Osobnost a tvorba židovského a současně římského historika Josefa Flavia je českému čtenářstvu dobře známa, a to jednak přímo vlastním dílem, Válkou židovskou, jednak i zprostředkovaně z románového zpracování Josefova života z pera populárního německého spisovatele Liona Feuchtwangera, nazvaného stejně Válka židovská. Josefovo nejslavnější dílo vyšlo v Antické knihovně v letech 1990–1992. Tento svazek je věnován dvěma menším pracím z jeho dílny, jež ač odlišné obsahem, literárním časem a autorským záběrem, přesto shodně vypovídají o vzrušené době, kterou jejich tvůrce prožíval. Drobný spis O starobylosti Židů je de facto první historickou polemikou proti římské nadvládě, a reagoval jím na hojné projevy nenávisti vůči Židům, šířené zejména v dobové historické a filozofické literatuře. Adresoval jej svému staršímu současníkovi Apiónovi z Alexandrie, známému svým antijudaismem, a hájil v něm židovský národ z hlediska starobylého původu, zejména náboženství, zákonodárství a mravů, a demonstroval přednosti židovské kultury a způsobu života. Josefův výklad o národě doplňuje jeho další historický spisek – vlastní životopis Můj život, který je první dochovanou antickou autobiografií. Josef v něm popsal dobu svého mládí, a především – jsa osočen Jústem z Tiberiady, že za protiřímského povstání v Galileji zradil své krajany – vylíčil svou činost za tzv. židovské války (66-73), a osvětil své sympatie a loajalitu vůči Římanům. V obou textech zaznamenal množství historicky cenných informací o své době i o dějinách židovského národa. Tento svazek zahrnuje polemický spis O starobylosti Židů čili Odpověď Apiónovi.

Dějiny se mnohdy ubíraly jinými cestami, než jsme si doposud mysleli. Přelomové dílo britského autora sleduje historii perspektivou „hedvábných cest“ – tras, které spojovaly země i kontinenty a vytvářely globální svět dávno před moderní dobou. Jaké zboží a myšlenky po nich mezi Východem a Západem proudily? Čtivé podání dějin přináší nečekané odpovědi a vysvětluje ekonomické i politické souvislosti, které měly vliv na podobu dnešního světa.

Už viac ako dvadsať rokov trvajúca neprehľadná občianska vojna mení územie veľkosti západnej Európy na peklo na zemi: je to Konžská vojna, ktorá je po druhej svetovej vojne konfliktom s najväčším počtom obetí. Už dlho nejde len o etnické spory, ale aj o kontrolu nad nerastným bohatstvom. V roku 2015 usporiadal v Konžskej demokratickej republike švajčiarsky režisér, dramatik, filmár, novinár a esejista Milo Rau najambicióznejší politický divadelný projekt, aký sa kedy dostal na scénu (The Guardian). Uprostred vojnového územia pozval obete, milicionárov, zástupcov vlády, opozíciu, robotníkov, podnikateľov a zástupcov medzinárodných organizácií na Kongo tribunál. Tento jedinečný transmediálny umelecký projekt objasňuje príčiny a pozadia najväčšej a najkrvavejšej ekonomickej vojny ľudstva. V knihe sú zozbierané dôležité výpovede svedkov, prejavy, rozhovory a rešeršné správy ako aj plaidoyer sudcov.

Csodálatos, mondhatnám: sajnálatos dolog, hogy a mi történetkutatóink ritka kivétellel, még mindig oly kevés figyelemre méltatják az úgynevezett asszírológiát. Nem vesznek róla tudomást, mintha nem is léteznék. Legföljebb elvétve s akkor is felületesen, ha német, vagy más idegen nyelvű forrásmunkában találkozván vele, ki nem kerülhetik, hogy megemlékezzenek róla is… Elő-Ázsiának a történetét, nép- és földrajzát, folklorisztikáját egészen más és hitelesebb megvilágításban próbálja a szerző feltüntetni. Jelen tanulmánya kezdeti kutatásának az eredménye, melyet később egy tudományos igényességgel megírt munka követett, de a most közölt tanulmány is tudományos felkészültségét tükrözi.

