému režimu.

Po staletí se většina Evropy nacházela v rukou velmi svérázného rodu Habsburků. Jako proměnlivá směsice mágů, ztřeštěnců, melancholiků, nudných patronů, hudebníků a válečníků se dokázali vypořádat – šťastnou náhodou, úskoky i prostou paličatostí – s jakýmkoli množstvím nepřátel, až se nakonec v roce 1918 sami museli poroučet. Ze svých nejvýznamnějších útočišť na Dunaji vládli většině střední Evropy i Německu a všude jinde významně zasahovali – dějiny Evropy jsou bez nich nepředstavitelné. Čtenáře, kteří již objevili přirozené nadání Simona Windera vyprávět nádherné historky o střední Evropě v jeho předcházející knize Germania, jistě potěší excentrické a fascinující příběhy o Habsburcích a jejich světě.

Koloniální říše ve všech svých podobách byly součástí politických map světa více než pět staletí, od renesance až do dnešních dnů. Kniha editora Roberta Aldricha, profesora evropských dějin na univerzitě v Sydney, nabízí přehled historie třinácti říší, které vybudovalo osmanské Turecko, Španělsko, Portugalsko, Nizozemí, skandinávské státy, Velká Británie, Francie, Rusko (carské i sovětské), Rakousko-Uhersko, Belgie, Německo, Itálie a Spojené státy. Jednotlivé kapitoly vycházejí z poznatků moderního bádání a přinášejí i mnohé nové podněty – dočteme se o rozdílných rolích mužů a žen při osídlování kolonií, o vlivu impérií na ekologii nebo na naše stravovací zvyklosti. Současně kniha stručně a výstižně popisuje politické a obchodní zájmy jednotlivých států, nechybí v ní ani příběhy plné napětí, krutosti, konfliktů, hrdinství i velkých objevů. Výklad je doplněn mapami objevů, chronologií dobývání, panteonem dobyvatelů, osadníků i úředníků, přehledy zisků a ztrát, barevnými ilustracemi a mnoha dalšími informacemi, které s říšemi souvisely a sehrály klíčovou roli i při budování současné globální civilizace.

Új fejezettel bővült a kötet: A földrajz könyörtelen hatalma című fejezet néhány olyan régiót említ, mely hatással lehet világunk jövőjére. Iráni atomalku, párizsi klímaegyezmény, Iszlám Állam, ukraj¬nai háború – kifejezések, melyekkel gyakran találkozhatunk a hírekben, tudósításokban. De vajon tudjuk-e, értjük-e, mit jelentenek? Tim Marshall brit újságíró segít eligazodni a na¬ponta ránk zúduló információáradatban, s közben ráirányítja a figyelmünket a földrajzi fekvés fontosságára. A politikusok mozgásterét mindig is korlátozták or¬száguk földrajzi viszonyai: a hegyek, a folyók, az éghajlat, a tengerek, a sivatagok. A szerző tíz fejezetben (többek közt Oroszország, Kína, Egyesült Államok, Latin-Amerika, Közel-Kelet, Európa) térképek segítségével vázolja fel e régiók múltját és jelenét, s közben rámutat a fontosabb tényezőkre, melyek történelmüket befolyásolták. „Tim Marshall rendkívüli tudással vázolja fel az aktuális geopolitikai tájképet, és módszeresen kiegészíti azt a várható (és már elég jól látható) ökológiai, illetve fegyverkezési következményekkel. Mindezt szellemes, eredeti stílusban teszi, amit még tovább csavar Makovecz Benjamin bravúros fordítása. Ritkán kényezteti az olvasót egy népszerű-tudományos kiadvány ilyen gazdag, nyelvi leleményekben fürdőző szöveggel.” (Magyar Narancs – Götz Eszter)

Megjelent az ötödik kötete annak a tíz kötetesre tervezett sorozatnak, amelyet a Magyar Tudományos Akadémia Történettudományi Intézetének kutatói indítottak el 2011-ben Tóth Gergely István (Tóth Gergely) vezetésével Bél Mátyás (1684-1749) országleírásának, illetve az országleírás kéziratban maradt vármegyeleírásainak a kiadása végett. Az eddig kiadott öt kötetben tizenhét vármegye leírása jelent meg. Az első kötetben Árva és Trencsén, a másodikban Sopron, Vas, Zala és Veszprém, a harmadikban Győr, Komárom és Esztergom, a negyedikben Fejér, Tolna, Somogy és Baranya, a most publikált kötetben pedig Sáros, Zemplén, Ung és Bereg vármegyék ismertetése található, amelyek most először jelennek meg eredeti nyelven, megbízható szöveggel. A jelen kötet készítői Tóth Gergely István, Benei Bernadett, Gőzsy Zoltán és Jarmalov Rezső voltak. A kötet megjelenését az Országos Tudományos Kutatási Alapprogramok (OTKA), illetve jogutódja, a Nemzeti Kutatási, Fejlesztési és Innovációs Hivatal (NKFIH) támogatta (K 108789), ahogy a harmadik és negyedik kötetét is. A jelen kötetben a négy ismertetés bőven tartogat értékes adatokat a kutatóknak. Bereg leírásában elég részletes Munkács és Beregszász bemutatása, és igen jól adatolt a tiszaháti városok és falvak ismertetése. Sáros leírása főleg a vármegyei nemesi családok igen részletes ismertetése miatt emlékezetes; emellett viszonylag nagy terjedelmű Bártfa és Eperjes bemutatása. Ung vármegye leírásában részletes információk olvashatók a helyi népesség életmódjáról, illetve a régiót sújtó legkomolyabb problémákról, valamint a falvakról. Végül Zemplén vármegye leírását a szőlőművelés és a borászat tematikája uralja - a szerző név szerint ismerteti (és osztályozza) az egyes települések szőlőit, avagy dűlőit, és igen részletesen beszámol a tokaji borvidék szőlőművelésének helyzetéről is. A kiadók bíznak abban, hogy a most megjelent kötet - csakúgy, mint a többi - nagy hasznára lesz a történészeknek, régészeknek, művészettörténészeknek, illetve helytörténészeknek, mivel máshol ismeretlen adatokkal segítheti őket a kutatásban.

Nové prameny, nové otázky a nové interpretace událostí osvětlují důležitou křižovatku soudobých dějin. Mezioborová publikace inspirovaná třicátým výročím prvních svobodných voleb v Československu přináší výsledky nejnovějších výzkumů z české i slovenské akademie věd a předních univerzitních pracovišť. Analyzuje roli dlouhého volebního roku 1990, v němž občané nejprve rozhodli o podobě demokratického zastoupení ve třech parlamentech tehdejší federace a na podzim také o novém obsazení místních samospráv.

Historik PhDr. Michal Bada, PhD., prehľadne približuje kľúčové i čiastkové problémy obdobia raného novoveku medzi rokmi 1526 – 1780. Porážka uhorského kráľovského vojska 29. augusta 1526 v bitke pri Moháči mala pre uhorské i slovenské dejiny nedozerné následky. Po tejto udalosti sa v uhorskom štáte, spoločnosti i kultúre začali búrlivé zmeny, ktoré by sa bez spomenutého tragického vojenského stretu buď neudiali, alebo by sa udiali iným tempom a inými formami. Nastávajúca nová doba sa nie náhodou nazýva novovek.