Kniha představuje dějiny Kyjevské Rusi od jejích počátků až do 13. století. Práce uvádí základní soubor pramenů a soudobé odborné literatury k dané problematice a seznamuje čtenáře s vývojem východní Evropy od nejstarších dob až do mongolského vpádu. Pozornost je věnována starověkým dějinám východní Evropy a antického Černomoří, slovanské etnogenezi, turkickým kočovnickým říším v raném novověku, pronikání Skandinávců do východní Evropy, formování staroruského státu a jeho vývoji. Stranou nezůstává ani podoba staroruské společnosti, její struktura a proměny. Publikace se rovněž věnuje kultuře Kyjevské Rusi, podobě její architektury, vzdělanosti, církevní organizace a písemnictví. Jedná se o první originální českou práci na toto téma.

India zohrávala významnú úlohu v európskej imaginácii už od antiky. V 18. storočí britské kolonizačné aktivity priniesli bližšie kontakty a nové poznanie indickej kultúry, ktoré sa prejavilo aj v európskych literatúrach. Záujem o Indiu a indickú kultúru možno pozorovať aj v dielach slovenských národných buditeľov (J. Kollár, Ľ. Štúr) a niekoľkých osobností 20. a 21. storočia (J. Jesenský, J. Maliarik, H. Klačko, M. Ruppeldt, J. Litvák, J. Banáš a ďalší). Kniha skúma zobrazenie Indie v slovenskej literatúre, vrátane cestopisov a populárnej literatúry. Osobitnú pozornosť venuje prekladom indickej literatúry do slovenčiny.

Kniha zkoumá mezilidské vztahy a vzorce chování v letech 1937 až 1938 v Sovětském svazu, tedy v období velkého teroru. Na osudech jednotlivých zaměstnanců tří velkých moskevských továren autorka ukazuje, jak masové operace (zatýkání určitých skupin obyvatel) a výzvy vedoucích představitelů komunistické strany k odhalování skrytých nepřátel uvedly do pohybu dynamiku teroru, před jehož destruktivní silou nakonec nebyl nikdo v bezpečí. Záplavy udání a štvanice na maskované záškodníky vytvořily z běžného pracovního prostředí past, do které se mohl chytit kdokoliv. Bez ohledu na důkazy či loajalitu vůči straně. Obvinění na základě společenských vazeb pak rozšiřovala počet postižených o rodinné příslušníky, spolupracovníky a známé. Autorka sice nezpochybňuje zodpovědnost politických elit v čele s J. V. Stalinem, zároveň ale ukazuje, že obyčejní lidé nebyli pouze oběťmi teroru. Řevnivost mezi jednotlivými pracovníky, osobní konflikty i obranné strategie, jako např. preventivní udávání, naopak pomáhaly roztáčet kola teroru a po jistou dobu znemožňovaly z něj nalézt jakékoliv východisko. Goldmanová tak prostřednictvím příběhů konkrétních lidí přesvědčivě polemizuje s totalitaristickým pojetím v českém prostředí stále populárním rozdělujícím společnost stalinské (či obecně komunistické) diktatury na aktivní ovládající a pasivní ovládané.

Rok 1951 patří k těm, které opravdu nemají dobrou pověst. Politické procesy jsou v plném proudu, studená válka zuří na obou stranách železné opony. Jenže i v těch nejtemnějších časech existují střípky radosti. A tou největší je vždy příchod nového života. Desetitisíce těch, kteří právě tehdy spatřili světlo světa, mohou zavzpomínat - a jejich blízcí s nimi - na dobu, kdy docent Skála vymýšlel celosvětově uznávaný koncept protialkoholních stanic a ve školách se objevily žákovské knížky.

Szász Béla (1910-1999), aki egyetemistaként részt vett az illegális kommunista mozgalomban, s 1937-ben Franciaországba, majd Argentínába emigrált, 1946-ban hazatért Magyarországra. Építeni az itthoni új rendet. 1949 tavaszán, kémkedés hazug vádjával, letartóztatják, s a Rajk-per egyik mellékperében tízévi fegyházra ítélik. 1954-ben szabadon bocsátják, rehabilitálják. A felajánlott vezető állást visszautasítva kiadói lektorként dolgozik. Rajk László temetésén, 1956. október 6-án a volt fogolytársak nevében ő mond gyászbeszédet. 1957-ben ismét emigrál, családostul, ezúttal Angliába. Híres műve, mely 1963-as első megjelenése óta magyarul és idegen nyelveken bejárta a világot, a Rajk-per és a körülötte történt törvénytelenségek döbbenetes krónikája. De több is annál: önvizsgálat és számvetés. A szabadon választott, majd kényszerűen végigjárt személyes útnak - egyben egy egész ország útjának - újra bejárása. Lebilincselő ereje abban a szinte hűvös tárgyilagosságban rejlik, amellyel Szász Béla az átélt iszonyatot ábrázolni képes, a letartóztatás pillanataitól kezdve a magyar, majd a szovjet vallatók vezette vizsgálatok kegyetlenségén át a törvénysértő ítéletig, a börtönbeli szenvedésektől a szabadulásig. Hiteles a tényekhez való szigorú ragaszkodásban, de hiteles az összefüggések, a mélyebben rejlő indítékok feltárásában is.

Dostupné aj v atraktívnej kolekcii za výhodnú cenu! Kniha rozpráva o vzniku Osmanskej ríše, o vstupe Turkov do Uhorského kráľovstva a o prvej fáze uhorsko-osmanských vojen za sultána Sulejmana. Začína sa katastrofálnou porážkou a smrťou Ľudovíta II. v bitke pri Moháči a nástupe Habsburgovcov (po víťazstve nad Jánom Zápoľským) na uhorský trón. Ďalej hovorí o tureckých výpravách proti Viedni a rozdelení niekdajšieho Uhorského kráľovstva na tri časti: turecký pašalik, Kráľovské Uhorsko a Sedmohradské kniežatstvo. Najviac priestoru venuje osmanským útokom na územie dnešného Slovenska. Končí sa smrťou sultána Sulejmana pod Szigetvárom a nasledovným edirnským mierom.

„Dlouhé“ 19. století, doba od konce 18. věku do vypuknutí první světové války, nebylo jen stoletím zrodu občanské společnosti, dobou dotváření politických struktur, diplomatických jednání, málo trvanlivých mírových smluv a válek. Vcelku bez ohledu na to, jaký politický režim zrovna panoval, lidé jedli, bydleli a oblékali se, zakládali rodiny, vychovávali děti, stárnuli a umírali. Cestovali, bavili se, četli (móda číst je skutečným fenoménem 19. století!), dokonce začali sportovat. Větší pozornost věnovali hygieně osobní, příbytku i hygieně komunální. Třebaže konkrétní podoba všech těchto činností závisela na jejich sociálním postavení a finančních možnostech, tvoří skutečnou náplň lidského života, jak dokládá široká typologie pramenů. Autoři pracovali s deníky a pamětmi, korespondencí, účty, s dobovou odbornou literaturou (právnickou, pedagogickou, lékařskou), s tiskem i obrazovými prameny a zjistili, že naši předci, kteří zalidnili 19. věk, se od nás zas tolik nelišili.

Anglický překlad úspěšného titulu prvního polistopadového velvyslance v Izraeli M. Pojara je výsledkem celoživotního zájmu autora o nelehké a dlouhodobě tabuizované téma. Již od samizdatového sborníku "TGM a naše současnost" patří český antisemitismus v širokém kontextu znovu ke zkoumaným tématům, kniha přináší užitečné shrnutí názorů TGM z jeho tvorby a politické činnosti, včetně podrobného popisu historicky první návštěvy hlavy státu v Palestině v r. 1927. Anglické vydání je doplněno předmluvou Shlomo Avineriho a osobní esejí od Petra Pitharta.

Černobílá fotografie lidské lebky je vystavena za výkladem v Tišnově u Brna. Lebka má v čele díru. Průstřel. Není to zrovna pěkný pohled. Píše se rok 1951. Fotografie má všem ukazovat, jak krutí jsou ti, kteří se rozhodli zapojit do protikomunistického odboje. Neváhají sáhnout po zbrani a obětovat lidský život! Jaký byl ale skutečný příběh, který skončil popravou dvou nešťastných studentů z Tišnova — Vlastimila Železného a Aloise Pokorného? A jak vlastně vypadala jejich odbojová skupina JAN a vůbec odboj v okolním kraji? Kniha autorské dvojice Luděk Navara a Miroslav Kasáček se pokouší rozplést pozadí této smutné události — ukazuje se, že s tragédií je spojena celá řada dalších příběhů i konkrétních osudů těch, kteří měli odvahu postavit se na odpor se zbraní v ruce.Autoři vycházejí z původních dobových pramenů i vzpomínek pamětníků a řada dokumentů bude zveřejněna vůbec poprvé. Stejně jako v předchozí knize Příběhy třetího odboje doplňují vyprávění celou řadou autentických fotografií a archiválií.

Kniha Český stát a náboženství v obdobích krize pojednává o dvou rozdílných obdobích českých a československých dějin - nejprve se věnuje vývoji v zemích České koruny v 16. a 17. století a poté soustřeďuje pozornost na existenční zápas československého katolicismu ve druhé polovině 20. století. První kniha přibližuje období, kdy se čeští protestanté a čeští bratři jako významní představitelé stavovské státnosti utkali s katolickými panovníky, kteří se rozhodli realizovat rekatolizaci českých zemí. První stavovské povstání v roce 1547 ještě spor o katolickou či protestantskou orientaci v českých zemích nerozhodlo. Povstání v letech 1618-1620 za účasti všech stavů soustátí znamenalo v podstatě definitivní mocenský zlom a vítězství katolického panovníka. Druhá kniha analyzuje zápas katolicismu o zachování své existence v lidově demokratickém a socialistickém státu. Autor v knize pojednává zejména o vztazích mezi římskokatolickou církví a lidově demokratickou a socialistickou státností, včetně role Československé strany lidové, a představuje katolictví jako ideovou sílu, která přečkala čtyřicetileté pronásledování a později přispěla k demokratizaci české společnosti.

Cieľom knihy Hitlerove roky je vyrozprávať príbeh o histórii Tretej ríše od roku 1933 do roku 1945 v dvoch zväzkoch s chronologickým výkladom. Každá kapitola rozoberá konkrétny rok a podrobne ho opisuje. Odseky v každej kapitole skúmajú rôzne témy, aby poskytli ďalší kontext k diskutovaným udalostiam. To umožňuje čitateľovi vidieť, ako sa udalosti vyvíjali a zapadajú do celkového vývoja Hitlerovej vlády. Naratívny výklad zahŕňajúci analýzu a interpretáciu je vhodnejší než tematická štruktúra, ktorá je vhodná skôr pre študentov, ktorí v rámci univerzitného bloku skúmajú rôzne aspekty, ale pre bežného čitateľa môže byť mimoriadne ťažké ju sledovať. Každý rok sa objavuje veľa nových kníh o rôznych aspektoch histórie Tretej ríše, ale všeobecných rozprávaní je málo, a tak je nové rozprávanie celkom opodstatnené. Prvý diel McDonoughovho dvojzväzkového životopisu Adolfa Hitlera, Triumf, pokrýva obdobie rokov 1933 až 1939. Začína dramatickými intrigami, ktoré vyniesli Hitlera k moci, a končí sa krátko po jeho rýchlom dobytí Poľska v roku 1939. Druhý diel, Pád, sa začína horúčkovitými prípravami na útok na západnú Európu v roku 1940, ďalej pokračuje skúmaním kľúčových bitiek druhej svetovej vojny a holokaustu a končí katastrofálnou porážkou Nemecka v roku 1945. Každý zväzok možno čítať ako samostatné skúmanie daného obdobia, ale ak sa vezmú dohromady, tvoria ucelenú históriu obdobia, keď Hitler vládol Nemecku v rokoch 1933 - 1945.

Johan Huizinga (18721945) patrí k najvýznamnejším nizozemským historikom 20. storočia. Ako priekopník európskych kultúrnych dejín sa preslávil najmä veľkým opusom Jeseň stredoveku (1919, po slovensky 1990), venoval sa však aj otázkam filozofie hry ( Homo ludens, 1938, po slovensky 1990) a kultúrnej kritike (V tieňoch zajtrajška, 1935; Zhanobený svet, 1943, obe po slovensky 2002), písal však takisto o medievistických témach i dejinách Spojených štátov amerických. Ako súčasník francúzskych histori kov zoskupených okolo časopisu Les Annales bol sympatizantom nových metód v dejepisectve a interdisciplinarity v humanitných vedách, zaujímal sa tak o dejiny výtvarného umenia, ako aj o archeológiu, religionistiku a kultúrnu antropológiu. Dejiny Nizo zemska ho vedecky priťahovali už od roku 1905, tento záujem však vyvrcholil v roku 1941, keď prepracoval sériu svojich starších kultúrno-historických prednášok venovaných svojej vlasti v období jej najväčšieho rozkvetu. Huizingova Kultúra Nizozemska v 17. storočí je dnes už klasickým dielom, v ktorom autor spojil historickú erudíciu s múzickosťou a ukázal, ako je možné esejisticky pútavo priblížiť modernému človeku život a civilizáciu vzdialenej historickej epochy.

Proč se neustále vracíme k Mnichovu 1938 jako k traumatu a hýčkáme si pocit, že jsme byli zrazeni? Jak vnímáme historické osobnosti a proč nám například z paměti vypadl F. L. Rieger, který stál u většiny kroků české politiky 19. století? Kdo byli skuteční vítězové února 1948 a jaké byly další osudy těch, kteří se ocitli na vrcholu moci? A jaké dopady mělo krátké období vlády Michaila Gorbačova na život v Československu? Autoři Přepište dějiny potřetí se tentokrát podívají na zoubek zapomenutým či „přepsaným“ osobnostem našich dějin, jako jsou Alois Rašín nebo Antonín Švehla, a událostem Mnichova 1938 a února 1948, kterým budou věnovány samostatné bloky. V knize nebude chybět ani pohled na Východ a česko-ruské vztahy, stejně jako téma hranic a našich sousedů. A protože kniha vychází v roce výměny na Pražském hradě, závěr bude věnován všem našim dosavadním prezidentům. Spíše než na jejich zevrubné životopisy se však autoři zaměří na výkon jejich prezidentského úřadu, a to pěkně od T. G. Masaryka až po Miloše Zemana. To všechno ve více než třiceti kapitolách.

Když 24. února 2022 zahájila Ruská federace invazi na Ukrajinu, nešlo o překvapivý akt, ale o důsledek dlouhotrvajícího napětí. V aktualizovaném vydání knihy se publicista a novinář Milan Syruček pokouší zjistit, kam až kořeny současného konfliktu sahají. Už od dob vlády cara Ivana III. až do poloviny minulého století se ruská a poté sovětská říše rozšiřovaly na úkor svých sousedů rychlostí 80 kilometrů denně, jak spočítali historici. Ukrajina je dnes další obětí ruské rozpínavosti. Pravda, stala se jí mnohokrát. V této knize autor podrobně vysvětluje, proč se Rusko domnívalo, a je tomu i dnes, že vlastně žádná samostatná Ukrajina neexistovala, že to byla vždycky Rus, přesněji Malorus.

The Cold War was not just a contest of power. It was also about ideas, in the broadest sense - economic and political, artistic and personal. In The Free World, the acclaimed Pulitzer Prize-winning scholar and critic Louis Menand tells the story of American culture in the pivotal years from the end of World War II to Vietnam and stresses the rich flow of ideas across the Atlantic. How did elitism and an anti-totalitarian scepticism of passion and ideology give way to a new sensibility defined by experimentation and loving the Beatles? How was the ideal of 'freedom' applied to causes that ranged from anti-communism and civil rights to radical acts of self-creation via art and even crime? With the wit and insight familiar to readers of The Metaphysical Club, Menand takes us inside Hannah Arendt's Manhattan, the Paris of Jean-Paul Sartre and Simone de Beauvoir and the post-war vogue for French existentialism, structuralism and post-structuralism. He also shows how Europeans played a vital role in promoting and influencing American art and thought, revealing how America's once neglected culture became respected and adored. With unprecedented verve and range, this book offers a masterly account of the main characters and minor figures who played part in shaping the post-war world of art and thought.

Gildas (či Gilda, kol. 500–570) byl britonský klerik. Učenost a literární styl mu vysloužily přídomek Sapiens (Moudrý). Jeho spis v latinském originále známý pod názvem De excidio et conquestu Britanniae (O zkáze a dobytí Británie) vypráví o pořímské historii Británie. Jde o jediný dochovaný podstatný zdroj o tomto období, vytvořený téměř současníkem. Jako člen řádu ovšem ve svém vyprávění nenabízí nestranný pohled, nýbrž favorizuje ideál mnišství. Spis ve formě kázání o třech částech odsuzuje činy autorových současníků sekulárních i církevních. První část se skládá z vysvětlení díla a stručné historie římské Británie od jejího dobytí za principátu až do autorovy doby. Kritizuje Britony za jejich hříchy, současně však také oslavuje hrdiny jako Aurelia Ambrosia, kterého coby první popisuje jako vůdce odporu proti Sasům. Zmiňuje také vítězství v bitvě u hory Badon, později připisované Artušovi. Gildas sám ovšem jednoznačného velitele vojsk neuvádí. Druhá část odsuzuje pět britských králů: Constantina, Aurelia Conana, Vortiporia, Cuneglase a Maelgwna. Jedná se o jedinou dochovanou zmínku o těchto osobnostech, napsanou v době jejich vlády, proto je z historického hlediska velmi cenná: V poslední části Gildas opět kriticky vystupuje proti tehdejšímu kléru.

The Sunday Times-bestselling author of Dresden returns with a monumental biography of the city that defined the twentieth century - Berlin Throughout the twentieth century, Berlin stood at the centre of a convulsing world. This history is often viewed as separate acts: the suffering of the First World War, the cosmopolitan city of science, culture and sexual freedom Berlin became, steep economic plunges, the rise of the Nazis, the destruction of the Second World War, the psychosis of genocide, and a city rent in two by competing ideologies. But people do not live their lives in fixed eras. An epoch ends, yet the people continue - or try to continue - much as they did before. Berlin tells the story of the city as seen through the eyes not of its rulers, but of those who walked its streets. In this magisterial biography of a city and its inhabitants, bestselling historian Sinclair McKay sheds new light on well-known characters - from idealistic scientist Albert Einstein to Nazi architect Albert Speer - and draws on never-before-seen first-person accounts to introduce us to people of all walks of Berlin life. For example, we meet office worker Mechtild Evers, who in her efforts to escape an oncoming army runs into even more appalling jeopardy, and Reinhart Cruger, a 12-year-old boy in 1941 who witnesses with horror the Gestapo coming for each of his Jewish neighbours in turn. Ever a city of curious contrasts, moments of unbelievable darkness give way to a wry Berliner humour - from banned perms to the often ridiculous tit-for-tat between East and West Berlin - and moments of joyous hope - like forced labourers at a jam factory warmly welcoming their Soviet liberators. How did those ideologies - fascism and communism - come to flower so fully here? And how did their repercussions continue to be felt throughout Europe and the West right up until that extraordinary night in the autumn of 1989 when the Wall - that final expression of totalitarian oppression - was at last breached? You cannot understand the twentieth century without understanding Berlin; and you cannot understand Berlin without understanding the experiences of its people. Drawing on a staggering breadth of culture - from art to film, opera to literature, science to architecture - McKay's latest masterpiece shows us this hypnotic city as never before.